4. Funkce rodiny * Výchovná (socializační) - poznávání mezilidských vztahů; formování já dítěte * Emocionální - uspokojování základních emocionálně míněných potřeb (láska, bezpečí,…) * Biologická - biologická reprodukce společnosti prostřednictvím rodiny * Ekonomická - materiální zabezpečení • Čtyři pásma funkčnosti rodiny: * funkční rodina – nenarušená, schopná zabezpečit dítěti dobrý vývoj a prosperitu, * problémová rodina – s výskytem poruch některých funkcí, které však vážněji neohrožují rodinný systém a vývoj dítěte v něm. Rodina je schopna řešit tyto problémy sama nebo s pomocí jiných, * dysfunkční rodina – s výskytem vážnějších poruch některých nebo všech rodinných funkcí, které bezprostředně ohrožují rodinu jako celek a především vývoj dítěte; tato rodina potřebuje soustavnou pomoc ze strany odborníků, * afunkční rodina – poruchy jsou takového rozsahu a kvality, že rodina přestává plnit svůj základní účel. Dítěti závažným způsobem škodí nebo dokonce ohrožuje jeho existenci; řešením je umístění dítěte v náhradní rodinné výchově •(Dunovský, 1986, s. 38). Hlavním posláním rodiny je příprava jedince na jeho pozdější zařazení do společnosti • •Za hlavní rysy kvalitně fungující rodiny považujeme: * vysoký stupeň soudržnosti a spolupráce v rodině a to mezi všemi členy navzájem * emočně pozitivní vztahy * otevřenou, upřímnou a srozumitelnou komunikaci mezi všemi členy rodiny * vzájemný respekt všech členů navzájem * proměnlivou dělbu rolí, při které se respektuje zralost i zájmy jednotlivých členů rodiny * dynamiku vztahů * schopnost a dovednost rodiny překonávat zátěžové a konfliktní situace * oporu rodiny v širším sociálním zázemí • Ad 2) Funkční rodina s přechodnými, více či méně vážnými problémy a)Nezralá rodina b)Přetížená rodina c)Ambiciózní rodina d)Perfekcionistická rodina e)Autoritářská rodina f)Rozmazlující (protekcionistická) g)Rodina nadměrně liberální a improvizující h)Odkládající rodina i)Disociovaná rodina 5. Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte, podmínky rodinné výchovy •Rodina dítěti zprostředkuje -Významné modely chování -Systém, jak se orientovat v okolním světě -Jistotu, stabilitu zázemí i dostatek podnětů -Identifikační vzory obou pohlaví -Sebedůvěru -Jasný vztahový rámec vůči ostatním lidem, světu obecně i vůči sobě samému •Vztahy v rámci rodiny -Rodičovská dyáda -Vztahy k sourozencům -Prarodiče • 5. Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte, podmínky rodinné výchovy * materiálně-ekonomické • * demograficko-psychologické • * kulturně - pedagogické • Materiálně - ekonomické * otázka zařazení rodiny a jejích aktivit do ekonomického makrosystému společnosti, * individuální spotřeba rodiny jako součást životního způsobu rodiny a z toho plynoucí aspekty, * problematika zaměstnanosti rodičů, otců i matek a vliv této skutečnosti na děti, * vliv techniky a technických prostředků na život současné rodiny a některé další otázky, * např. materiální podmínky pro zájmovou činnost dětí, pro přípravu dětí do školy a podobně. Demograficko-psychologické •Jsou těžištěm působení na dítě a na celkovou kvalitu rodiny. •Utváří povahové, mravní a volní vlastnosti. * přirozenou strukturu rodiny a aspekty vyplývající z působení otcovského, mateřského, sourozeneckého a prarodičovského, * vnitřní stabilitu rodiny jako základnu emocionální atmosféry rodinného prostředí a předpoklad existence a přirozeného rozvíjení všech dimenzí rodinného života. Kulturně - pedagogické * hodnotová orientace a vzdělání rodičů, * míra pedagogizace rodinného prostředí • - výchovný styl • - sjednocení výchovného stylu v rodině • - vztahy se školou • DEPRIVACE A)Z VNĚJŠÍCH SOCIÁLNĚ EKONOMICKÝCH A KULTURNÍCH PŘÍČIN (neúplné rodiny, rodiče často mimo domov, nízká ekonomická nebo kulturní úroveň rodiny, která neposkytuje dostatek podnětů pro přirozený vývoj dítěte) B)Z VNITŘNÍCH (psychických) PŘÍČIN (zájmové zaměření rodičů, charakterová nevyzrálost, duševní poruchy) Rodina jako primární socializační prostředí * V rodině probíhá tzv. primární socializace – realizuje se v ní první kontakt dítěte se společností a kulturou. Rodina je základním životním prostředím dítěte. * Obklopuje dítě * Promítá se do něho •Odráží se