TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ



POJEM TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO
¢Trestní právo je odvětvím veřejného práva.
¢Rozlišujeme TP hmotné (materiální) , které stanoví, co je trestným činem a jakou sankci za něj
uložit, a TP procesní (formální), které  upravuje trestní řízení (procedurální postup).
¢TPH se uplatňuje prostřednictvím TPP, které vlastně stanoví pravidla pro uplatnění TPH.
¢
¢Trestní právo hmotné je odvětví práva, které chrání oprávněné zájmy FO a PO, zájmy společnosti a
ústavní zřízení ČR před trestnými činy taxativně vypočtenými v trestněprávních normách, určuje za
jakých podmínek určitý způsob jednání představuje trestný čin a jaké sankce za něj mohou být
uloženy.
¢Ochraně před trestnými činy slouží i stanovení podmínek ukládání tzv. ochranných opatření.
¢Trestní právo hmotné, které je předmětem úpravy trestního zákoníku, se uplatňuje prostřednictvím
trestního práva procesního, jehož normy upravují postup orgánů činných v trestním řízení o
konkrétních spáchaných trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich
pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. V
¢ tomto smyslu tvoří trestní právo a trestní právo procesní jednotný celek, kde je však třeba vždy
rozlišovat část trestněprávní upravenou v trestním zákoně a část trestněprocesní upravenou
v trestním řádu.
¢

¢TPH je systém právních norem regulujících vznik změnu a zánik ochranných trestněprávních vztahů.
¢- předmět úpravy - ochranné trestněprávní vztahy (odpovědnostní a mimoodpovědnostní)
¢- účel úpravy - ochrana zájmů společnosti, jejího ústavního zřízení, práv a oprávněných zájmů FO a
PO, před nejzávažnějšími útoky (TČ)
¢Struktura- vnitřní uspořádání
¢Základním elementem struktury TPH je trestněprávní norma, z ní potom čerpáme informace o funkcích,
zásadách a jednotlivých institutech trestního práva. To potom představuje kostru TPH. Jsou různé
typy struktury. Normy jsou strukturovány podle toho, zda se týkají viny nebo trestu, ale strukturu
tvoří i  jiné normy, předpokládající vznik, změnu a zánik ochranných TP vztahů, tzv
mimoodpovědnostních. Dalším rysem je uspořádání podle obecnosti a zvláštnosti na část obecnou a
zvláštní.
¢struktura norem TPH
¢- zvláštností TP je splývání hypotézy a dispozice
¢- hypotéza - je vyjádřením předpokladů pro dispozici
¢               - v TP stanoví znaky skutkové podstaty, které je třeba naplnit, aby došlo ke
spáchání daného tr. činu
¢- dispozice - v návaznosti na hypotézu jde o konstatování, že byly naplněny dotyčné znaky tr.
činu, došlo tedy k zakázanému jednání a bude následovat sankce
¢               - nemusí být obsažena v jednom ustanovení → v obecné části TZ najdeme formulaci
základních  podmínek tr. odpovědnosti (první část dispozice), v část zvláštní nacházíme druhou část
dispozice, která již popisuje konkrétní znaky skutkové podstaty tr. činu
¢- sankce - označujeme tak tresty, ochranná opatření a jiná opatření dle ZOM
¢ - s. absolutně určité – obsahují druh trestu a jeho přesnou výměru
¢ - s. relativně určité – určují druh trestu, kde se výměra pohybuje v určitém rozmezí
(nejčastější)
¢ - s. absolutně neurčité – neurčitý druh i výměr trestu
¢
¢

MÍSTO V SYSTÉMU PRÁVA - VZTAH K JINÝM ODVĚTVÍM PRÁVA
¢S ohledem na ochrannou funkci trestního práva a  na ni navazující zásadu ekonomie trestního práva
představuje trestní právo určitý spojovací, byť pouze subsidiární prvek mezi jednotlivými
odvětvími. Dopadá na vybrané společenské vztahy, jinak upravované normami mimotrestních právních
odvětví a to jen z hlediska jejich ochrany. Jednotlivá odvětví upravují svůj předmět relativně
úplně a primárně, trestní právo pouze pomocně a podpůrně.
¢- TP x ústavní právo – Ústava i LZPS obsahují mnoho ustanovení týkajících se TP (základní svobody
občanů, základní principy TP, atd. (čl. 39, 40/6, 7/2 LZPS a čl. 27, 57/3, 65, 86 Ústavy)
¢- TP x správní právo – SP postihuje společensky méně závažné delikty  a je právem správních orgánů
¢- subjektem odpovědnosti ve SP může být i osoba právnická)
¢- TP x mezinárodní právo – ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP
¢- mezinárodní právo trestní - součástí mez. práva veřejného (válečné zločiny)
¢- trestní právo mezinárodní - součástí vnitrostátního práva, ustanovení TP pokud  se objevuje
mezinár. prvek
¢- občanské právo x TP - OP reguluje vlastnictví, TP jej chrání před útoky
¢- rodinné právo x TP - TČ bigamie , opuštění dítěte, zanedbání pov. výživy
¢- trestní právo procesní - uvádí v život TPH, samostatné pr. odvětví
¢

