Oftalmopedie základní pojmy, zařazení do systému věd Oftalmopedie n Z řeckého oftalmos = oko, paidea = výchova n Obor speciální pedagogiky zabývající se výchovou a vzděláváním zrakově postižených. n Termín užívaný od poloviny 90.let n Cíl: optimální rozvoj osobnosti jedince se ZP, příprava na povolání, pracovní zařazení a společenské uplatnění Tyflopedie n Z řeckého tyflos = slepý paidea = výchova n Obor SP zabývající se výchovou a vzděláváním jedinců těžce zrakově postižených (např. těžce slabozrakých, nevidomých) n disciplína oftalmopedie zahrnuje i další kategorie ZP, které nejsou do tyflopedie zahrnuty Tyflologie: n Z řeckého tyflos = slepec, logos = nauka n Vědní disciplína zabývající se zrakově postiženými a jejich společenskou existencí Zahraniční terminologie: n Visual Impairment n Special Education for Blind and Partially Sighted n Sehbehinderung Interdisciplinární přístup: n Somatopedie n Logopedie n Surdopedie n Etopedie n SVPU a CH n Psychologie (patopsychologie ZP) n Pedagogika n Oftalmologie, optika, optometrika n Společenské vědy (právo, sociologie) n Etc. Oftalmologie n Z řeckého oftalmos = oko, logos = nauka n Je oční lékařství, tj. nauka o anatomii, vývoji, fyziologii a patofyziologii zrakového ústrojí, o jeho očních vadách a chorobách, o jejich prevenci, léčbě a nápravě n Zabývá se odbornou léčebnou péčí o osoby slabozraké, se zbytky zraku a nevidomé Zastoupení analyzátorů při spontánním získávání informací n Zrak: 70-80% informací n Sluch: 15% n Hmat: 6% n Chuť: 3% n Čich: 2% Vývoj péče o zrakově postižené ve světě a v našich zemích Starověk Ø Žádná výchova nevidomých Ø V tzv. otrokářském období výjimečně umožněn přístup k základům věd nevidomým z vyšších občanských vrstev Ø Období represe Středověk Ø Konec represe Ø Vzdělání pouze u nejbohatších Ø Tlupy žebráků, potulní vypravěči a zpěváci (nezávislí na církvi) Ø Profesionální modliči Ø Římskokatolická církev umisťovala nevidomé v azylech (modlili se za chlebodárce) Novověk Ø 16. – 18. století – pokusy o cílenou výchovu a vzdělávání jednotlivců z bohatých vrstev Ø Tlak ze strany nevidomých na přístup k elementárnímu vzdělání Ø 1661 – Akademie slepých hudebníků a básníků v Palermu Ø První významnější pokusy o tvorbu písma čitelného hmatem Ø 1784 – první výchovně vzdělávací ústav pro nevidomé v Paříži Ø Zakladatel Valentin Haüy Ø Nejprve škola s denní docházkou, později i domov Ø Cílem je vybavit nevidomé takovými dovednostmi, aby se stali užiteční pro společnost (domácí učitel, sazeč v tiskárně, košíkář, výrobce rohoží, etc.) Ø Ke čtení používal hladkou reliéfní latinku, počty a hudbu vyučoval pamětně Ø Ústav zanikl během Francouzské revoluce Ø 1816 – Národní ústav pro mladé slepce Ø Založil také Haüy Ø Krátce poté začal ztrácet zrak, 1822 umírá v zapomenutí Ø Do konce 18. stol. nevidomí považováni za nevzdělavatelné - Haüy jako první dokázal opak Ø 1806 Augustin Zeune zakládá ústav v Berlíně (ovlivněn Haüyem) Ø Nevidomý začíná být chápaný jako člověk, se všemi lidskými vlastnostmi, postoji, city a právy Ø D. Diderot – Dopisy o slepých vidomých Ø Louis Braille (1806-1852) – navštěvoval pařížský ústav pro mladé slepce Ø Učil se 12-ti bodové slepecké písmo vyvinuté Barbierem (1815) Ø 1825 vyvinul 6-ti bodové písmo, přijato až 1879 na III. Slepeckém sjezdu v Berlíně Ø Johann Wilhelm Klein (1765-1848) Ø Vzdělával nevidomého chlapce vlastními metodami Ø 1805 založil výchovně vzdělávací ústav pro nevidomé ve Vídni Ø Autorem hladké a propichované reliéfní latinky Ø Adoptoval hry pro nevidomé, zeměpisné mapy v podobě dřevěných skládaček, etc. Ø Uznávaná a vlivná osobnost Péče v Čechách Ø 1807 – Hradčanský ústav Ø Aloys Klár (1763-1833) Ø Spoluzakladatel Hradčanského ústavu Ø Od 1825 ředitel Ø 1832 pro neshody odchází Ø 1832 zakládá zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro dospělé slepce Ø Alois Pavel Klár (1801-1860) Ø Navazuje na práci otce Ø 1833 – stavba nové budovy, počet chovanců vzrostl z 15 na 54 Ø Personál nejdříve tvořili řádové sestry, 1850 nahrazeny civilními zaměstnanci Ø Snahy o vystěhování ústavu vojskem, poté pro zřízení nemocnice Ø Přijímáni jedinci s absolvovanou ZŠ v Hradčanském ústavu Ø Učňovské obory Ø Rudolf Maria Klár (1845-1898) Ø 1880 ředitelem ústavu, neutěšené podmínky po řediteli Bešínovi Ø přístavba další budovy–chovanci 15-50 let Ø Mladší žáci – od 10 let Ø Mateřská škola s opatrovnou Ø Zaměření na řemesla, zejm. košíkářství Ø R.M.Klár zastával názor, že nevidomí musejí být vzděláváni soustavně od nejútlejšího věk Ø Jan Nepomuk František Rafael Beitl (1797-??) Ø 1833 soukromý ústav v Zábrdovicích v Brně Ø 1846 – ředitelem Moravskoslezký ústav – zaměřený na řemesla Ø Dalším ředitelem Jan Schwarz – rozšíření ústavu, tiskárna pro tisk hladké reliéfní latinky a posléze Braillovým písmem. Ø 1910 – Deylův ústav Ø Zakladatel oční lékař Jan Deyl Ø Možnost vzdělání v českém jazyce Ø Josef Zeman (1867-1961) Ø Propagátor zřízení slepeckého muzea Ø Organizátor první světové výstavy slepeckého tisku v Praze (1935) Ø Vydal cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i jejich životními problémy Současnost Ø Ján Jesenský Ø Markéta Skalická Ø Robert Vachule Ø Josef Smýkal Ø Pavel Weiner Ø A další Ø Lily Nielsen Literatura: Ø Smýkal, J. Tyflopedický lexikon jmenný http://www.ecn.cz/smykal/publikace/kniha13t.htm Ø Monatová, L. Pojetí SP z vývojového hlediska, Brno: Paido, 1996 Anatomie zrakového orgánu Zrakové ústrojí člověka: • Periferní část: oči + pomocné orgány • Zraková dráha • Zrakové centrum mozkové kůry • Pro správnou fci nesmí být žádná z částí vyřazena (nádor, úraz, zánět etc.) Oko (oční bulbus) • uloženo v očnici (orbita) • přibližně kulovitý tvar o průměru 24 mm • stěna oka tvořena ze 3 vrstev • Nitro oka tvoří: přední a zadní oční komora, čočka a sklivec oko2 Stěna oka: • Povrchová (vazivová) vrstva: – Rohovka (cornea) – terčík o průměru 11 mm, průhledná, bez cév, velké množství senzitivních nervových zakončení – Bělima (sclera), za rohovkou vytváří zbylou část vazivové vrstvy oka, bílá, tloušťka 0,5 – 1,5 mm, upínají se na ni okohybné svaly • Střední (cévnatá) vrstva: – Duhovka (iris) – za rohovkou, odděleny přední oční komorou, v centru je zornice (pupilla) ovládaná 2 hladkými svaly – Řasnaté těleso (corpus ciliare) – za duhovkou, s ní spojený, uvnitř tzv. ciliární