VÝCHOVNÉ PORADENSTVÍ JAKO VÝZVA A ŠANCE Masarykova universita, Fakulta sociálních studií Institut pro výzkum dětí, mládeže a rodiny Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Přednáška pro výchovné poradce Šk. R. 2009/10 Výchova začíná vztahem D. Wirz ZŘETEL K „DUCHU DOBY“ JAKO PODMÍNKA EFEKTIVNÍHO VÝCHOVNÉHO PORADENSTVÍ Zprávy z tisku • Náš svět se dostal do kritického stádia. Děti se vysmívají svým rodičům. Jsou nepoddajné a myslí jen na svou zábavu. Konec světa nemůže být daleko. • Naše mládež je zkažená do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu. • Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná. • Naše mládež zná jenom rozkoše a není moudře vychovávána, všemu se vysmívá a nebere ohled na starší. Naše děti se staly tyrany, nepovstanou, když do místnosti vchází starší člověk a protiví se vlastním rodičům. Zkrátka, mládež je hrozně zlá. Kdo uvedené výroky formuloval? Z egyptských hieroglyfů z doby kolem 2.000 před Kristem: Náš svět se dostal do kritického stádia. Děti se vysmívají svým rodičům. Jsou nepoddajné a myslí jen na svou zábavu. Konec světa nemůže být daleko. Na hliněné amfoře vykopané ve staré Babylonii: Naše mládež je zkažená do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu. Hesiodos, 7. stol. před Kr.: Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná. Sokratés, 469 – 399 před Kr.: Naše mládež zná jenom rozkoše a není moudře vychovávána, všemu se vysmívá a nebere ohled na starší. Naše děti se staly tyrany, nepovstanou, když do místnosti vchází starší člověk a protiví se vlastním rodičům. Zkrátka, mládež je hrozně zlá. J. Kalous (2004) ve své studii „Global problems and social capital“ píše: „Nejdůležitější problémy nadcházejících desetiletí jsou svou povahou globální, a proto i jejich řešení by mělo být na globální úrovni. Faktory, které řešení brání, se zdají být všude na světě podobné a jsou z velké části nezávislé na národnosti a kultuře“ konstatuje J. Kalous (2004) ve své studii Globální problémy a sociální kapitál. Odkazuje přitom na závěry mezinárodního panelu věnovaného této problematice (viz: Glenn, Gordon 2002). Mezinárodní panel uvádí jako nejzávažnější tyto skutečnosti: •Nezájem o potřeby budoucích generací •Starání se o blaho jedné skupiny či jednoho národa •Korupce představitelů rozhodovací sféry (politiků) •Plýtvání •Nenasytnost a sobeckost Můžeme jít ještě hlouběji a najít nějaký společný jmenovatel? • Ve shodě s uvedenou analýzou se domníváme, že jím je rozmáhající se sebestřednost stále většího počtu lidí – na druhé straně vzdání se odpovědnosti tím, že svou identitu mládež odevzdá různým klanům a gangům. • Sebestřednost je forma individualismu, ve které je člověk sám sobě cílem, sám sobě smyslem života, všechno ostatní je podružné. • V některých vztazích (mateřská láska) a v některých situacích (revoluční vzepětí) jsou projevy individualismu korigovány, ale tzv. “normální” období a prostředí jsou živnou půdou individualismu a s ním souvisejících konzumních hodnot a činností. Když se zamýšlíme nad důležitostí informovanosti o souvislostech dějina dominant doby, připomeňme si ještě historický argument. Jeden z největších světových historiků Edward Gibbon (1737-1794) uvádí následujících pět hlavních příčin rozkladu a pádu římské civilizace: • Zhroucení rodinné struktury • Oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost • Nadměrné daně, striktní řízení a vládní intervence • Vyhledávání takových zábav, které se stávaly stále více hedonistickými, násilnými a nemorálními • Úpadek náboženství O pět generací později Mahátma Gándhí pranýřoval sedm moderních sociálních hříchů: • politiku bez principů • podnikání bez morálky • bohatství bez práce • výchovu bez charakteru • vědu bez lidskosti • požitek bez svědomí • náboženství bez sebekáznění Výchovné a vzdělávací problémy současných dětí a mládeže Výzvy a hrozby