DIAGNOSTIKA SPU

¢  je východiskem výchovně-vzdělávacího procesu a především reedukace;

¢  cílem je:

—  stanovení úrovně vědomostí a dovedností,

—  poznávacích procesů,

—  sociálních vztahů,

—  osobnostních charakteristik

—  a dalších faktorů podílejících se na úspěchu/ neúspěchu dítěte;

prevence SPU x diagnostika učitele x diagnostika na poradenském pracovišti.

Rizikové dítě v předškolním věku

¢  Biologické hledisko:

—  genetické zatížení v rodině;

—  problémy v těhotenství a kolem porodu;

—  zdravotní problémy dítěte (např. záněty stř. ucha..).

¢  Oblast kognitivní:

—  deficit ve vývoji jemné a hrubé motoriky;

—  opožděný vývoj řeči;

—  poruchy procesu automatizace;

—  slabá krátkodobá verbální paměť;

—  obtíže při opakování bezesmyslných slov.

¢  Chování dítěte:

—  podrážděnost v důsledku překonávání častých obtíží;

—  obtíže v soustředění;

—  časté vyhýbání se určitým aktivitám.

Screening

¢  metoda umožňující zachycení určitého jevu co nejsnadnějším a nejefektivnějším způsobem, a tím i
hromadné provádění určitého šetření (Defektologický slovník, 2000)

¢  vyhledáváme při něm cíleně u dětí předškolního věku některé projevy, které představují rizikové
faktory vzhledem k možnému pozdějšímu rozvoji této poruchy

¢  cílem je vytipování „rizikových dětí z hlediska dyslexie“ (nikoli stanovení diagnózy!) a
vypracování individuálních rozvíjejících programů → prevence

Prediktivní baterie, screeningové testy

B. Sindelarová: Předcházíme poruchám učení – teorie o deficitech dílčích funkcí.

J. Swierkoszová: Metoda dobrého startu.

B. Lazarová: Prediktivní baterie obtíží ve čtení.

M. Bogdanowicz: Škála rizika dyslexie – pro předškolní věk.

O. Zelinková: Sheffieldský screeningový test diagnostiky dyslexie – pro předškolní věk.

Deficity dílčích funkcí

¢  Dílčí funkce jsou základní schopnosti, umožňující diferenciaci a rozvoj vyšších psychických
funkcí (řeči a myšlení), v dalším vývoji jsou pak předpokladem, o který se opírá dovednost čtení,
psaní, počítání i přiměřeného chování.

¢  Deficity v dílčích funkcích vyjadřují oslabení základních schopností, které pak vedou k obtížím
v učení a chování.

1.      Diferenciace figury a pozadí (zaměření pozornosti).

2.      Optická a akustická diferenciace.

3.      Funkce intermodálního kódování.

4.      Optická, akustická a intermodální krátkodobá a dlouhodobá paměť.

5.      Funkce seriality.

6.      Vnímání schématu těla a orientace v prostoru.

            (Brigitte Sindelarová: Předcházíme poruchám učení. Praha: Portál, 1996)

Diagnostika v běžné třídě ZŠ

¢  Učitel provádí pedagogickou diagnostiku se zaměřením na úroveň vědomostí i psychických funkcí,
které tyto vědomosti ovlivňují;

¢  je třeba zaměřit se na zvláštnosti v projevech žáků a zaznamenávat je;

¢  učitelovo zjištění může být východiskem pro speciálně pedagogickou diagnostiku na
specializovaném pracovišti;

¢  depistáž = cílené vyhledávání žáků s obtížemi.

¢  Školní dotazník

Diagnostika na odborném pracovišti (PPP)

Na stanovení diagnózy spolupracuje speciální pedagog a psycholog, případně další specialisté
(neurolog, foniatr, oftalmolog, pediatr).

1. Nepřímé zdroje diagnostických informací:

  * rozhovor s rodiči,
  * rozhovor s učitelem,
  * rozhovor s dítětem,

→ zpracování osobní anamnézy, rodinné anamnézy, anamnézy prostředí.

