Krajina žKrajina je životním prostředím člověka a ostatních organismů. žKrajinu tvoří její jednotlivé přírodní složky (voda, vzduch, energie, geologický podklad s reliéfem, půdy a biota) a udržují, resp. vyvíjí se díky působení přirozených procesů. žV krajině se vyskytují dále výtvory člověka a působí jeho aktivity. Nauka o krajině žJe geografická disciplína zabývající se syntetickým studiem geosystémů. ž žTěžiště NoK spočívá ve fyzické geografii. ž žCharakterizuje ji komplexně systémový výzkum krajiny, vztahu krajiny k rozmanitým aktivitám lidské společnosti.. ž Objekt a předmět Nauky o krajině žObjektem studia nauky o krajině je krajinná sféra Země, resp. její teritoriálně omezené segmenty - krajiny. ž žPředmětem výzkumu NoK jsou jednotlivé vlastnosti, zákonitosti a vazby v krajině. Vědy studující krajinu ž Vědy studující krajinu 1_Geoeko2 NoK - definice žNauka o krajině je vědním oborem, studujícím ve vzájemných souvislostech jednotlivé složky, aspekty a vlastnosti krajinné sféry Země a jejích výsečí – krajin a krajinných jednotek všech prostorových (územních) dimenzí. ž ž. Objektem studia je tedy krajinná sféra a její teritoriální segmenty jako celky, předmětem studia čili cestou k poznání těchto holisticky pojímaných územních jednotek je porozumění jejich stavbě a dynamickému spolupůsobení složek a jejich vlastností (prvků), zákonitostem vzniku a uchování stavby i dynamiky, vazbám mezi nimi fungujícím NoK a její pohled na krajinu ž krajinná ekologie důraz na exaktnost, empirii a detail (věcnou syntézu). Vzájemná spolupráce a podpora obou (a dalších) disciplin vede k hlubšímu pochopení, hodnocení a prognózování vlastností životního prostředí. žNauka o krajině věnuje rovnocennou pozornost jednotlivým složkám a vlastnostem krajiny v duchu geocentrického přístupu. ž Geografie cestou pěstování nauky o krajině vnáší do studnice poznání krajin Země rozhled, přehlednost a prostorovost (územní syntézu) co člověk? ž Krajina v geografii MODEL1a harozklasip reakraNewMend 1_Geoeko2 A Nauka o krajině věnuje rovnocennou pozornost jednotlivým složkám a vlastnostem krajiny v duchu geocentrického přístupu. Geografie cestou pěstování nauky o krajině vnáší do studnice poznání krajin Země rozhled, přehlednost a prostorovost (územní syntézu co člověk? Krajina v krajinné ekologii MODEL5_krajeko ekstabploch StM-USES_col 1_Geoeko2 Krajina v geoekologii S1840LUjedn S1935LUjedn S2002LUjedn SgrafCele MODEL4_geoeko člověk v krajině 1_Geoeko2 Krajina v ekologii MODEL3_eko Niva_col žKrajina v geografii a nauce o krajině žKrajina v geoekologii MODEL1a MODEL5_krajeko žKrajina v krajinné ekologii MODEL4_geoeko MODEL3_eko žKrajina v ekologii krajina geografie.bmp Aplikace teorie systémů pro geografii žSystémová teorie: systém – prvky - vazby , model ž žkaždý dílčí systém se dále člení na subsystémy ž ž žaž KAM? po nejmenší prvek nejnižšího subsystému, který se dále nečlení, je dle metodiky homogenní ž ž Otevřenost – izolovanost systému žOtevřený systém si s okolím vyměňuje hmotu, energii a informace, ž žuzavřený pouze energii a informace ž žizolovaný systém zůstává bez výměny s okolím Geosystém - aplikace teorie systémů pro geografii - ž ž"Geosystém" je —je soubor prvků (komponent) geografické sféry a jejich vzájemných vztahů každého s každým. — —model reálné krajiny sestavený na podkladě systémové teorie. —celek sestávající ze vzájemně propojených