Pedagogická diagnostika • st. ZŠ (3. roč.KS), Katedra pedagogiky – PaedDr. Jan Šťáva, CSc. stava@ped.muni.cz ,(549497232) konzultace 2009/2010 Ukončení předmětu: zkouška (ústní nebo písemný test) Seminární práce: • Diagnostika volnočasových aktivit žáka • Diagnostika chování žáka ve vyučování • Diagnostika učebních problémů žáka • Anamnéza žáka § 1. Základní teoretická východiska pedagogické diagnostiky § 2. Pedagogická diagnostika v primární škole § 3. Pedagogická diagnostika připravenosti dítěte na školní vzdělávání § 4. Metody pedagogické diagnostiky § 5. Metody pedagogické diagnostiky § 6. Spolupráce učitele s PPP a PC § 7. Autodiagnostika práce učitele 8. Diagnostika rodiny jako výchovného činitele § 9. Didaktické testy § 10. Pedagogická diagnostika výchovných výchovných činností § 11. Diagnostika sociálního klimatu školní třídy § 12. Diagnostika nadaných žáků § 13. Alternativní hodnocení Pedagogická diagnostika § Teoretická východiska pedagogické diagnostiky – přístup edumetrický a kasuistický v procesu diagnostikování, provázanost PD s jinými vědními obory. Diagnostický proces, typy diagnostiky. § § MOJŽÍŠEK, L. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha: Academia, 1987 str. 5-45 § SWIERKOSZOVÁ, J. Pedagogická diagnostika dětského vývoje pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: OU, 2004. s. 7-32. ISBN 80-7368-018-1 § KOLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233-257. ISBN 80-7178-585-7. § ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuálně vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 10-25 § DVOŘÁKOVÁ, M. Přehled metod zjišťujících diagnostické údaje.In Kalous, Z.; Obst, O. (ed). Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. str. 186 - 188 Pedagogická diagnostika § ÚVOD Pro výchovu je velmi důležité zjišťovat efektivitu svého působení a také sledování příčin, proč se v konkrétních podmínkách nedaří dosáhnout stanovené cíle. Objektem výchovy je dítě, dospívající žák a také dospělý člověk a sleduje se rozvoj konkrétních vědomostí, dovedností a návyků, ale také poznávacích procesů, zájmů, postojů, světového názoru, morálních, estetických a pracovních vlastností. Sleduje se i rozvoj pohybové kultury. K naplnění významného záměru rozpoznat a hodnotit úroveň pedagogického rozvoje, hledat příčiny problémů a zjišťovat podmínky výchovy má sloužit pedagogická diagnostika, bez které si nelze představit zpětnou vazbu ve výchově ani progresívní pedagogickou praxi a objektivní vědecký výzkum. 1. Pedagogická diagnostika jako proces § Pedagogická diagnostika je vědeckou disciplínou, která se postupně vyčleňuje z pedagogicko psychologické diagnostiky a vytváří samostatný teoretický i metodologický potenciál pro potřeby pracovníků ve školství a jiných institucích. Lze hovořit o tom, že pedagogická diagnostika má v našich zemích určitou tradici, první stopy lze nalézt u J. A . Komenského. § Ale teprve s rozvojem pedagogického poradenství v 60. letech minulého století se začíná formovat samostatný vědní obor. Jde o změnu pedagogického působení na základe exaktního poznání a analýzy zjištěných skutečností. V průběhu let se tímto problémem zabývá celá řada významných psychologů a pedagogů (viz seznam použité literatury). Např. L. Mojžíšek (1988, s. 235) chápe pedagogickou diagnostiku jako „teorii a metodickou praxi zjišťování, rozpoznávání, klasifikování, posuzování a hodnocení úrovně pedagogického rozvoje žákovy osobnosti nebo skupiny žáků, rozvinuté vlivem pedagogického působení“. Tentýž autor upozorňuje na spojitosti diagnostiky se zjišťováním podmínek a příčin pedagogického rozvoje a návrhem dalších pedagogických opatření. Pedagogická diagnostika Pedagogická diagnostika = speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá objektivním zjišťováním, posuzováním a hodnocením vnějších a vnitřních podmínek i průběhu a výsledků výchovně vzdělávacího procesu. Na základě těchto zjištění jsou potom vyslovovány prognostické úvahy a navrhována pedagogická opatření. (Chráska, M. Základy výzkumu v pedagogice: 2. vyd. UP Olomouc, 1998.257 s. ISBN 80 70677988). Pedagogická diagnostika je proces zjišťování a současně hodnocení dosaženého stavu rozvoje žáka. Je neoddělitelnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Zahrnuje celý komplex činností, ke kterým patří: Posuzování. Získávání informací. Zpracovávání získaných informací. Vyhodnocování . Klasifikace a mnohé další Všechny úkoly pedagogické diagnostiky jsou podřízeny pedagogickému záměru. Pedagogická