V. Pedagogická diagnostika v systému Pedagogická diagnostika je dlouhodobý spirálově probíhající proces, který musí brát v úvahu všechny systémy, jež ovlivňují vývoj dítěte. Za nejdůležitější lze považovat: Podmínky (sociální a výchovné) Osobnost dítěte Kompetence Rodinné prostředí Klima třídy, školy Sociální vztahy Zájmové organizace Zájmy Hodnotová orientace Motivace Sebepojetí dítěte Perspektivní orientace Učební styl Percepce: Zraková Sluchová Pravolevá prostorová orientace Kinestetické vnímání Paměť Temperament Motorika Úroveň koncentrace Tvořivost Rozumové schopnosti Zdravotní stav (minulost a současnost) Hodnocení vzdělávacích výsledků žáka, znalostí, dovedností, postojů, hodnot Diagnostikování žáka Skupiny žáků, tříd Rodiny Podmínek výchovy a vzdělávání Diagnostický proces: (Gavora,2001)[1] 1. Plánování a organizování diagnostikování -(koho, kdy, jak, jak často, v jakém intervale diagnostikovat, zázemí, technické vybavení) a) diagnostikování vstupní b) diagnostikování průběžné c) diagnostikování výstupní 2. Diagnostická hypotéza Položíme si diagnostickou hypotézu – předpoklad, který orientuje činnost určitým směrem. Může být stanovená implicitně (v duchu) nebo explicitně. Cílem je hypotézu potvrdit nebo vyvrátit. 3. Sběr a zpracování diagnostických údajů (dat) a) Je to jádro diagnostického procesu b) Práce v terénu s použitím diag. metod a nástrojů c) Výsledek - zpracování a uspořádání údajů 4. Vyhodnocení a interpretace diagnostických údajů 5. Stanovení diagnózy = nález, zjištění stavu, je výsledkem diagnostického procesu. Vzniká na základě porovnání aktuálního stavu žáka se stavem požadovaným – kritériem, normou, cílem učitele…). Na konci diagnózy se konstatuje soulad, nesoulad s kritériem… 6. Pedagogické opatření, zásah, intervence (mnoho možností: oprava chyby, opětovné vysvětlení, další procvičení, použití dalších metod, motivace, přesun žáka…) 7. Vyslovení prognózy – odhalí se možnosti žáka, způsoby jeho zdokonalování a vyslovení předpokladu o dalším rozvoji. 8. Komunikace diagnózy – hodnocení směřuje k: a) žákovi b) s rodičům c) psychologovi, výchovnému poradci, učitelům Komunikace může mít různou podobu a rozsah. Diagnostika žáka Prvky pedagogického diagnostikování v systému Cíl ped. diagnostiky: § Zjištění úrovně rozvoje žáka pod vlivem výchovného působení Účel diagnostikování § zjistit aktuální stav rozvoje žáka za daných podmínek výchovy § vyslovit závěr směřující ke změně § zjistit nejen nedostatky, zaostávání, chyby, potíže…ale i § identifikovat kladné vlastnosti, rezervy, potenciality a možnosti rozvoje Předmět diagnostikování Složky osobnosti žáka: Kognitivní vlastnosti (pozornost, paměť, myšlení, rozsah vědomostí, úroveň dovedností, životní zkušenosti žáka, učební styl žáka, tvořivost, úroveň komunikace) Afektivní vlastnosti (citová stabilita, zájmy, postoje, hodnoty, představy, úroveň motivace) Sociomorální vlastnosti (přesvědčení žáka, prosociální chování, pracovitost, disciplína, úsilí, zodpovědnost, dodržování pravidel) ♫ Estetické vlastnosti (umělecký cit, vkus, výkony) Psychomotorické vlastnosti ( jemná motorika, šikovnost, fyzická zdatnost) ☀ Vztahy mezi žáky ( sociální klima třídy) ☀ Poruchy učení ( ve spolupráci s odborníky) ☀ Poruchy chování (ve spolupráci s odborníky) Osobnost diagnostika Učitel, výchovný poradce, psychologové, lékaři, rodiče Diagnostické metody a postupy Pozorování: strukturované (poz. systém), nestrukturované Diagnostický rozhovor (zjišťování názorů, postojů, hodnot, představ…) Ústní zkouška – často používaná, následuje hodnocení a klasifikace., závisí na podobě otázky, dialog nebo monolog Písemná zkouška – vědomosti, ale i názory… Analýza produktů žáka – kresby, modely, listy, výrobky (portfolio) Testy vědomostí Speciální testy Odhalující poruchy uče ní Dotazník Škálování Ke zjištění míry nebo intenzity vlastnosti Sociometrie Vztahy mezi žáky Dvě roviny diagnostikování ve třídě Strategie a způsob diagnostikování učitele a jeho vzdělávací koncepce jsou spojené nádoby. Diagnostika učitele vychází z jeho určité vzdělávací koncepce, tuto koncepci manifestuje a posilňuje. Žáci odhalují učitelovy vzdělávací preference a svoje učení jim přizpůsobují. Pedagogické hodnocení má stavět na pozitivech žáka. Má se soustředit na podporu kladných vlastností, ne na vyžívání se v pátrání po jeho nedostatcích. Je třeba více hodnotit to, co žák pozná, co umí, než to, co nepozná, neví. ________________________________ [1] GAVORA. P. Diagnostikovanie a hodnotenie žiaka vo vyučovaní. In. KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233-257. ISBN 80-7178-585-7.