složek přírody, jež podléhají zákonitostem působícím v krajinné sféře. ž ž ž ž ž ž MODEL1a GEOSYSTÉM 1.Hranice 2.prvky a složky 3.vstup a výstup energie,hmoty a informace 4.Energetické toky,přeměna energie, transport hmoty 5.Struktura 6.Chování 7.Dobu trvání Hranice žMísta diskontinuity, pásy kvalitativních změn, změny charakteristik systému ž žDělení na žA)přírodní a antropogenní žB)vertikální a horizontální Vert – dolní vrstva litosféry, až spodní vrstva troposféry Prvky a složky žKrajina se skládá z prvků a složek,které sou provázány vztahy ž žPrvek – nedělitelná část krajiny žSložka je tvořena více prvky, vytváří subsystém Aplikace teorie systémů na krajinnou sféru žGeosystém nejvyššího řádu je krajinná sféra, žje vazebně propojena s dílčími systémy – listosférou, hydrosférou, pedosférou, atmosférou, biosférou a sociosférou, ž ž ž ž Systémové modely krajiny žMonosystémový model ž žTj. krajina se skládá z prvků a složek žpřírodních a socioekonomických a přírodně- technických žPřírodní – Homogenní (georeliéf, horniny, vzduch, voda), hybridních (půda), biota žSocioekonomické - Lidská sídla, dopravní linie žPřírodně-technické (prvky přírodní, lidské výtvory a současně řídící prvky v krajině):rybníky, nádrže, lesní monokultury ž Systémové modely: územní model žPrvky a složky jsou geosystémy nižší úrovně, ž nejnižší jsou tzv. geotopy (geosystémy topické úrovně) – diferenciace krajinné sféry KRAJURO+dif_faktor_COL Vazby - aplikace teorie systémů pro geografii - žVazbami v geosystémech se rozumí —Vztahy mezi prvky a složkami ž — toky látek, energie a informace mezi jednotlivými stavebními částmi: složkami či prvky ž Vazby - dělení žHmotné, energetické, informační žDle původu —přírodní a socioekonomické) žPodle typu vazeb —bezprostřední, zpětná,zpětná se smyčkou Vazby žVazby se uskutečňují —Dotykem prvků nebo složek —Toky (hmotné, energetické, informační) ž žToky existují pokud v krajině — existuje nějaký gradient ( např. teplotní, výškový) —Musí zde existovat pohyblivé prvky žPlatí termodynamické zákony – z. zachování energie, z. o degradaci krajiny ž ž Vazby - toky žToky vytvářejí oběhy —Koloběh vody v přírodě —Potravní řetězec —Dále např. oběh uhlíku Struktura krajiny ž Struktura krajiny žStruktura krajiny je vlastnost spočívající v tom, že se krajiny skládají z částí , které se nacházejí v relativně stálých vazbách. Tak vytvářejí určitý hierarchický, vnitřní pořádek (Demek,1999) žStrukturu tvoří prvky a složky krajiny a vazby mezi nimi Struktura krajiny žKolejka: Struktura je dána vzájemným poměrem a uspořádáním stavebních součástí krajiny a charakterem vztahů, resp. vazeb mezi nimi. žJe základní rozlišovací a definiční vlastností každé krajiny. žSložitost struktur je rozmanitá jak v přírodní, tak v kulturní krajině. ž Struktura žVe struktuře rozlišujeme: — stabilní složky a prvky ( tvoří tzv.invariant) —Proměnné složky a prvky ž ž Invariant krajiny žInvariant je souborem vzorových vlastností geosystému. ž Invariant popisuje definiční jádro krajiny (viz. dále typologická či individuální regionalizace) Struktura krajiny není stálá,prodělává změny v čase v závislosti na změnách energie, hmoty, informace žKrajina je dynamickým geosystémem,má proto prostorovou a časovou strukturu ž struktury žMá vždy tři stránky: prostorovou, funkcionální a časovou. —Tj. Prostorová struktura,funkční struktura a časová struktura ž