sval zajišťující akomodaci oka – Cévnatka (chorioidea) – pokračování řasnatého tělíska pod bělimou, na její vnitřní straně je sítnice • Vnitřní (nervová) vrstva: – Sítnice (retina) – jemná blána, tloušťka 0,4 mm, vlastní světločivný systém oka - fotoreceptory tyčinky a čípky – Tyčinky – vidění za tmy – Čípky – aktivní při větším stupni osvětlení, pro vidění za dne, rozlišování barev, nakupeny při zadním pólu oka – Žlutá skvrna – místo nejostřejšího vidění – Terč zrakového nervu – dovnitř od žluté skvrny – místo vstupu nerv. vláken a cév Nitro oka: • Přední oční komora: prostor mezi rohovkou a duhovkou vyplněný tzv. oční komorovou vodou • Čočka (lens): zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa, jejich uvolněním se vyklenuje • Zadní oční komora: vyplňuje prostor mezi čočkou a zadní plochou duhovky • Sklivec: vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí Přídatné orgány oka • Oční víčka ( palpebrae): – chrání oko, na vnitřní straně kruhovitý oční sval • Spojivka (conjuctiva): – průsvitná blanka vystýlající vnitřní plochu víček, přechází na bulbus, kryje přední část bělimy Okohybné svaly: – Na každém oku celkem 6 svalů (2 páry přímých, 1 pár šikmých) Slzné ústrojí: – 2 části: slzotvorná a slzovodná – Slzy se tvoří v slzné žláze umístěné při okraji očnice Zraková dráha: • Spojuje oči se zrakovým centrem mozkové kůry • Zrakový nerv (nervus opticus) – Přes bělimu proniká ven z oka do nitrolebního prostoru, v oblasti hypofýzy se zrakové nervy kříží - chiasma Zrakové centrum: • Uloženo v týlním mozkovém laloku • Zde vznikají zrakové vjemy Fyziologie procesu vidění ► Lidské oko vnímá světelné podněty různé vlnové délky ► Světlo, kt. se do oka dostává prochází optickým prostředím oka Optické prostředí oka: ► Soustava průhledných tkání ► Rohovka, oční komorová voda, čočka a sklivec ► Paprsky se lámou přes zakřivené plochy rohovky a čočky ► Na sítnici vzniká obraz, ► V místě dopadu světla dojde k podráždění – vzruch převeden do centra v mozku Akomodace: ► Schopnost oka přizpůsobit se vidění na různou vzdálenost, zejm. na blízko ► Ciliární sval v řasnatém tělese, pružná čočka, vazivový závěsný aparát ► Pohled na blízko: stáhne se ciliární sval, uvolní se závěs čočky, ta se vyklene (stane se lomivější) ► Presbyopie – ztráta elasticity čočky Zraková ostrost: ► Rozlišovací schopnost oka ► Nejdokonalejší v místě žluté skvrny sítnici ► Stupeň zrakového postižení = míra zrakové ostrosti Centrální vidění: ► = vizus ► = rozlišovací schopnost oka – nejmenší pohledový úhel, pod kterým musejí být dva objekty, aby mohly být vnímány odděleně Vyšetření zraku do dálky: ► Schnellenovy optotypy písmena, číslice či znaky sestaveny do řádků, velikost znaků se směrem dolů zmenšuje velikost znaků určena vzdáleností, ze které by je zdravé oko mělo rozpoznat ► Pflügnerovy háky představují písmeno E ve 4 základních polohách ► Běžná vyšetřovací vzdálenost je 5 m ► Zraková ostrost je zapisována do zlomku § Čitatel – vzdálenost od optotypu v m § Jmenovatel – vzdálenost, ze které by měl být daný řádek přečten ► Fyziologický vizus = 5/5 Vyšetření zrakové ostrosti do blízka: ► Jägerovy tabulky: ► Pracovní vzdálenost 35 cm ► Různá velikost písma Poruchy ostrosti zraku dle WHO: ► 1.Střední slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postižení 1 ► 2.Silná slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postižení 2 ► 3.Těžce slabý zrak a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postižení 3 b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů ► 4.Praktická nevidomost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4 ► 5.Úplná nevidomost ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5 Zorné pole: ► Na zevních stranách až 90° ► Na straně nosu nahoře a dole jen okolo 60° Periferní vidění ► Vnímání sloužící k prostorové orientaci, adaptaci na snížené osvětlení ► Zajišťováno tyčinkami ► Výpadek v zorném poli – skotom ► Terč zrakového nervu (tzv. slepá skvrna) – fyziologicky slepé místo Vyšetření periferního vidění: ► Perimetr: § Oko vnímá pohyb, potom barvy Refrakce oka: ► = poměr mezi lomivostí optických prostředí a předozadní délkou oka ► Na emetropickém oku se paprsky po lomu rohovkou a čočkou setkávají na sítnici ► Refrakční vady: § Krátkozrakost (myopie) § Dalekozrakost (hypermetropie) § Astigmatismus Zornicový reflex: ► Schopnost zornice reagovat na různou intenzitu osvětlení ► chrání sítnici před příliš intenzivním světlem a naopak umožňuje zvýšit množství světla vstupujícího do oka při setmění. Zrakové vady typy zrakových vad, projevy, etiologie Zrakové vady n Rozlišujeme 5 skupin zrakových poruch: u Ztráta zrakové ostrosti u Postižení šíře zorného pole u Okulomotorické poruchy u Problémy se zpracováním zrakových podnětů u Poruchy barvocitu Ztráta zrakové ostrosti (refrakční vady) n Vady oka, při nichž se nevytváří ostrý obraz na sítnici n Porušen poměr mezi délkou oka a lomivostí optického systému n Lomivost oka správná (světelné paprsky vytvářejí obraz právě na sítnici) = zraková ostrost normální – oko emetropické n Vady v lomivosti oka – oko ametropické Druhy refrakčních vad: n Ametropie sférická: u Myopie (krátkozrakost) u Hypermetropie (dalekozrakost) n Ametropie asférická: u Astigmatismus Anizometropie – odlišná refrakce obou očí Myopie: n Světelné paprsky vytvářejí ostrý obraz již před sítnicí, na níž pak vzniká neostrý obraz n Jedinec vidí špatně do dálky n Korekce rozptylkami (označení v minusových dioptriích) Klasifikace myopií podle počtu dioptrií (D): n Myopia levis (lehká): do –2 až –3D n Myopia modica (střední): -3.25 až –6D n Myopia gravis (těžká): nad –8D (doprovázena změnami na očním pozadí) Příčiny: n Dědičnost n Zvýšené dispozice mají nedonošené děti n Těžké infekční onemocnění v dětství nebo pubertě, náhlé výrazné zhubnutí, špatné osvětlení (nebyla dosud prokázána přímá souvislost) Myopia levis: n Tzv. školní krátkozrakost, diagnostikována během školní docházky n Prognóza příznivá, po pubertě se upraví n Puberta je krizovým obdobím, zvyšující počet dioptrií je výsledkem růstových změn očí v souladu s růstem organismu Příznaky u dítěte: n Problémy s vnímáním hloubky n Chodí blízko k televizi, ve škole nevidí na tabuli, přimhuřuje oči a snaží se zlepšit vidění do dálky n Vývojová vada progresivní – nutné kontrolovat stav zraku cca 