nadcházející doby a vývojové úkoly rozvoje osobnosti je třeba sledovat se zřetelem k možnostem a mezím utváření osobnosti dětí a mládeže. Nuda, závislosti (drogy, gamblerství, adrenalinové sporty), nová náboženská a extremistická hnutí Informační technologie Ikonická kultura, sekundární a funkční negramotnost Syndromy hyperaktivity (souvislost s výživou, alergiemi) Supersaturace a deprivace (kognitivní, citová, sociální) Nerozvíjení vůle a etiky jednání Výchovné a vzdělávací problémy současných dětí a mládeže Nejčastější otázky Zvláštnosti osobnosti dětí a mládeže Jak poznat osobnost dospívajícího člověka a podmínky jeho vývoje i problémů? Jak dětem a mládeži předat etické a prosociální hodnoty a postoje, vítu v transcendující smysl života? Jak probouzet žádoucí potřeby a smysl pro hodnoty? Čím se dnešní mládež vyznačuje (a odlišuje od mládeže v dobách minulých)? Má mladý člověk potřebu být zdvořilý? (Dokáže být vděčný? Má potřebu poprosit? Umí se omezovat ve svých nárocích?) Výchovné a vzdělávací problémy současných dětí a mládeže – nejčastější kategorie Dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dysmuzie atd. Dysfunkce – sekundární, funkční negramotnost, umění učit se Hyperaktivita Nuda, Apatie Neukázněnost, Šikanování, Agresivita Nečestnost. Podvádění Jinakost Dysfunkce rodiny a dětí Hlavní varovné charakteristiky osobnosti školních dětí základní školy • Suverenita nepodložená pozitivními kompetencemi, ale siláctvím a hrubostí, a často i postavením a vlivností rodiny, penězi, apod. • Neochota mnoha dětí, event. jejich rodin začlenit se do výchovně podnětné organizace (např. skauting) a respektovat řád • Strach z dospělosti • Učitelé i rodiče přestávají být dětmi a dospívajícími vnímány jako autority • Rozmáhá se nezdvořilost (nedostatek slušnosti, ‚civilizovanosti‘, přezírání zejména starších lidí („Trhni si nohou, babo“) Hlavní varovné charakteristiky osobnosti školních dětí základní školy - pokračování • Etická kultura osobnosti je u značného procenta dětí na signifikantně nižší úrovni vzhledem k věkovým normám. Projevuje se to mimo jiné nedostatkem zájmu o druhé a respektu k nim. • Vážným problémem jsou děti, jimž chyběl v dětství nezbytný ‚attachement‘, tj. citová vazba mezi matkou a dítětem. U těchto dětí se nevytvoří empatické obvody, které jsou nutné k tomu, aby si uvědomovaly, co pociťuje druhý člověk. Srovnání nejčastějších přestupků dětí a dospívajících ve veřejných školách USA na konci třicátých a na konci osmdesátých let 20. stol. 1940 Mluvení bez přihlášení Žvýkání žvýkačky Hlučení Pobíhání po chodbách Předbíhání Nedodržování předepsaného oblečení Znečišťování prostor 1990 Užívání drog Pití alkoholu Těhotenství nezletilých dívek Sebevraždy Znásilnění Krádeže Těžké ublížení na zdraví Kvalita vývoje V jednotlivých etapách dosažený stav vývoje může být Ø normální, Ø jednostranný, Ø disproporční (disharmonický), jestliže jednotlivé složky osobnosti jsou na různé úrovni zralosti), Ø scestný (vznikají anomálie či patologické změny), Ø retardovaný, opožděný, Ø omezený (osobnost je rudimentární, ochuzená), Ø zanedbaný (jde o změny ve smyslu zdržení, které lze dohnat vhodnými korektivními podněty). Kategorie formativních a deformativních faktorů utváření osobnosti • Stresory x relaxátory • Facilitační x inhibiční vlivy • Akcelerační x retardační vlivy • Deprivační x supersaturační vlivy • Protektivní x rizikové faktory Vývojové krize Pojem ‚vývojová krize‘ nebo ‚kritické období vývoje‘ nemusí být jen něčím patologickým. Současná psychologie předpokládá, že krize a konflikty ve vývoji jsou zákonitým jevem, že jde o specifické projevy rozporu mezi tím, co je dáno, a tím, čeho je třeba dosáhnout, nebo co brání v postupu vpřed. Viděno zvenčí jsou krize často body obratu na životní dráze jedince, neboť jsou navozeny buď nějakou významnou životní událostí, nebo jsou podmíněny