žPřírodní, ekonomická, humánní, duchovní struktura Prostorová struktura krajiny žvzájemné postavení, propojení a směry vazeb a složek či prvků nebo mezi jednotlivými krajinnými jednotkami. struktura vertikální - prostorové rozmístění stavebních složek krajiny horizontální struktura - rozmístění krajinných jednotek nižšího řádu v rámci jednotek řadu vyššího. ž Struktury horizontální žMozaikovitá strukturu, kdy se v území složitě střídají odlišné geosystémy. žSkvrnitá strukturu, kdy jeden typ geosystému tvoří pozadí, v němž jsou převážně vzájemně odděleně rozmístěny jednotky jiných typů žZonální struktura, kdy geosystémy různých typů se střídají v prostoru v pásech od paralelního po koncentrické uspořádání. žStupňovitou struktura, kdy geosystémy jednoho typu postupně přecházejí v geosystémy jiného typu podle gradace změn konkrétního hlavního diferenciačního faktoru krajiny.(dlouhodobě hodně prší, tak se území nivy mění na močál) žNepravidelnou struktura, kdy geosystémy jsou v prostoru rozmístěny chaoticky s velice proměnlivou velikostí jednotek různého i téhož typu ž žHomogenní struktua u představující v území pouze jeden typ krajinné jednotky(tj tvoří ji jen jeden geosystém nižšího řádu). Funkcionální struktura žfunkcionální struktura - souvisí s mechanismem fungování krajiny. Je dána rozmístěním a rolemi stavebních bloků krajiny Struktury krajiny ž1. Přírodní (neboli primární) strukturu - propojených přír. složek (komponent: voda, vzduch, horniny a zeminy, reliéf, energie, půda a biota) ž2. Ekonomickou (sekundární) strukturu -.systém složený z forem využívání ploch v krajině člověkem (land use, resp. land cover), uspořádané plochy lesa, orné půdy, luk a pastvin, zástavby různého určení, trvalých kultur a mnoha dalších žterciární struktura – TVOŘÍ rozmanitými v prostoru lokalizovanými společenskými a individuální zájmy, limity a rozvojovými motivy, ale také i demografickými a sociálními parametry území. Zájmy sahají od rozličných ochranářských opatření až po legislativní, technologická, environmentální či vlastnická omezení, zatímco "nad nimi stojí" rozličné sociálně politické motivy či tradice. žDuchovní (neboli kvartérní) strukturu - pod níž lze chápat symbolicky "genius loci" krajiny daný jak imaginárními, tak skutečnými událostmi (bojiště, pobyty významných osobností, pověsti, hudba, pohádky apod.). ž Přírodní struktura krajiny žProstorová struktura: žvertikální struktura složek MODEL1a rezy_col Přírodní struktura krajiny žAspekty: Prostorový žÚzemní stavba = horizontální struktura ž 10_podyji MODEL1a MODEL1a MODEL1a MODEL1a Přírodní struktura krajiny žAspekty: Prostorový žÚzemní stavba = horizontální struktura ž 1IntegrNatu každá stejnorodá krajinná jednotka má jedinou vertikální strukturu Přírodní struktura krajiny žAspekty: Funkcionální žBloková stavba = rozdělení rolí 3BlokyCZ Každá krajinná jednotka plní určitou roli v krajinném systému svého okolí. Struktura současné kulturní krajiny StMGeoSys C:\kolejka\obrazky\habitat\stmluse.jpg C:\kolejka\obrazky\habitat\limity.jpg Typy struktury: 1.Přírodní – primární 2.Hospodářská – sekundární 3.Humánní - terciérní Přírodní struktura krajiny žAspekty: Časový žPosloupnost stavů = sebezáchova krajiny a současně směřování k neodvratné změně. ž Snytko_model_col Roční období, povětrnostní singularity, části dnes Ekonomická struktura krajiny žAspekty: Prostorový žMozaika využití ploch = land use ž ž dedictvi Aspekt časový: Sezónní aktivity člověka Aspekt funkcionální: Role plochy v hospodářství Humánní struktura krajiny žAspekty: Prostorový žProstorové rozmístění zájmů a omezení = sociální a rozvojové limity D:\cast2\Obrazky\Telc\T3limit.bmp zájmy státu (příroda, infrastruktura) regionální a obecní zájmy (voda) investiční zájmy a limity, stavební uzávěry individuální zájmy technická a technologická omezení Časová struktura krajiny nauka 6 žčasová struktura je dána typickou posloupností charakteristických stavů krajinné jednotky žcharakteristické střídání čtyř ročních období. žtypická posloupnost singularit (např. „zmrzlí“, „Medardova kápě“, „svatá Anna“, „babí léto“, vánoční obleva a další) a s nimi spojených procesů. Jejich opakování udržuje krajinu ČR a představuje nutný základ časové struktury jako součásti invariantu. ži pro kulturní krajinu – pravidelné opakování lidských aktivit v místě udržuje mozaiku využití ploch kulturní krajiny a tím i její místní typ. Typické procesy udržují venkovskou zemědělskou krajinu, jiné krajinu městskou, Stav krajiny ž Typologie krajiny ž Typy krajiny ž Typologický a individuální charakter žvšechny zjištěné krajinné jednotky mohou mít buď žtypologický žnebo ž individuální charakter ž(bez ohledu na rozlišovací úroveň - úroveň diferenciace krajinné sféry Země,) Krajinná sféra a její diferenciace ž ž Geosféry Země žZemě vnitřní struktura - vrstvy lišící se hustotou a složením ž„slupky cibule“ žrotace – uspořádání od nejhustšího po nejřidší, od jádra se železa, niklu a síry po atmosféru žpevná část, tekutá část a plynná část Geosféra ž geosféra - koncentrická vrstva Země – prostor se specifickým výskytem určitých jevů ž žz řeckého „sfaira „– koule, zeměkoule, globus, přeneseně i jako prostor např. sféra zájmů apod. ž C:\Documents and Settings\Svatonova\Dokumenty\Výuka\ocean\REZ_KŮRA_textem.JPG kraj_sfera_detail_txt Geosféry Země žHomogenní: —Litosféra, tj. kamenný obal Země – zemský kůra a spodní část zemského pláště ( pod ním je již plastická astenosféra) ( - 100 km až 8,8 km) —Hydrosféra (-4 km až 0 km) —Atmosféra (0 až 40 tisíc km, řadu dílčích vrstev, t, s, m, i, t, e – z.k.) , pozn. hranice zemské korony je považována za hranici planety Země Geosféry Země žHeterogenní —Pedosféra —biosféra —antroposféra, sociosféra diferenciace krajinné sféry Země ž žgeosféry spolu navzájem souvisejí, ale přitom zůstávají relativně samostatné. ž žJen část z nich má bezprostřední vliv na genezi a existenci krajiny a tyto společně tvoří krajinnou sféru Země. Definice krajinné sféry žKrajinná sféra představuje složitý systém vzájemného pronikání a spolupůsobení atmosféry, zastoupené troposférou, hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské ž žje geosystémem nejvyššího řádu ž žotevřený autoregulační systém ž Krajinná sféra a její hranice žje vymezena —Mohorovičičovou vrstvou diskontinuity —tropopauzou žke krajinné sféře náleží —část litosféry - zemská kůra: pevninská a oceánská, hydrosféra a kryosféra, pedosféra, biosféra, troposféra — — antroposféra ž žokolí krajinné sféry. zemský plášť a stratosféra — Mocnost krajinné sféry žod zemského jádra po horní hranici atmosféry – více než 46 tisíc km žkrajinná sféra – její „tloušťka“? ž cca 30 km, žkrajinná sféra - jediná známá sféra života ve vesmíru žÚkol:jakým dílem je vertikální mocnost krajinné sféry vůči celé Zemi?