1x za půl roku n U korekcí postupovat individuálně Myopia gravis: n Nepříznivá prognóza, vada se zvyšuje n Zadní pól oka se vyklenuje, cévnatka atrofuje a v důsledku toho se projevují degenerativní změny na sítnici n Přidružená komplikace – odchlípení sítnice Doporučení u vysoce krátkozrakých dětí: n Omezit TV a sportovní činnost n Vynechat fyzicky namáhavé cviky n Omezit skoky spojené s otřesy hlavy, zvedání těžkých předmětů n Zvýšit bezpečnost u míčových her, kde hrozí např. úder do hlavy Hypermetropie: n Světelné paprsky vytvářejí ostrý obraz za sítnicí n Jedinec vidí hůře do blízka n Korekce spojkami (konvexní čočky, plusové dioptrie) Příčiny: n Při narození je normálním nálezem hypermetropie +2 až +3 D, klesá s růstem předozadního průměru oka n Fyziologická hypermetropie – u dětí do 8 let n Zlepšení ostrosti lze docílit zvýšeným akomodačním úsilím (s věkem plasticita čočky klesá) Akomodace: n Přizpůsobení se oka pohledu na blízké či vzdálené předměty n Děje se různým oploštěním nebo vyklenutím čočky pomocí svalu obsaženém v řasnatém tělese oka Příznaky: n Pocit „nepohodlného“ čtení n Čelní bolesti hlavy (zhoršující se na večer a při čtení) n Pocit zamlženého vidění do blízka n Zvýšená námaha se může projevit únavou a bolestí očí a hlavy Doporučení: n Při obtížích nutná korekce brýlemi n Při hypermetropii vyššího stupně (7-8D) oči často tupozraké n Nad 3D se doporučuje nosit brýle trvale n Nutné pravidelné kontroly (zejm. u mladších dětí) Presbyopie: n „stařecká dalekozrakost“ n Porucha akomodace v důsledku ztráty elastičnosti čočky n Neschopnost vidět ostře blízké předměty n Fyziologický stav n Korekce spojkami Astigmatismus: n Porucha pravidelného vyklenutí (zakřivení) rohovky a čočky n Bod se na sítnici nezobrazí jako bod, ale jako neostrá čárka n Korekce cylindrickými spojnými nebo rozptylnými skly Příčiny: n Vrozený n Souvislost s očním onemocněním nebo operačním zákrokem n Objevuje se v kombinaci s některou refrakční vadou Příznaky: n Na sítnici vzniká neostrý obraz jak při pohledu dop blízka, tak do dálky n Tendence přivírat víčka n Sklon hlavy (nebezpečí skoliózy) Postižení šíře zorného pole Skotom: n výpadek zorného pole u Centrální u periferní n Vyšetření perimetrem Trubicové vidění: Poruchy barvocitu Barvocit: n Schopnost oka rozlišovat barvy neboli světlo o různé vlnové délce Snížený barvocit: n Oslabená schopnost rozlišit některé barvy Barvoslepost : n Achromatopsie, achromazie n neschopnost rozlišit určité barvy nebo všechny barvy n Čípky u orgán denního vidění, rozlišování barev u největší koncentrace v prostoru žluté skvrny n Tyčinky u orgán vidění za šera a za tmy u největší koncentrace na okrajích sítnice Etiologie: n Dědičnost n Onemocnění sítnice, zrakové dráhy nebo centra n Žloutnutí oční čočky (u starých lidí) Stupně: n Úplná (totální) barvoslepost – postižený vidí pouze odstíny bílé, šedé a černé n Částečná barvoslepost u Dichromazie – ze čtyř skupin základních barev je poškozeno vnímání jednoho páru barev (červené a zelené nebo žluté a modré) t Daltonismus – barvoslepost pro červenou a zelenou barvy Okulomotorické poruchy n Nesprávná koordinace pohybu očí n binokulárního vidění narušeno nerovnovážným postavením očí a jejich nedokonalou pohybovou souhrou Rozdělení: · Strabismus ad 1) primární sekundární ad 2) latentní manifestní konkomitující paralytický konvergentní, divergentní hypertropie, hypotropie · Amblyopie · Nystagmus Strabismus: n Abnormální souhyb očí, většinou ve vodorovné rovině n Dvojitému vidění zabrání „vypnutí“ obrazu z odchylujícího se oka, mozkové centrum ignoruje zrakové vjemy šilhajícího oka (oko slábne, vzniká tupozrakost) n Dvě základní skupiny: u konkomitující u paralytický n V rámci těchto skupin rozlišujeme: Konvergentní strabismus: n Sbíhavé šilhání n Šilhavé oko se stáčí do vnitřního koutku n 70-75% všech šilhavostí Divergentní strabismus: n Rozbíhavé šilhání n Šilhavé oko se stáčí do zevního koutku Hypertropie, hypotropie: n Hypertropie – šilhavé oko se stáčí vzhůru n Hypotropie – šilhavé oko se uchyluje směrem dolů Příčiny: n Dědičnost n Zvýšené riziko u dětí nedonošených a psychicky labilních n Symptom jiného očního onemocnění Dynamický strabismus: n Příznaky: porucha orientace v prostoru (psaní pod řádky, chybný odhad vzdálenosti) n Příčiny: velké množství, zejm. stav CNS n Vznik: nejčastěji v prvních letech života Léčba: n Sleduje vytvoření nebo obnovu binokulárních funkcí a dosažení paralelního postavení očí n Korekce refrakčních vad n Výcvik tupozrakosti – pleoptika n Nácvik binokulárních fcí – ortoptika n Operační úprava šilhání Paralytický strabismus: n Podstatou je porucha v motorické sféře zrakového ústrojí (kdekoliv v průběhu motorické dráhy) n Příznaky: dvojité vidění, kompenzační držení hlavy, dezorientace v prostoru a z toho plynoucí subj. potíže – závratě, nevolnost od žaludku n Příčiny obrn okohybných svalů: vrozené, úrazy hlavy, nádory, cévní poruchy, degenerativní nebo toxické změny etc. Léčba: n Terapie je symptomatická n Cílem je zabránit dvojitému vidění n Chirurgická léčba (nutná u výškového šilhání), operace do 6 let (v době, kdy se zrakové fce tvoří) n Nejčastější prostředky: u okluze u Ortoptika Amblyopie: n Porucha jednoduchého binokulárního vidění n Snížená zraková ostrost způsobená útlumem z nečinnosti oka n Mozkové centrum ignoruje zrakové informace přicházející z tohoto oka a přijímá pouze vjemy oka druhého Příčiny: n vrozená n při strabismu (amblyopie funkční) n Při rozdílu dioptrií mezi oběma očima n Z nepoužívání oka n Amblyopie organická – podmíněna anatomickou poruchou Z ústrojí Příznaky: n Ostrý, ale zdvojený obraz předmětu n Neostrý, ale jednoduchý obraz n Potíže s odhadem vzdálenosti n Zpravidla postihuje jedno oko Léčba: n Okluze n Pleoptická cvičení (zdravé oko zakryto, dítě se učí používat tupozraké oko) n Nejúčinnější do 6 let Nystagmus: n Rytmické, trhavé, mimovolní pohyby očí n Nejedná se o poruchu binokulárního vidění Problémy se zpracováním zrakových podnětů n poškození zrakových center v kůře mozku, není poškozena sítnice ani zrakový nerv, problémy s interpretací zrakové informace Vybrané diagnózy Onemocnění rohovky (cornea) Keratitida: Zánět postihující vnější část rohovky Příznaky: světloplachost, řezavá bolest, pokles vidění, otok víček, slzení Patologie duhovky (iris) Aniridie (chybění, anomálie duhovky ) Symptomy: l extrémní světloplachost l špatná schopnost adaptace na světelné podmínky l Vrozená, dědičná vada Léčba: l medicínsky: kontaktní čočky l funkcionálně: sluneční brýle a úprava světelných podmínek Patologie čočky (lens) Katarakta Příčiny: l vrozená l poúrazová l spojená se stářím (dříve pod názvem "senilní") Symptomy: - záleží na typu a daném stadiu - snížená ZO - problémy s oslněním (různé světelné lomy a odrazy v zakalené čočce), - vidění jako přes špinavé okno Léčba: l medicínsky: – chirurgické odstranění zkalené čočky a brýle (na dálku a do blízka) nebo kontaktní čočky – implantace IOL (intraocular lense) + slabé brýle na čtení l funkcionálně: úprava osvětlení Nemoci a poškození sítnice (retina) Retinopatie nedonošených (ROP): l U předčasně narozených dětí l Pobyt v inkubátoru s vysokým přívodem kyslíku, po jeho vysazení může v nezralé sítnici a sklivci docházet ke krvácení l celý stav se hojí vznikem vaziva, následuje svraštění a odchlípení sítnice l následná ztráta vidění - od myopie po úplnou nevidomost lČasto výskyt kombinovaného postižení lROP je nejčastější příčinou slepoty lPříčiny: –Různorodé –Exogenní, dědičnost není prokázána Symptomy: l v závislosti na rozsahu poškození l citlivost na oslnění l zúžení zorného pole l snížení zrakové ostrosti až slepota Diabetická retinopatie Příčiny: l tvorba nových cév (neovaskularizace) l až případné odchlípení sítnice l s cukrovkou spojeny i další ZP – katarakta a glaukom Symptomy: l proměnlivé vidění - !! to je typické !! (někdy vidím lépe a jindy hůře, kolísá to) l postupné zhoršování zraku l výpadky zorného pole l mohou být i potíže s oslněním a světloplachost Léčba: l medicínsky: kontrolovaná dieta, aplikace inzulínu, laserová terapie (fotokoagulace) l funkcionálně: rozpoznání změn vidění (znát ty slabé i ty nejlepší doby a rytmus změn) a tomu přizpůsobit režim zrakové práce, úprava světelných podmínek Pigmentová degenerace sítnice (retinitis pigmentosa) l dědičné onemocnění postihující zejména tyčinky na periferii oč. pozadí Symptomy: l šeroslepost l zužování zorného pole (až na 5° - tzv. "trubicové vidění") l světloplachost l problémy s adaptací při přechodu ze světla do tmy a opačně l často i komplikovaná katarakta Léčba: l medicínsky: žádná l funkcionálně: – optické pomůcky rozšiřující zorné pole (Fresnel, obrácený dalekohled) – lekce POSP při chůzi za šera a tmy – úprava osvětlení Degenerace žluté skvrny (makulární degenerace) Symptomy: l Ztráta centrálního vidění (skotom) nebo drastické snížení ZO v centrální oblasti l Může být i světloplachost a potíže s oslněním l Nevede ke slepotě! l zachované vidění mimo makulu. Tzv. "mimomakulární vidění" (lze cvičit v rámci reedukace zraku) Léčba: l medicínsky: laserová chirurgie u určitých typů l funkcionálně: – nácvik vidění mimo makulu – instruktáž (při soc. kontaktu dotyčný zdánlivě hledí jinam) – opt. pomůcky a úprava osvětlení Odchlípení sítnice l Sítnice se odchlípne od podpůrných vrstev a odchlípená část postupně odumírá pro nedostatek živin l Výpadek zorného pole (koresponduje s odchlípenou částí) Rizikové faktory: l úraz l výlev tekutiny pod sítnici l vysoká myopie l afakie l degenerativní změny sítnice při diabetu l etc. Symptomy: - světelné záblesky - "padající saze" (sklivcový zákal) - snížená zraková ostrost - výpadky zorného pole Léčba: l medicínsky: opásání oční koule, laserová fotokoagulace nebo kryoterapie - přimražení (hlavně včas!), l funkcionálně: optické pomůcky, úprava osvětlení. Předcházet odchlípení sítnice vyloučením kontaktních sportů s nebezpečím úrazu (box, míčové hry, skoky do vody). Záněty sítnice (retinitidy) Příčiny: l zanesení infekce do sítnice krví l infekce virem l infekce způsobená parazity l etc. l průvodní jev některých onemocnění (zarděnky u matky v prvním trimestru těhotenství,tuberkulózní zánět sítnice, virový původ zánětu např. u AIDS, toxoplasmosy a jiných virových onemocnění) Symptomy: l zkalení sítnice, zpravidla žlutobělavá zánětlivá ložiska na sítnici Léčba: l lokální antibiotika l léčba základního onemocnění l může dojít k nekróze sítnice, k trhlinám a k odchlípení Glaukom Typy: l otevřený úhel - nadprodukce komorového moku v oku l zavřený úhel - zablokování odtokových cest Symptomy: - úbytky zorného pole, centrální vidění bývá postiženo zpravidla až ve finálním stadiu - světloplachost, dělají se kruhy (aureoly) okolo světelných zdrojů - případně i snížená ZO, vidění jako v mlze - někdy bolest hlavy Léčba: l medicínsky: léčba chirurgická, léky nebo obojí l funkcionálně: – úprava osvětlení – lupy pro rozšíření zorného pole, optické pomůcky pro zlepšení ZO Mikroftalmie l Nevyvinuté, malé oko l Často jako sekundární postižení l Krátkozrakost (vyšší zakřivení rohovky) Vývoj vidění a psychomotoriky dítěte bez zrakového postižení * Novorozenec do 1. měsíce * Sleduje zdroje světla * Lze provést zkoušku zornicového reflexu * Reflex „mrkací panenky“ – oči se otáčejí na opačnou stranu než hlava, vymizí po několika týdnech * Fixace předmětů na vzdálenost 20-25 cm * 2. – 3. měsíc * sleduje předměty v zorném poli * sleduje lidský obličej (oproti předchozímu období už jej neupoutávají pouze okrajové části – vlasy, vousy, brada, ale střední části obličeje * chybí dokonalá koordinace očních pohybů * hledá očima zdroj zvuku, zachytí zrakem předměty ukazované po stranách * konvergence na vzdálenost 8-12 cm * 3. – 5. měsíc * hledí přímo před sebe * mizí tonicko-šíjový reflex * schopnost přenést pohled z ruky na předmět * zaostření předmětů na vzdálenost 12-50 cm * 5. – 7. měsíc * dobře vyvinutá koordinace obou očí * po upuštění hračky ji dítě hledá * žvatlá, když vidí obličej známé osoby * pohybem očí sleduje předmět v rozsahu 180° * rozvoj prostorového vidění * 7. – 12. měsíců * zvedání hlavy při pohledu vzhůru * pohybující předměty sleduje pouze očima, ne celou hlavou * sledování a napodobování výrazů obličeje * dobře vyvinuta fixace, sledování a přenesení pohledu, konvergence a divergence – využití při uchopování a manipulaci s předměty * při lezení zaujímá polohu těla podle toho, co vidí * 12. – 18. měsíců * výtvarné aktivity – čmárání tužkou na papír * jestliže slovně označíme objekt, dítě je schopno jej ukázat na obrázku * ukáže a řekne si o předmět * prohlíží si obrázkové knížky * 1,5. – 