diagnostika je úzce spojená s praxí. Vychází z pedagogických norem a hledisek a sleduje plnění cílů a úloh výchovně vzdělávacího procesu (např. osnov, standardů). Vzhledem k těmto normám pak posuzuje a hodnotí dosaženou úroveň pedagogického rozvoje žáka či skupiny žáků. Snaží se také odhalit co brání žákovi či skupině žáků plnit tyto požadavky. Pedagogická diagnostika směřuje k vypracování hypotézy o dalším pedagogickém postupu a projektu pedagogického opatření. Předmět pedagogické diagnostiky § Předmětem pedagogické diagnostiky je celý soubor jevů, dějů a jejich vzájemných vztahů v oblasti pedagogické situace. Obsahové zaměření pedagogické diagnostiky sleduje rozvoj osobnosti jedince, skupiny, vliv podmínek a příčin (škola-rodina, učitel-rodina, případně další činitelé ovlivňující rozvoj žáka. § Předmět pedagogické diagnostiky zároveň určuje též oblasti pedagogické diagnostiky: § Osobnost žáka (školní zdatnost, vlastnosti, chování žáka) § Skupina žáků (sociální vztahy ve třídě, jejich struktura, sociální klima) § Pedagogické působení školy i vlastní pedagogická činnost učitele § Vliv výchovných činitelů působících mimo školu (rodinné prostředí, kamarádi, vliv dalších osob – prarodiče apod., širší sociální prostředí) Diagnóza § Je výsledkem diagnostických činností, je to hodnotící závěr o zjištěné úrovni rozvoje žáka, obsahuje hodnocení aktuálního stavu a také návrh pedagogických opatření, včetně stanovení odpovídajících prostředků, není nikdy uzavřená, konečná, musí počítat se změnami ve vývoji žáka Úkoly pedagogické diagnostiky § Rozpoznání určitého stavu § Stanovení jeho příčin § Navržení dalších výchovných opatření = prognóza Etapy diagnostického postupu § Sbírání a získávání diagnostických údajů § Zpracování diagnostických dat § Interpretace údajů a jejich hodnocení § Vymezení, upřesnění a formulace diagnostického cíle a předmětu diagnostického šetření § Formulace diagnostických závěrů a návrhy pedagogických opatření § Zásady diagnostického procesu § Poznávání žáka (třídy, kolektivu) je dlouhodobý proces, je nutno zaznamenávat všechny změny. § Při poznávání je nutno spolupracovat s ostatními pozorovateli (ostatní učitelé, vedoucí zájmové činnosti, trenéři, spolužáci, rodiče atd.). § Důsledně hledat příčiny sledovaného jevu – velmi obtížné (etiologie – nauka o příčinách). § Dodržovat hledisko individuálního přístupu. § Diagnostický závěr vždy spojit s návrhem pedagogických opatření – citlivá záležitost, ale perspektivně poskytuje učiteli zpětnou vazbu. Diagnostické kompetence učitele § Vyplývají z analýzy etap : § Dobrá teoretická orientace v pedagogické diagnostice - metody, dovednost je vhodně volit, umět získané údaje zpracovat, umět vést diagnostické šetření, vyhodnocovat data, vyvozovat na základě interpretace a analýzy diagnostických dat pedagogické opatření a závěry § Učiteli je bližší didaktická diagnostika § Diagnostické kompetence učitele představují soubor vědomostí, schopností a dovedností. § Problémy diagnostické práce, diagnostické kompetence § Diagnostické kompetence učitele představují soubor vědomostí, schopností a dovedností, které umožňují diagnostikování žáka, příp. úkolových situací na jednotlivých úrovních založeného diagnostickým porozuměním, odpovědností a oprávněností při provádění diagnostických činností. (Krykorková, Chvál, 2006). § Diagnostik si musí uvědomit účel a cíle diagnostiky. Aby věděl za jakým účelem ji užívá a komu má co přinést? Vždy při diagnostikování jde o vnik do soukromí člověka. Zde nastupují etické zásady. Odpovědně musí zvážit výběr a způsob použití diagnostiky, zda ji vůbec použít a za jakých podmínek. § U nezkušených pracovníků velmi hrozí riziko oslnění výsledky testů následně možná patologizace žáků. Přitom diagnostiku mimo vyškolené odborníky (lékař, psycholog, pedagog, sociální pracovník) provádějí také vedoucí různých zájmových útvarů a samozřejmě rodiče. Ideální postup je práce odborníka, který pracuje i s poznatky získané od laiků. § Pro ochranu klienta (žáka) slouží především kvalitní profesionální příprava pracovníka, § etické kodexy profese a zásady práce s diagnostickými metodami (např. standardy pro pedagogické a psychologické testování). § V praxi se nejčastěji při diagnostikování objevují tyto problémy: § a) Nedostatek dovedností a nedostatečné kompetence diagnostika. § b) Užívání (nevhodných) diagnostických metod. § c) Povrchní interpretace (např. kresby) -dětinské nadšení z toho, co lze jednoduše z metody vyčíst. § d) Haló –efekt a