Podklady pro IVZ3 VOLBA VYUČOVACÍCH POMŮCEK REGIONÁLNÍHO CHARAKTERU 1) postavení regionálních pomůcek mezi ostatními vyučovacími prostředky a komplexní pojetí jejich významu - jsou východiskem pro seznamování se s regionálními dějinami (obsah těchto pomůcek bývá žákovi bližší a známější – má je spojeny s konkrétními představami) 2) hledisko názornosti a specifické vlastnosti vč. didaktické funkčnosti těchto pomůcek (např. silnější motivační schopnost plynoucí z jejich obsahu, výraznější schopnost emotivního působení, větší obsahová sdělnost a konkrétnost, vhodnost pro uplatňování vlastních zkušeností žáků při provádění různých činností, vhodnost pro porovnávání regionální situace s celonárodní, …) - tyto a další vlastnosti regionálních vyučovacích pomůcek ovlivňují jejich využívání ve vztahu k cílům a úkolům dějepisného vyučování i k jeho vyučovacím metodám a pracovním postupům - prostřednictvím těchto pomůcek jsou do výuky uváděny především metody motivační, metody heuristické, demonstrační a ilustrační; žáci jsou vedeni k analýze a syntéze, ke konkretizaci a abstrakci - nerespektování zvláštností regionálních pomůcek vede v praxi k negativnímu výsledku vzdělávání. Rovněž nelze jednostranně nahrazovat ostatní vyučovací pomůcky regionálními pomůckami – nedochází pak k potřebnému zobecňování. - didaktická funkčnost regionálních pomůcek – stanovení její funkčnosti na základě: a) jejího vztahu k typu vyučovací hodiny (např. hodiny s osvojováním nových vědomostí, hodiny vytváření a rozvíjení schopností, dovedností a návyků, hodiny opakování a zobecňování vědomostí, hodiny kontroly a hodnocení vědomostí) b) etapy didaktického procesu ve struktuře vyučovací hodiny (např. motivace žáků, výklad nového učiva, procvičování a upevňování učiva, shrnování poznatků) c) druhu vyučovací hodiny (např. vzhledem k místu výuky, k formám a vnitřní organizaci vyučování, ve vztahu k použité didaktické technice ve vyučování) 3) druhy regionálních vyučovacích pomůcek a) pomůcky textové – důležité je hledisko přiměřenosti pomůcky věku žáků - přednosti – dostupnost a přitažlivost (archivy, muzea – kopie nebo exkurze přímo v archivu) - písemné historické dokumenty – archiválie, kroniky, publicistika (denní tisk) - regionální historický pramen motivuje zájem žáků o historickou událost, učí je chápat historické dobové podmínky a souvislosti, které se promítají do prostředí, v němž žijí - práce s písemným regionálním dokumentem – možnost jeho srovnání s textem v učebnici i v jiné literatuře nebo s jiným dokumentem Þ toto spojení dvou i více textových pomůcek (regionální i celostátní povahy) na základě obsahové příbuznosti nebo jednoty do komplexního zdroje informací i myšlenkových operací (např. konfrontování historických představ s realitou, vyvozování závěrů, zobecňování, hodnocení) umožňuje velmi efektivní způsob práce). b) obrazový materiál - různé dokumentární fotografie, fotografie regionálních kulturních památek, dokumentární filmy - slouží k ilustraci a ke konkretizaci historických jevů a dějů c) zvukové pomůcky - klade větší nároky na pozornost žáků - jejich specifikem je emotivnost, přesvědčivost působení a bezprostřednost d) symbolické pomůcky - zjednodušená mapová schémata, grafy, diagramy, statistické tabulky - přednosti – velká názornost, přehlednost a sdělnost METODY A POSTUPY PRÁCE S REGIONÁLNÍM MATERIÁLEM 1) Motivační metody - vyprávění, rozhovor, demonstrace, aktualizace - vzbuzují žáků o učivo a snahu poznávat nejen místní historické zvláštnosti, ale i s nimi související celospolečenské procesy - využití