“ ž Diferenciace krajinné sféry žOtázka ke státní zkoušce: ž Vysvětlete teritoriální diferenciaci krajinné sféry Země na jednotlivých úrovních a příčiny jejího členění Diferenciace krajinné sféry žobjektivní vlastností KS je vnitřní diferenciace. žčlenění do specifických jednotek - relativně homogenních segmentů různého charakteru, rozměrů a míry stejnorodosti. ž. ž Diferenciace krajinné sféry žPříčinou diferenciace krajinné sféry je ž žrozdílná vláhově energetická a materiálová bilance ž ž jednotlivých oblastí povrchu planety Diferenciace krajinné sféry žFunkční jednota krajinné sféry je zabezpečována ž ž krajinotvornými procesy, ž žzaloženými na koloběhu látek, energií a informací. čtyři základní úrovně diferenciace krajinné sféry žDiferenciace krajinné sféry Země ždo jednotek dimenze 1.globální, 2. regionální, 3. chorické 4.topické ž je založená na: 1.energetické bilanci 2.vláhově energetické bilanci 3.materiálově vláhově energetické bilanci Aplikace teorie systémů: Hlavní vlastnosti krajinné sféry Země ž1. Energetická a vláhově energetická bilance ž2. Jednota spojitosti a nespojitosti klimatické pásy geomy geochory čili krajiny geoméry čili geotopy KRAJURO+dif_faktor_COL Globální úroveň ž1. Globální úroveň žzákladní stavební komponenty - složky prostředí vertikálním směru: litosféra s reliéfem, troposféra, hydrosféra, pedosféra, kryosféra, biosféra a socioekonomická sféra ž. primárními faktory diferenciace a distribuce energie: — rotace Země, —oběh kolem Slunce, — elipsoidní tvar zemského tělesa — sklon zemské osy. ž žprvotní rozdělení dávek energie potřebné pro fungování krajinného systému ze Slunce (cca 99,98 %). ž ž Výsledkem je zonální uspořádání „krajinných“ (klimatických) pasů na zemském povrchu s klesajícími dávkami přímé sluneční energie od rovníku k pólům. ž ž Rovníkové oblasti ve srovnání s polárními dostávají cca 5x až 7x více sluneční energie. Na této úrovni probíhají globální dlouhodobé procesy, obvykle spojované s globální klimatickou změnou, především s kolísáním energetických dávek od Slunce. Globální úroveň charakterizuje především energetická bilance ploch intenzivně se projevující vztahy mezi jednotlivými stavebními složkami krajiny: ovzduším, vodou, geologickým podložím, disponibilní energií z přímého slunečního záření. Globální výzkum se zabývá krajinnou sférou jako celkem zjištění vývoje, hodnocení stavu a prognóza obsahu a přístupnosti rozmanitých chemických látek v prostředí, zejména tzv. skleníkových plynů, biogenních prvků a látek, škodlivých příměsí. globální úroveň - krajinné pásy Země kraj_pasy_txt 2.Regionální úroveň. ž2.Regionální úroveň. žjsou rozlišovány tzv. regionální krajinné jednotky, krajinná pásma či geosystémy zvané "geomy". žprodukt sekundární distribuce energie (tepla): — přerozdělení primárních dávek energie —cestou výměny vzduchových mas s rozdílnou teplotou a vlhkostí ž a primární distribuce vláhy —podle rozdělení pevnin a oceánů. ž žZ hlediska prostorového rozmístění tyto jednotky podléhají zákonitostem : žvýškové stupňovitosti (vertikální geomy) ž šířkové pásmovitosti (horizontální geomy). Regionální krajinný výzkum se zabývá geomy, vycházeje ze stanovení jejich vláhově energetické bilance, jako hlavního genetického faktoru. Jejich diferenciace a teoretické teritoriální vymezení je principiálně založeno na výpočtu rozličných indexů (např. radiační index suchosti podle Budyka, Langův