programem, vývojových změn (daných geneticky a odvíjených v dlouhodobých rytmech), jimž nějaká překážka brání v realizaci. Eriksonova stádia psychického vývoje Faktory ovlivňující utváření osobnosti Hypotéza součinnosti DEPRIVACE nebo SUPERSATURACE Bio-psycho-sociální teorie utváření osobnosti Millonova teorie souběhu vývojové připravenosti a kvality působení na osobnost III. Stadium intrakortikální iniciativy (od 4 let – vrchol 14 let) II. Stadium senzomotorické autonomie (od 12 měs do 6 let) I. Stadium senzorického připoutání (od 0 do 18 měs) SMYSL A CÍLE PORADENSTVÍ Sedm vektorů rozvoje osobnosti žáků a studentů • rozvoj kompetencí • objevování a zvládání emocí • osamostatňování se skrze autonomii k plné samostatnosti a smyslu pro druhé • rozvoj zralých mezilidských vztahů • vybudování osobní identity • rozvoj a ustavení smyslu • rozvoj integrity Výchovný poradce musí mít vědomosti a dovednosti o následujících oblastech: Krizové poradenství pro žáky i učitele • šikanování • rodinné problémy • školní neúspěchy • osobní krize (vstup do školy, změna školy, dospívání ad.) Znalosti o centrech pomoci v závažných případech Profesní a kariérové poradenství (včetně informací o trhu práce) Znalost základu psychodiagnostiky pro analýzu problémů klienta a event. porady o další péči KOMPETENCE VÝCHOVNÉHO PORADCE Doporučení pro selfmanagement výchovných poradců Jaké dovednosti a znalosti v kvalifikační přípravě potřebují výchovní poradci rozvinout, aby jejich kompetence odpovídaly požadavkům, jež jsou na ně kladeny? Následující analýza a náměty patří k položkám, které jsou v kurikulu vzdělávacích programů dosti podceňovány. • Sebepoznání: Zjištění svých temperamentových dispozic, komunikačního stylu, poznávacího stylu. Někdy je obtížné tyto základní složky naší přirozenosti změnit, ale můžeme se naučit využívat je kultivovaně k poznání svých ‚přenosových‘ strategií Např. výbušný cholerik může svůj sklon k agresi či nerudné odmítavosti transformovat do důrazné přesvědčivosti, která je spjata s respektem k osobnosti klienta. • Výcvik v umění komunikace, což paradoxně znamená, že se učíme především umění naslouchat a ‚slyšet‘, co klient svými sděleními skutečně míní. • Pěstování empatie – dovednosti vžít se do situace klienta, a rozvíjení schopnosti ‚mít rád lidi‘ • Rozvíjení dovedností duševní hygieny a krizové intervence, zejm. jak se bránit ‚vyhoření‘ • Vzhledem k tomu, že se stáváme multikulturní zemí s mnoha přistěhovalci ze zemí odlišných kultur, jejichž děti navštěvují naše školy, je třeba získávat vědomostí o tradicích, historii i tzv. ‚etiketách‘ jako formách projevů lidí z odlišných kultur. • Podpora výměny zkušeností mezi učiteli zaváděním formálních i neformálních besed – nejen pedagogických porad - za účelem vzájemného poznávání a obohacování. Kvalitní poradenská práce předpokládá, • že se vyznáme v sobě, ve svých filtrech, bariérách a předsudcích, • že ovládáme metody poznávání lidí a dovednosti rozumět jim, • a že jsme si osvojili pedagogické kompetence jednání s lidmi Profil osobnostních kompetencí- 1 Profil osobnostních kompetencí 2 Hlavní cíle vzdělání a výchovy vytýčené pro 3. tisíciletí organizací UNESCO: • Učit se vědět • Učit se umět dělat • Učit se být / umět žít • Učit se rozumět lidem Příprava a realizace lekce 3 obecné cíle a 24 klíčových otázek pro učitele Obecně Je proto nutné naprosto jasně a zřetelně promyslet, co mají žáci v našem předmětu (A) poznat Vědomosti (B) osvojit si Dovednosti, zkušenosti (C) prožít Emoce a city _ postoje Příprava a realizace lekce Před lekcí • Co žáky chceme naučit? • Co chceme, aby se odehrálo? • Co budou žáci dělat, jak se budou učit? • Jaká je nejvhodnější stavba lekce? • Jak budou žáci povzbuzováni a vtahováni do aktivity? • Jaké otázky jim budeme klást? • Máme dostatek problémů k řešení? • Využíváme dostatečně svých dovedností? • S jakými