6. Půdní poměry ČR Půdotvomí činitelé: 1. KLIMA 2. GEOLOGICKÝ PODKLAD 3. RELIÉF 4. ORGANISMY, EDAFON 5. PODZEMÍMI VODA Vznik půdy Vznik, stavba a složení půdy jsou výsledkem působení klimatu, podzemní vody, živých organismu žijících v půdě i na jejím povrchu a lidské činnosti na výchozí substrát v určitém čase. Tyto faktory jsou tedy faktory půdotvorné a jejich působením půda vzniká a vyvíjí se na rozhraní litosféry, atmosféry, biosféry a hydrosféry. Proces vzniku půdy se obecně nazývá zvetrávaní a podle převahy daného faktoru je zvetrávaní • rvzikální • chemické • biologické Prakticky se však tyto typy zvetrávaní uplatňují v kombinaci. Někdy označovány jako podmínky Pudotvorného procesu Složení půdy Půda tvoří složitý otevřený systém, ale svou schopností autoregulace vnitřních procesů i systém relativně samostatný. Protože zahrnuje všechny tři fáze skupenství, nazývá se též systém trojfázový. Složky půdy: • Minerální - anorganická (kameny, štěrk, písek, prach, jílové částice) • Organické hmota • Voda (půdní roztok) • Plyny • Živé organismy (červi, hmyz, bakterie, prvoci, háďátka, houby, řasy). Mezi pevnou, kapalnou a plynnou složkou existuje neustálá výměna molekul a iontů, ovlivňovaná fyzikálními, chemickými a biologickými procesy. y T http://klasifikace,pedologie,cz/index,php7actJon=EhowPudniKategQrie v ľ*t] [x] Yahoo! Search ](£ Soubor Úpravy Zobrazit Oblíbené položky Nástroje Nápověda [^■Stránka - .Nástroje - axonomický klasifikační systém půd ČR TIP Po kliknutí na odkaz v textu se Vám na tomto místě zobrazí nápověda k vybranému termínu. KONTEXTOVÁ NAPOVEDÁ Q □ Porovnání laxonom. klasifikačních systémů Odkazy: Česká pedologická společnost Mezinárodní unie věd o půdě (IUSS) World Reference Base for Soil Resources US Soil Taxonomy Soil Classification for Soil Survey "O <$ A Půdní kategorie Referenční třídy půd Velké skupiny půd, které vystupují v zahraničních klasifikačních systémech a umožňují české půdy s nimi korelovat; užíváme pro ně nejrozšířenéjší název jako substantivum s koncovkou - sol; - jsou seskupovány podle hlavních rysů jejich geneze - u referenčních tříd se širokým areálem rozšíření mohou být členěny na další úrovni podle hydrotermických režimů používaných v Soil Taxonomy: (kryické), boreální, mesické (termické, hypertermické), perudické, udické, ustické, (xerické, aridické) 1. LEPT050LY 5. ČERN050LY 9. P0DZ050LY 13. 5ALI50LY 1. REG050LY S. LUVI50LY ID. 5TAGN09OLY 14. 0RGANO5OLY J. FLUV3SQLY 7, KAMBI50LY 11. CLEJ5QLY 15. ANTR0P05.0LY 4, VERTISQLY 3, AND050LY 12, NATRI50LY Systematický soupis půd ČR vývoj @ b eueta. c z 3 2004 Ú VT, s.r.o. a BENETA.cz, s.r.o. Dokument L - Microsof... ^ 100% • J Microsoft PowerPoint... fi\ Adobe Reader - [Geo... f* Taxonomicky Idasifika., es 4£**®| Na území našeho státu se vyskytují tyto hlavní půdní typy: černozem, černice, smonice, šedozem, hnědozem, illimerizovaná půda, pseudoglej, surová půda, ranker, rendzina, pararendzina, hnědá půda, podzol, nivní půda, glej, rašeliništní půda. Černozemě (ČM) jsou rozšířeny v našich nejsušších a nejteplejších oblastech (HS = 450 - 600 mm, tr > 8 C), kde se uchovávají díky zemědělské kultivaci. Poměrně časté jsou u nás černice, hlavně v nízkých polohách (Polabí, jižní Morava), vyskytují se nejčastěji v nivách při jejich vnějších okrajích. Smonice zaujímají na území České republiky zvláštní