Jazykový rozbor 1





                                         Dagmar Strejčková

                                      d.strejckova@gmail.com



Jazykové rozbory

n  1. Rozbor hláskový

n  2. Rozbor lexikální a slovotvorný

n  3. Rozbor slovnědruhový a tvaroslovný

n  4. Rozbor skladebný (syntaktický)

n  5. Rozbor zvukové a grafické stránky slova

n  6. Rozbor komunikační situace a výstavby        textu

n  7. Rozbor stylistický



Rozbor hláskový

n  Hlásky:    nejdůležitější jednotky zvukové                  stránky řeči

n  Fonetika: - zabývá se zvukovými                                       vlastnostmi jazyka

                  -  zkoumá zvukovou stránku                            jazyka ze všech aspektů

            -  zkoumá způsoby tvoření a vnímání                  českých hlásek, změny při jejich
                     spojování, melodickou (intonační)

               a silovou (dynamickou) stránku řeči,                  tempo mluvené řeči a její
další vlastnosti

Hlásky



n  Hlásky můžeme popisovat a třídit z hlediska produkčního, tj. z hlediska jejich tvoření,
artikulace (jak je mluvčí vytváří, vyslovuje), nebo z hlediska percepčního, akustického (co
posluchač vnímá sluchem, popř. též zrakem).



n  Základní rozlišení hlásek – rozlišení na samohlásky (k nimž se připojují i dvojhlásky) a
souhlásky



§   Samohlásky (vokály)

    - povaha tónů

     - při jejich vyslovování se proudu vzduchu, který rozkmitá hlasivky,
neklade do cesty žádná překážka

     - rozdíly mezi nimi důsledkem různého místa artikulace



§   Souhlásky (konsonanty)

     - mluvidla vytvářejí výdechovému proudu překážku

     - Rozdíly vyplývají především z toho, která část mluvidel volnému proudění brání a jaký je
charakter překážky

Postup fonetického rozboru



n  1. Fonetické určení hlásek (samohlásek,   souhlásek),

n  2. hláskové alternace samohlásek,     souhlásek, hláskových skupin,

n  3. místo alternace,

n  4. historické příčiny alternace.

Varianty slova

n  1. Hláskové varianty

n  a)      samohlásky různé kvantity: déšť – dešť, dvéře – dveře, slévač – slevač, brankář –
brankař, rozstříhat – rozstřihat, umývadlo – umyvadlo

n  b)      samohlásky různé kvality: polévka – polívka, řepa – řípa, okénko – okýnko, hřmět –
hřmít, kůžka – kožka, hejl – hýl, strouha – struha

n  c)      samohláska a nula (prázdné místo): více – víc, dále – dál, jako – jak, ihned – hned

n  d)     souhlásky: kovoryjec – kovorytec, čistění – čištění











2. Tvaroslovné varianty

     a) rod mužský i ženský: čepel, hřídel, rez, prestiž, výstroj, obrouček –  obroučka, řádek –
řádka, pásek – páska, brambor – brambora, fazol – fazole aj.

      b) rod mužský a střední: břich – břicho, barok – barok, pondělek – pondělí.

      c) rod ženský a střední: náruč – náručí, líc – líce, snítka - snítko (snídaně – snídaní)

     d) tvary rodu mužského životného i neživotného: bacil, mikrob, činitel, ukazatel.









   1. Slovotvorné varianty

   - Odvozeniny od stejného základu stejného  slovotvorného typu se shodným významem: kytice –
kytka, strniště – strnisko, účin – účinek, skladební – skladebný, tamní – tamější, raději – radši
apod.



                                        Děkuji za pozornost