Krajina a její vlastnosti Ekonomická struktura krajiny žAspekty: Prostorový žMozaika využití ploch = land use ž ž dedictvi Aspekt časový: Sezónní aktivity člověka Aspekt funkcionální: Role plochy v hospodářství Humánní struktura krajiny žAspekty: Prostorový žProstorové rozmístění zájmů a omezení = sociální a rozvojové limity D:\cast2\Obrazky\Telc\T3limit.bmp zájmy státu (příroda, infrastruktura) regionální a obecní zájmy (voda) investiční zájmy a limity, stavební uzávěry individuální zájmy technická a technologická omezení 2.Hranice krajiny ž ž hranice žKrajina je jednotou spojitosti i nespojitosti – při detailním pohledu se rozpadá na menší systémy žHranice je projevem vnitřní nespojitosti žHranice je tím výraznější, čím je více rozdílů v parametrech oddělovaných krajin ž Zjišťování krajinných hranic žInterpolací – střed mezi dvěma str. žExtrapolací – odhad,kam až sahá vlastnost žVýběrem nejvýraznější komponenty např. podle bioty 3. Relativní homogenita žKrajina (gs.) se nadané rozlišovací úrovni vyznačuje vnitřní stejnorodostí ve faktorech, na základě kterých byla vymezena ž žentropie – míra rozrůzněnosti 4. Geneze, vznik žGs. Vzniká po změnách vnějších faktorů, které vedly k rozrušení původní struktury a změně invariantu žVznik — evolucí - oteplování, zkulturňování, vrásnění — revolucí – vyzdvižení kry, sesuv, sopečná činnost Geneze a krajinotvorný proces žG. Je řízena fyzickogeografickým procesem, který se skládá z dílčích krajinotvorných pochodů žKrajinotvorné pochody – reliéfotvorné, geolo, geom, hydrogeol, pedol, biotické ž žVliv mají i místní faktory žFzg procesem se krajina nově strukturalizuje Stáří geosystémů žGs. mladé, zralé, staré žStáří – obdob,v jehož průběhu zůstávají vztahy mezi komponentami stejné, žkrajinná jednotka (např. 7000 let má komponenty různého stáří – geol, klima, hydro, bio – nejmladší žTaxonomicky nižší jednotka je mladší než vyšší, žčím větší, tím starší Zákonitosti(6) fzg procesu 1.z. celostnosti – změně řídícího prvku se přizpůsobují prvky řízené, tj.následuje řetezová reakce řízených prvků 2.Z.oběhu látek a energie – nestávající cyklus přísunu, přeměny a výdaje l. a e.,vede k vytvoření nové struktury 3.Z.cykličnosti – cyklické procesy se opakují ( s různou periodou – den, noc;stín, svit;roční období,krajina se přizpůsobuje – evoluční proces Zákonitosti(6) fzg procesu ž4. z. zonality – po změně globálních klim, poměrů opět vytváření vertikálního a horizontálního uspořádání, geomů ž5. z. azonálnosti – projev vlivu místních faktorů ž6. z. asynchronnosti vývoje – vývoj gs. neprobíhá ve stejné fázi současně u všech gs., uplatňují se vlivy lok. faktorů, proto gs. existují v různém stadiu existence (mladé, zralé, staré) ž 5. Dynamika žKrajina – 4D objekt žČasové změny parametrů gs. popisuje evoluce a dynamika žEvoluce – posloupnost nevratných změn při vytváření nového – vývojové změny žDynamika – posloupnost cyklických změn udržující dosavadní vývoj na určité úrovni,tj.opakování změn, např. roční období —Motor dynamiky: vnější vlivy – Slunce, vzáj. vztahy mezi složkami žFacie – optimální vztahy mezi nejdůležitějšími složkami žEpifacie -gs.vrůzném stádiu vývoje i sezonního rytmu spojené jedním invariantem 6. Stav krajiny žStav – období,kdy je objekt z hlediska našeho rozlišení neměnný žDélka stavu – dána délkou neměnného trvání parametrů žNositel stavu – struktura krajiny (viz. časová struktura) —Evoluční stavy – postupné přecházení jednoho invariantu v druhý, hledání vyváženosti vztahů mezi složkami, pak již jen periodické stavy —Periodické stavy Dělení stavů krajiny žPodle úrovně vnitřní stability —Ekvifinální —Proměnlivé žPodle času —Krátkodobé ( pod 24 h) —Střednědobé, dny až rok —Dlouhodobé, více než rok Dělení stavů žAerostavy žMezostavy žSubdenní žDenní žCirkulační žFáze ročního cyklu žRoční období žSukcesní stavy Stavy - hierarchie žFáze ročního cyklu se skládají v roční stav, sukcesní stav je spojen dlouhou řadou aerostavů Stavy podle řídící složky, chování žPodle teploty žPodle vlhkosti ž Význam stavu v chování krajiny žUzlové stavy žPřechodné stavy Stavy podle vlivu člověka žZákladní stavy žOdvozené stavy 7. Přírodní režim ž 8. Stabilita ž 9. Citlivost ž 10. Potenciál ž 11. Rovnováha ž Dynamika ž Chování krajiny žChování krajiny je způsob reakce na vnější a vnitřní podněty žPodstatou chování je odezva na vnější vlivy (přírodní vlivy u přír. krajiny a přírodní a antropogennní u krajiny kulturní Fungování krajiny žJe součástí chování ž žJe to stabilní posloupnost trvale probíhajících procesů (toky hmoty, energie, informací),který charakterizuje stav krajiny v určitém časovém období ž žFungování krajiny v zimě…. žDenní ž ž Typologie krajiny ž Typy krajiny ž Typologický a individuální charakter žvšechny zjištěné krajinné jednotky mohou mít buď žtypologický žnebo ž individuální charakter ž(bez ohledu na rozlišovací úroveň - úroveň diferenciace krajinné sféry Země,) Krajinná sféra a její diferenciace ž ž Geosféry Země žZemě vnitřní struktura - vrstvy lišící se hustotou a složením ž„slupky cibule“ žrotace – uspořádání od nejhustšího po nejřidší, od jádra se železa, niklu a síry po atmosféru žpevná část, tekutá část a plynná část Geosféra ž geosféra - koncentrická vrstva Země – prostor se specifickým výskytem určitých jevů ž žz řeckého „sfaira „– koule, zeměkoule, globus, přeneseně i jako prostor např. sféra zájmů apod. ž C:\Documents and Settings\Svatonova\Dokumenty\Výuka\ocean\REZ_KŮRA_textem.JPG kraj_sfera_detail_txt Geosféry Země žHomogenní: —Litosféra, tj. kamenný obal Země – zemský kůra a spodní část zemského pláště ( pod ním je již plastická astenosféra) ( - 100 km až 8,8 km) —Hydrosféra (-4 km až 0 km) —Atmosféra (0 až 40 tisíc km, řadu dílčích vrstev, t, s, m, i, t, e – z.k.) , pozn. hranice zemské korony je považována za hranici planety Země Geosféry Země žHeterogenní —Pedosféra —biosféra —antroposféra, sociosféra diferenciace krajinné sféry Země ž žgeosféry spolu navzájem souvisejí, ale přitom zůstávají relativně samostatné. ž žJen část z nich má bezprostřední vliv na genezi a existenci krajiny a tyto společně tvoří krajinnou sféru Země. Definice krajinné sféry žKrajinná sféra představuje složitý systém vzájemného pronikání a spolupůsobení atmosféry, zastoupené troposférou, hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské ž žje geosystémem nejvyššího řádu ž žotevřený autoregulační systém ž Krajinná sféra a její hranice žje vymezena —Mohorovičičovou vrstvou diskontinuity —tropopauzou žke krajinné sféře náleží —část litosféry - zemská kůra: pevninská a oceánská, hydrosféra a kryosféra, pedosféra, biosféra, troposféra — — antroposféra ž žokolí krajinné sféry. zemský plášť a stratosféra — Mocnost krajinné sféry žod zemského jádra po horní hranici atmosféry – více než 46 tisíc km žkrajinná sféra – její „tloušťka“? ž cca 30 km, žkrajinná sféra - jediná známá sféra života ve vesmíru žÚkol:jakým dílem je vertikální mocnost krajinné sféry vůči celé Zemi?