postavení, a to jednak izolovaným výskytem ve střední Evropě daleko od svého centra na Balkáně, a jednak rozšířením pouze na Chomutovsku na třetihorních jílech. Plošně málo zastoupeny jsou i šedozemě, a to hlavně na Královéhradecku, částečně i na Hané, rozšíření šedozemí zpravidla nepřesahuje 300 m n. m. Půdotvorným substrátem jsou výhradně spraše. V nižším stupni pahorkatin, popř. v okrajových částech nížin se pod původními dubohabrovými lesy vytvořily hnědozemě (HM). Půdotvorným substráte je nejčastěji spraš, sprašová hlína, popř. i smíšená svahoviny. Illimerizované půdy (IP) jsou značně rozšířeny ve středních výškových polohách, zejména v pahorkatinách a vrchoviny, nejhojněji mezi 250 - 500 (600) m n. m. Pseudogleje se ve středních výškových stupních často střídají s illimerizovanými půdami, jsou to typické půdy našich pánví (Českobudějovické, Třeboňské, Chebské, Ostravské). Surové půdy nacházíme na četných, plošně však nevelkých lokalitách středních a vyšších poloh, kdy se při jejich tvorbě především uplatnil výstup skalního podloží blízko k povrchu. Rankery se vyskytují v podobných polohách jako surové půdy, zejména v reliéfově členitých středních a vyšších polohách se suťovými lesy. Na silně karbonátových horninách - vápencích a dolomitech se vytvářejí rendziny, které jsou u nás nejvíce zastoupeny v krasových oblastech. Pararendziny jsou určitou obdoba hnědých půd na zvětralinách karbonátově-silikátových hornin, jako jsou vápnité břidlice, pískovce, opuky apod. Jejich výskyt není závislý, stejně jako u rendzin, na klimatu, ale na substrátu. aaV|S Ola V a a V XV v a V S Ol' . mm I ■ • ' • I Hnědé půdy jsou našim nejrozšiřenějšim půdním typem. Vyskytuji se jak v pahorkatinách a vrchovinách, tak i v horách. Původní vegetací byly listnaté lesy (dubohabrové až horské bučiny), jako matečný substrát se uplatňují všechny horniny skalního podkladu. Rankery se vyskytují v podobných polohách jako surové půdy, zejména v reliéfově členitých středních a vyšších polohách se suťovými lesy. Na silně karbonátových horninách - vápencích a dolomitech se vytvářejí rendziny, které jsou u nás nejvíce zastoupeny v krasových oblastech. Pararendziny jsou určitou obdoba hnědých půd na zvětralinách karbonátově-silikátových hornin, jako jsou vápnité břidlice, pískovce, opuky apod. Jejich výskyt není závislý, stejně jako u rendzin, na klimatu, ale na substrátu. Hnědé půdy jsou našim nejrozšířenějším půdním typem. Vyskytují se jak v pahorkatinách a vrchovinách, tak i v horách. Původní vegetací byly listnaté lesy (dubohabrové až horské bučiny), jako matečný substrát se uplatňují všechny horniny skalního podkladu. V nejvyšších horských polohách, ve velmi vlhkém a chladném klimatu, jsou zastoupeny podzoly, které vznikaly podzolizací hlavně pod původními smrkovými lesy. Podél větších vodních toků se vyskytují nivní půdy, které vyplňují dna údolí. Prostorově • V S V V a V S a SVaS||| Ol. ' I ■ ' ■ • • S|V a nejrozšířenější jsou v nížinách, kde půdotvorným substrátem jsou nivní uloženiny a původní vegetací byly lužní lesy, druhotně pak nivní louky. Po celém území ČR se vyskytují gleje, a to hlavně v nivách vodních toků a v zamokřených úpadech. Centrem jejich rozšíření jsou pahorkatiny a vrchoviny, kde původními porosty byly luhy, popř. zamokřené kyselé louky. Vodohospodářsky významnou roli sehrávají rašeliništní