Barokní čeština Barokní mluvnice II. ● Matěj Václav Štejer (1630-1692): Výborně dobrý způsob, jak se má po česku psáti neb tisknouti (známa pod názvem Žáček), 1668 ● Václav Jan Rosa: Čechořečnost seu Grammatica Linguae Bohemicae, 1672 - slovesa nedokonavá (verba imperfectae significationis) a dokonavá (verba perfectae significationis) - odb. termíny o ujaly se: spojka, příslovce, osoba, čas přítomný, přízvuk, pád, způsob, dvojhláska, souhláska měkká o ujaly se s jiným významem: obojetný, ohýbati (u R. = „skloňovat“) o pozměněny: jméno přidávanlivé přivlastňovatlivé, zájmence n. místojméno, o neujaly se: názvy pádů jmenovatlivý, roditlivý, volatlivý... o přejinovatelka – alegorie, přetvářitelka – metafora, usmívka, usmívalka – ironie o městonosta – purkmistr, právonosta – advokát, odvolant – kdo se odvolává, veřejník – generál, vyřízlivost – pošta, zapírajičnost – negace, pozorujičnost – pozorování, upřimujičnost – upřímnost, okolostojičnost – okolnost ● Václav Jandyt: Grammatica linguae Bohemicae, 1704 ● Pavel Doležal: Grammatica Slavico-Bohemica, 1746 ● Jan Václav Pohl: Bohemicae oder Die böhmische Sprachkunst, 1756 purista: vlasoprach – pudr, učna – škola, kněhoschovna – bibliotéka, zbírot – verbování ● Maximilián Šimek: Handbuch für einen Lehrer der böhmischen Literatur, 1785 Barokní slovníky ● J. A. Komenský: Thesaurus linguae bohemicae, 1656 ● Václav Jan Rosa: stejný název ● Kašpar Vusín: tříjazyčný slovník, 1700 Barokní čeština – znaky obecně Hláskosloví: hejbám, kejvám, vejstupek, smejšlím krásnej, krásnýho, krásnýmu... ouroda, ouřad, oumysl votec, vona, vokno tvarosloví: 7pl. –ami : před ostatkami 1pl. neuter.: na svaté jména, světla zlaté od Kristové smrti, z toho Lutérového učení oni činí, drží, navrátí, rozumí nebo oni činějí, držejí, navrátějí, rozumějí frazeologie „modlí se, jako by na Pána Boha bublali a tím otčenášem něco od něho vybublati chtěli“ – Matěj Tanner „hlad to jedno žádá, by dršťka toliko pokoj dostala... nažraný člověk jest truhla umrlých hovad“ – Štěpán František Náchodský ad stylistické rozpětí češtiny sbírky duchovní lyriky ● Felix Kadlinský (1613-1675): Zdoroslavíček[1] německý originál: Fridrich Spee von Langenfeld, Trutznachtigall,1649 píseň XI. Napomenutí hříšníka ku pokání, aby hrad srdce svého Kristu Pánu otevřel a odevzdal –Otevři ó věrná duše[2] Otevří, ó věrná duše, srdce hříšného dvéři, viz milostného Ježíše, an k tobě vjíti měří, otevřít jemu nemeškej, již jest čas ku pokání, milosti u něho hledej, nebť chce tvému povstání. Proč se tak tůze zbraňuješ dobře svou mdlobu znajíc? Proč tak spurně odporuješ od něho sílu majíc? Ješto když jen chtíti ráčí, musíš se mu poddati, nebť tvá síla nepostačí, bys chtěla odpírati. Odvrz na stranu závory, zámky všecky odemkní, chop se radějí pokory, o člověče, a řekní: Ej hle, můj Pane přemilý, pevný hrad srdce mého tobě oddávám v tu chvíli, spůsob si stánek z něho. Odpusť, že jsem se zbraňoval jej tobě dřív oddati, a tak sobě přičiňoval, bys mne měl proč kárati! Nyní svou vinu poznávám, že jsem hněvu zasloužil, tvé milosti se poddávám, jíž jsem tak marně sloužil. Na smrt jsem nepamatoval, která snad přijde brzy. Ach jak jsem marně pracoval! Oči, vydejte slzy! O věčnosti, kde jsi byla, že jsem na tě nepomněl! Tak-lis z mé paměti vyšla, že jsem tě víc nezpomněl! Nu tehdy, nebeský králi, buď mého srdce pánem, nechť ať tě již stále chválí, jsouc tvým