VZTAH K NEPRÁVNÍM DISCIPLÍNÁM
¢- kriminologie – má pro TP největší význam
¢- nauka o zločinnosti, o jejích pachatelích a obětech a kontrole (její součástí je i viktimologie
– nauka o obětech zločinu)
¢- může dát nauce i praxi poznatky o realitě → aby TP odpovídalo společenským potřebám
¢- penologie – nauka o trestech
¢- společný zájem o trestní sankce (tresty a ochranná opatření), z pohledu jejich výkonu i účinků
¢- kriminalistika – zkoumá zákonitosti vzniku, změny a zániku stop  a jiných relevantních
informací, jakožto i zákonitost jejich zkoumání a zjišťování
¢- forensní disciplíny - soudní lékařství, psychologie, psychiatrie, antropologie – znalecké
posudky od kterých se odvíjí i posouzení podmínek tr. odpovědnosti (viny) nebo předpoklady a
ukládání trestů
¢
¢

¢FUNKCE TRESTNÍHO PRÁVA
¢1. ochranná funkce – chrání společnost a určený okruh spol. vztahů před společensky nejvíce
nebezpečnými útoky FO
¢- ochrana ultima ratio – TP představuje prostředek „poslední instance“ a to nejpřísnější
prostředek ochrany, nastupující tehdy, kdy se ochranné prostředky jiných pr. odvětví ukázaly jako
neúčinné
¢2. preventivní funkce - sleduje ochranu společnosti předcházením tr. činnosti, jakož i činnosti
jinak trestné
¢- individuální prevence – zaměřená na konkrétní pachatele, má působit pozitivně výchovně, jejím
prostřednictvím se působí na ostatní potencionální pachatele TČ Þ prevence generální
¢- individuální prevence je prostředkem prevence generální ( exemplární trest) – ne naopak !!
¢- vychází z účelu trestu → vychovat odsouzeného ke spořádanému životu a tím působit i na ostatní
členy společnosti
¢- má zajistit, aby nedošlo k opětovnému porušení nebo ohrožení zájmů chráněných TP
¢3. represivní funkce – účelem je zabránit pachatelům páchat další trestnou činnost a během trestu
vytvářet podmínky pro převýchovu pachatele a jeho integraci do společnosti
¢4. regulativní funkce – TP co nejpřesněji vymezuje zákonné podmínky tr.odpovědnosti i
beztrestnosti, zakotvuje podmínky ukládání trestů a ochr. opatření  a stanoví působnost TZ
¢
¢

¢ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA
¢= určité pr. principy, pr. ideje, na kterých je založeno TPH
¢- vycházejí z účelu a funkcí TP a také z principu pr. státu
¢- některé základní zásady TP jsou zachyceny dokonce na ústavněprávní úrovni → nullum crimen sine
lege, nulla poena sine lege (čl. 39, 40/6 LZPS), zásada humanismu a zásada přiměřenosti (čl. 5 Ú a
čl. 6/3, 7/2 LZPS) → zdůraznění významu těchto zásad pro výkon spravedlnosti v právním státě
¢Obecné zásady:
¢1. zásada humanismu a přiměřenosti
¢- projevuje se v povaze zájmů, které TP chrání = demokratické a humanitní hodnoty (život, zdraví,
důstojnost)
¢- projevuje se i v oblasti ukládání a výkonu trestů → tr. represe by měla být rozumná (především
délka trestu by měla být přiměřená, jinak ztrácí na významu), chování st. orgánů lidské a bez
diskriminace
¢- zákaz mučení (čl. 7/2 LZPS), zákaz trestu smrti ( čl. 6/3 LZPS), zákaz ponížení lidské
důstojnosti výkonem trestu a nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce( § 37/2 TZ)
-TP usiluje sankcemi také o neintegraci pachatele do společnosti a satisfakci obětem tr. činu
¢2.zásada demokratismu
¢- vyjádřena v ústavě čl. 1
¢ 3.zásada vyrovnanosti zájmů individuálních a zájmů celku
¢plyne z preambule a čl. 1 Ú.
¢4.zásada zákonnosti
¢
¢Zásady zvláštní a specifické:
¢ 1. nullum crimen sine lege, (žádný tr. čin bez zákona)
¢- jedině zákon stanoví jaká činnost je trestná a jakým trestem se postihuje
¢- obsaženo v čl. 39 a 40/6 LZPS
¢- o této zásadě hovoříme ve čtyřech rovinách – atributech, které tuto zásadu konkretizují do
určitých požadavků zákonodárce:
¢a) nullum crimen sine lege scripta – požadavek zákonné formy pro trestněprávní předpisy
¢b) nullum crimen sine lege certa – požadavek určitosti trestněprávní normy
¢c) nullum crimen sine lege stricta – zákaz analogie v neprospěch pachatele,  je dovoleno pouze ve
prospěch pachatele
¢d) nullum crimen sine lege praevia – žádný tr. čin bez předchozího zákona
¢
¢

