Hodnocení ve VV Hodnocení ve VV • Jedním ze způsobů, jak vzbudit v druhém pocit viny a úzkosti, může být i nevhodně podaná kritika. Je velkým „manipulátorem" a častým zdrojem konfliktů. • Proč hodnotíme výtvarnou činnost a její výsledky? •Hodnocení rozlišuje věci důležité od nedůležitých a mezi důležitými odlišuje dobré od méně dobrých • •Kdo neumí určitou činnost hodnotit, ten ji ani neumí uspokojivě ovládat, nerozumí jí a nedokáže jejím prostřednictvím dost dobře obohatit ani sebe, ani druhé lidi •hodnocení je často podkladem pro pocit úspěchu, uspokojení … •základní kompetencí učitele – hodnotit vždy ve prospěch žáka •využívat ho jako výchovného prostředku •nesleduje pouze chyby a také pouze nechválí •motivační funkce •autonomní koncepce – sebereflexe, sebevzdělávání a svéprávnost Proč hodnotíme výtvarnou činnost a její výsledky? •Hodnotíme…abychom s ní uměli lépe zacházet, lépe jí porozuměli jí… •Hodnocení neslouží učiteli pro „škatulkování“ žáků •Slouží žákům pro poznávání a sebepoznávání sama sebe •Rozvíjí kritické myšlení Výtvarná kritéria •Abychom si při výtvarném hodnocení lépe porozuměli, potřebujeme pojmenovat jeho kritéia •Slovní popis vždy zjednodušuje vlastnosti artefaktu a výtvarného projevu • •Základem výtvarného hodnocení je: -Zraková a tvůrčí zkušenost -Cit pro barvy, tvary, linie, objemy, povrchy … • Hodnocení ve VV •Výtvarné zážitky nejdou vždy popsat slovy •Pro hodnocení neexistují striktní pravidla •Existují tvůrčí výtvarné činnosti, kdy žádná pravidla neplatí Kritéria hodnocení výsledku výtvarné práce •Výraz (působivost, tvůrčí uvolněnost, dojem přitažlivost) • •+ přitahuje pozornost, upoutává, je působivá, má sílu • •-nezaujme, je studená •Originalita (odlišnost od průměru – ke třídě, k vlastnímu vývoji; neobvyklost prostředků či obsahu) • •+ překvapivá, zvláštní, nápaditá, dokáže rozesmát nebo rozčílit • •- tuctová, nudná • •Obsah (srozumitelnost, sdělnost, bohatost) • •+ obsahově bohatá, ale čitelná, ale ne prvoplánovitá a povrchní • •- chudá, chaotická a nesrozumitelná, tématicky mimo • •Formát – vztahy mezi figurou a formátem • •+ vyváženost rozmístění a umístění • •- Práce má figury buď omezeny na malou část formátu, nevhodně umístěny, přetékají formát nebo naopak • • •Kompozice – rozmístění výrazových prvků, míra harmonie, ucelenost • •+ rozmanitost velikostí, tvarů, barev a výrazových prostředků, vnitřní řád •- působí chaoticky, nejednotně, příliš jednoduše uspořádaná •Technika – dovednost v zacházení s výrazovými prostředky, řemeslnost, citlivost k materiálu, propracovanost, ale nepřeplácanost • •+ využívá nejvíce možností, není utahaná, bezradná, je velkorysá, nepřeplácaná •- neobratně působící, nešikovně, zaměňuje způsoby zacházení s technikami • • •Barevnost (kvalita výběru a použití barev, harmonizace, citlivost pro odstíny) • • •Kresebnost •Modelace •Kvalita zobrazování prostoru a objemu…vzhledem k vývojovému stupni dětskéhoprojevu •Přiměřenost věku •Účinnost – síla výrazu daná barevností, originalitou, technikou…kontrast •Dojem •Citové působení Kritéria hodnocení procesu výtvarné činnosti •Tvůrčí odvaha •Nápaditost a fantazie •(Sebe)kritičnost •Zájem •Znalosti a jejich použití, rozvoj schopností, progres •Zručnost •Snaha •Soustředěnost •Možnost sebekritiky, reakce, obhajoby •hezký •čistý •nepovedený obrázek •líbí - nelíbí • •Hodnocení by mělo kultivovat kritické výtvarné myšlení •Musí respektovat specifika DVP •Nesmí být monologem či ortelem •Společný dialog v kruhu nad výsledky činnosti •Nezapomenout zhodnotit celkový průběh •Nepovedené obrázky a nehody / náhody • •motivace k vyrovnání se s překážkami, ke kreativnímu zvládání problému •Hazuková H., Příprava učitele na rozhodování ve VV, Praha UK 1995 •Slavík J., Hodnocení v současné škole, Portál 1999 •Slavík J.,Kapitoly z VV, Praha 1994 •Horká H., Výchova pro 21. století •Hazuková H., Šamšila P.: Didaktika VV, Praha • • Je nejlepší jenom chválit? •děti potřebují hranice •je potřeba i oceňování ve výchově vyvážit dobře podávanou kritikou •to co někteří považují za kritiku, je většinou podceňování až ponižování. •manipulující přístup může zejména předškolní děti velmi neblaze poznamenat. •Dítě vyrůstající v prostředí, které mu neustále podává zprávy, že většina toho, co dělá, je špatně, si místo zdravého sebevědomí a sebeúcty osvojí jen nekonečnou šňůru komplexů. •Naučí se jednat s druhými lidmi tak, jak bylo jednáno s ním, bude hledat svůj "mechanismus pro přežití" a jeho mezilidská "hra" bude nevědomky stejně nefér, jako bylo jednání ze strany