Mravní výchova dětí školního věku a otázky jejího rozvíjení Teorie výchovy, podzim 2009 Katedra pedagogiky PdF MU, Hana Filová Vstupní otázky: ©Jakou roli má mravní výchova v celkové vychovanosti člověka? ©Co je její podstatou? ©Kam směřuje, jaké má cíle? ©Jaké výchovné strategie jsou při ní funkční? ©Jak lze ověřovat její výsledky? Mravní výchova = © výchova v užším smyslu, jádro „vychovanosti“, předpoklad důvěryhodného sociálního zakotvení člověka (možná nikoli úspěšného v ekonomickém smyslu) © jedna ze složek výchovy (5), která prolíná a usměrňuje všechny ostatní výchovné vlivy (RV, PrV, EV, TV), © potažmo zasahuje v teorii i praxi do „průřezových témat“ (OSV, VDO, EvrGV, MKV, EkV, MedV) – RVP ZV (2005) Co je morálka (mravnost)? • Praktická filozofie (Anzerbacher): Mravnost člověka se odráží v jeho CHOVÁNÍ Chováme se tak, jak to máme zakotveno ve svém osobním schématu (zkušenost, výchova, postoje, okamžitá nálada) MV - dědičnost a výchova Co víme o mravní výchově? (obecné předpoklady pro pochopení problematiky): © Jejím cílem je morální osobnost = autonomní, vnitřně integrovaná, svobodná a zodpovědná osobnost, která uvědoměle mravně jedná na základě svého vnitřního přesvědčení a v souladu se společensky přijatými mravními normami (za účasti svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování) © Tedy nikoli člověk, který se dobře orientuje v morálních požadavcích a dokáže dobře komunikovat ve svůj prospěch, ale člověk, který je morálně autentický – věrohodný, jeho skutky jsou ve shodě s tím, co říká, uplatňuje morálku jako praktickou filozofii Podmínka úspěšnosti mravní výchovy: respektování zvláštností morálního vývoje J. Piaget: 2 stádia mravního vývoje osobnosti 1. stádium heteronomní morálky – zhruba do konce mladšího školního věku (podle zralosti dětí) do 10-11 let: 2. stádium autonomní morálky – zhruba starší školní věk a výše (11 let a výše) L. Kohlberg - 3 stádia mravního vývoje 1. stádium prekonvenční (předškolní věk) amorální stádium (později egocentrismus: dobré je to, co je dobré pro mne), individualismus 2. stádium konvenční (mladší a střední školní věk, 7-11 let) – mravní jednání i hodnocení se podřizuje skupině (“správný chlapec, hodná dívka”); 3. stádium postkonvenční (12 let a výše) – jednání směřuje k nalezení “společné úmluvy” - (Kant) “vyšší princip mravní” Pedagogická charakteristika procesu MV podle vývojových etap v ped. smyslu: 1) předškolní věk: Dominantní výchovný úkol – rozvoj elementárního mravního jednání na návykovém základě (základy společenského chování – poprosit, poděkovat, chovat se slušně, mluvit pravdu, neskákat dospělým do řeči, přiměřeně respektovat autoritu,…) a pěstování schopnosti empatie Hlavní výchovné prostředky: odměna, pochvala (posilování správného chování), trest (eliminace nežádoucího chování), správný vzor, pravidla a pozitivní vedení 2) mladší školní věk (6 – 10,12 let): Dominantní výchovný úkol – rozvoj mravního vědomí (senzitivní období v oblasti rozumového rozvoje po 6. roce věku), tj. osvojení základních mravních norem: co je dobré a zlé, správné a nesprávné a proč (pochopení) Hlavní výchovné prostředky: srozumitelná a přirozená pravidla, mravní poučování a vysvětlování, komentovaná a sociálně sdílená zkušenost, dobrý (ale i negativní) vzor (i literární hrdina), vedení, pochvala, trest, pozitivní uplatňování autority, 3) starší školní věk (10,12 – 16,18 let): Dominantní výchovný úkol - rozvoj mravního přesvědčení na základě interiorizace osvojených mravních norem za účasti citů a vůle (rozvoj funkce svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování) – mravní seberegulace a sebekontrola. Hlavní výchovné prostředky: © pravidla - pevný řád a režim výchovné vedení (autorita, spravedlnost, důslednost) © sociálně sdílená zkušenost - diskuse o etických problémech, sociální vzory © pochvala (odměna) a adekvátní trest (nejlépe přirozené následky) Význam pozitivní stimulace. 