znalostmi, dovednostmi a postoji žáci přicházejí? Příprava a realizace lekce V průběhu lekce • Co žáci právě dělají? Je to k něčemu? • Jsou dostatečně vytíženi? Dělají dost? • Nejsou přetíženi? Nežádáme po nich příliš? • Jsou všichni žáci vtaženi do aktivity? Projevují všichni zájem? Jsme s to si toho všimnout nebo se spokojujeme s pocitem, že tomu tak je? • Klademe správně otázky? • Jak můžeme v tématu postupovat dále? • Dáváme dostatek / nadbytek času na každou fázi? • Nasloucháme jim? Respektujeme je? • Pracujeme každý sám nebo jako tým? Příprava a realizace lekce Po lekci • Naučili jsme je to, co jsme chtěli? • Naučili jsme je ještě něčemu jinému? Víme čemu? • Jak můžeme příště pokračovat? Co si připravíme? • Použili jsme nejvhodnější stavbu lekce? • Co fungovalo / nefungovalo? • Byla lekce přínosem jen pro část žáků nebo pro všechny? Pěstování kultury osobnosti - skryté kurikulum Tělesná Duševní Sociální Duchovní Ekologická Občanská Etická Právní Technická Umělecká Hry rozvíjející osobnost a ducha Souvislost podmínek života a povahy člověka (R. Dreikurs) Žije-li dítě v ovzduší kritiky, učí se odsuzovat druhé; žije-li dítě v ovzduší nevraživosti, učí se nenávidět; žije-li dítě v ovzduší výsměchu, učí se nejistotě; žije-li dítě v ovzduší výčitek, učí se pociťovat vinu; žije-li dítě v ovzduší snášenlivosti, učí se být trpělivé; žije-li dítě v ovzduší povzbuzování, učí se smělosti; žije-li dítě v ovzduší oceňování, učí se kladně hodnotit druhé; žije-li dítě v ovzduší přímosti, učí se být spravedlivé; žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat druhým; žije-li dítě v ovzduší uznání, učí se sebedůvěře; žije-li dítě v ovzduší přátelství a lásky, učí se nacházet a projevovat lásku ve světě. Program podpory tělesného a psychosociálního zdraví ve škole Základní pilíře: • První pilíř: pohoda prostředí • Druhý pilíř: zdravé učení • Třetí pilíř: otevřené partnerství První pilíř: pohoda prostředí • pohoda věcného prostředí • pohoda sociálního prostředí • V ŠPZ lidé usilují, aby jejich chování vyjadřovalo humanistické postoje jednoho k druhému: úctu, důvěru a snášenlivost; uznání, účast a empatii; otevřenost v komunikaci a vůli ke spolupráci a pomoci druhému. • pohoda organizačního prostředí Druhý pilíř: zdravé učení • Smysluplnost • Škola podporující zdraví je propojena se skutečným životem. • Dbá o praktickou využitelnost toho, co se děti ve škole učí, a o osvojování dovedností. • Navazuje na to, co děti již znají, a na to, co je zajímá. • Přechází od tradiční výuky podle předmětů k výuce podle tematických celků. • Přechází od výkladu učitele jako hlavní metody výuky k metodám umožňujícím přímou zkušenost, komunikaci a spolupráci. Druhý pilíř: zdravé učení – pokr. • Možnost výběru a přiměřenost • V obsahu i metodách výuky poskytuje škola podporující zdraví takovou nabídku, která umožňuje zvládnout jak základní, tak rozšiřující učivo způsobem odpovídajícím typu inteligence a osobnosti každého žáka. • Dbá o věkovou přiměřenost učiva, proporcionalitu rozumové a citové výchovy a o přiměřenost učiva vzhledem k individuálním možnostem žáků. Druhý pilíř: zdravé učení – pokr. • Spoluúčast a spolupráce • ŠPZ používá takové škály forem a metod výuky, které předpokládají spolupráci a spoluúčast dětí a využívají spolupráce s dalšími sociálními a odbornými partnery. • Možnost nabývat zkušenosti a dovednosti v oblasti, která je základem demokracie, je proto zabudována přímo do kurikula. (Duch demokracie a přátelství, spoluúčast na vytváření a chodu demokratických institucí ve třídě a ve škole, existence volených orgánů, participační styl řízení). Druhý pilíř: zdravé učení – pokr. • Motivující hodnocení • Škola podporující zdraví zajišťuje dostatek zpětné vazby a uznání všem dětem. • Při hodnocení bere v úvahu především pokroky a možnosti dítěte. • Snaží se vytvářet nesoutěživé prostředí, vyhýbá