¢2. nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona)
-úzce souvisí s předchozí zásadou → požadavek zákonné formy, určitosti, zákazu analogie
v neprospěch a zákazu zpětné působnosti platí i pro ukládání trestů
-
¢3.zásada ekonomie trestního práva
¢
¢4. zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný čin
¢- základem tr. odpovědnosti je tr. čin (ne jen myšlenky na něj nebo neprojevené názory apod.)
¢- trestný čin - § 13 TZ
¢- trestní odpovědnost je vždy spojena s jednáním FO, které ohrožuje nebo porušuje zákon
¢- české tr. právo je založeno na individuální tr. odpovědnosti, tedy odpovědnosti FO za její
vlastní jednání, nezná odpovědnost za cizí vinu ani odpovědnost PO nebo jiných subjektů
¢
¢5. zásada odpovědnosti za zavinění
¢- tr. odpovědnost závisí na spoustě podmínek → jednou z nejdůležitějších je existence psychického
vztahu ke skutečnostem, které zakládají tr. čin = subjektivní stránka tr. činu
¢- v závislosti na obsahu tohoto vztahu hovoříme o činu zaviněném či nedbalostním
¢- české TP je založeno na subjektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za zavinění (nezaviněné
následky se nepřičítají, s výjimkou tr. činu opilství)
¢- § 13/2 TZ
¢

¢NOVÁ KODIFIKACE TRESTNÍHO ZÁKONÍKU JE ZALOŽENA NA TĚCHTO ZÁKLADNÍCH ZÁSADÁCH:
¢
¢subsidiární úloha trestního práva (princip „ultima ratio“) jako krajní prostředek ochrany
jednotlivců a společnosti;
¢pachatele lze uznat vinným trestným činem a uložit mu za něj trestněprávní sankci jedině na
základě zákona („nullum crimen nulla poena sine lege“);
¢zákaz retroaktivity přísnějšího zákona v souladu s Listinou základních práv a svobod;
¢nepřípustnost analogie k rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a při stanovení trestů a
ochranných opatření, včetně podmínek jejich uložení (zákaz analogie in malam partem);
¢individuální trestní odpovědnost fyzických osob, vyjadřující odpovědnost jen za vlastní jednání,
čímž je vyloučena kolektivní odpovědnost;
¢trestní odpovědnost je založena na zavinění;
¢ukládání a výkon sankcí vyjadřuje přiměřenost trestání ve vztahu k závažnosti trestného činu a
osobě pachatele.
¢

¢Cílem nové kodifikace trestního zákoníku České republiky je zejména:
¢
¢Plně zajistit ochranu občanských práv a svobod a dalších hodnot garantovaných Ústavou a Listinou
základních práv a svobod, jakož i vynutitelnost důležitých příkazů a zákazů prostředky trestního
práva, byť jde o nejzazší řešení („ultima ratio“), nicméně však řešení v některých směrech
nepominutelné;
¢zajišťovat realizaci trestní politiky demokratické společnosti založené na principu humanismu,
směřující k sociální reintegraci pachatelů a zajišťující přiměřenou satisfakci obětem trestných
činů;
¢prohloubení diferenciace a individualizace trestní odpovědnosti fyzických osob a právních následků
této odpovědnosti;
¢dosažení komplexní právní úpravy ochrany mládeže tím, že trestní právo mládeže bude provázáno s
právní úpravou z dalších relevantních oblastí našeho právního řádu na základě vědeckých poznatků
nejen z oblasti trestního práva a kriminologie, ale i pedagogiky, sociologie, pedopsychologie a
pedopsychiatrie;
¢změna celkové filosofie ukládání sankcí, kdy je třeba především změnit hierarchii sankcí, v rámci
níž by byl trest odnětí svobody chápán jako „ultima ratio“ a byl by kladen důraz na individuální
přístup k řešení trestních věcí předpokládající širokou možnost využití alternativních sankcí k
zajištění pozitivní motivace pachatele;
¢důsledné oproštění od všech reliktů nedemokratického pojímání funkcí a účelu trestního zákona a
přihlášení se k ideové diskontinuitě s právním řádem z totalitního období;
¢dosažení srovnatelné úrovně s trestním právem moderního evropského standardu, při respektování
mezinárodních závazků České republiky a požadavků vyplývajících z evropských integračních procesů.
¢