půdy, které jsou vytvořeny intenzivní akumulací slabě rozložených rostlinných zbytků v silně zvodnělém prostředí. PŮDNÍ TYPY 1. černozeme - na sp rašíc h bývalých lesostep nich a step nich oblastí, střední Čechy, střední a jižní Morava 3. hnědozerně - obklopují černozeme, vznikly degradací černozemí hnědé půdy - pohraniční horské oblasti : Českomoravská vrchovina, severní podzolové půdy a podzoly - vetší nadmořské výšky, na severní svazích 5. rendziny - vápenátky : na vápencích Morava S. nivní půdy - vznikají na náplavech řek lužní půdy (černice) - na nivách s lužním lesem antropické půdy - ovlivněné činností člověka (emise, půdy odvalů a hald) PŮDNÍ DRUHY 1. písčité půdy - severní část české tabule Z, hlinltopísčlté až písčitohlinité - na zvětralinách žul Českého masívu 3. hlinité půdy - nejvhodnější zemědělské půdy středních Čech, Jičínska, moravské úvaly, Ostravsko 4. jílovitohlinité půdy - Pod kruš n o hoří 5. jílovité půdy - Mladoboleslavsko, jižní Čechy Práce s atlasem 1. Jaké půdní typy najdeme: li Znojma ................................. ve Zlíně ................................. na Ostravsku ................................. 1. Jaké půdní druhy najdeme: kolem Plzně ................................. v Praze ................................. v Českém ráji ................................. 3. Co zvláštního je na půdách: mezi Jindřichovým Hradcem a Českými Budějovicemi: .................................... jižně od Brna ....................................... 7. Biogeografie současný stav výsledkem zhruba 10 tisíci let. vývojer 7 tis. let zasahuje člověk Cernosiiin -hnůdozvm -podzol -randzmu biografické zóny Obr. č 7 Padni horizonty vybrňnýcit půd CR 1. boreálnť{ lesní) - od severu 2. středoevropskáíesns'- západ 3-, alpská- jihozápad 4. karpatská- východ náš stát velmi bohatý na živočišné druhy biocenózy rozděleny do výškových vegetačních stupňů : 1. Vegetační stupeň údolních niv a nížin - převážně zeměď. plochy, velké plochy nížinných luk 2. Duhový vegetační stupeň - okraj nížin, přechod na pahorkatiny, takézeměď. využívané 3. Bu kovo - dubový stupeň - 20 - 30 % lesů ( nižší části Karpat, Beskydy... ) 4. Bukový vegetační stupeň ( vrcholové části Pod beskydské pahorkatiny ) 5. Duhovo - jehličnatý stupeň - nej v. rozloha ve všech pahorkat. a vrchovinách, B 5 % jehl. monokultur 6. Jecllovo- hukový stupeň - les. plochy 6B % 7. Snu kovo- h u kovo - jedlový stupeň - v minulosti 95 % pokryto lesními plochami, nyní zdevastovány emisemi ( Krušné hory, Jizerské hory, Beskydy ) 3. Smrkový stupeň - sahá na horní hranici lesa { 1200 - 1350 m }, dobře zachovaný pouze na Šumavě 9. Kleč ( = kosodřevina ) - nad 1200 m ( Krkonoše )r nesouvislé nejv. vyznaní lesy - 1/3 území, vesměs uměle vysazeny, převážné tvořeny monokultúram/{ prevaha smrků, borovic - rychlý růst) Zvířena 4 skupiny : LESNÍ OTEVŘENÉ KRAJINY ( lesní a lesostepní druhy ) VODNÍHO PROSTŘEDÍ LIDSKÝCH SÍDLIŠŤ ( nejlépe prizpůs. ptáci, dále hlodavci - potkani, myši ) Typy krajin Přírodní sféry vytvářejí na určitém teritoriu přírodní krajiny. Nově přeměna původní přírodní krajiny v tzv. kulturní krajinu. Přírodní ekosystémy - plnou auto regulační schopnost, Pastviny, lesy, vodní nádrže a rybníky - částečnou autoreg. sch. = řízené přírodní ek- Pole, vlnice, zahrady = produkční ek. Ek. těžební, výrobní, sídlištní, dopravní,... + produkční nejvíce narušují přírodní sféry. Typy kulturních krajin podle kritérií - reliéfu, půdr klimatických podmínek a vegetačního stupně. Typ vegetačního krytu - lesní a luční, zemědělsko-lesní, zemědělská, urbanizovaná, průmyslová,... Z hlediska zásahu člověka - Kulturní krajiny harmonické (=vyvážené přírodních složek), narušené = degradované (města) nebo zpustošené [ztráta autoreg.). 