Hypotézy ve výzkumu Kateřina Vlčková Přednášky: Základy pedagogické metodologie Význam hypotéz Výzkumný problém určuje základní orientaci výzkumu, ale nevyjadřuje dostatek informací ke směřování výzkumu. Je třeba formulovat hypotézy. Hypotézy jsou konkrétnější, rozmělní výzkumný problém na menší části, vedou celou linii výzkumu, potvrzují se či vyvrací (přijímají se či zamítají). Formulace hypotéz Formulace výzkumného problému Jaký je vliv učitelova stylu vyučování na výkon žáků? Formulace hypotézFormulace hypotéz H1 U učitele ZŠ, který má nedirektivní styl vyučování, mají žáci pozitivnější postoj k jeho vyučovacímu předmětu než u učitele, který má direktivní styl vyučování H2 U učitele ZŠ, který má nedirektivní styl vyučování, mají žáci méně vědomostí než u učitele, který má direktivní styl vyučování. Výzkumná hypotéza Predikce týkající se pozorovaného jevu založená na teorii Každá hypotéza je doprovázena svým zdůvodněním, vysvětlením na základě teorie Příklad: H: Předchozí znalosti ovlivňují efektivitu elaboračních strategií u žáků.H: Předchozí znalosti ovlivňují efektivitu elaboračních strategií u žáků. Předpokládáme, že pokud je žákům při studiu neznámého materiálu poskytnuta nějaká kontextová opora (např. obrázek), dojde k podpoření aktivace odpovídajícího schématu, která je podobná aktivaci, která se objevuje u známých materiálů, k nimž jsou kontextové opory dostupné. („schema theory“ je použita k vysvětlení, proč by měly předchozí znalosti zprostředkovávat efektivitu elaboračních strategií) (zdroj: Gall) Pokud výzkum neplánuje testovat hypotézy odvozené z teorie, pracuje s výzkumnými otázkami a cíli a k nim uvádí podobné zdůvodnění. Pravidla formulace hypotéz 1/ Hypotézy jsou vědecká tvrzení, formulují se jako oznamovací věty; nezaměňovat je s výzkumnou otázkou (problémem)! 2/ Hypotézy vyjadřují vztah alespoň dvou proměnných rozdíly (víc, častěji, silněji, výš, odlišné) vztahy (pozitivní, negativní souvislost, korelace) následky (čím – tím, jestliže –pak, jak – tak, když – pak,..) 3/ Hypotéza musí být testovatelná, musí se dát potvrdit nebo vyvrátit. Proměnné se musí dát měřit nebo kategorizovat: věk – 16, 17,..; pohlaví – žena, muž; oblíbenost (míra oblíbenosti na škále) X kvalita života – je třeba najít indikátory kvality života Dvě formy hypotéz z hlediska statistiky Jednosměrná Vyjadřuje naše očekávání výsledků. Př. Existuje pozitivní vztah mezi počtem starších sourozenců a skórem v testu sociální zralosti u šestiletých. Nulová hypotézaNulová hypotéza Odpovídá statistickým testům X čtenáři častěji čekají jednosměrnou => někdy dávají autoři obojí Tvrdí, že neexistuje vztah mezi proměnnými není rozdíl mezi dvěma skupinami experimentu Př. Není rozdíl mezi dětmi, které navštěvují předškolní vzdělávání a těmi, kteří je neabsolvují, ve skóre ve čtenářském testu v první třídě. Příklady správné a chybné formulace hypotéz Dobří učitelé využívají ve třídě humor. = výrok= výrok => přeformulovat do hypotézy (hypotéza vyjadřuje vztahy): Učitelé, kteří používají ve třídě humor, dosahují lepší učební výsledky než učitelé, kteří nepoužívají humor. Příklady správné formulace různých druhů hypotéz rozdíly Žáci druhého ročníku mají školu raději než žáci pátého ročníku. Studium ve skupině přispívá ke zvýšení výkonu studentů.Studium ve skupině přispívá ke zvýšení výkonu studentů. vztahy Mezi vzděláním rodičů a inteligencí dítěte je pozitivní vztah. následky Jak učitel zvýší počet pochval žáků, tak se žáci více naučí. Čím větší je kohezívnost skupiny, tím větší je její vliv na jednotlivé členy. Příklady správné formulace hypotéz Dívky dosahují v testech jazykových schopností lepší výkony než chlapci. Autoritativní styl výchovy rozvíjí v menší míře tvořivost než demokratický styl výchovy. Příklad chybně formulované hypotézy Špatné formulace Český denní tisk věnuje málo pozornosti problematice školy. Absolventů gymnázií je na vysokých školách více než jiných absolventů. Předpokládáme, že se ne vždy používají adekvátní formy spolupráce školy s rodinou. Přeformulovat!! Adekvátní formy spolupráce rodiny a školy se vyskytují méně často než neadekvátní formy. (správná formulace) Další chyby při formulaci hypotéz a) formulace je příliš složitá a dlouhá b)hypotézy obsahují příliš mnoho proměnných, přičemž jsou mezi nimi nejasné vztahymezi nimi nejasné vztahy c) vícero hypotéz, nad nimž není jedna hlavní, mezi nimiž není dostatečný vztah d)nepotvrzení hypotézy dané špatným výběrem hypotézy Pozor: nebo teorie platí jen pro určité podmínky (věk, velikost obce, kvalita učitele) => velmi cenné, že se to upřesní! Příklad špatného formulování hypotézy Chybná formulace hypotézy dle bodů a, b (formulace je příliš složitá a dlouhá, hypotézy obsahují příliš mnoho proměnných, přičemž jsou mezi nimi nejasné vztahy) Hudební aktivita žáků 2. - 7. ročníku ZŠ se zvyšuje, když se v plné míře využívá soustava hudebních činností zakotvených v současné koncepci vyučování, kterými učitelé tvořivě aktivizují žáky, využívají metody, formy, prostředky přiměřenéučitelé tvořivě aktivizují žáky, využívají metody, formy, prostředky přiměřené věku přispívající k efektivnímu rozvoji hudebnosti a žákovy osobnosti vůbec. Rozmotání nepomůže, žádný výrok neobsahuje dvě proměnné: 1. Když se v plné míře využívá soustava hudebních činností podle současné koncepce vyučování, hudební aktivita žáků se zvyšuje. 2. Učitelé pracující podle současné koncepce vyučování tvořivě aktivizují žáky. 3. Učitelé v hudebních činnostech využívají metody, formy a prostředky přiměřené věku. 4. Tyto hudební činnosti přispívají k efektivnímu rozvoji hudebnosti žáka. 5. Tyto hudební činnosti přispívají k efektivnímu rozvoji osobnosti žáka vůbec. Příklad vícera hypotéz s jednou hlavní hypotézou H: Vyučování podle čítanky autorky Virgovičové způsobuje méně chyb ve čtení žáků než vyučování podle čítankyméně chyb ve čtení žáků než vyučování podle čítanky Němčíkové-Němčíka. H1: ………… méně chyb ve čtení písmen ……….. H2: ……………………………….slabik ……….. H3: ……………………………….vět …………… Literatura GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2002. GALL, M. D.; BORG, W. R.; GALL, J. P. Educational Research. An introduction. N.GALL, M. D.; BORG, W. R.; GALL, J. P. Educational Research. An introduction. N. Y. : Longman, 1996.