1. Komplexní studium krajiny. Teoreticko-metodologické základy nauky o krajině.

Formování syntetického myšlení v geografii. Bernhardt Varenius (1650), Imanuel Kant (1805),
Alexander von Humboldt (1800), Lev S. Berg (1915), Serge Passarge (1919), Carl Troll (1939). On
analytických vědních disciplin k nauce o krajině, krajinné ekologii a geoekologii. Dokončení
geografických objevů. Rozsáhlé využívání přírodních zdrojů a území. Velké přírodní katastrofy.
Poznání souvislostí mezi složkami přírody a účinky aktivit člověka.

Klíčová slova: geografická analýza, poznání světa, člověk krajinotvorným činitelem


 2. Krajinná sféra, krajina, geosystém.

Pojem krajinné sféry, její vymezení a vlastnosti. Krajinotvorné procesy (geologické, svahové,
biotické, půdotvorné, hydrologické, atmosférické). Krajina jako segment krajinné sféry (vlastnosti,
vymezení, pojetí).  Pojem geosystému (otevřený, uzavřený, izolovaný). Krajina jako geosystém.
Kontinuálnost a diskontinuálnost krajinné sféry.

Klíčová slova: struktura krajinné sféry, okolí krajinné sféry, krajina, geosystém


 3. Typologie krajiny.

Krajinné typy (opakovatelná, nesouvislá území, výčet vlastností) a krajinná individua
(neopakovatelné, vlastní jméno, územně souvislé). Přírodní a kulturní krajina. Přírodní, přírodě
blízká, produkční kulturní, kontrolovaná kulturní a technická kulturní krajina. Výskyt jednotlivých
typů krajin ve světě a v ČR.

Klíčová slova: krajinný typ, krajinné individuum, krajina podle míry přeměnění člověkem


 4. Krajina na planetární, regionální, chorické a topické úrovni.

Členění krajinné sféry. Krajinné hranice. Relativní homogenita. Planetární krajinné pásy podle
energetické bilance (vliv astronomických faktorů). Regionální krajinná pásma – geomy, vertikální a
horizontální (navíc podle vláhově energetické bilance v polohové závislosti na nadmořské výšce a
vzdálenosti od oceánu). Chorická úroveň – vlastní krajiny (geochory) – navíc podle vláhově
energetické a materiálové bilance dominantně ovlivňované reliéfem). Topická – místní krajinná
úroveň (geoméry, geotopy) – navíc účinkem vláhově energetické a materiálové bilance podmíněné
místními faktory.

Klíčová slova: krajinné pásy, vertikální a horizontální geomy, geochory, geotopy


 5. Struktura krajiny.

Prostorová struktura (vertikální a horizontální, typy prostorových struktur), funkcionální
struktura (funkční bloky krajiny), časová struktura (posloupnost stavů, jevů a pochodů). Primární
(přírodní), ekonomická (sekundární – pattern využití krajiny), humánní (terciární, sociální) a
duchovní (kvartérní, spirituální) struktura současné krajiny. Stáří a vývojová stadia krajinné
struktury.

Klíčová slova: prostorový, funkcionální a časový aspekt struktury, struktury současné krajiny


 6. Dynamika krajiny.

Vznik krajiny. Pojem dynamiky krajiny (sebezáchovné opakované procesy). Termín evoluce krajiny
(nevratné procesy). Zdroje dynamiky a evoluce krajiny. Stavy krajiny (pojem, klasifikace podle
významu – ekvifinální a proměnlivé, resp. uzlové a přechodné, délky trvání – krátkodobé,
střednědobé dlouhodobé, klíčových faktorů – teploty a vláhy). Přírodní režimy krajiny. Metabolismu
krajiny (anabolismus a katabolismus). Chování krajiny, stabilita, rovnováha a citlivost.

Klíčová slova: dynamika a evoluce krajiny, stavy krajiny, režimy a metabolismus.


 7. Vymezování krajin.

Fyzickogeografická regionalizace – procesy vymezení, mapování a klasifikace krajin. Principy FGR –
kritéria: komplexnost, zonalita, zonálnost, geneze, struktura, dynamika. Přístupy k FGR:
typologický (krajinné typy), individuální (krajinná individua) a funkcionální (funkční celky –
povodí). Směry FGR: shora dolů (deduktivní postup, postupné členění, růst rozlišovací úrovně a
počtu kritérií), zdola nahoru (induktivní postup, postupná integrace jednotek za oslabování
rozlišovací úrovně – generalizace a snižován počtu kritérií). Metody FGR: numerické, geochemické,
geofyzikální, paleogeografické, srovnávací, etalonizační, fyzickégeografické (vedoucího znaku, DPZ,
analytických map).

Klíčová slova: fyzickogeografická regionalizace, principy, přístupy, směry a metody.


 8. Vznik kulturní krajiny

Pojem využití krajiny – land use. Inovace, adaptace a (re)strukturalizace v kulturní krajině.
Faktory ovlivňující využití krajiny: přírodní (makro- a mezoreliéf, nadmořská výška, klima,
sklonitost, expozice, přítomnost podzemní vody, půda, ekologická a fyziognomická forma vegetace),
ekonomické (makro- a mikropoloha, suroviny, trh, náklady na výrobu a dopravu, stav ekonomiky –
deprese a prosperita, pracovní síly, dostupnost, centralista), humánní (zvyky, majetkové poměry,
vzdělání, organizovanost obyvatel, hustota obyvatel, politický a ekonomický systém, mentalita,
životní úroveň aj.). Klasifikace kulturních krajin (podle funkčního využití, podle míry přeměny
přírodní krajiny).

Klíčová slova: land use, inovace, adaptace, restrukturalizace, faktory využití krajiny, klasifikace
kulturních krajin


 9. Krajinná dokumentace

Pojem a úkoly krajinné mapy. Klasifikace krajinných map: podle rozlišovací úrovně (měřítka) –
topické, chorické, regionální. Podle koncepce: typologické a regionalizační. Podle času: stavové
(strukturní-statické a dynamické), chronologické (historické, diagnostické-současné a
prognostické). Podle technologie tvorby: analogové a digitální. Pojem a úkoly krajinného profilu.
Konstrukce profilu. Vícerozměrné modely krajiny (3D – blokdiagramy, 4D – animace).

Klíčová slova: krajinná mapa, krajinný profil, krajinné modely


10. Aplikovaná nauka o krajině.

Člověk v krajině – bydlí, pracuje, odpočívá. Člověk krajinu – využívá, přetváří, obohacuje a
ochuzuje, ohrožuje a je jí sám ohrožován. Územní a krajinné plánování. Krajinná diagnóza –
identifikace krajinných struktur, účelové hodnocení (stanovení cíle, kritérií, stupnic, forem
integrace a prezentace dat a výsledků). Krajinná prognóza (stanovení krajinného potenciálu –
přírodního, sociálně-ekonomického, volného a vázaného, vymezení územního systému ekologické
stability, hodnocení rizik a únosnosti).

Klíčová slova: územní plánování, krajinné plánování, krajinný potenciál, USES, hodnocení rizik