jeho rodičů či učitelů •Pokud je však dítě obklopeno nepřijatelně podávanou kritikou, cítí se ohroženo a je pošramocen jeho sebeobraz •Vytvoří si pak škálu různých úhybných manévrů či mechanismů jak vyhovět svému okolí. •Dětská psychika se v důsledku pocitu "nikdy neudělám nic dobře" může dostat až do naprosto slepé uličky a rodiče či učitelé se potom diví, proč to dítě dělá různé špatné věci. •podpora •pochopení •hranice •jasná pravidla Jak kritizovat a neubližovat •Základní asertivní dovedností je schopnost mluvit za sebe a oprostit se od obecného hodnocení. •Je rozdíl říci dítěti například: "Prosím tě, dělej, všichni už jsou hotovi, jen ty se pořád loudáš," nebo asertivně: "Haničko, nelíbí se mi, že jsme vždycky poslední, prosím tě, pospěš s tím oblíkáním." •K správně podávané kritice budeme potřebovat celou škálu sebevyjádření vlastních pocitů, například: "Vadí mi, když…", "Nelíbí se mi, že…", "Zlobí mě, když děláš…" atd. •Druhou částí správně podané kritiky je žádost o nápravu. Je třeba jasně a pozitivně formulovat, co chceme, aby dítě udělalo. Tedy například: "Ondro, vadí mi, když tady pohazuješ ponožky, odnes je, prosím, do koše na prádlo." •Správně podaná asertivní kritika tedy obsahuje vyjádření za sebe, co mi vadí (bez zobecňování a hodnocení) a žádost o nápravu (rozkaz s "prosím"). •A nezapomeňme denní snůšky poukazování na nedostatky a nedokonalosti vyvážit neméně stejně velkou pochvalou a povzbuzením, i když se nám to zdá i hloupé a zbytečné: "Prima, Eliško, to se mi líbí, jak jsi to hezky vyhodila." •A) Špatně: "Nikdy po sobě nic neuklidíš!" - obecné, neurčité a degradující, navíc to určitě není pravda, někdy přece jenom něco uklidí. •B) Správně: "Eliško, nelíbí se mi, že máš v pokojíčku nepořádek, vyhoď, prosím tě, tyhle papíry do koše." (Rozkazu "ukliď si pokojíček" malé dítě nerozumí, je třeba zcela konkrétně říci, co po něm chceme, například: tyhle papíry do koše, autíčka do košíčku atd.) • Odstrašující věty •"Prosím tě, Kájo, ty se radši nehlas, stejně to zas nebudeš vědět." • •Různé předzvěsti chování v dítěti utváří obraz neschopnosti a pokud je takovýchto zpráv příliš, dítě přijme obraz o sobě, který je mu okolím podsouván. Malý loudající se Kája vlastně bude mít nakonec ze svého loudání užitek. Bude vynecháván z různých domácích činností, protože mu všecko "stejně trvá týden a než bychom se dočkali, to si to radši uděláme sami". A Kája si v klidu žije podle svého, nikdo po něm nic nechce, a to je docela fajn. •Pro rozvíjení jasných a otevřených mezilidských vztahů můžeme sami přispět i tím, že se budeme učit: •a) sdělovat kritiku druhému, •b) přijmout kritiku vlastní od druhého člověka. •c) umět vhodně na kritiku reagovat. •Typickými reakcemi na kritiku bývají často: •1) pasivita – uražení se, mlčení, popírání pravdivosti aj. •2) agresivita – svalování viny na druhého, ironie a sarkasmus, nevhodné slovní výrazy aj. •3) asertivita – jde o základní metody asertivního zvládání kritiky: •a) otevřené dveře (mlha) – kritikovi v klidu přiznáme, že na tom, co říká. může být i „něco" pravdy, •b) negativní aserce – souhlasíme v klidu s kritikou našich skutečných negativních kvalit, •c) negativní dotazování – vede k možnosti otevřeného rozhovoru a aktivního získávání dalších informací o nás od kritika. • •Když nás dítě bude kritizovat, rozzlobí se na nás, nemusíme hned tomuto náporu čelit protiútokem poukazujícím na chybu dítěte, jeho drzost, vzteklost aj. Ať již v roli rodiče či učitele se naopak pokusme z jeho poznámek vyjmout racionální jádro a zamysleme se nad tím. Nečiňme hned z projevu dítěte závěry o morálce, jeho lásce a vztahu k nám. Snažme se o argumentech dítěte přemýšlet. Nezapomínejme na pochvalu! •- ocenění toho, co pro nás druzí v našem okolí dělají. Mnohdy se to, co je uděláno dobře, bere jako samozřejmost. Nešetřme pochvalou za něco, co alespoň trochu stojí za oceněni. A když říkáme to, co se nám nelíbí, co je nám nepříjemné, co nechceme, měli bychom dokázat říci současně i to, co chceme, co si přejeme a jasně to formulovat. •Když se již s kritikou (jakožto negativním hodnocením) setkáme, nebojme se jí. Naučme se kritiku vnímat, neodsuzovat ji, chápat ji jako podklad změn našeho jednání a současně ji neprožívat přehnaně, za cenu sebepodceňování, sebetrýznění, deprese a úzkosti. •Jako přiklad pro nácvik přijímání a prožívání kritiky uvedeme sociální hry „Hodinu pravdy" a „Horkou židli". • •Beleš, L.: Trénink asertivity. Praha, IVV 1990 •Capponi, V. – Novák, T.: Asertivně do života. Praha, Svoboda 1992