2. Přímé zdroje diagnostických situací:

  * speciální zkoušky, jejichž výsledky vypovídají o intelektové úrovní dítěte a  jeho výkonech v
jednotlivých percepčních oblastech;
  * stanovení kritérií odpovídá dané legislativě.

REEDUKACE SPU

¢  Reedukace SPU je náročný, dlouhodobý diagnosticko-terapeutický proces;

¢  cílem je odstranění nebo zmírnění potíží dítěte a zlepšení jeho psychického stavu;

¢  musí odpovídat individualitě dítěte a typu poruchy;

¢  vyžaduje značné úsilí ze strany dítěte, učitele, rodiny a dalších odborníků;

¢  provádí ji speciální pedagog, učitel – absolvent speciálního kurzu, psycholog;

¢  formy reedukace:

—  individuální nebo skupinová reedukace;

—  škola (běžná třída, třída individuální péče, dys-kroužek, třída pro žáky s SPU);

—  PPP (dys-skupinky);

—  Dys-centrum.

Zásady reedukace SPU

¢  Východiskem nápravné péče je diagnostický rozbor případu.

¢  Nápravný postup je třeba přizpůsobit individuální povaze případu.

¢  Vytvořit příznivou léčebnou atmosféru!

¢  Nápravná péče má mít komplexní ráz.

¢  Dobrý začátek.

¢  Zájem dítěte udržet!

¢  Účelný výběr nápravných metod.

¢  Náprava dyslexie je chronickým diagnosticko-terapeutickým pokusem.

¢  Cvičení reedukace musíme vybírat v souladu se schopnostmi samotného žáka.

¢  Úspěchu dosáhneme, pokud budeme postupovat po malých krocích.

¢  Pravidelnost – nejlépe denně.

¢  Prognózu odhadovat realisticky.

¢  Zajistit další životní dráhu dyslektického dítěte.

            (srov. Matějček, 1995)

Oblasti reedukace
 1. reedukace funkcí, které společně podmiňují poruchu;
 2. utváření dovedností správně číst, psát a počítat;
 3. působení na psychiku jedince s cílem naučit s poruchou žít, utváření adekvátního konceptu sebe
samého.

Faktory ovlivňující vývoj SPU

¢  typ dyslexie/ dysortografie (její projevy),

¢  intenzita poruchy,

¢  trvání, pravidelnost a intenzita reedukace,

¢  podpora, motivace dítěte, důsledky zažitého neúspěchu,

¢  spolupráce mezi rodinou, školou a specializovaným pracovištěm.

DIAGNOSTIKA A REEDUKACE JEDNOTLIVÝCH SPU

Vyšetření inteligence

¢  Stanovení úrovně rozumových schopností;

¢  kompetence psychologa;

¢  standardizované testy – verbální a neverbální složka inteligence;

¢  Wechslerův test (WISC III), Amthauerův Test struktury inteligence, Ravenovy Progresivní matice;

¢  diskuze o hranici inteligenčního kvocientu pro přiznání diagnózy SPU – IQ 85.

DYSLEXIE

Vyšetření čtení

¢  normované texty vypracované Z. Matějčkem (1987);

¢  dítě čte 3 minuty → sledujeme:

¢  rychlost (vyjádřena ČQ),

¢  správnost (typ a kvantita chyb),

¢  techniku čtení,

¢  porozumění čtenému textu,

¢  chování dítěte při čtení.

¢  sociálně únosné čtení – hranice 60-70 slov/ minutu

Reedukace dyslexie

I. Technika čtení, dekódování

¢  zrakoprostorová identifikace písmen

¢  spojení hláska – písmeno

—  záměny písmen tvarově podobných

—  rozlišování b – d – p

—  záměny písmen zvukově podobných

¢  spojování písmen do slabik

—  tzv. dvojí čtení

¢  čtení slov se zvyšující se náročností hláskové stavby

¢  čtení vět, souvislého textu

II. Porozumění čtenému textu

Neuropsychologický přístup k dyslexii a její nápravě podle Dirka Bakkera

¢  Pravá hemisféra zachycuje percepčně-prostorové charakteristiky textu.

¢  Levá hemisféra zpracovává obsahovou, řečovou stránku čtení.

→ v počáteční fázi čtení se zapojuje více pravá hemisféra, postupně však převládá aktivace levé
hemisféry.

¢  1. typ: “pravohemisférová dyslexie“ – žák čte pomalu, přesně, objevují se obtíže při vybavení
obsahu čteného

¢  2. typ:  „levohemisférová dyslexie“ – žák čte rychle, ale s chybami, hádá a domýšlí si text dle
porozumění

¢  3. typ: „počáteční dyslexie“ – vývoj čtení se zastavuje hned na počátku v důsledku deficitu ve
vývoji nezbytných funkcí a jejich nedostatečnou integrací.

Terapie: specifická/ nespecifická stimulace hemisfér.

¢  je žák, rodič, učitel a někdy i poradenský pracovník.

Techniky reedukace dyslexie
 1. Metoda obtahování

¢  počáteční stádia reedukace u těžkých případů dyslexie a dysgrafie, cizí jazyk (angličtina)

¢  zapojuje hmat a pohyb, psychoterapeutický efekt
 2. Metoda barevných kostek

¢  představy hmatové, pohybové, zrakové

¢  písmena nalepená na kostkách, dítě je řadí k sobě a čte (později i píše) vzniklé slabiky, slova
 3. Metoda Fernaldové

¢  náprava čtení u pomalých čtenářů (mají dobrou strategii)

¢  podtrhávání „nesnadných slov“ v textu
 4. Čtení s okénkem (se záložkou)

¢  cvičí správné pohyby oka po řádku, odstraňuje tzv. dvojí čtení

¢  text postupně poodkrýváme (zabraňujeme „hádání“)

¢  text postupně zakrýváme (zvýšení plynulosti a rychlosti)

Zásady práce s okénkem:

—  velikost okénka musí odpovídat textu;

—  okénkem posunuje terapeut, rodič;

—  přizpůsobíme se dítěti – pomalé, ale plynulé čtení;

—  nevyžadujeme čtení s přednesem;

—  nepřipouštíme dvojí čtení, „vyrážení“ slabik;

—  okénko posuneme těsně před tím, než dítě slabiku vysloví (strategie čtení);

—  nutný odpočinek!!!!
 5. Metoda postřehování

¢  při potížích ve spojení písmeno – slabika – slovo, při výskytu inverzí

¢  čtenářské okénko

¢  otevřené slabiky→zavírání otevřené slabiky→ slabiky o třech písmenech→celá slova
 6. Metoda globálního čtení

¢  u dětí, které setrvávají na sledování jednotlivých písmen a nejsou schopny postřehovat jejich
shluky (pomalé čtení)

¢  čtení celého textu→text s vynechanými písmeny→ text s vynechanými slovy
 7. Čtení v duetu

¢  společné čtení s dítětem
 8. Metoda dublovaného čtení

¢  u žáků, kteří čtou nepřesně, domýšlejí koncovky, často chybují

¢  žák čte daný text o slovo zpět za hlasitým čtením pedagoga (rodiče)
 9. Přípravné čtení

¢  vychází z nutnosti motivovat dítě před vlastní samostatnou hlasitou četbou textu

¢  nácvičná slova z textu // rozhovor o textu // čtení textu terapeutem // dítě čte samo
10. Poslouchání textu předčítaného rodičům

¢  dítě čte nahlas předem domluvený úsek textu

¢  rodič u něj sedí, aktivně poslouchá a opravuje společně s dítětem špatně přečtená slova
11. Objasňování neznámých slov

¢  učitel/ rodič vypíší před vlastním čtením obtížná/ neznámá slova (po prvním čtení to může udělat
i žák) → izolované procvičování těchto slov

¢  založení „kartotéky“ (kartičky k nácviku)
12. Čtení s kontrolou magnetofonu

¢  dítě čte nahlas, následně slyší totéž z přehrávače

¢  kontrola čtení i porozumění (nutný zácvik)
13. Motorické čtení

¢  metoda v počátku čtení, při zahájení reedukace

¢  cvičení spolupráce L a P hemisféry, plynulost očních pohybů, druhotně intermodalita a serialita

DYSGRAFIE A DYSORTOGRAFIE

Vyšetření psaní

¢  opis, přepis, diktát (volné téma);

¢  srovnání písemného projevu z poradny a školních sešitů;

¢  grafická stránky písemného projevu → tvar písma, dodržení lineatury, způsob sezení, držení
náčiní…;

¢  hodnocení pravopisu → analýza specifických dysortografických chyb a chyb pravopisných, cílem je
odhalit příčiny chyb a stanovit způsob nápravy.

Vývoj písemného projevu
 1. Uvolňovací cviky,
 2. písmena a spoje písmen,
 3. slova, věty, shoda mezi akustickou a optickou podobou,
 4. aplikace gramatických pravidel,
 5. samostatný písemný projev.

Reedukace dysgrafie podle oblastí

¢  Hrubá motorika.

¢  Jemná motorika.

¢  Držení psacího náčiní.

¢  Uvolňovací cviky!

¢  Psaní písmen a spojů mezi nimi.

¢  Reedukace u straších žáků.

¢  Kompenzace dysgrafie.

Podpůrné techniky:

¢  slovní opora, instrukce (odkud kam, říkanky),

¢  zraková opora (vyznačení body, linie),

¢  hmatová opora (vymodelování tvaru).

Obtížnost prvku zvyšuje:

¢  zmenšení velikosti,

¢  zvýšení hustoty čar,

¢  snižování a postupné vynechávání podpůrných technik,

¢  střídání velikosti

¢  střídání tvaru,

¢  požadavek na přesnost provedení prvku.

Kompenzace dysgrafie

¢  Uvolnění ruky před psaním,

¢  snížení objemu psaného textu,

¢  tolerantní hodnocení napsaného,

¢  možnost psát do širších linek, vyhnout se nelinkovanému papíru,

¢  psaní tiskacím písem (na druhém stupni, jinak hrozí horšení čitelnosti – nutnost zácviku!)

¢  vlepování tištěného textu do sešitu, práce s ním,

¢  psaní na počítači v kombinaci s kratším psaním rukou – zvládnout klávesnici!

¢  kopírování materiálů v naukových předmětech

¢  znalosti je dobré ověřit i ústně!

Reedukace dysortografie

Postup reedukace:
 1. sluchové rozlišování tvarů s využitím multisenzoriálního přístupu;
 2. osvojení si jevu ústně;
 3. speciální písemná cvičení;
 4. aplikace jevu v běžné praxi;
 5. automatizace jevu.

Specifické dysortografické chyby

v  Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek:

•      bzučák, hudební nástroje, stavebnice.

v  Rozlišování dy-ty-ny a di-ti-ni:

•      tvrdé a měkké kostky (podle J. Křivohlavého), mačkadlo.

v  Rozlišování s-š, c-č, z-ž:

•      karty s písmeny, obrázky se slovy.

v  Vynechávání, přidávání, přehazování písmen/ slabik:

•      písmena na tvorbu slov.

v  Nedodržení hranic slov v písmu:

•      stavebnice, prvky znázorňující slovo, obrázky, karty s předložkami.

Gramatické chyby

Aplikace gramatických pravidel:

¢  pochopení pravidla,

¢  vybavení (použití) ve správnou dobu,

¢  ústní zdůvodňování,

¢  doplňovací cvičení,

¢  diktát,

¢  automatická aplikace v písemném projevu.

DYSKALKULIE

Vyšetření matematických schopností

¢  Tvoří specifickou součást inteligence;

¢  sledujeme obtíže v matematické paměti, problémy se zaměňováním pořadí číslic, orientaci v
prostoru, problémy při čtení a psaní čísel, poruchu v oblasti matematických operací atd.;

¢  využívají se následující testy:

—  Barevná kalkulie, Kalkulie IV (Novák 2002),

—  Číselný trojúhelník (Novák 1997),

—  Rey-Ostheriethova komplexní figura (Novák 1997),

—  Soubor úkolů k diagnostice (PPP Praha, není standardizován).

Cíl nápravy dyskalkulie
 I. Posunout dítě na úroveň třídy,
II. odstranit u dítěte strach z matematiky,
III. odstranit napětí v rodině dítěte.

Faktory ovlivňující úspěšnost reedukace:
 1. reedukace a kompenzace nahrazena doučováním;
 2. nerespektování spec. ped. metodických postupů;
 3. probíhající náprava bez podílu rodičů;
 4. komplikované rodinné zázemí;
 5. jen slabě průměrné nadání při výrazné formě dyskalkulie;
 6. poruchy pozornosti a aktivity, dyslexie, dysortografie;
 7. výrazné povahové zvláštnosti dítěte;
 8. pozdní odhalení poruchy.

Vybrané zásady reedukace dyskalkulie

¢  Diagnóza dyskalkulie neopravňuje dítě k nečinnosti;

¢  vypracovat podrobný metodický plán a rámcový časový plán;

¢  nutná spolupráce rodiče – učitel matematiky;

¢  maximálně využívat názor a manipulativní činnosti;

¢  poukazovat důsledně na použití matematiky v praxi, v běžném denním životě;

¢  respektovat rozdílnost předpokladů dětí pro chápání matematických pojmů;

¢  pozitivní hodnocení, ocenění snahy – příznivé klima;

¢  doučování není reedukace!

R. Blažková a kol.

→    Příčiny poruch učení v matematice z pohledu učitelů,

→    možnosti reedukace,

→    didaktické postupy a metody práce,

→    možno doporučit i rodičům.
  * Číselné představy.
  * Základní matematické operace.
  * Slovní úlohy.
  * Převody jednotek.
  * Kalkulátory.
  * Geometrie.
  * Odhady výsledků.

Metodika J. Nováka

→    Soustava speciálně vypracovaných a odzkoušených postupů a pomůcek (taktilní vjemy, zrakové
vnímání, Barevné hranoly),

→    pro učitele, rodiče, poradenské pracoviště.

Zásady nácviku:
 1. S metodikou pracuje vždy dítě a dospělá osoba.
 2. U cvičení setrváme, dokud se nestane pro dítě hrou (plynulost, málo chyb).
 3. Pravidelně 5 – 6 krát v týdnu, 10 minut.
 4. Náprava odpovídá úrovni matem. schopností dítěte.
 5. Pro rodiče je dobrá spolupráce s odborníkem.

¢  Stupně názornosti

V. Pokorná

Nácvik následujících oblastí:
 1. rozvoj prostorové a seriální orientace,
 2. rozvoj představy určitého množství prvků,
 3. představa početní řady – nácvik početních operací.

H. Simon

¢  Možnosti reedukace doma.

¢  Možnosti reedukace ve škole.

ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ A JEHO ROZVOJ U ŽÁKŮ S SPU

Poruchy zrakového vnímání:

¢  záměny písmen, číslic,

¢  intermodální vztahy,

¢  oční pohyby.

Diagnostika:

¢  zjišťujeme zrakovou percepci tvarů,

¢  Edfeltova Reverzní zkouška,

¢  Zkouška M. Frostigové ke zjištění vizuomotorické koordinace:

¢  stupně zrakového vnímání

—  vizuomotorická funkce

—  vnímání figury a pozadí

—  konstantní vnímání tvaru

—  vnímání polohy předmětu v prostoru

—  vnímání polohy dvou nebo více předmětů v prostoru vůči sobě navzájem

Reedukace zrakového vnímání:

¢  rozlišování barev a tvarů;

¢  zraková diferenciace;

¢  zraková analýza a syntéza;

¢  zraková paměť;

¢  rozlišování figura a pozadí;

¢  rozlišování reverzních figur;

¢  cvičení očních pohybů;

¢  postřehování, zvětšování obsahu fixací.

SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ A JEHO ROZVOJ U ŽÁKŮ S SPU

Poruchy sluchového vnímání:

¢  neschopnost analýzy věty na jednotlivá slova,

¢  záměna znělých a neznělých souhlásek,

¢  sluchová analýza a syntéza řeči,

¢  nedostatečná diferenciace dlouhých a krátkých samohlásek,

¢  rozlišování měkkých a tvrdých hlásek,

¢  intermodální vztahy.

Diagnostika:

¢  významný předpoklad pro zvládnutí psaní,

¢  používá se:

—  Zkouška sluchové analýzy a syntézy (Matějček);

—  Zkouška sluchové diferenciace (Wepman – Matějček, Zelinková);

—  Vyšetření měkkých a tvrdých slabik, rozlišení délky samohlásky;

—  v předškolním věku Moseleyův test.

Reedukace sluchového vnímání:

¢  nácvik naslouchání;

¢  sluchová paměť;

¢  sluchová diferenciace;

¢  sluchová analýza a syntéza (věta – slovo, slovo – slabika, hlásková stavba slov);

¢  vnímání a reprodukce rytmu.

KOMUNIKACE OSOB S SPU

Nápadnosti v komunikaci žáků s SPU

¢  Odlišná struktura jazykové složky inteligence,

¢  snížená úroveň jazykové sémantiky,

¢  deficit fonologických procesů,

¢  snížená pragmatická úroveň jazyka – klíčový aspekt komunikační kompetence:

—  komunikativní činnosti,

—  odezva na komunikaci,

—  interakce a konverzace,

¢  produkují méně vyspělých typů asociací –handicapováni v chápání a výstavbě logických struktur
v učivu,

¢  hraniční úroveň jazykového citu.

Deficity tedy nacházíme na fonologické, morfologicko syntaktické, sémantické i pragmatické úrovni
jazyka.

Tyto obtíže mají dopad i na emocionalitu a socializaci žáků s SPU!!!

Narušená komunikační schopnost

¢  Fonologická nepřesnost, narušení rytmu řeči.

¢  Dyslalie.

¢  Artikulační neobratnost: taková vada řeči, kdy dítě umí správně tvořit jednotlivé hlásky i celá
slova, artikulace je však namáhavá, těžkopádná, nápadně neobratná, a je proto někdy i těžko
srozumitelná (Žlab, 1982).

¢  Specifické asimilace: neschopnost dobře vyslovit slova, v nichž se současně vyskytují hlásky,
které jsou si artikulačně nebo zvukově blízké.

¢  Opožděný vývoj řeči.

¢  Balbuties (koktavost).

¢  Rinolalie (huhňavost) aj.

Reedukace

Řeč receptivní (porozumění řeči).

Řeč expresívní (mluvený projev):

¢  artikulace,

¢  slovní zásoba,

¢  gramatické kategorie, jazykový cit,

¢  mluvní pohotovost,

¢  tempo řeči, modulační faktory.

LATERALITA A PROSTOROVÁ ORIENTACE

Lateralita

¢  Důsledek dominance jedné mozkové hemisféry; projevuje se jako převaha nebo upřednostňování
některého z párových orgánů;

¢  lateralita tvarová/ funkční;

¢  genotyp/ fenotyp;

¢  dextrolateralita/ sinistrolateralita/ nedominantní typ

¢  je to záležitost centrální, nikoli periferní;

¢  1972  Z. Matějček, Z. Žlab: Zkouška laterality.

¢  tři typy laterality:

—  souhlasná (oko – ruka souhlasná dominance);

—  neurčitá (oko – ruka neurčitá dominance);

—  překřížená (oko ruka překřížená dominance).

¢  Dominance = funkční specializace = převaha jedné mozkové polokoule nad druhou.

—  Schéma rozložení funkcí mozkových hemisfér

Orientace v prostoru, pravolevá orientace

1. PLO na sobě a v prostoru - nejintenzivnější vývoj mezi 6. a 7. rokem.

2. PLO na osobě obrácené proti sobě - dítě zvládá přibližně v 10 letech.

3. PLO při pohybu v prostoru - dítě zvládá mezi 11. a 15. rokem.

Nácvik PO,PLO:

¢  Postupně s předměty, nahoře – dole, nad – pod, vrchní – spodní,

¢  pomůcky: domeček, strom a veverka, čtvrtka rozdělená na čtyři části, počítačové programy.