Humanistická čeština Rozvoj syntaxe v češtině 16. století ciceronská perioda př. z Obrany (Apologie) Karla staršího z Žerotína, 1606 Jakož zajisté, ať od svrchu položených podobenství neodstupuji, nepojednou slunce sluncem býti přestává, že na chvíli za mračno zachází, ani ihned oheň tratí svou palčivost, že v skok studených kachlů neproráží, též ani země proto planou se usouditi může, že na čas oulehlí leží a jako odpočívá: tak podobně i já nemohu a nemám tak na kvap odsouzen býti lásky té, kterou k vlasti své nésti, a péče, kterou o ni míti povinen jsem, že se vším jako na harc nevyjíždím: nýbrž jako umělí marináři, kteří pokud utišení na moří jest, pomalu sem i tam se znášejíce, vítr do plachet svých lapají, a když bouřka se zdvíhá, i od přímé cesty na čas se s větrem nazpět obracejíce, vždy však předce na moři zůstávají a pravidlem kompasu se zpravují, až by větru příhodného a ku portu, k němuž měří, je vedoucího dočekati se mohli, týmž způsobem já nynějšímu času zlému a jeho nesnadnostem ustupuji a jako před povětřím ňákým pod střechou se skrejvám, ažby příhodnější léta nastaly a to, co ve mně zavříno a do času schováno jest, jako z pokladu ňákého vynésti a k dobrému vlasti této vynaložiti dopustily. * Další syntaktické vlastnosti češtiny 16. století ●nepravé vztažné věty př. spis Daniela Adama z Veleslavína Politia historica (1584) „Nejprvé, že jsou všechny a všelijaké kníhy psáti musili: kterážto věc netoliko mnoho chvíle a času potřebovala, ale i přepisování takové (... ) mnoho peněz stálo.“ podtržené – dvojice synonym př. Isokratova řeč k Démonikovi, z řečtiny přel. Václav Písecký (1482-1511) „Pro tyto tehdy příčiny, ač jsú ještě i jiné velmi mnohé, rád sem na sebe tu práci vzal, abych tuto řeč Isokratovu, kterouž nějakého Demonika, a skrze něho všecky mládence k ctnostem napomíná (1), vedlé mé možnosti, jestliže ne tak ozdobně (4), jak sám jest v sobě (2), neb to nenie možné (3), aspoň věrně (4) v češtinu přeložil a tobě za znamenie a závdavek našeho přátelstvie oddal, kterouž že vděčně přijmeš, nepochybuji.“ nepravá vztažná věta interpozice větné (vedlejších vět) – 1, 2, 3 interpozice větněčlenská (vloženo mezi abych ...přeložil) ● interpozice vedlejších vět př. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (1576-1635) „Náš pan orátor proto, že všichni Turci, kteří tu byli, na nás, když jsme jedli, oči vytřeštili, nerad u nich noclehů míval (…)“ 1H proto (podtržená) že 2V vložená kteří 3V vložená když 4V vložená ● interpozice větněčlenská př.: u Václava Píseckého duovod mého k tobě přátelstvie JAK Labyrint „Když jsem tak nesčíselné létajících Smrti střel množství spatřil (...)“ ● antepozice přívlastku neshodného př. k tobě přátelstvie Smrti střela předešlých časuov historiae ● postpozice přívlastku shodného př. Mikuláš Konáč z Hodiškova (zemř. asi 1546) – z Pravidla lidského života „Když pak přišel čas porodu ženy jmenované, porodila jest syna pěkného a utěšeného.“ ● verbum finitum na konci věty př. list Pražanům ze sněmu benešovského, 1516 „Pak milí páni města! nedělajíce více ruoznic, kterýchž je prvé dosti, vezměte to před se, čeho ste pánu našemu i nám i sobě sami povinni zachovati, a tudy aby se to psaní pěkné vaše skutkem pravé učinilo, a lidé aby tomu uvěřiti a místo dáti mohli, že pána svého tak milujete a vo JMt a toto královstvie tu péči máte, vo kteréž péči mnoho a často mluvíte i vypisujete.“ také nepravá vztažná věta a na konci dvojice synonym ● přechodníkové konstrukce př. z Vladislavského zřízení zemského, 1500 „Vykladači bedlivě a věrně (...) se snažovali: od slov a smysla pravého v Zákoně Božím zavřeného, na žádnou stranu se neuchylujíce: ovšem, k nějakým mylným smyslům a rozumům lidským jich nikoli netahajíce: ale upřímně, jazyku toho, kterýmž ta svatá Písma od boha mluvena i psána jsou, šetříce (...)“ př. nekongruentních přechodníků Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621), Cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta..., 1608 - „Arabové, vyskytna se nad vodou“ př. Viktorín Kornel ze Všehrd [páni] „(...) slyše strany a jejich přelíčenie (...) nalezli za právo (...)“ ● zvýšené užívání pasiva, zvl. opisného př. dva překlady listu Poggia Florentského o odsouzení M. Jeronýma Pražského starší mladší z r. 1495 D. A. z Veleslavína, 1585 3. pl. aorist vedú kázali když mu toho odpierali přiveden jsa rozkázáno bylo když mu toho odepříno ad humanistická čeština v soukromé korespondenci listy Perchty z Rožmberka (1429-1476) – rysy mluveného jazyka Rozvoj slovní zásoby latina: deklinovati, conjugovati, dikcionář, edicí francouzština a jiné románské jazyky: armáda, jenerál, kapitán, ložírovat, admirál, korsar („pirát“) němčina: fedrovat, forcug („přednost“), z gruntu, koštovati, pergmistr, havíř, hoblík jazykové kalky: přehánět – übetreiben záviset – abhängen navzdory – zum Trotze držeti koho zač – jemanden für etw. halten jazyk Bible kralické: Bible kralická, 1579-1593 – 6 dílů Jan Blahoslav (1523-1571), přel. NZ z řečtiny ad tvarosloví: duálové tvary: dvě hodině staré imperativy: modlte se jen zřídka typ syna Josefového jen zřídka unifikace rodů typu vrata byly železné, veliké jablka, léta nastaly bratrský pravopis § j = [í] § g = [j] nebo y = [j] na začátku slova či slabiky ej, aj neydále § ğ= [g] ğrunt § ů = [ú] nově vzniklé z uo § po c, s, z následuje y cyzý, sýla § č, ž, ř § ⌠⌠ = [š] § dě, tě, ně = [ďe, ťe, ňe] § w = [v] § v na začátku slova = [u] vtě⌠⌠ený = utěšený § l se smyčkou = tvrdé ł – nedůsledně § au = [ou] slovníky předchůdce: Klaret - Bartoloměj z Chlumce – konec 14. století Daniel Adam z Veleslavína: Nomenclator quadrilinguis, 1598 Silva quadrilinguis, 1598 mluvnice ● Beneš Optát, Petr Gzel, Václav Filomates: Grammatika česká, 1533 Náměšť nad Oslavou ● Jan Blahoslav: Grammatika česká, 1571 rkp. ● Matouš Benešovský zvaný Philonomus: Grammatica Bohemica, 1577 Knížka slov českých vyložených ● Vavřinec Benedikt Nudožerský: Grammaticae bohemicae Libri II, 1603