žKrajina je životním prostředím člověka a ostatních organismů. Krajinu tvoří její jednotlivé přírodní složky (voda, vzduch, energie, geologický podklad s reliéfem, půdy a biota) a udržují, resp. vyvíjí se díky působení přirozených procesů. V krajině se vyskytují dále výtvory člověka a působí jeho aktivity. přeshraniční krkonoše vangogh ID 118 Dyje 100_jihmor_barva3 Objektivem fotoaparátu Štětcem umělce Okem ptáka Na mapě z rukou odborníka a počítače 08_Zelezna_Ruda ID 115 nivní Šumava - Špičák Litovelské Pomoraví ID 128 Vranovská ID 980 rybniční Vranovská přehrada Třeboňské rybníky žKraj – krajina – sahá odněkud někam, má okraj, liší se od okolí – je „vykrojená“ z něj. žČesky a slovensky: kraj a krajina žJihoslovansky: pokrajina žRusky: kraj (odborně „landšaft“, umělecky „pejzaž“) žPolsky: krajobraz žAnglicky: landscape (na souši), seascape (na moři) žNěmecky: die Landschaft žFrancouzsky: paysage žMá územní omezení („kraj“) žMá vizuální projev („krajobraz“) žJe domovem naším nebo někoho jiného („pokrajina“) žJe souborem součástí („-schaft“) žJe pevnou zemí („land-“) nebo vodou („sea-“) Mor_brana1 scenerie_morbrana_pic žKRAJINA je územní celek, kvalitativně odlišný od celků okolních. Má přirozené hranice a vyznačuje se vnitřní stejnorodostí, charakteristickou strukturou a zákonitým souborem jevů a procesů. Zaujímá určitý prostor na povrchu planety a vyvíjí se v prostoru a v čase. (podle J. Demka) 1M_CR_souc PICT0096 Krajina Šumavského podhůří: má hranice, uvnitř nich je homogenní – stejnorodá, co se týče vzhledu, struktury a dynamiky. žkrajiny rozmanitým způsobem hodnotit a třídit, charakteristickou jejich vlastností zůstává rozmanitost. žKrajina vždy slouží k bydlení, práci a odpočinku člověka žČlověk v krajině nejen bydlí, pracuje a odpočívá, čili rozmanitě ji využívá a mění, ale také krajinu rozmanitými způsoby v její existenci a dalším vývoji ohrožuje. ž žŘešení problémů v krajině vyžaduje systémový přístup a komplexní průzkum ž nutná spolupráce vědních disciplín: geografie a její nauka o krajině, ekologie a environmentalistika. žnebývalé prostorové důsledky působení člověka na kvalitu prostředí způsobily renesanci geografického zájmu o dynamické jevy v krajině. ž žkrajina, ať již přírodní nebo člověkem ovlivněná, představuje pro člověka rozmanitá rizika, žSpolečenská potřeba a nutnost studia a poznání krajiny na všech úrovních ve prospěch jejího zachování a pozitivního rozvoje do budoucnosti vyústila v podpis „Evropské úmluvy o krajině“ žNauku o krajině ž(Landschafslehre, landšaftověděnije, science de paysage, landscape science) žJe geografická disciplína zabývající se syntetickým studiem geosystémů. žTěžiště NoK spočívá ve fyzické geografii. žcharakterizuje ji komplexně systémový výzkum krajiny, vztahu krajiny k rozmanitým aktivitám lidské společnosti.. ž ž ž ž krajinná sféra FZG SG kartografie a geoinformatika obecná k, tematická k., GIS, DPZ, GPS, fotogrammetrie, Vědy o fzg. komplexu: obecná fyzická geografie paleogeografie Vědy fzg.složkách: geomorfologie klimatologie hydrogeografie a oceanografie pedogeogfrafie biogeografie geografie přír. zdrojů“ Vědy o sg. komplexu obecná socioekonomická geografie historická geografie Vědy o sg.složkách: g. obyvatel, g. sídel g. průmyslu, g. zemědělství, g. dopravy g. služeb, g. rekreace g. vědy a kultury Vědy o regionech: regionální geografie politická geografie Vědy o systémech a vědě nauka o krajině geoekologie planetární geografie teoretická geografie žObjektem studia nauky o krajině je krajinná sféra Země, resp. její teritoriálně omezené segmenty - krajiny. ž žPředmětem výzkumu NoK jsou jejich jednotlivé vlastnosti, zákonitosti a vazby v krajině. ž žsnaha o syntézu poznatků pořizovaných dílčími vědami studujícími územní aspekty složek přírody a později i společnosti. žzásadní impulz k formování celostního chápání přírody naší planety přinesly pozdně středověké a novověké zámořské plavby žrenesance a později osvícenství. žBernhardt Varenius svoji práci „Všeobecná geografie“ (1650), ve které Zemi popisuje jako zeměvodní planetu s prolínajícími se živly žEmmanuel Kant :„Physische Geographie“, 18.st. žchyběla integrující teoretická základna žAlexandr von Humboldt žPojem nauky o krajině se objevuje koncem 19. století v dílech německých geografů ž). žsnaha o chápání a prezentaci krajiny jako jednotného projevu spolupůsobení jednotlivých složek přírody a člověka žruské (sovětské) a německé krajinářské školy. Sočava a C. Troll (1939 – Landschaftsökologie ž české země- 20 st., prof. Karel Kořistka žČeská vědecká obec byla těžce postižená násilnou smrtí řady svých představitelů během německé okupace žvznik Československé akademie věd (od roku 1953), preference odvětvového výzkumu a spíše analytické geografie žnové pojmy: "přírodní prostředí", "rovnováha krajiny", "krajinný typ", "degradace krajiny„ ž vznik Ústavu krajinné ekologie ČSAV v roce 1971, žObdobí 90. let a následující je charakteristické rostoucím podílem digitálního zpracování dat o krajině. digitální technologie sběru, zpracování a prezentace dat a výsledků dnes vycházejí z vícevrstevného (viz. GIS), avšak integrovaného uspořádání krajinářských poznatků. V něm se kombinují dvě hlavní skupiny údajů: 1 - o přírodním pozadí, 2 - o současném využívání. žod roku 2007 vydávání odborného časopisu Landscape Ecology ž žAtlas obyvatelstva a bydlení ČSSR - mapa Přírodní prostředí v měřítku 1:750 000, žAtlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR - mapa Přírodní krajinné typy v měřítku 1:1 000 000, pro něž koncepčním vzorem byla mapa "Prírodné (geoekologické krajinné) typy" z Atlasu SSR žDokončuje se Atlas krajiny České republiky (2009) ž žvznik řady národních a regionálních škol žpojmová roztříštěnost, žpreference různých stránek krajinných jednotek při studiu ž rozdílném chápání krajinných jednotek 1_Geoeko2 harozklasip reakraNewMend MODEL1a 1_Geoeko2 MODEL5_krajeko ekstabploch StM-USES_col 1_Geoeko2 S1840LUjedn S1935LUjedn S2002LUjedn SgrafCele MODEL4_geoeko člověk v krajině 1_Geoeko2 Niva_col MODEL3_eko žNauka o krajině je tedy vědním oborem, studujícím ve vzájemných souvislostech jednotlivé složky, aspekty a vlastnosti krajinné sféry Země a jejích výsečí – krajin a krajinných jednotek všech prostorových (územních) dimenzí. ž žObjektem studia je tedy krajinná sféra a její teritoriální segmenty jako celky, předmětem studia čili cestou k poznání těchto holisticky pojímaných územních jednotek je porozumění jejich stavbě a dynamickému spolupůsobení složek a jejich vlastností (prvků), zákonitostem vzniku a uchování stavby i dynamiky, vazbám mezi nimi fungujícím. žNauka o krajině věnuje rovnocennou pozornost jednotlivým složkám a vlastnostem krajiny v duchu geocentrického přístupu. Geografie cestou pěstování nauky o krajině vnáší do studnice poznání krajin Země rozhled, přehlednost a prostorovost (územní syntézu), ž krajinná ekologie důraz na exaktnost, empirii a detail (věcnou syntézu). žVzájemná spolupráce a podpora obou (a dalších) disciplin vede k hlubšímu pochopení, hodnocení a prognózování vlastností životního prostředí. ž žO tázka ke státní zkoušce: ž Vysvětlete teritoriální diferenciaci krajinné sféry Země na jednotlivých úrovních a příčiny jejího členění žPlaneta Země ve vertikálním řezu sestává z posloupnosti koncentricky (slupkovitě) uspořádaných vrstev čili geosfér. žTyto geosféry spolu navzájem souvisejí, ale přitom zůstávají relativně samostatné. žJen část z nich má bezprostřední vliv na genezi a existenci krajiny a tyto společně tvoří krajinnou sféru Země. žKrajinná sféra představuje složitý systém vzájemného pronikání a spolupůsobení atmosféry, zastoupené troposférou, hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské kůry - litosféry. žokolí krajinné sféry. zemský plášť a stratosféra žGeosystém nejvyššího řádu je krajinná sféra, žje vazebně propojena s dílčími systémy – listosférou, hydrosférou, pedosférou, atmosférou, biosférou a sociosférou, žkaždý dílčí systém se dále člení na žsubsystémy žaž KAM? po nejmenší prvek nejnižšího subsystému, který už geografie dále nečlení, je dle metodiky homogenní žVazbami v geosystémech se rozumí toky látek, energie a informace mezi jednotlivými stavebními částmi: složkamiči prvky ž ž"Geosystém" je žcelek sestávající ze vzájemně propojených složek přírody, jež podléhají zákonitostem působícím v krajinné sféře. ž žčasoprostorový systém, sestávající z geografických komponent, které jsou vzájemně propojeny a vzájemně podmíněny ve svém vývoji i prostorovém rozmístění. žje soubor prvků (komponent) geografické sféry a jejich vzájemných vztahů každého s každým. žmodel reálné krajiny sestavený na podkladě systémové teorie. ž ž žOtevřený systém si s okolím vyměňuje hmotu, energii a informace, ž uzavřený pouze energii a informace žizolovaný systém zůstává bez výměny s okolím ž geosféra - koncentrická vrstva Země – prostor se specifickým výskytem určitých jevů ž žz řeckého „sfaira „– koule, zeměkoule, globus, přeneseně i jako prostor např. sféra zájmů apod. žZemě vnitřní struktura - vrstvy lišící se hustotou a složením ž„slupky cibule“ žrotace – uspořádání od nejhustšího po nejřidší, od jádra se železa, niklu a síry po atmosféru žpevná část, tekutá část a plynná část C:\Documents and Settings\Svatonova\Dokumenty\Výuka\ocean\REZ_KŮRA_textem.JPG kraj_sfera_detail_txt žHomogenní: žLitosféra, tj. kamenný obal Země – zemský kůra a spodní část zemského pláště ( pod ním je již plastická astenosféra) ( - 100 km až 8,8 km) žHydrosféra (-4 km až 0 km) žAtmosféra (0 až 40 tisíc km, řadu dílčích vrstev, t, s, m, i, t, e – z.k.) , pozn. hranice zemské korony je považována za hranici planety Země žHeterogenní žPedosféra žbiosféra žantroposféra, sociosféra žje vymezena •Mohorovičičovou vrstvou diskontinuity •tropopauzou žke krajinné sféře náleží •část litosféry - zemská kůra: pevninská a oceánská, hydrosféra a kryosféra, pedosféra, biosféra, troposféra • • antroposféra žtenká heterogenní geosféra kolem pevného povrchu Země, která je geosystémem nejvyššího řádu ž žotevřený autoregulační systém ž žod zemského jádra po horní hranici atmosféry – více než 46 tisíc km žkrajinná sféra – její „tloušťka“? ž cca 30 km, žkrajinná sféra - jediná známá sféra života ve vesmíru žÚkol:jakým dílem je vertikální mocnost krajinné sféry vůči celé Zemi?