3. roky * dobře vyvinutá konvergence * horší prostorová orientace – odhad vzdálenosti * napodobuje jednoduchou činnost * rozpozná a pojmenuje známé předměty * přiřadí obrázek k předmětu * přiřadí předměty stejné barvy bez ohledu na tvar * 3. - 4. roky * obkresluje geometrické tvary * třídí předměty podle různých hledisek – barva, tvar, velikost, způsob použití * přiřadí obrazec k obrysu * napodobí polohu těla * 4. – 5. let * rozpoznávání barvy i jejich odstíny * osvojení abstraktních symbolů * plně rozvinuto prostorové vidění Odlišnosti vývoje dítěte se zrakovým postižením * dítě se ZP je limitováno v mnoha dovednostech, ale mělo by se jim učit ve stejném věku, jako děti zdravé, např. učit se chodit, mluvit, samostatně jíst (mezi 1-2 lety) * rozvíjení smyslů, prostorové orientace, samostatného pohybu Vývoj hrubé motoriky * výrazné opoždění hrubé motoriky zejm. u osob s vrozenou slepotou (absence zrakových vjemů a zpětné vazby) * úroveň se stanovuje pomocí vývojových norem * HM se úzce pojí s lokomocí * Výcvik HM již od kojeneckého věku (povzbuzení k poloze na břiše a zvedání hlavy, převracení a lezení) * Sezení a stání ve stejném věku jako děti zdravé, déle trvá správné zvládnutí chůze * Dítě se ZP se rychle naučí vnímat části svého těla, poté se učí vztahům mezi tělem a prostředím * Zvládnutí rovnováhy nezbytné pro mnoho tělesných úkonů, provádí se pomocí cviků Vývoj jemné motoriky * kojenecký věk (od narození do 12. měsíců) významný, důležité je povzbuzovat kojence k pohybům – uchopování, ohmatávání Vývoj úrovně sebeobsluhy * sebeobsluha se týká těchto okruhů činnosti: stravovací sebeobslužné úkony, hygiena, oblékání a obouvání * při učení chybí možnost odpozorování, je tedy jisté, že dojde k časovým posunům * spolupráce dítěte od 1. roku Prostorová orientace a samostatný pohyb Principy: n Výchova k samostatnosti n Zásada bezpečného pohybu n Zásada bdělé pozornosti n Zásada individuálního přístupu n Zásada kompenzační funkce ostatních smyslů: u Sluch u Hmat u Haptopedie (práce nohou, posunování) u Trailing u Tepelné podněty Hlavní techniky pohybu bez hole: n Chůze s průvodcem: u ½ kroku za průvodcem u Rámě u Popis okolí u Chůze se zúženým profilem n Bezpečnostní postoj: u Držení rukou n Trailing: u Kluzná prstová technika Další dovednosti, které je potřeba rozvíjet: n Chůze po schodišti: u Vidomé dítě kolem 3.roku u Výška schodu ?, zábradlí n Omezování odchylek od přímého směru: u v prostředí, kde nejsou vidící linie u Pípadlo n Odhad vzdálenosti: u do 5 let není představa o prostoru u krokování n Odhad úhlů n Výchova ke vnímání sklonu a zakřivení dráhy n Rozvoj sluchové orientace n Rozvíjení „smyslu pro překážky“ Technika dlouhé hole: n = cílené užívání bílé hole přesně stanoveného poměru její délky k postavě n poskytuje ZP plnou bezpečnost i subjektivní jistotu při dodržování základních fyziologických i estetických pravidel pohybu Funkce hole: n Ochranná n Orientační n Informativní Techniky držení hole: n Základní postoj: n Kluzná technika n Kyvadlová t. n Kombinovaná t. (nejpoužívanější) n Trojbodová t. n Vícebodová t. n Diagonální technika Výběr, popis, nácvik trasy: n Trasa: míra náročnosti – u Velikost prostoru u Vzdálenost cíle u Množství překážek u Množství, rozložení, kvalita orientačních prostředků Orientační prostředky: n Orientační místo, které se odlišuje v prostoru, poskytuje ZP novou informaci o prostoru n Pomáhá vytvořit správnou představu o prostoru n Základní a pomocné orientační vodítko n Dle způsobu vnímání: u Hmatové u Sluchové u Čichové u Tepelné u Nevýrazné horizontální a vertikální změny Trasování: n Výběr trasy: u Ne nejkratší, ale nejbezpečnější u Rozdělení na kratší etapy u Většina tras dvousměrných, zpětný průběh zrcadlově n Metodika popisu trasy: u uvádět v 1. sg., kratší věty u Stručně, výstižnbě u Poučit, popsat, nezahltit n Nácvik trasy: u Dodržet zásady PO u Překážky vystupující z vodící linie u ZP odstup od vodící linie 40-50 cm u Nikdy nechoď tam, kde před tím nebyla hůl. n Fáze nácviku trasy: u Úvodní u Prvotní nácvik u Procvičování u Vlastní provedení PO a SP v jednotl. věkových obdobích: n Předškolní věk: u Nevytváří se relace blízký a vzdálený u Pojem prostoru chudší, útržkovitý, prázdný u Seznámení se s okolím – opakovaně, pravidelně, neměnné prostředí co do prostoru a místa n Školní věk: u Rozlišení mikro/makro prostoru u Výcvik s holí 2.-9. Ročník n Později osleplí: u Začíná se u sebeobsluhy, orientace doma Edukace dítěte se zrakovým postižením v předškolním věku Vzdělávací obsah RVP ZV lDítě a jeho tělo lDítě a jeho psychika lDítě a ten druhý lDítě a společnost lDítě a svět Integrace do běžných MŠ: lUčitel bez SP vzdělání, nutná SP podpora, spolupráce s SPC lPříprava ostatních dětí (proti izolaci) lVybavení speciálními pomůckami lFormování charakterových vlastností lPozdější snazší zapojení do kolektivu lRozvoj poznávacího horizontu dítěte Hlavní úkoly SP působení v MŠ: lRozvoj kompenzačního systému (zbylé smysly, řeč, myšlení) lNejefektivnější využití poškozeného zraku lPříprava na přechod z předškolního období do školního věku lNácvik specifických dovedností Specifické dovednosti: lRozvoj zrakových funkcí lRozvoj sluchového vnímání lRozvoj hmatového vnímání lRozvoj čichu a chuti lRozvoj řeči lRozvoj estetického vnímání lNácvik orientace a samostatného pohzbu lNácvik sebeobsluhy Rozvoj zrakových funkcí: lVnímání plochy lOrientace na ploše lVnímání barev lRozlišování barev Zachovalý světlocit: lprosvětlené pomůcky, vyvolávající zrakový reflex Vyšší schopnost zrakového vnímání: lrozvíjení zrakové rozlišovací schopnosti lRychlost zrakového vnímání lLokalizace a pozorování obrázků, zejm. předmět-model-obrázek lPoznávání barev Děti šilhavé a tupozraké: lVýcvik rozšířen o další techniky: vypichování bodů, překreslování lCvičení zrakové pozornosti lVybudování zrakové paměti – udržuje získané představy lVýcvik zrakové představivosti – doplňování detailů, dokreslování obrázků, sestavování děje Učitel sleduje: lÚroveň koordinace oko-ruka lOrientaci v mikroporstoru lVzájemné spojení dílčích informací = celkový obraz Rozvoj sluchového vnímání: lPoznatky o osobách, předmětech a prostoru lNezbytný pro rozvoj dobré orientace a mobility V MŠ: lRozvoj sluchové paměti lCvičit uvědomělou sluchovou pozornost lNaučit se uvědomit si, rozeznat, lokalizovat