předem determinovaná odpověď. (Potvrzuji si, že můj odhad byl správný……). § e) Soukromé teorie osobnosti. (Komu nejde matematika, nemůže mu jít ani fyzika). § f) Rychlé stanovení diagnózy, jednorázovost vyšetření, chybějící supervize apod. Specifické rysy a zaměření pedagogické diagnostiky v základní škole § Poznávání žáka musí být dlouhodobé § Nutná spolupráce s ostatními posuzovateli § Respektování etiologického hlediska § Hledisko individuálního přístupu Typy pedagogické diagnostiky (podle O. Zelinkové 2001): § a) diagnostika normativní § Slouží potřebám společnosti. Výsledek diagnostikování je srovnáván s výsledky § reprezentativního vzorku celé populace v určitých zkouškách. Zjišťtuje tedy, zda žák a jeho § výkony jsou srovnatelné s většinou populace stejného věku, zda zaostává apod. Slouží např. § k posuzování možností dalšího studia. § b) diagnostika kriteriální § Snaží se určit úroveň ve které se žák nachází, jaké dovednosti zvládá, opět srovnává s obecně § stanovenými měřítky. § c) diagnostika individualizovaná § Neužívá žádné srovnávání, ale sleduje postup a dosaženou úroveň za určitý časový úsek. Je § předpokladem pro pozitivní motivaci k dalšímu snažení, rozvoji. Je velmi potřebná u méně § úspěšných nebo jakýmkoliv způsobem handicapovaných a znevýhodněných dětí. Správně § stanovená diagnóza muže předejít vzniku možných problémů ve vývoji. § d) diagnostika diferenciální § Slouží k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale Edumetrický a kauzistický přístup k diagnostikování § Peter Gavora § Rozlišuje dva přístupy k diagnostikování žáků. § Edumetrický (užívá kvantitativní metody, zjištěné údaje mají numerický charakter- např. testování) § Kauzistický přístup pozornost je věnována každému diagnostikovanému jedinci individuálně (kvalitativní pohled) Specifické oblasti pedaqogické diagnostiky žáka mladšího věku § Diagnostika školní zralosti § Diagnostika počátku školní docházky § Úroveň osvojování dovedností § Specifické poruchy učení Oblasti pedagogické diagnostiky v základní škole § Diagnostika osobnosti žáka § Diagnostika rozumového rozvoje žáka (vědomosti, dovednosti, návyky, rozumové schopnosti, učební styl žáka § Diagnostika motivační a zájmové oblasti, postojové hodnotové orientace, psychických a somatických vlastností žáka § Diagnostika školního prostředí § Školní třída a její diagnostika § Autodiagnostika ped. práce učitele § Diagnostika rodinného prostředí Seznam literatury k předmětu Pedagogická diagnostika § Rámcový vzdělávací program pro předškolní výchovu a vzdělávání, RVP základního vzdělávání: www.vuppraha.cz § Zákon č.561 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání: www.msmt.cz Seznam literatury k předmětu Pedagogická diagnostika § ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. s. 330-333. ISBN 80-7178463-X. § GAJDOŠOVÁ, L.; ŠATÁNEK, J. Otázky poznávania osobnosti žiaka a školském triedy. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 1996. 61 s. ISBN 80 – 88825 – 81 – 4. § HRABAL, V. st., HRABAL, V.ml. Diagnostika. Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Praha: UK, 2004. 199 s. ISBN 80-246-0319-5. § Hrabal, V. st. Jaký jsem učitel. Praha: SPN, 1988 § CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno: Paido, 1999. 91 s. ISBN 80-85931-68-0. § CHRÁSKA, M. Metody pedagogické diagnostiky. Olomouc: UP Olomouc, 1988. 49 s. § KALOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. s. 185-250. ISBN 80-7178-253-X. § KOLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233-257. ISBN 80-7178-585-7. § MERTIN, V. Individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 1995. § MOJŽÍŠEK, L. Základy pedagogické diagnostiky. Praha: SPN, 1986. Seznam literatury k předmětu Pedagogická diagnostika § MOJŽÍŠEK, L. Teoretické otázky pedagogické diagnostiky. Praha: Academia, 1987. 161 s. § MOJŽÍŠEK, L. K problému pedagogické diagnostiky zájmů, schopností a nadání žáků. Uherské Hradiště: Okresní osvětový dům, 1966. 36 s. § SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9. § SPÁČILOVÁ, H. Pedagogická diagnostika v primární škole. Olomouc: UP, 2003. ISBN 80-7178-544-X. § SWIERKOSZOVÁ, J. Pedagogická diagnostika dětského vývoje pro učitele primárního vzdělávání. Ostrava: OU, 2004. 77 s. ISBN 80-7368-018-1 § ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. a kol. Psychodiagnostické metody v práci učitele primárního vzdělávání. Ostrava: UO, 2004. 71 s. ISBN 80-7042-372-2. § ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální