přeshraniční krkonoše vangogh ID 118 Dyje 100_jihmor_barva3 Objektivem fotoaparátu Štětcem umělce Okem ptáka Na mapě z rukou odborníka a počítače 08_Zelezna_Ruda ID 115 nivní Šumava - Špičák Litovelské Pomoraví ID 128 Vranovská ID 980 rybniční Vranovská přehrada Třeboňské rybníky žKraj – krajina – sahá odněkud někam, má okraj, liší se od okolí – je „vykrojená“ z něj. žČesky a slovensky: kraj a krajina žJihoslovansky: pokrajina žRusky: kraj (odborně „landšaft“, umělecky „pejzaž“) žPolsky: krajobraz žAnglicky: landscape (na souši), seascape (na moři) žNěmecky: die Landschaft žFrancouzsky: paysage žMá územní omezení („kraj“) žMá vizuální projev („krajobraz“) žJe domovem naším nebo někoho jiného („pokrajina“) žJe souborem součástí („-schaft“) žJe pevnou zemí („land-“) nebo vodou („sea-“) Mor_brana1 scenerie_morbrana_pic žKrajina je životním prostředím člověka a ostatních organismů. žKrajinu tvoří její jednotlivé přírodní složky (voda, vzduch, energie, geologický podklad s reliéfem, půdy a biota) a udržují, resp. vyvíjí se díky působení přirozených procesů. žV krajině se vyskytují dále výtvory člověka a působí jeho aktivity. žKRAJINA je územní celek, kvalitativně odlišný od celků okolních. Má přirozené hranice a vyznačuje se vnitřní stejnorodostí, charakteristickou strukturou a zákonitým souborem jevů a procesů. Zaujímá určitý prostor na povrchu planety a vyvíjí se v prostoru a v čase. (podle J. Demka) 1M_CR_souc PICT0096 Krajina Šumavského podhůří: má hranice, uvnitř nich je homogenní – stejnorodá, co se týče vzhledu, struktury a dynamiky. žkrajiny rozmanitým způsobem hodnotit a třídit, charakteristickou jejich vlastností zůstává rozmanitost. žKrajina vždy slouží k bydlení, práci a odpočinku člověka žČlověk v krajině nejen bydlí, pracuje a odpočívá, čili rozmanitě ji využívá a mění, ale také krajinu rozmanitými způsoby v její existenci a dalším vývoji ohrožuje. ž žŘešení problémů v krajině vyžaduje systémový přístup a komplexní průzkum ž nutná spolupráce vědních disciplín: geografie a její nauka o krajině, ekologie a environmentalistika. žnebývalé prostorové důsledky působení člověka na kvalitu prostředí způsobily renesanci geografického zájmu o dynamické jevy v krajině. ž žkrajina, ať již přírodní nebo člověkem ovlivněná, představuje pro člověka rozmanitá rizika, ž„Evropská úmluva o krajině“ Společenská potřeba a nutnost studia a poznání krajiny na všech úrovních ve prospěch jejího zachování a pozitivního rozvoje do budoucnosti vyústila v podpis žNauku o krajině ž(Landschafslehre, landšaftověděnije, science de paysage, landscape science) ž ž ž ž krajinná sféra FZG SG kartografie a geoinformatika obecná k, tematická k., GIS, DPZ, GPS, fotogrammetrie, Vědy o fzg. komplexu: obecná fyzická geografie paleogeografie Vědy fzg.složkách: geomorfologie klimatologie hydrogeografie a oceanografie pedogeogfrafie biogeografie geografie přír. zdrojů“ Vědy o sg. komplexu obecná socioekonomická geografie historická geografie Vědy o sg.složkách: g. obyvatel, g. sídel g. průmyslu, g. zemědělství, g. dopravy g. služeb, g. rekreace g. vědy a kultury Vědy o regionech: regionální geografie politická geografie Vědy o systémech a vědě nauka o krajině geoekologie planetární geografie teoretická geografie žJe geografická disciplína zabývající se syntetickým studiem geosystémů. ž žTěžiště NoK spočívá ve fyzické geografii. ž žCharakterizuje ji komplexně systémový výzkum krajiny, vztahu krajiny k rozmanitým aktivitám lidské společnosti.. ž žObjektem studia nauky o krajině je