“ ž žobjektivní vlastností je vnitřní diferenciace. žčlenění do specifických jednotek - relativně homogenních segmentů různého charakteru, rozměrů a míry stejnorodosti. žPříčinou diferenciace krajinné sféry je rozdílná vláhově energetická a materiálová bilance jednotlivých oblastí povrchu planety. ž žFunkční jednota krajinné sféry je zabezpečována právě krajinotvornými procesy, založenými na koloběhu látek, energií a informací. žDiferenciace krajinné sféry Země ždo jednotek dimenze 1.globální, 2. regionální, 3. chorické 4.topické ž je založená na: 1.energetické bilanci 2.vláhově energetické bilanci 3.materiálově vláhově energetické bilanci Rozlišovací úroveň Diferenciační faktor Diferenciační proces Indikátor diferenciace Geografická krajinná jednotka t.j geosystémová teorie globální astronomická poloha na zemském povrchu energetická bilance (příkon přímého slunečního záření na rovinnou plochu za rok) průměrná dávka přímého slunečního záření, průměrná roční teplota vzduchu, střídání ročních období (chod teplot) krajinný pás Geosystém III regionální poloha vůči globálnímu vzdušnému a mořskému proudění (od oceánu do vnitrozemí, od hladiny moře po vrcholy hor) vláhově energetická bilance biom (hlavní vegetační společenstva reflektující dlouhodobé vláhové a teplotní poměry území) geom Geosystém II I chorická typy a tvary reliéfu (včetně sklonitosti, expozice, vertikální a horizontální členitosti, nadmořské výšky) materiálová a vláhově energetická bilance místní krajina a heterogenní dílčí krajinné jednotky (vč. vegetačního stupně) Krajina? geochora Geoystém I. topická klíčová vlastnost dané komponenty krajiny finální geografická materiálová a vláhově energetická bilance biota (ekosystém, biotop) místního společenstva rostlin a živočichů geomér (ekotop, geotop, faceta, tessera aj.) prvek ž1. Globální úroveň žzákladní stavební komponenty - složky prostředí vertikálním směru: litosféra s reliéfem, troposféra, hydrosféra, pedosféra, kryosféra, biosféra a socioekonomická sféra ž. primárními faktory diferenciace a distribuce energie: • rotace Země, •oběh kolem Slunce, • elipsoidní tvar zemského tělesa • sklon zemské osy. ž žprvotní rozdělení dávek energie potřebné pro fungování krajinného systému ze Slunce (cca 99,98 %). ž ž Výsledkem je zonální uspořádání „krajinných“ (klimatických) pasů na zemském povrchu s klesajícími dávkami přímé sluneční energie od rovníku k pólům. ž ž Rovníkové oblasti ve srovnání s polárními dostávají cca 5x až 7x více sluneční energie. Na této úrovni probíhají globální dlouhodobé procesy, obvykle spojované s globální klimatickou změnou, především s kolísáním energetických dávek od Slunce. Globální úroveň charakterizuje především energetická bilance ploch intenzivně se projevující vztahy mezi jednotlivými stavebními složkami krajiny: ovzduším, vodou, geologickým podložím, disponibilní energií z přímého slunečního záření. Globální výzkum se zabývá krajinnou sférou jako celkem zjištění vývoje, hodnocení stavu a prognóza obsahu a přístupnosti rozmanitých chemických látek v prostředí, zejména tzv. skleníkových plynů, biogenních prvků a látek, škodlivých příměsí. ž2.Regionální úroveň. žjsou rozlišovány tzv. regionální krajinné jednotky, krajinná pásma či geosystémy zvané "geomy". žprodukt sekundární distribuce energie (tepla): • přerozdělení primárních dávek energie •cestou výměny vzduchových mas s rozdílnou teplotou a vlhkostí ž a primární distribuce vláhy •podle rozdělení pevnin a oceánů. ž žZ hlediska prostorového rozmístění tyto jednotky podléhají zákonitostem : žvýškové stupňovitosti (vertikální geomy) ž šířkové pásmovitosti (horizontální geomy). Regionální krajinný výzkum se zabývá geomy, vycházeje ze stanovení jejich vláhově energetické bilance, jako hlavního genetického faktoru. Jejich diferenciace a teoretické teritoriální vymezení je principiálně založeno na výpočtu rozličných indexů (např. radiační index suchosti podle Budyka, Langův dešťový faktor atd.), přičemž finálním indikátorem této bilance je přirozené krajinné pásmo definované vegetační