a určit směr pohybu zvuků Základní výcvik sluchu: lRozeznávání původních zvuků lNaslouchání zvukům při pohybu lRozlišování zdrojů zvuku lUrčování pořadí zvuků a jejich opakování lNutné časté opakování lProvádět i v běžném prostředí Pomůcky: lOzvučené míče lPlechovky, plastikové nádoby lLadička, rolničky lOrffovy hudební nástroje Zvukové pexeso Rozvoj hmatového vnímání: lNejdůležitější smysl pro těžce ZP lZaměřeno na poznávání tvaru a velikosti předmětu, jejich vlastností, teploty, hmotnosti lVytváření představ o mikroprostoru i makroprostoru Hmatové vnímání: lPasivní (položení ruky na předmět) lAktivní (pohyb ruky po předmětu) lInstrumentální (zkoumání předmětu pomocí jiného nástroje, např. bílé hole) lNezbytné cvičit všechny druhy Pomůcky: lPískový stůl (navlhčený říční písek) lmodelování Dovednosti osvojené před ZŠ: lUchopovat a držet předměty lPřendávat předměty z jedné ruky do druhé lPoznávat předměty lPohybovat prsty Rozvoj čichu a chuti: lCíle: lRozlišit libé a nelibé, druh chuti lZachytit, lokalizovat a stanovit původ čichových podnětů lStanovit intenzitu čichových vjemů (roztok různé intenzity) lUrčit typické vůně (ocet, cýr, káva..) lRozeznat potraviny užívané v domácnosti lRozeznat jídlo, suroviny, správně ochucenou stravu lIdentifikovat látky nebezpečné lDoplnit vjemy jiných smyslů lPoznat blízkou osobu Vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením Legislativa nŠkolský zákon – č. 561/2004 Sb. nVyhl. 73/2005 O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných nVyhl. 72/2005 O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních nRVP ZV nOsvětlení nDostatečná intenzita a rozptyl na pracovní desce •Snížená zraková ostrost – individuální přisvícení •Světlo má dopadat zleva shora šikmo, neoslňovat, neodrážet se od lesklých povrchů •Čistota skel, žaluzie, jemně tónované závěsy – albinismus, šedý zákal nHluk nNegativně ovlivňuje náladu, snižuje schopnost soustředit se nU dítěte se ZP, které se orientuje sluchem narušuje hlučné prostředí orientaci v prostoru, zvyšuje nejistotu, navozuje pasivitu nDozvuk – narušuje zvukovou pohodu, doporučuje se opatřit zadní stěnu zvukovou absorpční plochou nÚprava interiéru nSpecifické podmínky, které zajistí samostatný bezpečný pohyb v budově školy •Barevnou páskou označit skleněné plochy •Barevné označení začátku a konce schodiště •Dostatečné osvětlení prostor ve škole •Vhodné akustické podmínky nÚprava pracovního prostředí nŽákovská lavice •Sklopná lavice do úhlu 90° •Umístění dítěte do optimálních světelných podmínek •Umístění lavice podle zrakové ostrosti dítěte •Jasná organizace pracovní plochy Pomoc a pomůcky pro slabozraké žáky a studenty nPísmo nZvětšené nKontrastní nBezpatkové Pomoc a pomůcky pro slabozraké žáky a studenty nPomůcky •Fixa se silnou stopou •Měkké pastelky se silnou stopou •Barevná záložka •Zvýrazňovací průsvitná fólie •Souprava rýsovacích pomůcek se zvýrazněnou stupnicí •Sešity s výraznými linkami různých šířek •Zvětšené texty •Zvětšovací lupy •Stojánky na knihy •Počítač se speciální výbavou (ZoomText 9.0, Lunar – s hlasovou podporou, atd.) •Elektronická zvětšovací zařízení •Lupy a monokuláry Pomoc a pomůcky pro nevidomé žáky a studenty nPísmo a obrázky nReliéfní podoba – Braillovo písmo, reliéfní obrázky vyrobené pastami Pomoc a pomůcky pro nevidomé žáky a studenty nPomůcky •Počítač se speciální výbavou – software, hardware, hlasový výstup + (Braillský řádek) •Kolíčkové písanky různých typů •Pichtův psací stroj •Souprava rýsovacích pomůcek pro nevidomé •Reliéfní kreslenky, obrázky •Reliéfní mapy, glóbus •Magnetofon •Kalkulátor s hlasovým výstupem •Bílá hůl Organizace výuky §Odkud vidí žák na tabuli nejlépe? Popř. Odkud může žák nejlépe sledovat výklad učitele? •Odkud má žák nejlepší přístup ke svým pomůckám, aniž by rušil průběh vyučování? •Požívání kontrastních kříd (žlutá), čistota tabule •Žák může přistoupit k tabuli tak blízko, aby viděl písmo •Učitel verbalizuje vše, co píše a kreslí na tabuli, kopie všeho připraveny pro ZP žáka •V případě potřeby kontrastní kopie textu •Fólie (žlutá, červená, zelená) pro zvýšení kontrastnosti textu •Čtecí okénko s výřezem pro 2 až 3 slova •Písmo je zvětšené •Zvětšené řádkování •Organizace výuky ve skupinách/dvojicích jak často je to možné Předměty speciální péče nZraková stimulace nProstorová orientace nPsaní na počítači nPráce na počítači nZdravotní TV nLogopedická péče Tipy pro výuku nVyšší časová dotace na vypracování úkolu NE snížení požadavky nVerbalizace důležitých informací nNázornost nTematické propojení (projektová výuka, situační hry apod.) Hygiena zraku ve škole * Optimální vzdálenost očí od textu je 25 - 35 cm nSprávná výška stolu a židle nSprávné návyky u čtení a psaní nVčasné řešení odchylek od normy Základní školy pro zrakově postižené nZákladní škola pro zrakově postižené Prof. V. Vejdovského, Litovel •Web: http://www.zraklit.cz nZákladní škola pro zrakově postižené Jaroslava Ježka (MŠ, ZŠ, ZŠ praktická, Praktická škola 2-letá) •Web: http://www.skolajj.cz nZákladní škola pro zrakově postižené, Brno •Web: http://www.zsi-hlinky.cz nZákladní škola pro zrakově postižené, Plzeň •Web: http://www.volny.cz/zrak nZákladní škola pro zrakově postižené, Praha 2 •Web: http://www.braillnet.cz/kopzzs nZákladní škola pro zrakově postižené, Opava Péče o později osleplé občany • Záleží na době, kdy k oslepnutí došlo • Úplná ztráta zraku X tzv. praktická nevidomost (zbytky využitelného zraku) • Ztráta zraku náhlá X postupná • Psychologický dopad na osobnost je individuální Náhlá ztráta zraku: • První období: „počáteční šok“ – Pokles zájmu o okolí, kontakt – Lhostejnost k uspokojování zákl. potřeb – Dočasné období, nutný stálý dohled – Při delším trvání konzultace s psychiatrem • Druhé období: „reaktivní deprese“ – „smutek nad ztrátou zraku“ – Nebezpečí sebevražedných myšlenek a pokusů – Silné záporné citové prožitky – Časté hledání viníka – Projevy by neměly být potlačovány – Odeznění je důležitou podmínkou úspěšné rehabilitace • Třetí období: „reorganizace“ – Zájem o zmenšení závislosti na druhých – Učení se sebeobsluze a základní orientaci Postupná ztráta zraku: • Odlišný účinek na psychiku • Dlouhodobá psychologická zátěž • Depresivní nálady • Období reorganizace – rozhodnutí přizpůsobit způsob života a činnosti zdravotnímu stavu Akceptace: • Primární akceptace zrakové vady: – Psychologický a časový moment – Ztráta zraku je jedincem uznána jako realita, které je třeba se přizpůsobit – Do určité míry je její včasnost závislá na chování druhých lidí (falešné naděje, informace o zdravotním stavu, etc.) Nonakceptace: • Osoba se brání např. používání pomůcek, považuje je za symbol slepoty • Závislé na dřívější hodnotové orientaci a postavení ve společnosti • Psychologické postupy: poradenství, psychoterapie, sociální výcvik Rodina: • Postoje, projevy v jejich jednání, řeči • Musí být součástí rehabilitačního procesu • Dva přístupy rodiny: – Odmítnutí – Hyperprotektivita – mnohem častější Specifika seniorů Zvláštnosti chorob ve stáří: • Polymorbidita • Mikrosymptomatologie • Bagatelizování X hypochondrie a kverulantství • Choroby vleklejší, úpornější • Reakce na léčbu není dostatečná Zrak ve stáří: • Snižuje se zraková ostrost, vnímání kontrastu, citlivost na světlo, vnímání hloubky • Duhovka – – ztrácí elastičnost • Čočka – – zakalení do žlutohněda – zhoršení akomodace • Sítnice – Makulární degenerace – prodloužení času na adaptaci na světelné podmínky – Zvýšení citlivosti na oslnění Nejčastější zrakové vady ve stáří: • Diabetická retinopatie • Glaukom • Katarakta • Věkem podmíněná makulární degenerace Specifika práce se seniorem: • Prostorová orientace a samostatný pohyb: – Dobré povědomí o zdravotním stavu, zohlednit při práci – Kratší, fyzicky méně náročné trasy – Respektovat osobnost a intimitu – Popř. výcvik chůze s DBH a opěrnou holí • Nácvik sociálních dovedností: – Zaměřen na požádání o pomoc, vysvětlení své situace – Ochrana zdraví, majetku • Bodové písmo: – Péče o pokožku, hygiena ruky, nehty – Gymnastika drobného svalstva ruky • Psaní na psacím stroji: – Oblíbené – Přizpůsobení metodiky • Nácvik vlastnoručního podpisu: – Jiná metodika u deformit končetin a osob s Parkinsonovou chorobou • Rekondiční pobyty: – Příležitost k psychické podpoře Obecné zásady: • Nespěchat • Být taktní, ohleduplný • Zpomalit výklad • Mluvit jasně, stručně • Průběžně opakovat informace • Shrnout informace na závěr • Zaměřit se na akutní potřeby • Respektovat výkyvy ve výkonnosti Speciálně pedagogická podpora: • ÚSP pro zrakově postižené Brno – Chrlice • ÚSP Praha – Palata • Rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina - Praha PORADENSTVÍ A SLUŽBY PRO OSOBY SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM ZDE SE PODÍVEJTE NA WEBOVÉ STRÁNKY JEDNOTLIVÝCH ORGANIZACÍ A ZJISTĚTE, JAKÉ SLUŽBY PŘESNĚ POSKYTUJÍ. Sociální rehabilitace * Tyfloservis, o.p.s. * Tyflocentrum, o.p.s. Centra pro zrakově postižené při vysokých školách * Carolina Praha * Tereza Praha * Teiresias Brno * Tyflopedický kabinet Hradec Králové Ústavy sociální péče a jiná pobytová zařízení * Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina, o.p.s. (zřizovatel SONS) * Ústav sociální péče pro zrakově postižené Brno – Chrlice (zřizovatel MPSV) * Ústav sociální péče Palata (zřizovatel Hlavní město Praha) * Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené (zřizovatel Charita Opava) SONS * Středisko výcviku vodících psů * Metodické středisko pro odstraňování architekt. bariér * Metodické centrum informatiky * Středisko integračních aktivit * Metodické centrum sociálně-právního poradenství * Prodejny tyflopedických pomůcek * Vydavatelská činnost – ZORA * Oddělení zahraničních styků a kultury Internetové zdroje: http://www.sons.cz/ http://www.braillnet.cz http://www.tyfloservis.cz/ http://www.tyflocentrum.cz/ http://www.uhk.cz/uhk/studium/1478 http://carolina.mff.cuni.cz/ http://knihovna.prf.cuni.cz/index.php?kterou=http://knihovna.prf.cuni.cz/spec_sluzby/spec_sluzby.ph p http://teiresias.muni.cz/ http://www.braillnet.cz/dedina/ http://www.uspchrlice.cz/ http://www.palata.cz/ http://www.braillnet.cz/tandembrno/ http://www.vodicipsi.cz/ http://www.sons.cz/bariery/ http://www.sons.cz/inform/ http://www.blindfriendly.cz/ http://knihovna.braillnet.cz:8080/ http://www.sons.cz/tyflokabinet/ http://www.sons.cz/sia/ Kombinované postižení Definice: n Podle MŠMT ČR se za postiženého více vadami považuje jedinec postižený dvěma nebo více na sobě nezávislými druhy postižení, z nichž každé by jej vzhledem k hloubce a důsledkům opravňovalo k zařazení do speciální školy příslušného typu Rozdělení (pro potřeby resortu školství): n MR + TP, smysl. V, VŘ, psychická onem., VPU a CH, hluchoslepota+MR n kombinace TP, smysl. V, VŘ, hluchoslepota n Autismus / děti s autistickými rysy u nichž jsou diagnostikovány další vady n Za diagnostiku zodpovídá SPC (příp. PPP) Příčiny vzniku kombinovaného postižení: n Děti předčasně narozené (před dozráním životně důležitých orgánů) n Komplikace při porodu n Odchylky v nitroděložním vývoji (např. onemocnění matky) n Etiologie neznámá n Úrazy (záleží na rozsahu poškození a věku) Nejčastější kombinace s ZP: MP, TP, SP n DMO, epilepsie, hydrocefalie, Downův syndrom, sluchová vada Raná péče o dítě s kombinovaným postižením SP péče: SRP: n Depistáž n Diagnostika n Podpora rodiny, poradenství Od raného věku v SPC: u Pomoc dítěti a rodině u Metodika Lilli Nielsen a vlastní metody u Podpora psychomotorického vývoje u Zraková stimulace, kompenzace zraku u Budování, posilování rodičovských rolí ZP + TP: n Motorika: n Respektovat osobní tempo vývoje n „nepřeskakovat“ fáze přirozeného vývoje n Vady navzájem provázané n Nutná stimulace rozvoje hybnosti aby se rozvíjely i poznávací schopnosti n Je potřeba skloubit rehabilitační péči s výchovou zaměřenou na rozvoj kompenzačních smyslů n Při využitelných zbytcích zraku – zraková stimulace Aktivity: n Hry a činnosti (říkadla, hlazení etc.) n Pružinová deska (kinematické pohyby, pohyby DK) n Podpůrná lavice n Manipulační knížka n Little room n Hmatová deska n Etc. ZP + MR: n MR násobí problémy slepoty n Předpokladem podpory je znalost vývoje zdravého dítěte n Hmat – podpora jeho rozvoje a využívání n Význam slovního komentáže n Podpora schopnosti ovládat pohyby hlavy a těla n Zdroje motivace – povrchy, zvukové efekty n Trvalé opakování n Podněty: silnější, delší čas ke zpracování, krátké úseky, přestávky n Prožitek vlastní aktivity Hluchoslepota: n Za hluchoslepého je považován člověk s vážným stupněm kombinovaného zrakového a sluchového postižení, z čehož vyplývají: u vážné problémy týkající se komunikace, orientace v prostředí, u nemožnost automaticky využívat služeb pro zrakově nebo sluchově postižené. Etiologie: n Předčasný porod n Zarděnky n Syphilis n Syndrom CHARGE (P zraku doprovázené srdeční vadou, neprůchodností dutiny nosní, retardací růstu, MR) n V průběhu života (infekce, úrazy, progrese vad) Motorický vývoj n Stejné předpoklady jako zdravé děti, ale ochuzení o vizuální a akustické podněty n pohyb = prostředek k poznání okolního světa n Nutné povzbuzovat dítě k pohybu, obracení, zvedání hlavičky, provádění cvičení s mírným převisem hlavy a později části trupu, pohupování n Stimulační masáže – uvědomění vlastního těla Rozvoj smyslů n Obrovský význam i velmi malé zbytky, od počátku stimulace a rozvoj n Rozvíjíme smysly: u Taktilně-kinestetický (uchopit a pustit předměty, JM) u Hmat (mechanické a tepelné podněty) u Sluch (zvuk má příčinu a význam, etapy sluch. Vnímání – objevení, rozlišení, poznání) u Zrak (vzbudit pozornost na světlo, sledování zdroje, nasvícení, pestrobarevnost, velikost předmětů) u Čich a chuť (ve vazbě na každodenní činnosti) SP péče: n Speciální třídy pro hluchoslepé děti u max. 4 děti, IVP n SPC pro hluchoslepé n Spolupráce SPC s jinými zařízeními u tvorba IVP a odborné metodické vedení n Ambulantní péče v rodině Komunikační systémy: nZnakový jazyk nZnakování ruku v ruce nPrstová abeceda (daktylotika) nDaktylotika do dlaně nBraillovo písmo nTiskací písmena do dlaně nLormova abeceda nOdezírání Jednoruční Braillovo písmo do dvou prstů nDvouruční Braillovo písmo do prstů VAN DIJKOVA METODA: n Metoda speciálně pro hluchoslepé n Výukové jednotky: u Vytváření prvotní vazby a bezpečí u Stimulování kontaktních smyslů ve vztahu k vnějšímu světu u Strukturalizace bezprostředního okolí dítěte u Osvojování dorozumívacích symbolů nhttp://www.zablesk.olomouc.com/ nwww.lorm.cz nhttp://www.okamzik.cz/Main_hluchoslepota.htm nhttp://www.deafblind.org.uk/home.html nhttp://www.deafblindscotland.org.uk/ nLUDÍKOVÁ, L. Hluchoslepota I. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-225-1 nSOURALOVÁ, E. Hluchoslepota II. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-226-X Metodika Lilli Nielsen Metody nácviku a výuky: • Postižené děti nezačnou spontánně projevovat základní schopnosti – je třeba je trénovat, aby těchto schopností dosáhly Hračky a pomůcky: • Little Room • Podpůrná lavice • Pružinová deska • Hrací skříň • Sklopná deska • Manipulační knížka • Hmatová deska Metoda aktivního učení: • Dítěti je poskytnuta příležitost aktivně a samostatně prozkoumat a ohledat věci, osvojit si dovednosti. • Osvojené dovednosti se pro dítě stanou přirozenými. • 3 hlavní podmínky: – Úroveň kojence/dítěte, pohotovost učení a dovednosti, kterých již dosáhlo – Prostředí, které poskytuje příležitosti k učení – Postoj a spolupráce dospělého Pro proces aktivního učení je nezbytné: • vše přizpůsobit konkrétnímu dítěti - jeho přáním, zájmům, schopnostem, potenciálu • znát předpoklady a podmínky pro každou činnost, kterou chceme dítě naučit (budeme vědět, zda je dítě připraveno, nebo zda mu chybí některý předpoklad) Pohyb: • Nezbytná podmínka veškerého učení • ZP dítě si potřebuje uvědomit, jak se jisté pohyby vykonávají, tak si rozvíjí smysl pro pohyb • Prostředí poskytující zpětnou vazbu na záměrné i kinematické pohyby … jejich záměrné vykonávání Literatura: Lilli Nielsen Učení zrakově postižených dětí v raném věku ISV nakladatelství Praha 1998 Předprofesní a profesní poradenství u zrakově postižených žáků Cíl: nPomoc mladým lidem při volbě povolání nDoporučení vhodné a všestranně vyhovující profese Předprofesní a profesní poradenství nPředprofesní poradenství – předchází profesní přípravě, poradenství na ZŠ nProfesní poradenství – poradenství během samotné přípravy studenta na budoucí povolání, poradenství na SŠ, SOŠ, OU, SOU n Organizace: nIPPP – PPP, SVP a SPC pro osoby se zdravotním postižením nIPS – Informační a poradenská střediska při úřadech práce n Východiska profesní volby: nZnalosti a informace o různých profesích nŠkolní prospěch, zkušenosti s vlastní činností v různých oblastech a její hodnocení nSebehodnocení nPřání rodičů nDoporučení školy n Fáze profesního poradenství: nDiagnostika nAkceptace postižení ve vztahu k práci, adekvátní aspirační úroveň a motivace k práci nVlastní pracovní příprava nAktuální stav na trhu práce nUvedení do práce nVlastní hledání vhodného zaměstnání –Samostatná oblast –Vyhledávání – informační a mediační zdroje –Vlastní strategie Profesní poradenství nabízí: npoznatky o profesním světě nuvědomění si zájmů přání nzprostředkování strategií řešení problémů nzorientování se v nabídce zaměstnání npochopení různých alternativ nporadenství npodpora zájmů nrozvoj osobnosti n Problémové oblasti v profesní přípravě jedinců s SVP nPředprofesní a profesní příprava probíhá v segregovaném prostředí, není komplexní nPodceňování schopností a dovedností žáků s SVP nNedostatečné kompetence pro zvládnutí samostatného života (profesního i osobního nŠpatná spolupráce v oblastech: n škola-rodiče,škola-škola, škola-potenciální zaměstnavatelé, mezi odborníky samotnými Individuální plán přechodu – Individual Transition Plan (ITP) nzohledňuje studentova přání, schopnosti a dovednosti, možné získané kvalifikace, pracovní možnosti nveden stylem portfolia nvytvořen ve spolupráci školy, rodiny a zaměstnavatele, zahrnovat všechny zúčastněné v tomto procesu a jasně stanovit jejich možnosti nsoučástí je průběžně hodnocená analýza možností studenta a vytvoření kariérního plánu, sledování a příprava na reálné podmínky v zaměstnání a podpora při přípravě a zacvičení na pracovišti Další možnosti pro ZrP: nStředisko integračních aktivit –SONS, Praha nCentrum služeb pro zdravotně postižené –Magistrát města Brna Zákony: n§ 237 Zákoníku práce (262/2006 Sb.) –Zaměstnávání ZP stanoveno v 345/2004 n345/2004 Sb. - Zákon o zaměstnanosti –§ 67 – 84 – par. Týkající se osob se ZP Literatura: nBartoňová, M., Pipeková, J., Vítková, M. (eds.) Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi, Brno: MSD, 2005. ISBN 80-86633-31-4 nKrejčířová, O., Medvedcová, A., Opatřilová, D., Stupková, V., Vojtová, V. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. Brno: Rytmus, 2005. ISBN 80-903598-1-7 nÚřady práce - http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska