Vývojová psychologie

                                        Úvod do disciplíny

                                  Co je to vývojová psychologie?

     Obecná výv. psych. = široce chápané pojetí

     Fylogenetická psych. – založena na pozorování a srovnávání  chování různých druhů živočichů na
rozdílném stupni evoluční řady, etologie (Konrad Lorenz) studuje tyto jevy: vyhledávání potrav,
teritoriální chování, výběr partnera a námluvy, hnízdění, péče o potomstvo

     Antropogenetická psych. - vývoj psychiky u lidí v různých historických etapách a různých
civilizačních kontextech, etnopsychologie, kulturní antropologie (Margaret Meadová)

     Ontogenetická psych. – vývoj psychiky člověka, od jeho početí až do smrti

     Aktuální geneze psychiky – vývoj psychických procesů v průběhu konkrétní akce (v průběhu
učení, po oznámení špatné zprávy, při zvládání krize atd.)

     Vývojová psych. jako ontogenetická = úžeji leč obvykleji chápané                        pojetí



                                      Změny v průběhu vývoje

     Vývojová psychologie v užším pojetí studuje všechny změny, k nimž dochází v průběhu života
člověka.

     Evoluční změny – zákonitý (ne pouze nahodilý), jednorázový (neopakovatelný) postup řady změn
ze sebe navzájem vycházející, které lze hodnotit jako přechod od méně dokonalého k dokonalejšímu
(složitějšímu) a které jsou zaměřeny k uskutečnění určitého cíle (přežít, předat geny).

     Období stability

     Involuční změny

                                     Cíle vývojové psychologie

     Popsat vývojové změny, které jsou charakteristické pro určité období.

     Z těchto popisů odvodit obecné zákonitosti, které se týkají vývoje jednotlivých struktur a
příčinných souvislostí v celém průběhu vývoje člověka.

     Konečným cílem je vytvořit jednotnou teorii, která umožňuje z malého počtu základních
předpokladů odvodit co nejvíce faktů, včetně kvalitní predikce.

     Ale jak je to doopravdy?



     Nomotetické paradigma

     Idiografické paradigma

                                    Metody vývojové psychologie

     Pozorování za přirozených nebo experimentálních (kontrolovaných podmínek), rozhovor, testové
metody.

     Ale jak to skloubit s časem (vývoj je vždy vývojem v čase)?

     Longitudinální (podélné) výzkumy a studie

     Příčné výzkumy a studie (cross section)

     Semilongitudinální (zrychlený longitudinální) výzkum



     Retrospektivní (anamnestický) postup

     Prospektivní (katamnestický) postup

                                    Činitelé psychického vývoje

     Genetické dispozice, genotyp.

     Způsob partnerského výběru

      princip pozitivní selektivity

      princip negativní selektivity



     Prostředí – fyzické, sociokulturní, socializační činitelé, sociální vrstva.



     Vzájemná interakce těchto dvou faktorů.



     Metoda výzkumu – zkoumání jednovaječných dvojčat.



                                               Zrání

     Proces zrání je předurčen genetickým programem, projevuje se zákonitou posloupností určitých
změn, které lze chápat i jako stav připravenosti k dalšímu rozvoji. Vývojové proměny v
jednotlivých  oblastech postupují v určitém stabilním pořadí. Jejich individuální variabilita se
projevuje v rychlosti, rovnoměrnosti či míře rozvoje. V procesu zrání se objevují kritická období,
která jsou nejvhodnější k rozvoji jednotlivých psychických vlastností či k důležité vývojové změně
(období vzniku citové vazby matky a dítěte, učení se cizímu jazyku, rozvoj logického uvažování na
počátku školního období…)

     Zrání ovlivňuje pouze předpoklady k rozvoji určitých psych. procesů. Dále je rozvíjí učení až
na individuální úroveň.

     Vztah zrání a učení má charakter interakce. Výsledky učení nemají trvalý charakter, mohou být
ovlivňovány novými         zkušenostmi. Zrání je trvalé a nevratné (s výjimkou
patologie).