Mravní výchova dětí školního věku a otázky jejího rozvíjení Teorie výchovy, podzim 2010 Katedra pedagogiky PdF MU, Hana Filová Vstupní otázky: ©Jakou roli má mravní výchova v celkové vychovanosti člověka? ©Co je její podstatou? ©Kam směřuje, jaké má cíle? ©Jaké výchovné strategie jsou při ní funkční? ©Jak lze ověřovat její výsledky? Mravní výchova = ©výchova v užším smyslu, jádro „vychovanosti“, předpoklad důvěryhodného sociálního zakotvení člověka (možná nikoli úspěšného v ekonomickém smyslu) ©jedna ze složek výchovy (5), která prolíná a usměrňuje všechny ostatní výchovné vlivy (RV, PrV, EV, TV), ©zasahuje v teorii i praxi do „průřezových témat“ (OSV, VDO, EvrGV, MKV, EkV, MedV) – RVP ZV (2005) Rozumová výchova Pracovní výchova Estetická výchova Tělesná výchova -všechny složky tvoří jednotu (souvisí a ovlivňují se) -OSV = osobnostní a sociální výchova -VDO = výchova demokratického občana -Environmentální výchova (globální souvislosti) -Multikulturní výchova -Mediální výchova *) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Co je morálka (mravnost)? 1.Praktická filozofie (Anzerbacher): ©Mravnost člověka se odráží v jeho CHOVÁNÍ ©Chováme se tak, jak to máme zakotveno ve svém osobním schématu (zkušenost, výchova, postoje, okamžitá nálada) © ©MV - dědičnost a výchova © Co víme o mravní výchově? (obecné předpoklady pro pochopení problematiky): ©Jejím cílem je morální osobnost = autonomní, vnitřně integrovaná, svobodná a zodpovědná osobnost, která uvědoměle mravně jedná na základě svého vnitřního přesvědčení a v souladu se společensky přijatými mravními normami (za účasti svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování) © ©Tedy nikoli člověk, který se dobře orientuje v morálních požadavcích a dokáže dobře komunikovat ve svůj prospěch, ale člověk, který je morálně autentický – věrohodný, jeho skutky jsou ve shodě s tím, co říká, uplatňuje morálku jako praktickou filozofii Podmínka úspěšnosti mravní výchovy: respektování zvláštností morálního vývoje © ©J. Piaget: 2 stádia mravního vývoje osobnosti © 1. stádium heteronomní morálky – zhruba do konce mladšího školního věku (podle zralosti dětí) do 10-11 let: ©2. stádium autonomní morálky – zhruba starší školní věk a výše (11 let a výše) © © L. Kohlberg - 3 stádia mravního vývoje ©1. stádium prekonvenční (předškolní věk) ©amorální stádium (později egocentrismus: dobré je to, co je dobré pro mne), individualismus ©2. stádium konvenční (mladší a střední školní věk, 7-11 let) – mravní jednání i hodnocení se podřizuje skupině (“správný chlapec, hodná dívka”); ©3. stádium postkonvenční (12 let a výše) – jednání směřuje k nalezení “společné úmluvy” - (Kant) “vyšší princip mravní” © Pedagogická charakteristika procesu MV podle vývojových etap v ped. smyslu: 1) předškolní věk: ©Dominantní výchovný úkol – rozvoj elementárního mravního jednání na návykovém základě (základy společenského chování – poprosit, poděkovat, chovat se slušně, mluvit pravdu, neskákat dospělým do řeči, přiměřeně respektovat autoritu,…) a pěstování schopnosti empatie ©Hlavní výchovné prostředky: odměna, pochvala (posilování správného chování), trest (eliminace nežádoucího chování), správný vzor, pravidla a pozitivní vedení © 2) mladší školní věk (6 – 10,12 let): ©Dominantní výchovný úkol – rozvoj mravního vědomí (senzitivní období v oblasti rozumového rozvoje po 6. roce věku), tj. osvojení základních mravních norem: co je dobré a zlé, správné a nesprávné a proč (pochopení) © ©Hlavní výchovné prostředky: srozumitelná a přirozená pravidla, mravní poučování a vysvětlování, komentovaná a sociálně sdílená zkušenost, dobrý (ale i negativní) vzor (i literární hrdina), vedení, pochvala, trest, pozitivní uplatňování autority, © 3) starší školní věk (10,12 – 16,18 let): ©Dominantní výchovný úkol - rozvoj mravního přesvědčení na základě interiorizace osvojených mravních norem za účasti citů a vůle (rozvoj funkce svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování) – mravní seberegulace a sebekontrola. ©Hlavní výchovné prostředky: ©pravidla - pevný řád a režim výchovné vedení (autorita, spravedlnost, důslednost) ©sociálně sdílená zkušenost - diskuse o etických problémech, sociální vzory ©pochvala (odměna) a adekvátní trest (nejlépe přirozené následky) © Význam pozitivní stimulace. © 2) raná dospělost (adolescence): ©Dominantní výchovný úkol – rozvoj uvědomělého mravního jednání na základě přesvědčení – autonomní morálka – sebevýchova ©Hlavní výchovné prostředky: indirektivní výchovné metody – režim, pochopená a přijatá pravidla (uvědomělá kázeň), dobré vzory, sebereflexe, sebevýchova. © Metody mravní výchovy: 1. přímé (direktivní) (stádium heteronomní morálky) ©mravní vysvětlování a poučování ©kladení požadavků, vymezování pravidel ©vedení - přinucování, donucování ©cvičení ©přesvědčování ©příklad ©kontrola (dozor) ©hodnocení – odměna a trest. © Metody nepřímé (indirektivní) (stádium autonomní morálky) ©vzor ©režim a řád ©tvorba a dodržování pravidel a norem ©pozitivní vých. prostředí (klima, veřejné mínění) ©diskuse (řešení etických dilemat) ©získávání ©vyvolávání a tlumení citů ©sebekontrola, peer – spolupráce ©samospráva ©sebereflexe, sebevýchova © Trest v mravní výchově: K úvaze: NEEXISTUJÍ VLASTNĚ ŽÁDNÉ SPRÁVNÉ, PŘIMĚŘENÉ ČI NUTNÉ TRESTY; učí nás v podstatě, že mít moc nad druhým je důležitější, než chovat se správně (Kopřiva) ©Proč trestáme??? ©Z výchovných důvodů (vštípit morální principy; chceme, aby děti dodržovaly pravidla a dohody; pocit zodpovědnosti; …pro ponaučení, pro výstrahu ostatním; prevence: zabránit dalšímu nežádoucímu chování) ©Tradice, převzatý sociální model – zvyk, model převzatý z rodiny; sociální tlak – aby nás jiní dospělí neodsoudili, že dítě netrestáme; snaha dosáhnout poslušnosti apod. ©Emoce: nezvládnutí vlastních emocí, vybití vzteku, špatné nálady, strachu o dítě ©Potvrzení moci: prosadit svou pravdu, potvrdit si autoritu, udržet si svou moc; msta, odplata, pocit nadřazenosti; uspokojení z utrpení druhého ©Nevědomost, pohodlnost: bezradnost, neznalost alternativ, pocit bezmoci; mít klid, ©Osobní problémy, časový stres; náladovost, podrážděnost, zklamání, problémy v komunikaci; odreagování vlastních problémů; rychlé řešení © ©TREST JE VÝRAZEM MOCENSKÉHO MODELU VÝCHOVY A NEVEDE K UPEVNĚNÍ MORÁLKY A HODNOT. ©Je třeba vědomě usilovat o partnerský výchovný model!!! Základ mravní výchovy = prosociálnost ©Prosociálnost = schopnost konat dobro pro druhého člověka bez očekávání odměny nebo protislužby. ©Prosociální chování = chování, které je zaměřeno na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo dosahování společenských cílů bez aktuálního očekávání odměny. Altruismus. © Smysl výchovy k prosociálnosti: ©rozvoj občanských ctností © výchova ke komunikaci, kooperaci a proti násilí © rozvoj sociálních dovedností dětí © prevence dětské agresivity a delikvence © © ©Dobrý občan (podle P. Piťhy)= 1.dobrý soused 2.laskavý rodič 3.spolehlivý pracovník © Projekt “Etická výchova” ©V USA - v 70. letech Projekt “Etická výchova” - intenzivně řeší, jak eliminovat ve společnosti “odcizení” mezi lidmi, nezájem a agresivitu; © ©Do výchovných programů škol se dostávají pokusy psychologů o systematický rozvoj sociálně žádoucího chování dětí (Wyne, Ryan aj.). © ©V Evropě - prof. R. Roche Olivar © z Nezávislé univerzity v Barceloně je autorem dnes již známého projektu “Etická výchova”, (80. léta), jehož modifikace se realizuje asi od r. 1995 na Slovensku (jako volitelný předmět na ZŠ) a od r. 1999 i u nás. © Cíl projektu Etická výchova: prosociální chování ©1. poskytnou fyzickou pomoc ©2. poskytnout fyzickou službu ©3. darovat, půjčit, rozdělit se ©4. poradit, vysvětlit ©5. potěšit a povzbudit smutné lidi ©6. vyjádřit pozitivní hodnocení druhého s cílem podpořit jeho sebeúctu, sebedůvěru (pochvala, uznání, ©7. se zájmem naslouchat druhým ©8. snažit se je pochopit, vcítit se do nich (empatie) ©9. solidárnost – aktivní účast s druhými v jejich obtížích ©10. vytvářet atmosféru pokoje a svornosti ve skupině; snažit se zmírňovat protiklady, dosáhnout porozumění a dohody, hledat, co nás spojuje s ostatními. © Obsah projektu – témata: ©1. Komunikace (umět navazovat pozitivní kontakty s druhými v zájmu „dobrého života“) ©2. Důstojnost lidské osoby, úcta k sobě (vztah k sobě samému – základ pro další vztahy) ©3. Pozitivní hodnocení druhých (hledat na druhých to dobré) ©4. Tvořivost a iniciativa (věřit si a být aktivní v životě, zkoušet nové věci) ©5. Vyjádření a komunikace citů (nebát se říkat druhým „jsi fajn“) ©6. Empatie (umět a chtít se vciťovat do druhých, chápat jejich pohnutky) ©7. Asertivita (hájit vlastní pocit důstojnosti a nezávislost, ale neomezovat druhé) ©8. Reálné a zobrazené vzory (prosociální výchova nápodobou) ©9. Pomoc, přátelství, spolupráce (aktivní pozitivní účast na životě komunity) ©10. Komplexní prosociálnost (hájit zájmy potřebných ve společnosti; vztahy typu jedinec - skupina a skupina – skupina). © Dílčí témata projektu EV: ©Škola jako společenský systém, ostatní společenské systémy. ©Solidarita s potřebnými (osobami, společenskými skupinami, národy). ©Jak se vyrovnat se sociálními problémy. ©Boj proti sociální nespravedlnosti (sociální kritika, občanská neposlušnost, nenásilí jako politický nástroj). ©Vztah mezi společenskými skupinami a národy. ©Jednota lidské rodiny. © Projekt se provádí na těchto “aplikačních tématech”: ©Rodina ©Etika a hodnotový systém ©Duchovní rozměr společnosti (náboženství) ©Ochrana přírody a životního prostředí ©Ekonomické hodnoty ©Výchova k sexuálnímu zdraví a rodinnému životu © Důležitou podmínkou účinnosti etické výchovy je výchovný styl vychovatele, který má tyto zásady: ©1. vytvořit z třídy výchovné společenství (všichni společně a navzájem) ©2. přijímat druhého takového, jaký je, vyjádřit mu sympatie ©3. atribuce prosociálnosti (apriorní předpoklad, že se dítě chová prosociálně) ©4. stanovit jasná pravidla ©5. induktivní disciplína (vycházet z empatie, konflikty řešit neagresivně, vést k sebekontrole) ©6. vybízet k prosociálnosti ©7. odměny a tresty používat přiměřeně ©8. do výchovného procesu zapojit rodiče ©9. vytvářet radostnou atmosféru pro soužití, pozitivní klima ve třídě. © Podmínka školní výchovy: vytvořit z třídy výchovné společenství (všichni společně a navzájem) ©více než soutěživost zdůrazňovat spolupráci ©dbát na dodržování pravidel ©zapojit do vytváření pravidel děti ©vytvořit podmínky, aby každý žák mohl zažít úspěch ©nedovolit, aby se žáci soustředili sami na sebe – pomoc ostatním, slabším ©hovořit se žáky jako se sobě rovnými (partnerství) ©být otevřený vůči názorům, potřebám a návrhům dětí ©svěřovat jim odpovědnost přiměřenou věku ©pracovat s jejich individualitou (osobní pozornost, v den jejich narozenin gratulovat, vzájemné obdarování,...) © ZÁVĚREM: ©Etická výchova ve škole může být cestou, jak řešit dlouhodobou „krizi“ ve výchově (ve společnosti). ©Podmínka: ©učitelé si musí problém uvědomovat ©musí ho chtít řešit ©musí vědět jak ©Např. úkol: © „VYMYSLETE SI ZPŮSOB, JAK ZMĚNIT SVĚT, A ZAČNĚTE TU MYŠLENKU USKUTEČŇOVAT.“ ©HYDEOVÁ, C. R. Pošli to dál. Praha : Ikar 2003. © Literatura: ©ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. Praha : SPN, 1990. ©Etická výchova – program a osnovy vyučovacího předmětu. Praha: MŠMT, 1999. ©EYRE, L. a R. Jak vychovávat děti k hodnotám. Praha : Portál, 2000. ©HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Brno: Paido, 2000. ©KOPŘIVA, P.; NOVÁČKOVÁ, J. a kol. Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, 2005. ©KUČEROVÁ, S. Pedagogická antropologie a axiologie. Brno: PdF MU 1992 ©Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VUP 2005 ©ROCHE OLIVAR, R. Etická výchova. Bratislava: Orbis Pictus Istropolitana 1992. ©STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy II. Brno : PdF MU 2005. ©VACEK, P. Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech. Hradec Králové, Gaudeamus, 2000. ©VYSKOČILOVÁ, E. Příručka pro učitele. Praha : Portál, 1995.