obrazového materiálu, novin nebo archivního dokumentu, vyprávění nebo rozhovoru - jejich smyslem je zájem žáků nejen vzbudit, ale i udržet nebo zvýšit – proto je regionální materiál vhodný jako motivační impuls v průběhu vyučovací hodiny 2) Expoziční metody = metody podání nového učiva - při probírání nového učiva je regionální materiál velmi často začleněn do dějepisného obsahu jako ilustrace určitého sdělení (zejména v nižších ročnících je potřeba užívat regionálního příkladu k vytvoření názorné představy) 3) Kombinování vyučovacích metod na modelových situacích - např. při besedách s odborníky, pamětníky, kdy je záměrem ukázat žákům na příkladech z jim blízkého prostředí různé historické události 4) Opakování a procvičování - i sem lze zapojit regionální historické jevy přibližující učivo, protože jejich větší názornost umožňuje žákům nejen snazší vybavování jednotlivých historických jevů a vztahů (učitel by měl např. chtít, aby žák dokázal uvést typický a pro historický vývoj důležitý regionální příklad, zhodnotit význam regionálního historického jevu, porovnat průběh místní události s událostí celostátního významu). 5) Rozvíjení dovedností a intelektuálních schopností - zejména rozvoj historického myšlení (historická analýza na základě komparativního postupu při níž jsou odhalovány kauzální souvislosti mezi obecnými a zvláštními historickými jevy. 6) Metody zprostředkovaného přenosu poznatků pomocí názoru - audiovizuální pomůcky - uplatňují se především v empirické, pozorovací fázi při rekonstruování časově vzdálené historické skutečnosti – tyto vlastnosti společně s vazbou na známější prostředí zvyšují emotivnost působení vyučovacího prostředku. MIMOTŘÍDNÍ A MIMOŠKOLNÍ FORMY VYUČOVÁNÍ REGIONÁLNÍCH DĚJIN - regionální historický materiál nachází časté a pestré uplatnění v různých formách mimotřídní a mimoškolní práce. 1) Sběratelská činnost žáků - v případě přirozeného zájmu žáků o minulost 2) Návštěva muzea, galerie 3) Památky místní povahy – stavební (kostel, škola, hřbitov, boží muka, nádraží, radnice apod.) 4) exkurze a vycházky do nejbližšího okolí (spolupráce s předměty blízkými – integrovanými) - typy exkurzí: a) přehledná – získání komplexních znalostí o historickém vývoji regionu b) tematická c) monografická – předpokládá souborné znalosti o tématu (využití regionální literatury) d) esteticky zaměřená – např. gotická kultura, renesanční kultura, …; vhodné jsou regionální galerie e) exkurzní vyučování – umožňuje navodit podmínky vyučovacího procesu, v němž je učivo konkretizováno muzejními exponáty, žáci pozorují a analyzují historické dokumenty, je možno zavést skupinové a problémové vyučování a ve větší šíři seznamovat žáky s regionálními dějinami. - příprava na exkurzi má tři fáze: 1. přípravná – exkurze musí být v souladu s výchovně-vzdělávacím cílem vyučování, její průběh musí být předem promyšlen a časově rozvržen včetně stanovení úkolů pro žáky a shrnujících závěrů, v něž má poznávací proces vyústit. Učitel se musí předem důkladně seznámit s expozicí, s možností využití různých exponátů. S cílem a plánem exkurze je také třeba předem seznámit žáky 2. vlastní průběh exkurze – důkladné seznámení žáků s expozicí, průběžně jsou upozorňováni na jednotlivé exponáty. Žáci by si měli dělat poznámky a případně plnit úkoly, které jim učitel zadá. Bezprostředně po prohlídce následuje shrnutí, které by mělo vyústit v pochopení smyslu návštěvy muzea. 3. využití muzejní návštěvy ve škole – začlenění poznatků z exkurze do systému učiva. 5) Zájmová činnost - různě zaměřené kroužky, kluby, …