v jeho vlastnostech, v jeho chování, jednání Co je socializace * Socializaci osobnosti můžeme definovat jako proces utváření a vývoje člověka působením sociálních vlivů a jeho vlastních aktivit, kterými na tyto sociální vlivy odpovídá: vyrovnává se s nimi, podléhá jim či je tvořivě zvládá (Helus, 2008, s.71) * K socializaci dochází 1.Začleňováním člověka do mezilidských vztahů 2.Zapojováním člověka do společných činností 3.Integrováním člověka do společensko-kulturních poměrů * Psychické socializační procesy 1.Raná symbiotická vazba 2.Zvnitřňování na základě identifikace (ztotožňování) 3.Učení zpevňováním 4.Kognitivní sociální učení •má dva projevy: observační učení a socializační autoregulaci 1. 1. • * •Socializace: funkčí • nefunkční • •Nedostatečná socializace dítěte * Příběh Kamaly a Amaly * Kašpar Hauser * Současný příběh • * Rodina jako primární socializační prostředí •Funkce rodiny vzhledem k dítěti a jejich selhávání (Helus, 2007,s. 149) 1.Rodina uspokojuje základní, primární potřeby dítěte v raných stádiích jeho života. 2.Rodina uspokojuje velice závažnou potřebu organické přináležitosti dítěte: Dítě má silnou potřebu jistoty, že patří do spolehlivých a láskyplných mezilidských vztahů v rámci své rodiny. 3.Rodina skýtá již od nejútlejšího dětství akční prostor, tzn. Prostor pro jeho aktivní projev, činnou seberealizaci, součinnost s druhými. 4.Rodina postupně uvádí dítě do vztahu k věcem rodinného vybavení. 5.Rodina výrazně určuje prvopočáteční prožitek sebe sama jako chlapce či dívky. 6.Rodina skýtá dítěti bezprostředně působící vzory a příklady. 7.Rodina v dítěti zakládá, upevňuje a dále rozvíjí vědomí povinnosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti a úcty jako něčeho samozřejmého. 8.Rodina otevírá dítěti příležitost vejít do mezigeneračních vztahů a tím hlouběji proniknout do chápání lidí různého věku, různého postavení, založení. 9.Prostřednictvím rodičů, prarodičů, starších sourozenců, příbuzných a přátel rodina navozuje v dítěti představu o širším okolí, o společnosti, o světě. 10.Rodina je dětem a dospělým prostředím, kde se mohou svěřit, očekávat moudré vyslechnutí, radu a pomoc – je útočištěm v situacích životní bezradnosti. 11. 11. Průběh socializace v období od tří do šesti let •Socializační proces zahrnuje v tomto období tři vývojové aspekty (podle Langmeiera, Krejčířové, 1998, s. 89-100): • 1.Vývoj sociální reaktivity, tj. vývoj bohatě diferencovaných emočních vztahů k lidem v bližším i vzdálenějším společenském okolí. 2.Vývoj sociálních kontrol a hodnotových orientací. Jedná se o vývoj norem. 3.Osvojení sociálních rolí • 1. Základní psychické potřeby (podle Zdeňka Matějčka) * 1. Potřeba stimulace • * 2. Potřeba smysluplného světa (učení) * 3. Potřeba životní jistoty (citové vztahy) * * 4. Potřeba pozitivní identity (naše já, společenská hodnota) * * 5. Potřeba otevřené budoucnosti * Mít děti či nemít děti 1. Potřeba stimulace (podle Zdeňka Matějčka) * Mít děti: •Dítě je velmi pohyblivý živel, dramatický – přináší plno vzruchu do života • - nikdy není nouze o zábavu ani o starosti a úzkosti -s dětmi se rozhodně nenudíme, naopak bez nich by byl život nudný a prázdný -i manželství by bylo prázdné * Nemít děti: •Děti brání stimulaci jinými podněty -člověk je jimi vázán, nemůže si života plně užít -život s dětmi je monotónní a nudný -zatěžují a ochuzují i manželský život • Mít děti či nemít děti 2. Potřeba smysluplného světa (učení) (podle Zdeňka Matějčka) * Mít děti • •Dítě přináší rodičům poznatky a zkušenosti jinak nezískatelné, umožňuje jejich vnitřní růst. • •Děti rostou k dospělosti a rodiče s nimi zrají k životní moudrosti a to je něco specificky lidského. * • * Nemít děti * •Dítě brání získávání jiných poznatků a zkušeností, „uvazuje“ člověka u plotny, u plenek, u školních úkolů. • •„Nic z toho člověk nemá!