1. ) Krajiny údolních niv - rovina z říčních sedimentů, mírně teplé podnebí, luzní lesy nebo kulturní step, výskyt stavebních materiálů a podzemní pité vody. 2. } Krajiny zníženiu - (pánve, kotliny, brázdy) výskyt teplotní inverze, oblasti s povrchovými i podzemními vodami, nivní půdy - jihočeské pánve, černozem - Mostecká pánev, Urbanizace LB, K V, těžba uhlí □ antropogenní reliéf □ špatné rozptylové podmínky. 3.) Krajiny pahorkatin - výšková členitost 30-150m - nížinné - sprašové h líny □ černozem ě □ ze med ělství (již n í M o ra va) - s erozně demtdačním povrchem - (střední Čechy) - lípatní- okraje vrchovin, pahorkatin, erozně-akumulační reliéf,zemědělství 4. ) Wrc f iq vinné krajiny - výšková členitost 150-300-m - retence podzemních vod, pastviny, lesní porost - lípa ttií- vyvinuta není síť : Novohradské podhůří, Šumava - rozvodné- pramenné oblasti : Jihlavská a Žďárské vrchy 5. ) Krajiny říortiatťti - výšková členitost 300-600m - erozní, den ud a ční a svahové procesy, formování říční sítě, lesy pr. Děčínské vrchoviny, České střed o hoří, Hrubý Jeseň ík, Moravskoslezské Beskydy Ochrana přírody Česká republika má rozmanitý reliéf, na svém území má téměř všechny typy krajin Evropy. U nás jsou zastoupeny hory (pohoří ke mého, v rasového i sopečného původu), vápencové oblasti s jeskyněmi, vrchoviny, pahorkatiny, údolí, nížiny, lesy, lesostepi, stepi, rašeliniště, oblasti rybníků a luk... Avšak celá naše přírodní sféra je ohrožována stále vzrůstajícím devastačnírn tlakem. Proto je nutné naši přírodu chránit. Tak vznikají NP, CHKO, mezinárodně významná chráněná území a další instituce, které mají za úkol chránit naši přírodu, Historie Na našem území je dokonce nejstarší evropská přírodní rezervace - vyhlášená v roce 1&38 - Žofínský prales v Novohradských horách, o několik let později (1356) byla založena rezervace Boubínský prales na Šumavě. 1) Kategorie velkoplošných chráněných území Národní parky (NP, počet 4) - Šumava, Krkonošský, Podyjí a České Švýcarsko, Jde o rozsáhlá území, která jsou přírodně zcela výjimečná i v mezinárodním měřítku, Vyskytují se v nich jedinečné přírodní ekosystémy, které nejsou zničené či jinak ovlivněné člověkem, Je zde omezena hospodářská činnost, aby byly zachovány veškeré krajinné hodnoty. Chráněné krajinné oblasti (CHKOr 24) - rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, Český kras, Český ráj, České stredohorí, Jeseníky, Jizerské hory, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské Pískovce, Litovelské Pomoraví, Lužické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálavá, Poodn, Slavkovský les, Třeboňsko, Ždrárské vrchy, Železné hory 2) Kategorie malo plošných chráněných území Národní přírodní rezervace (NPRr 110) - menší plochy povodní, málo dotčené přírody, kde jsou vyloučené veškeré zásahy do přírody Přírodní rezervace (PR, 732) Národní přírodní památky (NPP, 101) Přírodní památky (PP, 1178) + ochranná pásma a lesy, parkové lesy, přírodní parky,.