krajinná sféra Země, resp. její teritoriálně omezené segmenty - krajiny. ž žPředmětem výzkumu NoK jsou jednotlivé vlastnosti, zákonitosti a vazby v krajině. ž ž žpozdně středověké a novověké zámořské plavby zásadní impulz k formování celostního chápání přírody naší planety ž žrenesance a později osvícenství. ž žBernhardt Varenius svoji práci „Všeobecná geografie“ (1650), ve které Zemi popisuje jako zeměvodní planetu s prolínajícími se živly ž žEmmanuel Kant :„Physische Geographie“, 18.st. žchyběla integrující teoretická základna ž žAlexandr von Humboldt ž žPojem nauky o krajině se objevuje koncem 19. století v dílech německých geografů snaha o syntézu poznatků pořizovaných dílčími vědami studujícími územní aspekty složek přírody a později i společnosti pozdně středověké a novověké zámořské plavby zásadní impulz k formování celostního chápání přírody naší planety ž žruská (sovětská) ž a německá krajinářská škola ž ž Sočava a C. Troll (1939 – Landschaftsökologie) ž ž české země - 20 st., prof. Karel Kořistka ž žvznik Československé akademie věd (od roku 1953), ž ž vznik Ústavu krajinné ekologie ČSAV v roce 1971, ž žObdobí 90. let a následující je charakteristické rostoucím podílem digitálního zpracování dat o krajině ž žod roku 2007 vydávání odborného časopisu Landscape Ecology ž Česká vědecká obec byla těžce postižená násilnou smrtí řady svých představitelů během německé okupace preference odvětvového výzkumu a spíše analytické geografie nové pojmy: "přírodní prostředí", "rovnováha krajiny", "krajinný typ", "degradace krajiny„ 90. léta. digitální technologie sběru, zpracování a prezentace dat a výsledků dnes vycházejí z vícevrstevného (viz. GIS), avšak integrovaného uspořádání krajinářských poznatků. V něm se kombinují dvě hlavní skupiny údajů: 1 - o přírodním pozadí, 2 - o současném využívání. žAtlas obyvatelstva a bydlení ČSSR - mapa Přírodní prostředí v měřítku 1:750 000, ž žAtlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR - mapa Přírodní krajinné typy v měřítku 1:1 000 000, ž ž"Prírodné (geoekologické krajinné) typy" z Atlasu SSR ž žDokončuje se Atlas krajiny České republiky (2009) ž ž 1_Geoeko2 žvznik řady národních a regionálních škol žpojmová roztříštěnost, žpreference různých stránek krajinných jednotek při studiu ž rozdílném chápání krajinných jednotek žNauka o krajině je vědním oborem, studujícím ve vzájemných souvislostech jednotlivé složky, aspekty a vlastnosti krajinné sféry Země a jejích výsečí – krajin a krajinných jednotek všech prostorových (územních) dimenzí. ž ž. Objektem studia je tedy krajinná sféra a její teritoriální segmenty jako celky, předmětem studia čili cestou k poznání těchto holisticky pojímaných územních jednotek je porozumění jejich stavbě a dynamickému spolupůsobení složek a jejich vlastností (prvků), zákonitostem vzniku a uchování stavby i dynamiky, vazbám mezi nimi fungujícím ž krajinná ekologie důraz na exaktnost, empirii a detail (věcnou syntézu). Vzájemná spolupráce a podpora obou (a dalších) disciplin vede k hlubšímu pochopení, hodnocení a prognózování vlastností životního prostředí. harozklasip reakraNewMend MODEL1a 1_Geoeko2 A Nauka o krajině věnuje rovnocennou pozornost jednotlivým složkám a vlastnostem krajiny v duchu geocentrického přístupu. Geografie cestou pěstování nauky o krajině vnáší do studnice poznání krajin Země rozhled, přehlednost a prostorovost (územní syntézu co člověk? žNauka o krajině věnuje rovnocennou pozornost jednotlivým složkám a vlastnostem krajiny v duchu geocentrického přístupu. ž Geografie cestou pěstování nauky o krajině vnáší do studnice poznání krajin Země rozhled, přehlednost a prostorovost (územní syntézu co člověk? ž MODEL5_krajeko ekstabploch StM-USES_col 1_Geoeko2 S1840LUjedn S1935LUjedn S2002LUjedn SgrafCele MODEL4_geoeko člověk v krajině 1_Geoeko2 Niva_col MODEL3_eko ž ž žSystémová teorie: systém – prvky - vazby , model ž žkaždý dílčí systém se dále člení na subsystémy ž ž žaž KAM? po nejmenší prvek nejnižšího subsystému, který se dále nečlení, je dle metodiky homogenní ž ž ž ž"Geosystém" je •je soubor prvků (komponent) geografické sféry a jejich vzájemných vztahů každého s každým. • •model reálné krajiny sestavený na podkladě systémové teorie. •celek sestávající ze vzájemně propojených složek přírody, jež podléhají zákonitostem působícím v krajinné sféře. ž ž ž ž ž ž MODEL1a žVazbami v geosystémech se rozumí ž ž toky látek, energie a informace mezi jednotlivými stavebními částmi: složkami či prvky ž žOtevřený systém si s okolím vyměňuje hmotu, energii a informace, ž uzavřený pouze energii a informace žizolovaný systém zůstává bez výměny s okolím žGeosystém nejvyššího řádu je krajinná sféra, žje vazebně propojena s dílčími systémy – listosférou, hydrosférou, pedosférou, atmosférou, biosférou a sociosférou, ž ž ž ž žZemě vnitřní struktura - vrstvy lišící se hustotou a složením ž„slupky cibule“ žrotace – uspořádání od nejhustšího po nejřidší, od jádra se železa, niklu a síry po atmosféru žpevná část, tekutá část a plynná část ž geosféra - koncentrická vrstva Země – prostor se specifickým výskytem určitých jevů ž žz řeckého „sfaira „– koule, zeměkoule, globus, přeneseně i jako prostor např. sféra zájmů apod. C:\Documents and Settings\Svatonova\Dokumenty\Výuka\ocean\REZ_KŮRA_textem.JPG kraj_sfera_detail_txt žHomogenní: •Litosféra, tj. kamenný obal Země – zemský kůra a spodní část zemského pláště ( pod ním je již plastická astenosféra) ( - 100 km až 8,8 km) •Hydrosféra (-4 km až 0 km) •Atmosféra (0 až 40 tisíc km, řadu dílčích vrstev, t, s, m, i, t, e – z.k.) , pozn. hranice zemské korony je považována za hranici planety Země žHeterogenní •Pedosféra •biosféra •antroposféra, sociosféra ž žgeosféry spolu navzájem souvisejí, ale přitom zůstávají relativně samostatné. ž žJen část z nich má bezprostřední vliv na genezi a existenci krajiny a tyto společně tvoří krajinnou sféru Země. žKrajinná sféra představuje složitý systém vzájemného pronikání a spolupůsobení atmosféry, zastoupené troposférou, hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské ž žje geosystémem nejvyššího řádu ž žotevřený autoregulační systém ž žje vymezena •Mohorovičičovou vrstvou diskontinuity •tropopauzou žke krajinné sféře náleží •část litosféry - zemská kůra: pevninská a oceánská, hydrosféra a kryosféra, pedosféra, biosféra, troposféra • • antroposféra ž žokolí krajinné sféry. zemský plášť a stratosféra • žod zemského jádra po horní hranici atmosféry – více než 46 tisíc km žkrajinná sféra – její „tloušťka“? ž cca 30 km, žkrajinná sféra - jediná známá sféra života ve vesmíru žÚkol:jakým dílem je vertikální mocnost krajinné sféry vůči celé Zemi?