formací (např. boreální jehličnatý les, lesostep, step, ...) nebo vegetačním stupněm geomy_svet_nova : 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – tropické horské stepi, 14 – suché savany, 15 – vlhké savany a sucholesy, 16 – tropické deštné lesy žIdeální kontinent ideal_kontinent Schéma ideálního kontinentu s rozmístěním regionálních geosystémů detailních krajinných pásech (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – suché savany, 14 – vlhké savany a sucholesy, 15 – tropické deštné lesy, 16 – směry teplých mořských proudů, 17 – směry chladných mořských prodů, 18 – hlavní směry místních větrů vert_geom_goudie_CB Model uspořádání vertikálních geomů v různých zeměpisných šířkách (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – tajga, 4 – listnatý les mírného pásu, 5 – stepi mírného pásu, a stálezelené subtropické lesy s křovinami, 6 - pouště, 7 – savany, 8 – tropické deštné lesy, 9 – tropické lesy, 10 – subtropické lesy ž3.Chorická úroveň. ž"krajinná" úroveň diferenciace krajinné z •terciálního přerozdělení energie, • sekundárního přerozdělení vláhy •a primární redistribuce pevné hmoty v území žReliéfu hlavního diferenciačního faktoru krajiny (aj. tzv. místních faktorů - geologické stavby, tektoniky, polohy a objemu vodních objektů, účinku místních větrů, ...) modifikujícího účinky globální a regionální diferenciace krajinné sféry. ž žDominantní účinek reliéfu se projevuje v genezi konkrétního "krajinného systému", resp. jednodušeji "přirozené mozaiky krajin ", tvořené krajinnými jednotkami chorické úrovně – geochorami,tj.krajinami. ž žKrajiny se liší vlastnostmi: •reliéfu, •mezoklimatu, •vlhkostními poměry •půdními poměry •vegetačním krytem ž žkrajinné mapy a krajinné profily středních měřítek (1:25 000 - 1:2 mil.) znázorňují •polohu •genezi •fungování • strukturní i dynamické vlastnosti žKrajinná sféra Země – systém vzájemného pronikání a spolupůsobení troposféry, hydrosféry, litosféry, pedosféry a biosféry. Jejich relativní jednota je zabezpečována krajinotvornými procesy, založenými na koloběhu, látek, energie a informace. Okolím krajinné sféry je zemské nitro od zemského pláště k jádru, a od stratosféry do kosmického prostoru. žZde probíhá vznik a vývoj krajin. ž1. Energetická a vláhově energetická bilance ž2. Jednota spojitosti a nespojitosti urovneNewCZ klimatické pásy geomy geochory čili krajiny geoméry čili geotopy žRozdíly energetické a vláhově energetické bilance nacházejí svůj odraz v horizontální pásmitosti a vertikální stupňovitosti. evropa_geom ReunTrojuhWorkBar Horizontální geomy Evropy Vertikální geomy ostrova Réunion žPřírodní krajiny České republiky 1:500 000 500_NATU 271 typů přírodní krajiny žPřírodní krajiny Jižní Moravy 750_podyji 200_podyji 50_podyji 10_podyji 1:750 000 1:200 000 1:50 000 1:10 000 KRAJURO+dif_faktor_COL kraj_pasy_txt žPraktický význam pro společnost: •posuzování vhodnosti krajin pro různé praktické účely, (stanovování potenciálu krajiny např. potenciál krajiny pro bydlení, sport, konkrétní průmysl, zemědělskou činnost atd.) •analýza rizik,(ohrožení společnosti krajinou, např.vyhodnocení míst nebezpečných pro sesuvy, záplavová území, zemětřesení atd. ) ž ž4. Topická úroveň. žNa této místní (lokální a z geografického hlediska konečné) úrovni diferenciace krajinné sféry Země jsou rozlišovány elementární krajinné jednotky - geoméry nebo geotopy žkonečné přerozdělení energie, vláhy a pevné hmoty. žvšechny zjištěné krajinné jednotky mohou mít buď žtypologický žnebo ž individuální charakter ž(bez ohledu na rozlišovací úroveň - úroveň diferenciace