“ • * Mít děti či nemít děti 3. Potřeba životní jistoty (citové vztahy) (podle Zdeňka Matějčka) * Mít děti •Děti přijímají lásku, ale také ji vracejí. •Je tu někdo, kdo je k nám vázán hlubokým, čistým citovým poutem. •Nemůže nás opustit, až do stáří budeme mít na koho myslet a bude o nás citové postaráno. •Vztah dětí k nám je významná záruka naší životní bezpečnosti. • * Nemít děti •Dítě naši potřebu bezpečnosti stále ohrožuje. •Budeme mít stále strach, že se mu něco stane, že bude zlobit, že v životě neuspěje, že se dostane na scestí atd. •Mít děti znamená být velmi zranitelný právě v nich. •Je možno na nás skrze ně vykonávat nátlak. •Jsme jimi vázáni a svázáni. Mít děti či nemít děti 4. Potřeba pozitivní identity (naše já, společenská hodnota) (podle Zdeňka Matějčka) * Mít děti •Mít děti zhodnocuje člověka, dává muži a ženě společenskou hodnotu a hodnost. •Ve vztahu k dítěti ztrácíme anonymitu a nejsme anonymitou ohroženi, protože nás potřebuje. •Jsme normálními lidmi – všichni to musí vidět a uznat. * Nemít děti •Mít děti brání dosažení významných společenských cílů. •Dokázali bychom víc, starali bychom se o důležitější věci, měli bychom vyšší společenské postavení. •„Mít děti“ nás zařazuje do davu obyčejných lidí s obyčejnými starostmi – uzemňuje nás to. Mít děti či nemít děti 5. Potřeba otevřené budoucnosti (podle Zdeňka Matějčka) * Mít děti •Mít děti otvírá budoucnost – s dětmi se stále na něco těšíme a něčeho se obáváme. •V dětech také překonáváme svůj osobní čas – v dětech pokračuje dál do další generace náš biologický vklad a tvořivé dílo naší výchovy. •Jsme součástí mohutného proudu vývoje lidského rodu. * Nemít děti •Mít děti nám brání, abychom vytvořili takové dílo, které by přetrvalo věky a v němž bychom překonali svůj osobní čas. •Jsme upoutáni ke každodenním starostem, jsme vězni současnosti. •I naše tvůrčí svoboda je tím omezena. Principy rodinné výchovy * Vzájemné uspokojování duševních potřeb dětí a jejich vychovatelů * Trvalost a hloubka citových vztahů * Společná budoucnost * Společenství prostoru, času a prožitků * Výchovná interakce * Soužití a sdílení * 6. Nové jevy v současných proměnách rodinného života -Běžná jsou bilingvní manželství -Rodiny, které několikrát ve svém vývoji změní lokální kulturu -Rodiny, ve které žijí nebo které pečují o děti partnera, partnerky, děti společné -Rodiny formálně nesezdané -Homosexuální páry pečující o děti -Neúplné rodiny vzniklé rozvodem, úmrtím -Rodiny od počátku monoparentální • 6. Nové jevy v současných proměnách rodinného života •Podle populačního vývoje z roku 2001 * nízká úroveň sňatečnosti * zvyšování průměrného věku matek * nárůst počtu dětí narozených mimo manželství * nejvyšší úroveň plodnosti je ve skupině žen ve věku 25 až 29 let * pokles počtu interrupcí * rozvodovost na vysokém stupni, z uzavřených manželství končilo 43% v roce 2000 rozvodem * •Vliv celospolečenských změn * migrace, „zmenšování“ světa, styk různých kultur * nezaměstnanost, reakce jiným profesním zaměřením * FEMINIZACE * stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci; * stejné příležitosti a stejný přístup ke vzdělání mužů a žen; * společné formy péče o děti; * právní a finanční nezávislost všech žen; * ochrana všech žen bez ohledu na jejich status před jakýmikoliv formami násilí; * přeformulování všech zákonů, ale i přestrukturování institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci a umožňují agresi mužů vůči ženám (Velký sociologický slovník, 1996, s. 308 – 309). Graf 10.1 Rodiny a domácnosti v České republice v letech 1961 – 2001 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 3 Graf 10.4 Vzdělanostně diferencovaná plodnost v České republice, průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu podle ročníku narození (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 6 Graf 10.6 Podíl nemanželských dětí v České republice v letech 1920 – 2004, v procentech ze všech živě narozených (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 7 001 Graf 10.5 Průměrný věk žen při narození 1. dítěte v letech 1950 – 2003 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 7 Graf 10.7 Podíl prvních dětí narozených mimo manželství podle vzdělání matky, Česká republika 1992 – 2001 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 9 Graf 10.8 Úhrnná míra rozvodovosti v České republice 1950 – 2004 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 10 Graf 10.10 Vývoj počtu osob ve věkových skupinách nad 65 let v České republice v letech 2000 – 2050 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) tabulka 11