¢Trestní právo procesní
¢    je odvětví práva, které chrání před trestnými činy zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR,
práva a oprávněné zájmy FO a PO tím, že upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, popř. i
jiných osob zúčastněných na trestním řízení, při zjišťování TČ, při rozhodování o nich a při výkonu
rozhodnutí a při předcházení a zamezování trestné činnosti.
¢
¢trestní řízení
¢    zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, popř. i jiných osob zúčastněných na
trestním řízení, jehož úkolem je náležitě zjistit, zda byl TČ spáchán, a je-li tomu tak, zjistit
jeho pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření, rozhodnutí vykonat, popř.
jeho výkon nařídit, dále působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné
činnosti a k výchově občanů
¢

¢ZÁKLADNÍ ZÁSADY TŘ V ČR
¢
¢zásady společné celému trestnímu řízení
¢zásada zajištění práva na obhajobu
¢zásady řádného zákonného procesu
¢přiměřenosti (zdrženlivosti)
¢rychlého procesu
¢
¢zásady zahájení trestního řízení
¢zásada legality
¢oficiality
¢obžalovací
¢
¢zásady dokazování
¢zásada presumpce neviny
¢vyhledávací (omezená pouze na přípravné řízení)
¢zásada bezprostřednosti a ústnosti
¢zásada volného hodnocení důkazů
¢
¢relativně samostatně stojí zásady:
¢zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností
¢veřejnosti
¢

¢Zásada zákonného řízení
¢§ 2/1 TŘ → „nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který
stanoví zákon“
¢ustanovení § 2/1 navazuje na čl. 8/2 LZPS a vyjadřuje zásadu řádného zákonného procesu
¢je nejdůležitější zásadou trestního řízení
¢Zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
¢vyjádřena v ustanovení § 2/7 TŘ → „Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se
zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.“
¢které organizace se pokládají za zájmová sdružení občanů ve smyslu TŘ, stanoví § 3/1 → jsou to
odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská sdružení s výjimkou
politických stran a politických hnutí, církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující
charitativní účely
¢Zásada zajištění práva obviněného na obhajobu
¢zakotvena nejen  v TŘ (§ 2/5, věta třetí, odst.13), ale i v čl. 40/3 LZPS; lze ji odvodit též ze
zásady uvedené v čl. 37/2 LZPS → „každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými
státními orgány, a to od počátku řízení
¢ústavněprávní vyjádření zásady práva na obhajobu je poněkud užší, než její charakteristika podaná
v TŘ → Listina spojuje právo na obhajobu s obviněným, kdežto TŘ s tím, proti němuž se vede trestní
řízení, tedy i s osobou podezřelého, jakož i s obviněným, obžalovaným a odsouzenýmZásada oficiality
¢Zásada oficiality
¢zásada oficiality v trestním řízení je projevem státoprávní ideje, že pouze stát má monopol
trestního stíhání → historickým vývojem došlo k tomu, že stát vyloučil při potírání zločinnosti
svépomoc a později omezil nebo dokonce zrušil soukromou trestní žalobu a převzal na sebe nejen
právo, ale i povinnost sám zakročit proti pachateli trestného činu
¢smysl této zásady spočívá v tom, aby trestné činy nezůstaly nepotrestány a aby byla dodržena
jednotná, zákonem předepsaná pravidla při jejich stíhání
¢povinnost orgánů činných v trestním řízení postupovat z úřední povinnosti (ex officio) je obecně
zakotvena v § 2/4 TŘ
¢Zásada legality
¢      jde o terminus technicus trestněprocesní nauky; slovo „legalita“ zde má užší smysl, než
v jiných souvislostech → nelze proto pro vyjádření této zásady použít českého překladu „zásada
zákonnosti“, která znamená něco jiného) je vyjádřena v § 2/3, v němž se státnímu zástupci ukládá
povinnost stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní
smlouva, kterou je ČR vázána, nestanoví jinak; stejnou povinnost stíhat má také policejní orgán →
zásada legality je konkretizací zásady oficiality pro etapu zahájení řízení
¢
¢
¢
¢