“ ž žOtázka ke státní zkoušce: ž Vysvětlete teritoriální diferenciaci krajinné sféry Země na jednotlivých úrovních a příčiny jejího členění žobjektivní vlastností je vnitřní diferenciace. žčlenění do specifických jednotek - relativně homogenních segmentů různého charakteru, rozměrů a míry stejnorodosti. ž. ž žPříčinou diferenciace krajinné sféry je rozdílná vláhově energetická a materiálová bilance jednotlivých oblastí povrchu planety ž žAplikace teorie systémů: žFunkční jednota krajinné sféry je zabezpečována právě krajinotvornými procesy, založenými na koloběhu látek, energií a informací. ž žAplikace teorie systémů: žDiferenciace krajinné sféry Země ždo jednotek dimenze 1.globální, 2. regionální, 3. chorické 4.topické ž je založená na: 1.energetické bilanci 2.vláhově energetické bilanci 3.materiálově vláhově energetické bilanci Aplikace teorie systémů: ž1. Energetická a vláhově energetická bilance ž2. Jednota spojitosti a nespojitosti klimatické pásy geomy geochory čili krajiny geoméry čili geotopy KRAJURO+dif_faktor_COL ž1. Globální úroveň žzákladní stavební komponenty - složky prostředí vertikálním směru: litosféra s reliéfem, troposféra, hydrosféra, pedosféra, kryosféra, biosféra a socioekonomická sféra ž. primárními faktory diferenciace a distribuce energie: • rotace Země, •oběh kolem Slunce, • elipsoidní tvar zemského tělesa • sklon zemské osy. ž žprvotní rozdělení dávek energie potřebné pro fungování krajinného systému ze Slunce (cca 99,98 %). ž ž Výsledkem je zonální uspořádání „krajinných“ (klimatických) pasů na zemském povrchu s klesajícími dávkami přímé sluneční energie od rovníku k pólům. ž ž Rovníkové oblasti ve srovnání s polárními dostávají cca 5x až 7x více sluneční energie. Na této úrovni probíhají globální dlouhodobé procesy, obvykle spojované s globální klimatickou změnou, především s kolísáním energetických dávek od Slunce. Globální úroveň charakterizuje především energetická bilance ploch intenzivně se projevující vztahy mezi jednotlivými stavebními složkami krajiny: ovzduším, vodou, geologickým podložím, disponibilní energií z přímého slunečního záření. Globální výzkum se zabývá krajinnou sférou jako celkem zjištění vývoje, hodnocení stavu a prognóza obsahu a přístupnosti rozmanitých chemických látek v prostředí, zejména tzv. skleníkových plynů, biogenních prvků a látek, škodlivých příměsí. kraj_pasy_txt ž2.Regionální úroveň. žjsou rozlišovány tzv. regionální krajinné jednotky, krajinná pásma či geosystémy zvané "geomy". žprodukt sekundární distribuce energie (tepla): • přerozdělení primárních dávek energie •cestou výměny vzduchových mas s rozdílnou teplotou a vlhkostí ž a primární distribuce vláhy •podle rozdělení pevnin a oceánů. ž žZ hlediska prostorového rozmístění tyto jednotky podléhají zákonitostem : žvýškové stupňovitosti (vertikální geomy) ž šířkové pásmovitosti (horizontální geomy). Regionální krajinný výzkum se zabývá geomy, vycházeje ze stanovení jejich vláhově energetické bilance, jako hlavního genetického faktoru. Jejich diferenciace a teoretické teritoriální vymezení je principiálně založeno na výpočtu rozličných indexů (např. radiační index suchosti podle Budyka, Langův dešťový faktor atd.), přičemž finálním indikátorem této bilance je přirozené krajinné pásmo definované vegetační formací (např. boreální jehličnatý les, lesostep, step, ...) nebo vegetačním stupněm žRozdíly energetické a vláhově energetické bilance nacházejí svůj odraz v horizontální pásmitosti a vertikální stupňovitosti. evropa_geom ReunTrojuhWorkBar Horizontální geomy Evropy Vertikální geomy ostrova Réunion geomy_svet_nova : 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – tropické horské stepi, 14 – suché savany, 15 – vlhké savany a sucholesy, 16 – tropické deštné lesy žIdeální kontinent ideal_kontinent Schéma ideálního kontinentu s rozmístěním regionálních geosystémů detailních krajinných pásech (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – suché savany, 14 – vlhké savany a sucholesy, 15 – tropické deštné lesy, 16 – směry teplých mořských proudů, 17 – směry chladných mořských prodů, 18 – hlavní směry místních větrů vert_geom_goudie_CB Model uspořádání vertikálních geomů v různých zeměpisných šířkách (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – tajga, 4 – listnatý les mírného pásu, 5 – stepi mírného pásu, a stálezelené subtropické lesy s křovinami, 6 - pouště, 7 – savany, 8 – tropické deštné lesy, 9 – tropické lesy, 10 – subtropické lesy ž3.Chorická úroveň. ž"krajinná" úroveň diferenciace krajinné z •terciálního přerozdělení energie, • sekundárního přerozdělení vláhy •a primární redistribuce pevné hmoty v území žReliéfu hlavního diferenciačního faktoru krajiny (aj. tzv. místních faktorů - geologické stavby, tektoniky, polohy a objemu vodních objektů, účinku místních větrů, ...) modifikujícího účinky globální a regionální diferenciace krajinné sféry. ž žDominantní účinek reliéfu se projevuje v genezi konkrétního "krajinného systému", resp. jednodušeji "přirozené mozaiky krajin ", tvořené krajinnými jednotkami chorické úrovně – geochorami,tj.krajinami. ž ž4. Topická úroveň. žNa této místní (lokální a z geografického hlediska konečné) úrovni diferenciace krajinné sféry Země jsou rozlišovány elementární krajinné jednotky - geoméry nebo geotopy žkonečné přerozdělení energie, vláhy a pevné hmoty. Výřez z modelu znázorňujícího vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému (geotopu) severského jehličnatého lesa 1 – porost modřínu dahurského, 2 – (polo)keřové patro s brusinkou a borůvkou, 3 – bylinné patro s travinami, jitrocelem a lilií zlatohlavou, 4 – mechové patro, 5 – prokořeněná půda podzolu – aktivní vrstvy na premafrostu, 6 – mělký humusový horizont ochrikový, 7 – loňská výplň mrazového klínu, 8 – hlinitopísčitý Br horizont, 9 – kryoturbací zvířený a promísený přechodový horizont B/C, 10 - zvětralina pískovce, 11 – trvale zmrzlá (sezónně neroztávající) hornina LenPlato2min Rozlišovací úroveň Diferenciační faktor Diferenciační proces Indikátor diferenciace Geografická krajinná jednotka t.j geosystémová teorie globální astronomická poloha na zemském povrchu energetická bilance (příkon přímého slunečního záření na rovinnou plochu za rok) průměrná dávka přímého slunečního záření, průměrná roční teplota vzduchu, střídání ročních období (chod teplot) krajinný pás regionální poloha vůči globálnímu vzdušnému a mořskému proudění (od oceánu do vnitrozemí, od hladiny moře po vrcholy hor) vláhově energetická bilance biom (hlavní vegetační společenstva reflektující dlouhodobé vláhové a teplotní poměry území) geom chorická typy a tvary reliéfu (včetně sklonitosti, expozice, vertikální a horizontální členitosti, nadmořské výšky) materiálová a vláhově energetická bilance místní krajina a heterogenní dílčí krajinné jednotky (vč. vegetačního stupně) Krajina geochora topická klíčová vlastnost dané komponenty krajiny finální geografická materiálová a vláhově energetická bilance biota (ekosystém, biotop) místního společenstva rostlin a živočichů ž Monosystémový model krajiny schematicky představuje stavební komponenty krajiny jako její funkční bloky 9_MonoModelCB žKrajiny se liší vlastnostmi: •reliéfu, •mezoklimatu, •vlhkostními poměry •půdními poměry •vegetačním krytem ž ž Geo_CHORIC ž ž ž ž ž žvšechny zjištěné krajinné jednotky mohou mít buď žtypologický žnebo ž individuální charakter ž(bez ohledu na rozlišovací úroveň - úroveň diferenciace krajinné sféry