“ ž Diferenciace krajinné sféry žOtázka ke státní zkoušce: ž Vysvětlete teritoriální diferenciaci krajinné sféry Země na jednotlivých úrovních a příčiny jejího členění Diferenciace krajinné sféry žobjektivní vlastností KS je vnitřní diferenciace. žčlenění do specifických jednotek - relativně homogenních segmentů různého charakteru, rozměrů a míry stejnorodosti. ž. ž Diferenciace krajinné sféry žPříčinou diferenciace krajinné sféry je ž žrozdílná vláhově energetická a materiálová bilance ž ž jednotlivých oblastí povrchu planety Diferenciace krajinné sféry žFunkční jednota krajinné sféry je zabezpečována ž ž krajinotvornými procesy, ž žzaloženými na koloběhu látek, energií a informací. čtyři základní úrovně diferenciace krajinné sféry žDiferenciace krajinné sféry Země ždo jednotek dimenze 1.globální, 2. regionální, 3. chorické 4.topické ž je založená na: 1.energetické bilanci 2.vláhově energetické bilanci 3.materiálově vláhově energetické bilanci Aplikace teorie systémů: Hlavní vlastnosti krajinné sféry Země ž1. Energetická a vláhově energetická bilance ž2. Jednota spojitosti a nespojitosti klimatické pásy geomy geochory čili krajiny geoméry čili geotopy KRAJURO+dif_faktor_COL Globální úroveň ž1. Globální úroveň žzákladní stavební komponenty - složky prostředí vertikálním směru: litosféra s reliéfem, troposféra, hydrosféra, pedosféra, kryosféra, biosféra a socioekonomická sféra ž. primárními faktory diferenciace a distribuce energie: — rotace Země, —oběh kolem Slunce, — elipsoidní tvar zemského tělesa — sklon zemské osy. ž žprvotní rozdělení dávek energie potřebné pro fungování krajinného systému ze Slunce (cca 99,98 %). ž ž Výsledkem je zonální uspořádání „krajinných“ (klimatických) pasů na zemském povrchu s klesajícími dávkami přímé sluneční energie od rovníku k pólům. ž ž Rovníkové oblasti ve srovnání s polárními dostávají cca 5x až 7x více sluneční energie. Na této úrovni probíhají globální dlouhodobé procesy, obvykle spojované s globální klimatickou změnou, především s kolísáním energetických dávek od Slunce. Globální úroveň charakterizuje především energetická bilance ploch intenzivně se projevující vztahy mezi jednotlivými stavebními složkami krajiny: ovzduším, vodou, geologickým podložím, disponibilní energií z přímého slunečního záření. Globální výzkum se zabývá krajinnou sférou jako celkem zjištění vývoje, hodnocení stavu a prognóza obsahu a přístupnosti rozmanitých chemických látek v prostředí, zejména tzv. skleníkových plynů, biogenních prvků a látek, škodlivých příměsí. globální úroveň - krajinné pásy Země kraj_pasy_txt 2.Regionální úroveň. ž2.Regionální úroveň. žjsou rozlišovány tzv. regionální krajinné jednotky, krajinná pásma či geosystémy zvané "geomy". žprodukt sekundární distribuce energie (tepla): — přerozdělení primárních dávek energie —cestou výměny vzduchových mas s rozdílnou teplotou a vlhkostí ž a primární distribuce vláhy —podle rozdělení pevnin a oceánů. ž žZ hlediska prostorového rozmístění tyto jednotky podléhají zákonitostem : žvýškové stupňovitosti (vertikální geomy) ž šířkové pásmovitosti (horizontální geomy). Regionální krajinný výzkum se zabývá geomy, vycházeje ze