se manipulativnímu přístupu k dítěti, který posiluje jeho závislost na vnější autoritě, a rozvíjí jeho sebedůvěru, samostatnost, iniciativu a zodpovědnost Třetí pilíř: otevřené partnerství • Zásady otevřeného partnerství • Škola – model demokratického společenství: ŠPZ dělá všechno pro to, aby se co nejvíce proměňovala z tradiční hierarchické instituce v komunitu organizovanou na demokratických principech, kterými jsou zejména: ü svoboda a odpovědnost, ü zachování pravidel a ü spravedlnost, spoluúčast a spolupráce. Třetí pilíř: otevřené partnerství – pokr. • Škola jako kulturní středisko obce • ŠPZ usiluje o to, aby se v zájmu vytvoření a udržení demokratického charakteru své komunity zpřístupnila veřejnosti a obci, jejich organizacím a představitelům, a na základě otevřených vztahů s nimi se postupně stala přirozeným kulturním a vzdělávacím střediskem obce. Podpora tělesné kultury osobnosti vede • k formování zdatnosti, • pohybových dovedností, • dovedností životosprávy k udržování a obnově zdraví, • i ke kultivaci péče o zevnějšek a • k dovednostem úpravy zevnějšku • I k dovednostem poskytrování první pomoci. Podpora psychosociální kultury osobnosti Se zaměřuje na • na probuzení poznávací dychtivosti, • návody a dovednosti jak se učit, • na vytvoření vůle učit se, • na rozvíjení sociální a emoční inteligence, • kognitivní inteligence a tvořivosti Podpora občanské a etické kultury osobnosti rozvíjí • schopnost zaujímat sociální perspektivu, • respekt k oprávněným zájmům druhých, • solidaritu, • empatii, • odpovědnost, • základní lidskou slušnost, • dovednosti komunikace a konstruktivního řešení konfliktů Podpora duchovní kultury osobnosti • Spočívá v probouzení vědomí smyslu života (který je ostatně jádrem všech složek osobnostní kultury) a rozvíjí dále dovednost obnovovat spojení se sebou, s bližním, s přírodou a s Bohem. • Součástí duchovní kultury osobnosti je morální inteligence a moudrost, svědomí, schopnost a vůle k vnášení sympatie a lásky do vztahů k bližním, schopnost odpouštět. PSYCHOLOGICKÉ ZÁKLADY VÝCHOVY Z hlediska programů komplexně pojaté péče o člověka (jako jsou jungovská psychologie, logoterapie, individuální psychologie, pozitivní psychoterapie, psychosyntéza ad.), které si dívají na člověka triarchicky či trialisticky, můžeme tedy cíle utváření osobnosti formulovat jako pěstování tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti. Smysl života spočívá v umění prožít a realizovat hodnoty • tvorby dobrého díla, • krásy, sounáležitosti, lásky, radosti, • postoje opravdovosti a trpělivosti ve vztahu k tomu, co je v životě neodvratné. Tradiční teorie výchovy formulovala tyto oblasti v psychologické terminologii jako rozvíjení rozumu, citu a vůle Škola musí podporovat jednotu v rozmanitosti výchovnou orientací na následující hodnoty: je: Poznání, Moudrost Láska Pravda, Spravedlnost, Morálka a tak stavět na následujících potenciá-lech osobnosti a rozvíjet je: ROZUM CIT VŮLE Potenciální výsledky nového promyšlení vzdělání a výchovy • V tělesné, psychosociální a duchovní kultuře osobnosti se konkretizují a specifikují výše uvedené hlavní cíle vzdělání a výchovy. • Kultura osobnosti vyžaduje nejen příslušné znalosti a dovednosti, ale i odpovídající zkušenosti, prožitky a především utváření potřeby udržovat a zdokonalovat příslušné kompetence. Program rozvoje osobnostní kultury vyžaduje výchovu založenou na jednotě poznání, dovednosti a osobní zkušenosti. Praxe takové výchovy vyžaduje v daleko větší míře používání •aktivizačních metod výchovy a vyučování, •častější aplikaci dramatické výchovy, •inscenačních metod, •zavedení metody sokratovského dialogu, •nácvik dovednosti a potřeby reflexe, sebereflexe a dereflexe. Změna osobnosti Nejsnáze lze změnit řeč člověka. O něco obtížněji se mění chování. Ještě těžší je změna smýšlení. Ale vůbec nejtěžší je změna lidského srdce.