dešťový faktor atd.), přičemž finálním indikátorem této bilance je přirozené krajinné pásmo definované vegetační formací (např. boreální jehličnatý les, lesostep, step, ...) nebo vegetačním stupněm Geomy žRozdíly energetické a vláhově energetické bilance nacházejí svůj odraz v horizontální pásmitosti a vertikální stupňovitosti. evropa_geom ReunTrojuhWorkBar Horizontální geomy Evropy Vertikální geomy ostrova Réunion Rozšíření horizontálních geomů v krajinné sféře Země geomy_svet_nova : 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – tropické horské stepi, 14 – suché savany, 15 – vlhké savany a sucholesy, 16 – tropické deštné lesy žIdeální kontinent ideal_kontinent Schéma ideálního kontinentu s rozmístěním regionálních geosystémů detailních krajinných pásech (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – lesotundra, 4 – tajga, 5 – smíšený les, 6 – opadavý listnatý les mírného pásu, 7 – stepi mírného pásu, 8 – stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 - subtropický deštný les, 10 – subtropické stepi, 11 – polopouště a pouště mírného pásu, 12 – tropické pouště, 13 – suché savany, 14 – vlhké savany a sucholesy, 15 – tropické deštné lesy, 16 – směry teplých mořských proudů, 17 – směry chladných mořských prodů, 18 – hlavní směry místních větrů vert_geom_goudie_CB Model uspořádání vertikálních geomů v různých zeměpisných šířkách (Vysvětlivky: 1 – polární pouště, 2 – tundra, 3 – tajga, 4 – listnatý les mírného pásu, 5 – stepi mírného pásu, a stálezelené subtropické lesy s křovinami, 6 - pouště, 7 – savany, 8 – tropické deštné lesy, 9 – tropické lesy, 10 – subtropické lesy 3.Chorická úroveň ž3.Chorická úroveň. ž"krajinná" úroveň diferenciace krajinné z —terciálního přerozdělení energie, — sekundárního přerozdělení vláhy —a primární redistribuce pevné hmoty v území žReliéfu hlavního diferenciačního faktoru krajiny (aj. tzv. místních faktorů - geologické stavby, tektoniky, polohy a objemu vodních objektů, účinku místních větrů, ...) modifikujícího účinky globální a regionální diferenciace krajinné sféry. ž žDominantní účinek reliéfu se projevuje v genezi konkrétního "krajinného systému", resp. jednodušeji "přirozené mozaiky krajin ", tvořené krajinnými jednotkami chorické úrovně – geochorami,tj.krajinami. ž 4. Topická ž4. Topická úroveň. žNa této místní (lokální a z geografického hlediska konečné) úrovni diferenciace krajinné sféry Země jsou rozlišovány elementární krajinné jednotky - geoméry nebo geotopy žkonečné přerozdělení energie, vláhy a pevné hmoty. model znázorňující vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému Výřez z modelu znázorňujícího vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému (geotopu) severského jehličnatého lesa 1 – porost modřínu dahurského, 2 – (polo)keřové patro s brusinkou a borůvkou, 3 – bylinné patro s travinami, jitrocelem a lilií zlatohlavou, 4 – mechové patro, 5 – prokořeněná půda podzolu – aktivní vrstvy na premafrostu, 6 – mělký humusový horizont ochrikový, 7 – loňská výplň mrazového klínu, 8 – hlinitopísčitý Br horizont, 9 – kryoturbací zvířený a promísený přechodový horizont B/C, 10 - zvětralina pískovce, 11 – trvale zmrzlá (sezónně neroztávající) hornina LenPlato2min Rozlišovací úroveň Diferenciační faktor Diferenciační proces Indikátor diferenciace Geografická krajinná jednotka t.j globální astronomická poloha na zemském povrchu energetická