stanovení jejich vláhově energetické bilance, jako hlavního genetického faktoru. Jejich diferenciace a teoretické teritoriální vymezení je principiálně založeno na výpočtu rozličných indexů (např. radiační index suchosti podle Budyka, Langův dešťový faktor atd.), přičemž finálním indikátorem této bilance je přirozené krajinné pásmo definované vegetační formací (např. boreální jehličnatý les, lesostep, step, ...) nebo vegetačním stupněm Geomy žRozdíly energetické a vláhově energetické bilance nacházejí svůj odraz v horizontální pásmitosti a vertikální stupňovitosti. evropa_geom ReunTrojuhWorkBar Horizontální geomy Evropy Vertikální geomy ostrova Réunion Rozšíření horizontálních geomů v krajinné sféře Země geomy_svet_nova : 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – tropické horské stepi, 14 – suché savany, 15 – vlhké savany a sucholesy, 16 – tropické deštné lesy žIdeální kontinent ideal_kontinent Schéma ideálního kontinentu s rozmístěním regionálních geosystémů detailních krajinných pásech (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – suché savany, 14 – vlhké savany a sucholesy, 15 – tropické deštné lesy, 16 – směry teplých mořských proudů, 17 – směry chladných mořských prodů, 18 – hlavní směry místních větrů vert_geom_goudie_CB Model uspořádání vertikálních geomů v různých zeměpisných šířkách (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – tajga, 4 – listnatý les mírného pásu, 5 – stepi mírného pásu, a stálezelené subtropické lesy s křovinami, 6 - pouště, 7 – savany, 8 – tropické deštné lesy, 9 – tropické lesy, 10 – subtropické lesy 3.Chorická úroveň ž3.Chorická úroveň. ž"krajinná" úroveň diferenciace krajinné z —terciálního přerozdělení energie, — sekundárního přerozdělení vláhy —a primární redistribuce pevné hmoty v území žReliéfu hlavního diferenciačního faktoru krajiny (aj. tzv. místních faktorů - geologické stavby, tektoniky, polohy a objemu vodních objektů, účinku místních větrů, ...) modifikujícího účinky globální a regionální diferenciace krajinné sféry. ž žDominantní účinek reliéfu se projevuje v genezi konkrétního "krajinného systému", resp. jednodušeji "přirozené mozaiky krajin ", tvořené krajinnými jednotkami chorické úrovně – geochorami,tj.krajinami. ž 4. Topická ž4. Topická úroveň. žNa této místní (lokální a z geografického hlediska konečné) úrovni diferenciace krajinné sféry Země jsou rozlišovány elementární krajinné jednotky - geoméry nebo geotopy žkonečné přerozdělení energie, vláhy a pevné hmoty. model znázorňující vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému Výřez z modelu znázorňujícího vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému (geotopu) severského jehličnatého lesa 1 – porost modřínu dahurského, 2 – (polo)keřové patro s brusinkou a borůvkou, 3 – bylinné patro s travinami, jitrocelem a lilií zlatohlavou, 4 – mechové patro, 5 – prokořeněná půda podzolu – aktivní vrstvy na premafrostu, 6 – mělký humusový horizont ochrikový, 7 – loňská výplň mrazového klínu, 8 – hlinitopísčitý Br horizont, 9 – kryoturbací zvířený a promísený přechodový horizont B/C, 10 - zvětralina pískovce, 11 – trvale zmrzlá (sezónně neroztávající) hornina LenPlato2min Rozlišovací úroveň Diferenciační faktor Diferenciační proces Indikátor diferenciace Geografická krajinná jednotka t.j globální astronomická poloha na zemském povrchu energetická bilance (příkon