¢Prameny trestního práva hmotného
¢obecné dělení na formální (právní předpisy) a materiální (společenské okolnosti) prameny práva
¢pramenem TPH jsou všechny právní předpisy, které obsahují normy tr. práva hmotného (společně
s normami TPP tvoří ucelené právní odvětví trestního práva)
¢základní význam má čl. 39 LZPS: Jen  zákon stanoví,  které jednání  je trestným  činem a jaký
trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. (vyjádření
zásady nullum crimen sine lege scripta) → předpisy nižší právní síly nestačí, a to ani tehdy,
jsou-li vydány k provedení a v mezích zákona!!
¢ 1. Ústava
¢normativní právní akt nejvyšší právní síly
¢- čl. 27/1,2 – hmotněprávní exempce stíhání poslanců a senátorů
¢- čl.65 – vyloučení tr. odpovědnosti prezidenta (také hmotněprávní exempce)
¢ 2. LZPS
¢- součást ústavního pořádku obsahující četná ustanovení významná pro TP
¢- čl. 6/3, čl. 39, čl. 40/5, 6 , č. 7/2 → § 23/2 TZ
¢ 3. vyhlášené a ratifikované mezinárodní smlouvy
¢- jsou aplikačně nadřazeny obyčejným zákonům
¢- každý soudce posuzuje rozpor zákona a mez. smlouvy sám (čl.95/1 Ú)
¢- např.:
¢- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č.120/1976 Sb.)
¢- Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)
¢- Úmluva o právech dítěte (č.104/1991 Sb.)
¢- Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
(č.9/1996 Sb.)
¢4. trestní zákon ( z. č. 40/2009 Sb.)
¢1. část obecná - ustanovení společná zčásti nebo zcela všem trestným činům
¢ v úvodní hlavě je vymezena působnost zákona a v následujících základy trestní odpovědnosti,
okolnosti vylučující protipránvnost činu, zánik trestní odpovědnosti, trestní sankce, zahlazení
odsouzení, zvláštní ust. O někt. pachatelích a Hlava VIII potom obsahuje výkladová ustanovení
¢2. zvláštní část TZ - ustanovení věnovaná jednotlivým trestným činům, jejich charakteristikám a
trestům za ně
¢3. část obsahující přechodná a závěrečná ustanovení
¢
¢

¢5. další zákony
¢- TPH v ČR je právem kodifikovaným a je tedy skoro celé koncentrováno do jednoho předpisu – TZ
¢- kromě TZ platí však i jiné právní předpisy, které jsou nebo obsahují ustanovení hmotněprávní
povahy
¢- mezi ně patří:
¢- zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech
mládeže (ZOM)
¢- 165/1950 Sb., na ochranu míru
¢-  z.č. 184/1964 Sb., kterým s vylučuje promlčení stíhání nejzávažnějších trestných činů proti
lidskosti spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů
¢-  z.č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci
¢-  § 5 z.č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu
-z.č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a další.
¢6. amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky
¢7. nálezy Ústavního soudu
¢- pramenem TP jsou jen nálezy pléna ÚS, které ruší zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení
¢8. právní předpisy související s TP
¢- zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích a jiné předpisy upravující jiná, méně závažná společenská
jednání
-
¢

¢TRESTNÝ ČIN
¢legální vymezení trestného činu - § 13 TZK - Trestným činem je protiprávní čin, který trestní
zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
¢- § 6/1 ZSM – trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění
¢
¢POJETÍ TRESTNÉHO ČINU
¢existují dvě odlišná pojetí trestného činu: materiální (materiálně – formální, formálně –
materiální), formální – trestným činem je jednání, naplňující znaky uvedené v zákoně
¢ve formálním pojetí TČ musí zákonodárce stanovit znaky tr. činu tak přesně, aby případy, kdy
trestný čin má všechny tyto formální znaky, ale není pro společnost větší mírou nebezpečný, byly
minimální
¢výhodou formálního pojetí je tedy vyšší legalita podmínek trestní odpovědnosti, avšak s rizikem
přílišné tvrdosti zákona
¢platná právní úprava je založena na formálním pojetí trestného činu, a to ve spojení s materiálním
korektivem, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze
uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti
podle jiných právních předpisů (princip „ultima ratio“, zásada subsidiarity trestní represe = §
12/2 TZK)
¢materiální korektiv tak brání, aby jako trestné činy byly posuzovány bagatelní případy, jakož i
taková jednání, která nejsou pro společnost škodlivá.
¢
¢

¢Aby se jednalo o trestný čin, musí být naplněny formální znaky (znaky uvedené v zákoně)
¢ znaky uvedené v zákoně - formální stránka trestného činu:
¢- znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní
stránka, protiprávnost) = typové znaky
¢stanovený věk (§ 25) a příčetnost (§ 26) = obecné znaky (pro všechny trestné činy stejné,
neodlišují je navzájem)
¢u mladistvých pachatelů je třeba rozumová a mravní vyspělost (§ 5/1 ZSM) – jde o další podmínku
trestní odpovědnosti u mladistvých
¢jsou popsány jednak v některých ustanoveních obecné části TZK (definice forem zavinění) a jednak
ve zvláštní části TZK ve formě definic jednotlivých druhů trestných činů
¢
¢KATEGORIZACE TRESTNÝCH ČINŮ
¢V návaznosti na formální pojetí trestného činu trestní zákoník zavádí bipartici, tedy upravuje
nové rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny (§ 14 TZK).
¢Tato změna se promítne i do trestního řízení. U zločinů bude vedeno standardní trestní řízení, u
přečinů budou převažovat zrychlené formy řízení, odklony a alternativní řešení, včetně širokého
uplatnění prostředků probace a mediace.
¢• přečiny jou nejen všechny nedbalostní trestné činy, ale také ty úmyslné trestné činy, na něž
trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let,
¢• zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny,
¢• zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí
svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
¢
¢Podle § 111 se TČ rozumí jen čin soudně trestný a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona
nevyplývá něco jiného, též:
¢- příprava TČ (§ 20),
¢- pokus TČ (§ 21),
¢- účastenství na TČ ve formě organizátorství, návodu a pomoci (§ 24).