2) raná dospělost (adolescence): Dominantní výchovný úkol – rozvoj uvědomělého mravního jednání na základě přesvědčení – autonomní morálka – sebevýchova Hlavní výchovné prostředky: indirektivní výchovné metody – režim, pochopená a přijatá pravidla (uvědomělá kázeň), dobré vzory, sebereflexe, sebevýchova. Metody mravní výchovy: 1. přímé (direktivní) (stádium heteronomní morálky) © mravní vysvětlování a poučování © kladení požadavků, vymezování pravidel © vedení - přinucování, donucování © cvičení © přesvědčování © příklad © kontrola (dozor) © hodnocení – odměna a trest. Metody nepřímé (indirektivní) (stádium autonomní morálky) © vzor © režim a řád © tvorba a dodržování pravidel a norem © pozitivní vých. prostředí (klima, veřejné mínění) © diskuse (řešení etických dilemat) © získávání © vyvolávání a tlumení citů © sebekontrola, peer – spolupráce © samospráva © sebereflexe, sebevýchova Trest v mravní výchově: K úvaze: NEEXISTUJÍ VLASTNĚ ŽÁDNÉ SPRÁVNÉ, PŘIMĚŘENÉ ČI NUTNÉ TRESTY; učí nás v podstatě, že mít moc nad druhým je důležitější, než chovat se správně (Kopřiva) Proč trestáme??? © Z výchovných důvodů (vštípit morální principy; chceme, aby děti dodržovaly pravidla a dohody; pocit zodpovědnosti; …pro ponaučení, pro výstrahu ostatním; prevence: zabránit dalšímu nežádoucímu chování) © Tradice, převzatý sociální model – zvyk, model převzatý z rodiny; sociální tlak – aby nás jiní dospělí neodsoudili, že dítě netrestáme; snaha dosáhnout poslušnosti apod. © Emoce: nezvládnutí vlastních emocí, vybití vzteku, špatné nálady, strachu o dítě © Potvrzení moci: prosadit svou pravdu, potvrdit si autoritu, udržet si svou moc; msta, odplata, pocit nadřazenosti; uspokojení z utrpení druhého © Nevědomost, pohodlnost: bezradnost, neznalost alternativ, pocit bezmoci; mít klid, © Osobní problémy, časový stres; náladovost, podrážděnost, zklamání, problémy v komunikaci; odreagování vlastních problémů; rychlé řešení TREST JE VÝRAZEM MOCENSKÉHO MODELU VÝCHOVY A NEVEDE K UPEVNĚNÍ MORÁLKY A HODNOT. Je třeba vědomě usilovat o partnerský výchovný model!!! Základ mravní výchovy = prosociálnost ©Prosociálnost = schopnost konat dobro pro druhého člověka bez očekávání odměny nebo protislužby. ©Prosociální chování = chování, které je zaměřeno na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo dosahování společenských cílů bez aktuálního očekávání odměny. Altruismus. Smysl výchovy k prosociálnosti: © rozvoj občanských ctností © výchova ke komunikaci, kooperaci a proti násilí © rozvoj sociálních dovedností dětí © prevence dětské agresivity a delikvence Dobrý občan (podle P. Piťhy)= • dobrý soused • laskavý rodič • spolehlivý pracovník Projekt “Etická výchova” © V USA - v 70. letech Projekt “Etická výchova” - intenzivně řeší, jak eliminovat ve společnosti “odcizení” mezi lidmi, nezájem a agresivitu; © Do výchovných programů škol se dostávají pokusy psychologů o systematický rozvoj sociálně žádoucího chování dětí (Wyne, Ryan aj.). © V Evropě - prof. R. Roche Olivar z Nezávislé univerzity v Barceloně je autorem dnes již známého projektu “Etická výchova”, (80. léta), jehož modifikace se realizuje asi od r. 1995 na Slovensku (jako volitelný předmět na ZŠ) a od r. 1999 i u nás. Cíl projektu Etická výchova: prosociální chování 1. poskytnou fyzickou pomoc 2. poskytnout fyzickou službu 3. darovat, půjčit, rozdělit se 4. poradit, vysvětlit 5. potěšit a povzbudit smutné lidi 6. vyjádřit pozitivní hodnocení druhého s cílem podpořit jeho sebeúctu, sebedůvěru (pochvala, uznání, 7. se zájmem naslouchat druhým 8. snažit se je pochopit, vcítit se do nich (empatie) 9. solidárnost – aktivní účast s druhými v jejich obtížích 10. vytvářet atmosféru pokoje a svornosti ve skupině; snažit se zmírňovat protiklady, dosáhnout porozumění a dohody, hledat, co nás spojuje s ostatními. Obsah projektu – témata: 1. Komunikace (umět navazovat pozitivní kontakty s druhými v zájmu „dobrého života“) 2. Důstojnost lidské osoby, úcta k sobě (vztah k sobě samému – základ pro další vztahy) 3. Pozitivní hodnocení druhých (hledat na druhých to dobré) 4. Tvořivost a iniciativa (věřit si a být aktivní v životě, zkoušet nové věci) 5. Vyjádření a komunikace citů (nebát se říkat druhým „jsi fajn“) 6. Empatie (umět a chtít se vciťovat do druhých, chápat jejich pohnutky) 7. Asertivita (hájit vlastní pocit důstojnosti a nezávislost, ale neomezovat druhé) 8. Reálné a zobrazené vzory (prosociální výchova nápodobou) 9. Pomoc, přátelství, spolupráce (aktivní pozitivní účast na životě komunity) 10. Komplexní prosociálnost (hájit zájmy potřebných ve společnosti; vztahy typu jedinec - skupina a skupina – skupina). Dílčí témata projektu EV: © Škola jako společenský systém, ostatní společenské systémy. © Solidarita s potřebnými (osobami, společenskými skupinami, národy). © Jak se vyrovnat se sociálními problémy. © Boj proti sociální nespravedlnosti (sociální kritika, občanská neposlušnost, nenásilí jako politický nástroj). © Vztah mezi společenskými skupinami a národy. © Jednota lidské rodiny. Projekt se provádí na těchto “aplikačních tématech”: ©Rodina ©Etika a hodnotový systém ©Duchovní rozměr společnosti (náboženství) ©Ochrana přírody a životního prostředí ©Ekonomické hodnoty ©Výchova k sexuálnímu zdraví a rodinnému životu Důležitou podmínkou účinnosti etické výchovy je výchovný styl vychovatele, který má tyto zásady: 1. vytvořit z třídy výchovné společenství (všichni společně a navzájem) 2. přijímat druhého takového, jaký je, vyjádřit mu sympatie 3. atribuce prosociálnosti (apriorní předpoklad, že se dítě chová prosociálně) 4. stanovit jasná pravidla 5. induktivní disciplína (vycházet z empatie, konflikty řešit neagresivně, vést k sebekontrole) 6. vybízet k prosociálnosti 7. odměny a tresty používat přiměřeně 8. do výchovného procesu zapojit rodiče 9. vytvářet radostnou atmosféru pro soužití, pozitivní klima ve třídě. Ad 1. vytvořit z třídy výchovné společenství (všichni společně a navzájem) © více než soutěživost zdůrazňovat spolupráci © dbát na dodržování pravidel © zapojit do vytváření pravidel děti © vytvořit podmínky, aby každý žák mohl zažít úspěch © nedovolit, aby se žáci soustředili sami na sebe – pomoc ostatním, slabším © hovořit se žáky jako se sobě rovnými (partnerství) © být otevřený vůči názorům, potřebám a návrhům dětí © svěřovat jim odpovědnost přiměřenou věku © pracovat s jejich individualitou (osobní pozornost, v den jejich narozenin gratulovat, vzájemné obdarování,...) ZÁVĚREM: © Etická výchova ve škole může být cestou, jak řešit dlouhodobou „krizi“ ve výchově (ve společnosti). Podmínka: © učitelé si musí problém uvědomovat © musí ho chtít řešit © musí vědět jak Např. úkol: „VYMYSLETE SI ZPŮSOB, JAK ZMĚNIT SVĚT, A ZAČNĚTE TU MYŠLENKU USKUTEČŇOVAT.“ HYDEOVÁ, C. R. Pošli to dál. Praha : Ikar 2003. Literatura: © ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. Praha : SPN, 1990. © Etická výchova – program a osnovy vyučovacího předmětu. Praha: MŠMT, 1999. © EYRE, L. a R. Jak vychovávat děti k hodnotám. Praha : Portál, 2000. © HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Brno: Paido, 2000. © KOPŘIVA, P.; NOVÁČKOVÁ, J. a kol. Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, 2005. © KUČEROVÁ, S. Pedagogická antropologie a axiologie. Brno: PdF MU 1992 © Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VUP 2005 © ROCHE OLIVAR, R. Etická výchova. Bratislava: Orbis Pictus Istropolitana 1992. © STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy II. Brno : PdF MU 2005. © VACEK, P. Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech. Hradec Králové, Gaudeamus, 2000. © VYSKOČILOVÁ, E. Příručka pro učitele. Praha : Portál, 1995.