Země,) ž žJe dána vzájemným poměrem a uspořádáním stavebních součástí krajiny a charakterem vztahů, resp. vazeb mezi nimi. žJe základní rozlišovací a definiční vlastností každé krajiny. žMá vždy tři stránky: prostorovou, funkcionální a časovou. žSložitost struktur je rozmanitá jak v přírodní, tak v kulturní krajině. ž StMGeoSys C:\kolejka\obrazky\habitat\stmluse.jpg C:\kolejka\obrazky\habitat\limity.jpg Typy struktury: 1.Přírodní – primární 2.Hospodářská – sekundární 3.Humánní - terciérní žAspekty: Prostorový žKomponentní stavba = vertikální struktura MODEL1a rezy_col žAspekty: Prostorový žÚzemní stavba = horizontální struktura ž 10_podyji MODEL1a MODEL1a MODEL1a MODEL1a žAspekty: Prostorový žÚzemní stavba = horizontální struktura ž 1IntegrNatu každá stejnorodá krajinná jednotka má jedinou vertikální strukturu žAspekty: Funkcionální žBloková stavba = rozdělení rolí 3BlokyCZ Každá krajinná jednotka plní určitou roli v krajinném systému svého okolí. žAspekty: Časový žPosloupnost stavů = sebezáchova krajiny a současně směřování k neodvratné změně. ž Snytko_model_col Roční období, povětrnostní singularity, části dnes žAspekty: Prostorový žMozaika využití ploch = land use ž ž dedictvi Aspekt časový: Sezónní aktivity člověka Aspekt funkcionální: Role plochy v hospodářství žAspekty: Prostorový žProstorové rozmístění zájmů a omezení = sociální a rozvojové limity D:\cast2\Obrazky\Telc\T3limit.bmp zájmy státu (příroda, infrastruktura) regionální a obecní zájmy (voda) investiční zájmy a limity, stavební uzávěry individuální zájmy technická a technologická omezení žPŘÍRODNÍ KRAJINA – vznikla a vyvíjí se jen účinkem přírodních faktorů bez účasti člověka. PICT0101a Pouště, polární a subpolární oblasti, severský a tropický les, vysokohoří, mokřady, stepi v chráněných územích i mimo ně, velké NP. DSCF4611 žPŘÍRODĚ BLÍZKÁ KRAJINA – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem přírodních faktorů. ž poskozLesSumava Středoevropské, západoevropské a balkánské NP, naše NPR a PR, NPP a PP. žKULTURNÍ KRAJINA – PRODUKČNÍ – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních vlastností a procesů v území. Člověk pak do krajiny odkládá své výtvory. RadišovD Telcsko Venkovská krajina žKULTURNÍ KRAJINA KONTROLOVANÁ – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním rámci. Člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas výskytu. Lipno MoKrasSloupSosJD Vodní nádrže, zavlažované plochy, skleníky, uměle osvětlované plochy. žKULTURNÍ KRAJINA TECHNICKÁ – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem. NymburkMax DSCF4817 Městská, těžební a dopravní krajina. Změny krajin v čase, jakožto projevy mnoha rozmanitých, vzájemně často propojených procesů, vyžadují stanovení kritéria Sibiřská krajinářská škola za tímto účelem vyvinula pojem "invariant žkrajinné mapy a krajinné profily středních měřítek (1:25 000 - 1:2 mil.) znázorňují •polohu •genezi •fungování • strukturní i dynamické vlastnosti žPřírodní krajiny České republiky 1:500 000 500_NATU 271 typů přírodní krajiny žPřírodní krajiny Jižní Moravy 750_podyji 200_podyji 50_podyji 10_podyji 1:750 000 1:200 000 1:50 000 1:10 000 žPraktický význam pro společnost: •posuzování vhodnosti krajin pro různé praktické účely, (stanovování potenciálu krajiny např. potenciál krajiny pro bydlení, sport, konkrétní průmysl, zemědělskou činnost atd.) •analýza rizik,(ohrožení společnosti krajinou, např.vyhodnocení míst nebezpečných pro sesuvy, záplavová území, zemětřesení atd. ) ž ž PROFIL_def ž 15_PYRAMID ž ž