krajinné sféry Země,) Monosystémový model krajiny schematicky představuje stavební komponenty krajiny jako její funkční bloky 9_MonoModelCB ž Geo_CHORIC Výřez z modelu znázorňujícího vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému (geotopu) severského jehličnatého lesa 1 – porost modřínu dahurského, 2 – (polo)keřové patro s brusinkou a borůvkou, 3 – bylinné patro s travinami, jitrocelem a lilií zlatohlavou, 4 – mechové patro, 5 – prokořeněná půda podzolu – aktivní vrstvy na premafrostu, 6 – mělký humusový horizont ochrikový, 7 – loňská výplň mrazového klínu, 8 – hlinitopísčitý Br horizont, 9 – kryoturbací zvířený a promísený přechodový horizont B/C, 10 - zvětralina pískovce, 11 – trvale zmrzlá (sezónně neroztávající) hornina LenPlato2min ž PROFIL_def ž 15_PYRAMID žJe dána vzájemným poměrem a uspořádáním stavebních součástí krajiny a charakterem vztahů, resp. vazeb mezi nimi. žJe základní rozlišovací a definiční vlastností každé krajiny. žMá vždy tři stránky: prostorovou, funkcionální a časovou. žSložitost struktur je rozmanitá jak v přírodní, tak v kulturní krajině. ž StMGeoSys C:\kolejka\obrazky\habitat\stmluse.jpg C:\kolejka\obrazky\habitat\limity.jpg Typy struktury: 1.Přírodní – primární 2.Hospodářská – sekundární 3.Humánní - terciérní žAspekty: Prostorový žKomponentní stavba = vertikální struktura MODEL1a rezy_col žAspekty: Prostorový žÚzemní stavba = horizontální struktura ž 10_podyji MODEL1a MODEL1a MODEL1a MODEL1a žAspekty: Prostorový žÚzemní stavba = horizontální struktura ž 1IntegrNatu každá stejnorodá krajinná jednotka má jedinou vertikální strukturu žAspekty: Funkcionální žBloková stavba = rozdělení rolí 3BlokyCZ Každá krajinná jednotka plní určitou roli v krajinném systému svého okolí. žAspekty: Časový žPosloupnost stavů = sebezáchova krajiny a současně směřování k neodvratné změně. ž Snytko_model_col Roční období, povětrnostní singularity, části dnes žAspekty: Prostorový žMozaika využití ploch = land use ž ž dedictvi Aspekt časový: Sezónní aktivity člověka Aspekt funkcionální: Role plochy v hospodářství žAspekty: Prostorový žProstorové rozmístění zájmů a omezení = sociální a rozvojové limity D:\cast2\Obrazky\Telc\T3limit.bmp zájmy státu (příroda, infrastruktura) regionální a obecní zájmy (voda) investiční zájmy a limity, stavební uzávěry individuální zájmy technická a technologická omezení žPŘÍRODNÍ KRAJINA – vznikla a vyvíjí se jen účinkem přírodních faktorů bez účasti člověka. PICT0101a Pouště, polární a subpolární oblasti, severský a tropický les, vysokohoří, mokřady, stepi v chráněných územích i mimo ně, velké NP. DSCF4611 žPŘÍRODĚ BLÍZKÁ KRAJINA – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem přírodních faktorů. ž poskozLesSumava Středoevropské, západoevropské a balkánské NP, naše NPR a PR, NPP a PP. žKULTURNÍ KRAJINA – PRODUKČNÍ – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních vlastností a procesů v území. Člověk pak do krajiny odkládá své výtvory. RadišovD Telcsko Venkovská krajina žKULTURNÍ KRAJINA KONTROLOVANÁ – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním rámci. Člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas výskytu. Lipno MoKrasSloupSosJD Vodní nádrže, zavlažované plochy, skleníky, uměle osvětlované plochy. žKULTURNÍ KRAJINA TECHNICKÁ – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem. NymburkMax DSCF4817 Městská, těžební a dopravní krajina. Změny krajin v čase, jakožto projevy mnoha rozmanitých, vzájemně často propojených procesů, vyžadují stanovení kritéria Sibiřská krajinářská škola za tímto účelem vyvinula pojem "invariant ž ž