¢FUNKCE POJMU TRESTNÝ ČIN Z HLEDISKA VINY
¢
¢čin jinak trestný
¢ vedle pojmu „trestného činu“ neboli „činu soudně trestného“ počítá trestněprávní terminologie
ještě s „činem jinak trestným“ → čin jinak trestný je čin relativně beztrestný, tzn. beztrestný
v poměru ke konkrétním okolnostem případu; jinak, tj. za jiných okolností, je takovýto čin trestný
¢existuje ve dvou podobách
¢1) Čin pro nedostatek znaků subjektu (věk, příčetnost,…), subjektivní stránky (zavinění) nebo pro
nedostatek jednání (vis absoluta) není v konkrétním případě trestný
¢ nedostatek příčinného vztahu mezi jednáním a následkem, nedostatek následku samého, jakož i
absence konkrétního objektu trestného činu neznamenají nutně, že půjde o čin jinak trestný X
nedostatek vyjmenovaných znaků objektivní stránky, jakož i konkrétního objektu trestného činu jsou
pojmovými znaky určitých forem trestného činu, a sice přípravy a pokusu, tedy činů soudně trestných
¢
¢2) Činy nevykazující žádný stupeň společenské škodlivosti - činy v nutné obraně nebo spáchané za
podmínek krajní nouze (§ 28, § 29 TZK)
¢
¢trestné činy (činy soudně trestné) a činy jinak trestné představují právně relevantní skutečnosti,
na jejichž základě vznikají trestněprávní vztahy odpovědnostní a mimoodpovědnostní
¢trestný čin je výlučným základem trestní odpovědnosti X čin jinak trestný sám o sobě nikoliv →
může však představovat tzv. objektivní podmínku trestnosti, vedle podmínek subjektivních
¢
¢čin beztrestný
¢ čin beztrestný je čin absolutně beztrestný, tzn. za jakýchkoliv okolností
¢1)zákonodárce určité TČ z důvodů trestněpolitických obecně nekriminalizuje(např.sebevražda,
autointerrupce)
¢2) činy neuvedené ve zvláštní č. TZK (např. přestupek)
¢3) činy dovolené
¢činy beztrestné stojí z hlediska problematiky trestněprávních vztahů pochopitelně mimo rámec
trestního práva a těchto vztahů jím regulovaných
¢čin beztrestný nemůže na rozdíl od činu jinak trestného vystupovat ani jako tzv. objektivní
podmínka trestnosti
¢trestný čin ≠ protiprávní čin – pojem ZSM, sloužící jako souhrnné označení pro tr. čin, provinění
nebo čin jinak trestný
¢
¢

¢DĚLENÍ PROTISPOLEČENSKÝCH JEDNÁNÍ PODLE JEJICH ZÁVAŽNOSTI
¢
¢1. trestné činy dle TZ a ZSM
¢2. správní delikty FO, zejména přestupky
¢3. civilněprávní delikty
¢4. jiné společensky nežádoucí činy se škodlivými důsledky, které nelze kvalifikovat jako
protiprávní
¢
¢KLASIFIKACE TRESTNÝCH ČINŮ
¢trestné činy je možné třídit podle různých hledisek, například podle druhu chráněných hodnot (
viz. systematika zvláštní části TZK), podle formy zavinění ( trestné činy úmyslné – nedbalostní),
podle způsobu jednání (tr. činy spáchané konáním – opomenutím), podle toho zda je či není naplněna
objektivní stránka trestného činu, lze rozlišovat  přípravu (§ 7), pokus (§ 8) a dokonání tr. činu,
z hlediska zda vyvolávají účinek nebo nikoliv (trestný čin ohrožovací - poruchový) apod.
¢Klasifikace podle závažnosti typové:
¢a) zvlášť závažné zločiny – je trestná i příprava k těmto tr. činům - jde o úmyslné trestné činy,
u nichž horní hranice tr. sazby činí nejméně 10 let
¢b) trestné činy za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 5 let
¢c) trestné činy za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 3 let – za podmínek § 81, 84 TZK
lze dát podmínku
¢
¢

¢KLASIFIKACE DLE PROCESNÍHO HLEDISKA
¢
¢a) trestné činy za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 2 let – obviněného nelze vzít do
vazby (§ 68/2,3 TŘ)
¢b) trestné činy za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 3 let – rozhoduje-li v prvním
stupni okr. soud, je možné konat tzv. zkrácené přípravné řízení (§ 179a TŘ) na které navazuje
zjednodušené řízení před soudem
¢- jde-li o nedbalost, nelze vzít obviněného do vazby
¢- jde-li o provinění, je možné odstoupit od trestního stíhání
¢c) trestné činy za které lze uložit trest odnětí svobody max. do 5 let – řízení zásadně koná
samosoudce
¢- za podmínek § 307 TŘ lze podmíněně zastavit trestní stíhání, za podmínek § 309 TŘ lze schválit
narovnání
¢d) trestné činy za které lze uložit maximální trest odnětí svobody převyšující 5 let – rozhoduje
vždy senát a obviněný musí mít vždy obhájce (již v přípravném řízení - § 36/3 TŘ)
¢- podmíněné zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání nepřichází v úvahu
¢e) trestné činy za které lze uložit trest odnětí svobody min. 5 let – rozhoduje v prvém stupni
krajský soud (§ 17 TŘ)
¢

¢KLASIFIKACE PODLE OBJEKTIVNÍ STRÁNKY TRESTNÉHO ČINU
¢- příprava
¢- pokus
¢- dokonání
¢- spolupachatelství
¢- organizátorství
¢- návod
¢- pomoc
¢- TČ pokračující
¢- TČ trvající
¢- TČ hromadné
¢- pluralitní trestná činnost (souběh a recidiva)
¢- singulární trestná činnost
¢

¢KLASIFIKACE
¢
¢podle požadavku na zvláštní vlastnost, způsobilost či postavení pachatele
¢-  obecné x speciální x konkrétní
¢podle formy zavinění
¢- úmyslné x nedbalostní
¢vlastnoruční x spáchané za použití „živých“ nástrojů
¢podle formy jednání
¢- Komisivní (konání) x omisivní (opomenutí)
¢podle druhu následku
¢- poruchové x ohrožovací
¢
¢

¢MATERIÁLNÍ STRÁNKA TRESTNÉHO ČINU-SPOLEČENSKÁ ŠKODLIVOST
¢
¢Nový trestní zákoník vychází z formálního pojetí TČ, společenskou škodlivost tedy nelze chápat
jako materiální stránku TČ.
¢Pojem společenská škodlivost je spíše spojen se zásadou subsidiarity TP a jako taková se uplatňuje
mimo legální definici TČ.
¢ Podle § 12 odst. 2 TZ  „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze
uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti
podle jiného právního předpisu.“
¢Společenská  škodlivost má snad suplovat společenskou nebezpečnost, jde však o termín přesnější a
terminologicky vhodnější, a to zejména proto, že se vztahuje ke spáchanému činu, který zasáhl zájmy
chráněné TZ a v tomto smyslu je poškodil.
¢Z hlediska obsahu pojmu má být společenská škodlivost určována povahou a závažností TČ ve smyslu §
39 odst. 2 TZ: „Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu,
který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi za kterých byl čin
spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.“
¢

¢FORMÁLNÍ STRÁNKA TRESTNÉHO ČINU
¢
¢Podle úpravy zákona č. 140/1961 platilo, že aby se mohlo jednat o trestný čin, musí být
kumulativně naplněny formální i materiální stránka trestného činu, kdy materiální stránka
představovala splečenskou nebezpečnost.
¢Definice trestného činu dle §13 platného zákona č. 40/2009 zní:“ trestným činem je protiprávní
čin, který trestní zákon označuje za tresný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K
trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon
výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.“
¢Tedy bylo upuštěno od materiálního nebo formálně materiálního pojetí.
¢Autoři nového zákona jsou toho názoru, že tato skutečnost povede ke zvýšení jednotnosti při
výkladu a aplikaci zákona a k posílení rovnosti před zákonem.
¢Formální pojetí trestného činu odpovídá více logice trestního práva spočívající v tom, že se
řízení např. pro méně závažné výtržnictví zastaví, než aby se taková méně závažné výtržnictví již
předem nepovažovalo za trestný čin, což by mohlo mít především u mladistvých pachatelů za následek
destrukci právního vědomí sociálně etického významu výtržnictví.
¢Na druhou stranu společenská „škodlivost“ trestného činu je stále uplatňováno a to v legislativním
procesu, při stanovení, jaká typová jednání – skutkové podstaty (základní, privilegované i
kvalifikované) – jsou trestnými činy a s jakou trestní sazbou, jakož i v rámci výkladu trestního
zákoníku při uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu „ultima
ratio“ (§ 12 odst. 2), a dále samozřejmě i při ukládání trestů za formálně vymezené trestné činy
(přečiny a zločiny), kde se kritéria povahy a závažnosti činu vymezená v § 39 odst. 2 osnovy
trestního zákoníku uplatní jako základní kritéria pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
¢
¢

¢ FORMÁLNÍ STRÁNKA (ZNAK) TČ JE TVOŘENA:
¢- znaky skutkové podstaty tr. činu (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka,
protiprávnost) = typové znaky
¢- stanovený věk (§ 25) a nepříčetnost (§ 26) a zmenšená příčetnost ( §27 )  = obecné znaky
¢a) objekt tr. činu – společenské hodnoty (zájmy), proti nimž tr. čin směřuje (zájem na ochraně
majetku)
¢b) objektivní stránka tr. činu – jednání, následek a příčinnou souvislost mezi jednáním a
následkem.
¢fakultativními znaky jsou: místo a čas jednání, účinek jednání,  hmotný předmět útoku, prostředek
použitý ke spáchání tr. činu
¢c) subjekt tr. činu – kdokoliv, kdo je tr. odpovědný –
¢      Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného
činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná (§ 22 odst. 1 TrZ)= přímý pachatel  - přitom znaky
skutkové podstaty naplnil vlastnoručne (svémocné odloučení, § 387 TrZ) nebo za použití nástroje
-de facto i de iure neživého (=sekera, § 140 TrZ)
-de facto živého ale de iure neživého (=pes, § 145 TrZ)
-Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně
odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní
nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně.
Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve
zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní
odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. = nepřímý pachatel (§
22 odst. 2 TrZ) – tedy za použití nástroje de facto i de iure živého (=člověk).
-Pachatelem se rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i
spolupachatel a účastník ( organizátor, návodce, pomocník )(§ 113 TrZ)
¢d) subjektivní stránka tr. činu – vnitřní, psychický stav pachatele k protiprávnímu jednání
¢- obligatorním znakem je zde zavinění, výjimečně i pohnutka
¢e) protiprávnost – je u všech TČ, i když někdy není výslovně uveden. Dovozuje se z celého právního
řádu – např. porušení pravidel silničního provozu, předpisů o bezpečnosti práce, nakládání s jedy
¢Někde je tento znak zdůrazněn ve skutkové podstatě – neoprávněně ( neoprávněné podnikání,
Porušování  autorského  práva,  Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů),
bez povolení a podobně. Pokud chybí protiprávnost, např. v důsledku okolností vylučující
protiprávnost,( §28-32), nejde o TČ.
¢
¢

¢ZAJIŠTĚNÍ OSOBY OBVINĚNÉHO A PODEZŘELÉHO A OPATŘENÍ JINÝCH OSOB PRO TRESTNÍ ŘÍZENÍ
¢osobní přítomnost obviněného, jak u vyšetřovacích úkonů, tak u hlavního líčení, je stěžejní pro
dosažení účelu trestního řízení
¢1.  Předvolání
¢nejběžnější a základní prostředek k zajištění účasti obviněného na úkonech trestního řízení
(§90/1, 2 TŘ)
¢podstatou předvolání je výzva příslušného orgánu, aby se obviněný v určitý den a hodinu dostavil
zpravidla k tomuto orgánu, a to z důvodu v předvolání uvedeného
¢zpravidla písemná forma (může být i ústní – osobní nebo telefonické)
¢2. Předvedení
¢předvedení obviněného představuje důraznější způsob zajištění přítomnosti obviněného na procesních
úkonech (§90 TŘ)
¢3.  Pořádková pokuta
¢má charakter donucovací i výrazně sankční (§66 TŘ)
¢sankční povaha se projevuje v tom, že osobě, jež nerespektuje příkaz orgánu činného v trestním
řízení, lze uložit peněžní pokutu až do výše 50 000 Kč
¢4.   Zadržení
¢zajišťovací procesní úkon, který lze v neodkladných a naléhavých případech použít vůči obviněnému
(§75 TŘ) i vůči osobě podezřelé ze spáchání TČ (§76 TŘ)
¢podstatou je zcela krátkodobé omezení osobní svobody obviněného (podezřelého), a to na základě
opatření příslušného orgánu činného v trestním řízení za účelem přezkoumání, zda u ní jsou či
nejsou dány důvody vazby (§67 TŘ) – zadržení provádí policejní orgán
¢5. Příkaz k zatčení §69/1 TŘ
¢zatčením se rozumí zjištění pobytu, zadržení a krátkodobé omezení osobní svobody obviněného za
účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal
¢zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu
¢soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od zatčení vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji
propustit na svobodu
¢6. Vazba
¢nejzávažnější trestně procesní zajišťovací opatření, má vždy jen zajišťovací funkci
¢podstatou vazby je dočasné omezení osobní svobody obviněného rozhodnutím soudu v uzavřeném ústavu
(vazební věznici) ministerstva spravedlnosti. Vazba: útěková, koluzní, předstižná
¢
¢
¢
¢
¢
¢