bilance (příkon přímého slunečního záření na rovinnou plochu za rok) průměrná dávka přímého slunečního záření, průměrná roční teplota vzduchu, střídání ročních období (chod teplot) krajinný pás regionální poloha vůči globálnímu vzdušnému a mořskému proudění (od oceánu do vnitrozemí, od hladiny moře po vrcholy hor) vláhově energetická bilance biom (hlavní vegetační společenstva reflektující dlouhodobé vláhové a teplotní poměry území) geom chorická typy a tvary reliéfu (včetně sklonitosti, expozice, vertikální a horizontální členitosti, nadmořské výšky) materiálová a vláhově energetická bilance místní krajina a heterogenní dílčí krajinné jednotky (vč. vegetačního stupně) Krajina geochora topická klíčová vlastnost dané komponenty krajiny finální geografická materiálová a vláhově energetická bilance biota (ekosystém, biotop) místního společenstva rostlin a živočichů krajiny ž Monosystémový model krajiny Monosystémový model krajiny schematicky představuje stavební komponenty krajiny jako její funkční bloky 9_MonoModelCB Krajiny žKrajiny se liší vlastnostmi: —reliéfu, —mezoklimatu, —vlhkostními poměry —půdními poměry —vegetačním krytem ž ž Geo_CHORIC Krajiny dneška žPŘÍRODNÍ KRAJINA – vznikla a vyvíjí se jen účinkem přírodních faktorů bez účasti člověka. PICT0101a DSCF4611 Pouště, polární a subpolární oblasti, severský a tropický les, vysokohoří, mokřady, stepi v chráněných územích i mimo ně, velké NP. Krajiny dneška žPŘÍRODĚ BLÍZKÁ KRAJINA – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem přírodních faktorů. ž poskozLesSumava Středoevropské, západoevropské a balkánské NP, naše NPR a PR, NPP a PP. Krajiny dneška žKULTURNÍ KRAJINA – PRODUKČNÍ – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních vlastností a procesů v území. Člověk pak do krajiny odkládá své výtvory. RadišovD Telcsko Venkovská krajina Krajiny dneška žKULTURNÍ KRAJINA KONTROLOVANÁ – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním rámci. Člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas výskytu. Lipno MoKrasSloupSosJD Vodní nádrže, zavlažované plochy, skleníky, uměle osvětlované plochy. Krajiny dneška žKULTURNÍ KRAJINA TECHNICKÁ – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem. NymburkMax DSCF4817 Městská, těžební a dopravní krajina. Invariant krajiny, struktura krajiny Změny krajin v čase, jakožto projevy mnoha rozmanitých, vzájemně často propojených procesů, vyžadují stanovení kritéria Sibiřská krajinářská škola za tímto účelem vyvinula pojem "invariant Krajinné mapy žkrajinné mapy a krajinné profily středních měřítek (1:25 000 - 1:2 mil.) znázorňují —polohu —genezi —fungování — strukturní i dynamické vlastnosti Krajinné mapy žPřírodní krajiny České republiky 1:500 000 500_NATU 271 typů přírodní krajiny Krajinné mapy žPřírodní krajiny Jižní Moravy 750_podyji 200_podyji 50_podyji 10_podyji 1:750 000 1:200 000 1:50 000 1:10 000 žPraktický význam pro společnost: —posuzování vhodnosti krajin pro různé praktické účely, (stanovování potenciálu krajiny např. potenciál krajiny pro bydlení, sport, konkrétní průmysl, zemědělskou činnost atd.) —analýza rizik,(ohrožení společnosti krajinou, např.vyhodnocení míst nebezpečných pro sesuvy, záplavová území, zemětřesení atd. ) ž ž PROFIL_def Závislostní pyramida přírodních složek krajiny jako konvenční uspořádání komponent krajiny podle míry nezávislosti a nedotknutelnosti ž 15_PYRAMID ž ž