přímého slunečního záření na rovinnou plochu za rok) průměrná dávka přímého slunečního záření, průměrná roční teplota vzduchu, střídání ročních období (chod teplot) krajinný pás regionální poloha vůči globálnímu vzdušnému a mořskému proudění (od oceánu do vnitrozemí, od hladiny moře po vrcholy hor) vláhově energetická bilance biom (hlavní vegetační společenstva reflektující dlouhodobé vláhové a teplotní poměry území) geom chorická typy a tvary reliéfu (včetně sklonitosti, expozice, vertikální a horizontální členitosti, nadmořské výšky) materiálová a vláhově energetická bilance místní krajina a heterogenní dílčí krajinné jednotky (vč. vegetačního stupně) Krajina geochora topická klíčová vlastnost dané komponenty krajiny finální geografická materiálová a vláhově energetická bilance biota (ekosystém, biotop) místního společenstva rostlin a živočichů krajiny ž Monosystémový model krajiny Monosystémový model krajiny schematicky představuje stavební komponenty krajiny jako její funkční bloky 9_MonoModelCB Krajiny žKrajiny se liší vlastnostmi: —reliéfu, —mezoklimatu, —vlhkostními poměry —půdními poměry —vegetačním krytem ž ž Geo_CHORIC Krajiny dneška žPŘÍRODNÍ KRAJINA – vznikla a vyvíjí se jen účinkem přírodních faktorů bez účasti člověka. PICT0101a DSCF4611 Pouště, polární a subpolární oblasti, severský a tropický les, vysokohoří, mokřady, stepi v chráněných územích i mimo ně, velké NP. Krajiny dneška žPŘÍRODĚ BLÍZKÁ KRAJINA – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem přírodních faktorů. ž poskozLesSumava Středoevropské, západoevropské a balkánské NP, naše NPR a PR, NPP a PP. Krajiny dneška žKULTURNÍ KRAJINA – PRODUKČNÍ – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních vlastností a procesů v území. Člověk pak do krajiny odkládá své výtvory. RadišovD Telcsko Venkovská krajina Krajiny dneška žKULTURNÍ KRAJINA KONTROLOVANÁ – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním rámci. Člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas výskytu. Lipno MoKrasSloupSosJD Vodní nádrže, zavlažované plochy, skleníky, uměle osvětlované plochy. Krajiny dneška žKULTURNÍ KRAJINA TECHNICKÁ – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem. NymburkMax DSCF4817 Městská, těžební a dopravní krajina. Invariant krajiny, struktura krajiny Změny krajin v čase, jakožto projevy mnoha rozmanitých, vzájemně často propojených procesů, vyžadují stanovení kritéria Sibiřská krajinářská škola za tímto účelem vyvinula pojem "invariant Krajinné mapy žkrajinné mapy a krajinné profily středních měřítek (1:25 000 - 1:2 mil.) znázorňují —polohu —genezi —fungování — strukturní i dynamické vlastnosti Krajinné mapy žPřírodní krajiny České republiky 1:500 000 500_NATU 271 typů přírodní krajiny Krajinné mapy žPřírodní krajiny Jižní Moravy 750_podyji 200_podyji 50_podyji 10_podyji 1:750 000 1:200 000 1:50 000 1:10 000 žPraktický význam pro společnost: —posuzování vhodnosti krajin pro různé praktické účely, (stanovování potenciálu krajiny např. potenciál krajiny pro bydlení, sport, konkrétní průmysl, zemědělskou činnost atd.) —analýza rizik,(ohrožení společnosti krajinou, např.vyhodnocení míst nebezpečných pro sesuvy, záplavová území, zemětřesení atd. ) ž ž PROFIL_def Závislostní pyramida přírodních složek krajiny jako konvenční uspořádání komponent krajiny podle míry nezávislosti a nedotknutelnosti ž 15_PYRAMID ž ž