Okruh č. 3 Význam sluchu pro člověka: · základ pro komunikaci (sociální vztahy) · zdroj informací o věcech a dějích v okolí · základ pro vytvoření vnitřní řeči (rozvoj abstraktního myšlení) · citová vazba na okolí svět - duševní zdraví · pomoc při orientaci v prostoru · plastičnost vnímání (povrch, hloubka) · jistota v pohybu (nositel varovných signálů) Anatomická stavba sluchového analyzátoru: * zevní ucho - boltec a zevní zvukovod * střední ucho - bubínek, napínač bubínku, sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), třmínkový sval, Eustachova trubice - zajišťuje propojení středního ucha a nosohltanu, které slouží k vyrovnání tlaku mezi dutinou bubínku a zevním * vnitřní ucho – hlemýžď (cochlea), vestibulum a polokruhovité kanálky * nervové dráhy (VII. a VIII. hlavový nerv) Klasifikace sluchových vad: * nedoslýchavost lehká (ztráta 20-40 dB) střední (40-70 dB) těžká (70-90 dB) * hluchota úplná (totální) praktická (zbytky sluchu) * ohluchlost * stařecká nedoslýchavost (presbyakusis) * ušní šelest (tinnitus) Presbyakusis je senzorineurální (percepční) nedoslýchavost, která je ve většině případů oboustranná. Některé možné příčiny nedoslýchavosti ve stáří: * s přibývajícím věkem počet sluchových buněk ve vnitřním uchu ubývá - degenerativní změny v Cortiho orgánu * poruchy mikrocirkulace v cévách vnitřního ucha v důsledku aterosklerózy * poruchy metabolismu (cukrovka), metabolické a cévní škodliviny * profesní nedoslýchavost * hluk, stres…….. Možnosti rehabilitace: · oblast komunikace vytvoření funkčního komunikačního kódu (problematika nácviku odezírání) · oblast socializace (rodinný život, problematika jednání s okolím, členství v určitých organizacích – př. kluby nedoslýchavých, či ohluchlých) · oblast samostatnosti a nezávislosti (samostatný pohyb, nezávislost, schopnost využívat kompenzačních pomůcek - sluchadel). Tinnitus · tinnitus – ušní šelest (z lat. tinnire, tzn. znít nebo zvonit) · člověk slyší zvuk (šelest, šum) bez vnějšího zdroje tohoto zvuku Některé možné příčiny ušního šelestu: * chronické záněty středního ucha s cholesteatomem * porucha vnitřního ucha a smyslových buněk, příp. nádory VIII. hlavového nervu * profesionální nedoslýchavost (riziková pracoviště, nadměrný hluk a vibrace) * Meniérova nemoc – porucha rovnováhy tekutin ve vnitřním uchu, přetlak (hydrops) labyrintu » záchvaty závratě s nevolností, ušní šelest, později trvalá porucha sluchu * otoskleróza – přestavba kostních částí středního ucha – fixace a nehybnost třmínku v oválném okénku, zpočátku možný chirurgický zákrok Léčba tinnitu: · příčinná (kauzální) · podpůrná (symptomatická) léčba – podávání léků tlumících vnímání tinnitu, „maskery“ tinnitu, psychoterapie, aj. · konzervativní terapie X operační léčba * v ČR žije dle statistik až 400 - 500 tisíc osob se sluchovým postižením (z toho asi 10-15 tisíc neslyšících) - sluchové postižení je u obyvatelstva jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních postižení * V ČR se ročně narodí přibližně 80 sluchově postižených dětí a asi 20 dospělých jedinců ohluchne Vymezení základních pojmů: · prelingválně sluchově postižený: ztráta sluchu před vývojem řeči (do 6 let) · postlingválně sluchově postižený: ztráta sluchu po ukončení vývoje řeči · Neslyšící s velkým N - cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) – kulturní definice hluchoty · neslyšící – audiologická definice hluchoty, osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou Typy sluchových vad: Periferní nedoslýchavost či hluchota * převodní (důvodem např. překážka ve zvukovodu, perforace bubínku) - „slyší méně, ale rozumí“ * percepční (porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry) - „slyší hodně, ale nerozumí“ * smíšená (kombinace převodní a percepční) Centrální nedoslýchavost či hluchota - postižen korový a podkorový systém sluchových drah Etiologie sluchového postižení: * vnitřní příčiny (endogenní) – hereditární zátěž, autozomálně recesivní typ dědičnosti (existuje až 30 genů) – nejčastěji mutace genu GJB2 kódujícího connexin 26 * vnější příčiny (exogenní) prenatální - nemoc v těhotenství (rubeola,toxoplazmóza, spalničky), RTG v těhot., RH inkompabilita rodičů perinatální - vlásečnicové krvácení do labyrintu, protrahovaný porod, klešťový porod, asfyxie, nízká porodní hmotnost – pod 1 500g enviromentální faktory (získané, postnatální) - infekce (zánět mozkových blan, meningoencefalitida, příušnice, spálový zánět středouší), léčba ototoxickými léky - opakované záněty středního ucha (Streptomycin, Canamycin, Gentamycin), mechanická závada - ucpání zevního zvukovodu (převodní vady), úraz - ucha (perforace bubínku), hlavy či mozku, cévní krvácení, dále např. akustické trauma - zalehnutí uší, šum/hluk v uších, apod. Odborná diagnostická vyšetření: – metody subjektivní Tónová audiometrie · vyšetřovaný sám signalizuje okamžik, kdy zaslechne tónový podnět · záznam tónové audiometrie se zpracovává do audiogramu Slovní audiometrie * slovní sestavy o 10 slovech, sestavy informačně rovnocenné (častost výskytu, počet slabik, výška frekvence atd.) VRA (Visual Reinforcement Audiometry) - využívá se vytvoření podmíněné reakce na současně produkovaný zvuk a výrazný světelný podnět – metody objektivní Tympanometrie – vyšetření bubínku a středoušní dutiny OAE - otoakustické emise (bez spolupráce dítěte) - měří sílu zvuku při tření vláskových buněk za zvukového signálu různé intenzity BERA (NNABR) - elektrické odezvy v mozkovém kmeni SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát Psychologické zvláštnosti a důsledky sluchového postižení: Vymlátilová (in Říčan, Krejčířová, 1997) popisuje základní rysy osobnosti sluchově postižených dětí: * prakticky trvale jsou vystaveny podnětové deprivaci * častěji u nich dochází k citové deprivaci * vztah rodič-dítě je podroben větší zátěži * prožívají častěji a opakovaně zklamání, protože nejsou schopny plnit požadavky svých učitelů a vychovatelů * jsou obvykle ve stresu, pokud musejí odezírat a komunikovat slovně ……….. Doporučená literatura k tématu: HORÁKOVÁ, R. Úvod do surdopedie. In Pipeková, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: MU, 2006, s. 127-143. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999.