Prostředky jazykově výchovné práce Vlastní náplní jazykové výchovy je poznávání stavu vyjadřování dětí. Můžeme používat pouze mluvní podněty, kvalitní jazykový vzor okolí, kladný citový vztah, který zaujímá partner promluvy k mluvícímu dítěti, a přiměřené ocenění, kterého se dítěti dostává. 1. Příležitostný rozhovor (s učitelkou) Rozhovory, přestože působí nepřímo, hrají ve výchově řeči velkou roli. V MŠ jej navazujeme kdekoli a kdykoli: při vycházkách, mytí, ranním příchodu do školy nebo při odchodu z ní, při hrách. Učitel je může využívat i plánovitě, tj. zapojuje do rozhovoru nesmělé dítě, jindy se zaměřuje na rozvíjení nebo upevňování slovní zásoby nebo na krátké ověření stavu výslovnosti. Tento typ rozhovoru je obdobný jako ten v rodině a neklade na dítě větší nároky. 2. Rozhovory mezi dětmi Mají podobný význam jako rozhovory s učitelkou. Nejsou sice vedeny kultivovaným jazykem (netvoří tedy jazykový vzor), ale dítě je u nich zaujato obsahem sdělení a učí se jej vyjádřit co nejúplněji tak, aby posluchač dobře rozuměl, aby přijal jeho návrhy nebo názory. V kolektivu se dobře rozvíjí i promluva dětí, které při kontaktu s dospělým trpí ostychem. 3. Připravený rozhovor a beseda V jednotlivých zaměstnáních často probíhají plánovité, předem připravené rozhovory učitelky s dětmi, ve starším oddělení i besedy, které učí dítě prostřednictvím jazyka nebo s jeho pomocí poznávat svět a formulovat vlastní postřehy a nápady. Učitelka promýšlí rozhovory nejen po věcné stránce, ale promýšlí i přesnou formulaci otázek a uvažuje o možných odpovědích dětí. 4. Využití maňáska V předškolním věku se poměrně často využívá i rozhovorů, v nichž s dětmi místo učitelky nebo „za ně“ mluví maňásek. Tento způsob práce se využívá i u dětí mladšího školního věku, viz Klímová, K., Svobodová, J. Čeština s maňáskem Hláskem pro 2. a 3. ročník. Praha: Scientia. K učebnici je také metodická příručka, kde najdeme, jak s maňáskem v hodinách českého jazyka pracovat. Některé z úkolů se dají velmi dobře využít už v MŠ. 5. Zaměstnání Zaměstnání má v jazykové výchově zvláštní postavení a je pro ni přímo určeno. Rozvíjí se zde: formální stránky vyjadřování dětí (zřetelnost promluvy, souvislost promluv a jejich gramatická správnost), prohlubuje se slovní zásoba a rozšiřují se okrajové složky. Základní metodou je tady opět rozhovor. Z hlediska obecné metodiky patří rozhovor k metodám slovním, v jazykové výchově je však také metodou názornou a současně metodou praktické činnosti. Je tomu tak proto, že jazyk můžeme učit pouze řečí. I jiné slovní metody, např. vysvětlování, popis, výklad, předčítání apod., jsou z hlediska jazykové výchovy metodami názornými, protože podávají dětem názorný příklad obsahově úplné, přiměřeně emotivní a po stránce jazykové kvalitní mateřské řeči. 6. Didaktická hra Je vedle rozhovoru druhým typickým prostředkem rozvíjení jazykové výchovy. Didaktické hry rozvíjejí fonematický sluch, výslovnost hlásek, prohlubují slovní zásobu, učí vytvářet souvislé texty na dané téma, umožňují i „pohrávání“ se zvukovou nebo významovou stránkou jazyka. Náměty mnohých her se objevují i na stránkách odborných časopisů. Je třeba mít na paměti, že hry musejí být pro děti zajímavé, nesmějí být statické a měly by dětem umožnit jejich seberealizaci. 7. Napodobivé hry a hry s pravidly Jednoduché napodobivé hry rozvíjející výslovnost nemusíme nacvičovat, protože děti různé takové hry znají. Ostatní jazykové hry je třeba vysvětlit stejně jako hry s pravidly, např. hru s obrázky, kdy děti poznávají svůj obrázek podle popisu učitelky, později podle popisu jiného dítěte. Musíme nacvičovat a nesmíme se vzdát, nejde-li všechno hned dobře (je to obtížný úkol). Didaktické hry se hrají vždy pod vedením učitelky. Jen ona může posoudit, zda byl úkol hry splněn. K rozvíjení vyjadřování slouží i jiné prostředky, např. básničky, říkanky provázené pohybem, hádanky, a to lidové i umělé.