výborným stanem! Až by se tobě zlibilo jej v místo rozkošnější přenesti, kdež by bydlelo v tvé milosti hojnější. Amen. ● Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600-1676), Loutna česká Píseň 11. Den svadební[3] Začněte, panny, zpívati, Natáhněte hlásky. Sluší se teď radovati. Den jest Božské lásky, Cecília varhanice, Hrej, spoj sobě panen více. Andělé měchy zdvíhají, Též k tvým varhanům zpívají. Černá barva, žádný smutek teď se nespatřuje. Žádný k pláči nutí skůtek, veselost panuje. Jest liberaj* zde čistotná, * šaty, oděv jest bravada* panen ctnostná, *hrdost, chlouba, pýcha; statečnost favory* jsou nevinnosti, * fábory, pentle jsou nevinní všickni hosti. Jako křištál se bělíme, jsme i korálový. * *červené, růžové Aniž se v věku dělíme rovní Ženichovi.* *tj. Kristovi Spolu sedíme pokojně, o žádný nevíme vojně. Jako slunce se stkvějeme, stále se libě smějeme. Žádná zde není vrtkavost, hlava v ni nebolí, neobtěžuje váhavost, není zde oudolí, v kterém bys plakal bolestně a vzdychal, vzýval srdečně. Po Sion horách skákáme, vší rožkoší oplejváme. Srovnávají se hlasové při zdejší muzice. Dyškantové* a basové, * nejvyšší hlas, soprán triply* jsou v písničce. *na třetinu zkrácené noty Tuť ti všickni prozpíváme, pauzy žádný zde nemáme. Loutny v rukou nemlčejí, housle, trouby, bubny znějí. Anděle jsou truksasové, * *jídlonoši, stolníci nosí k stolu jidla. Jsou tolikéž muntšenkové, * *číšníci nosící nápoje slouží jejich křídla, aby větříček nescházel, aby Zefyrus* vycházel * mírný (jiho)západní vítr, podle ř. boha Zefýra po světa, těla broukání a pekla větrův foukání. Kateřino,* ta odplata *sv. K. Alexandrijská, mučednice z 3./ 4. st. jest po tvém trápení. Ta jest radosti jistota po tvém zarmoucení. Tak se ti, Barboro,* platí, * sv. B., mučednice z 3./4. st. nic se zde více nehatí. Co jest připověděl, dává Kristus, a vás panny vdává. Jeruzaléme nebeský, má perlo jediná. Jak jest býti v tobě hezky, ó ceno předivná. Ó Sion, horo zelená, nebudiž od nás vzdálená. Veď do modrého kvartyru, ďáblům nechej smůlu, síru. Velká jest zde mzda, náhrada, poslyšte křesťané, kterou dává ta zahrada, jenž věčně zůstane. K této svadbě ve dne, v nocí pospíchejme ku pomocí. Přispěj, ó Ženichu Pane, Kriste dej, ať tak se stane. alamodová poezie (fr. à la mode = „na způsob“) Václav Jan Rosa (zemř. 1689), Discursus Lypirona (1651) „Jsou dost slavní příkladové, které mohu přednésti, jak mnozí kavalerové raděj chtěli umříti nežli v dlouhé paciencí snášet velkou lamentací. Než by marně kvílili, Raděj život stratili.“ duchovní lyrika Fridrich (Bedřich) Bridel 1619-1980 Co Bůh Člověk? (1658) Tvůj blesk, tvá všemohoucnost, moc, síla trůn nad nebesy, světlo, záře, velebnost mě velmi straší a děsí; a samého mě mrzí má mrzkost, hrůza, ohavnost, duše skropená slzy, tělo má svou zlost, ničemnost. Já kvílení, bublání, tys zpěv, zvuk, pěkné varhany, toužení naříkání, proníkáš na všecky strany, tys světlem, já temností, já bláto, a tys čistota, tys milost, já tesknosti, tys bezpečnost, a já psota. ________________________________ [1] Edice Milan Kopecký: Zdoroslavíček Felixe Kadlinského. Universita J. E. Purkyně. Brno 1971. [2] Nahrávka Zdoro-slavíček, Ritornello. Fraucimor. ARTA 2005. [3] A. V. Michna z Otradovic, Básnické dílo. Texty písní 1647-1661. Ed. M. Čejka. NLN. Praha 1999, s. 210-212. Nahrávka A. V. M. z O., Loutna česká. Ritornello. ARTA 1996.