Slyšící dítě neslyšících rodičů CODA (Children of Deaf Adults ) • „Jedná se o aktivní organizaci, jež se spolupodílí na mnoha výzkumech v oblasti znakového jazyka, psychologie, sociologie apod. Nabízí poradenské služby, pořádá různé semináře, společenské akce, kurzy znakového jazyka, setkání rodičů s dětmi atd. Nefunguje samoúčelně (…), podává nejnovější informace z oblasti znakového jazyka a přibližuje slyšícím lidem život Neslyšících. Veškeré jejich úsilí směřuje k zachování, podpoře a rozvoji dvojího kulturního a jazykového dědictví slyšících dětí neslyšících rodičů.“ • Coda-talk - způsob komunikace, který je častý mezi slyšícími dětmi neslyšících rodičů. Jedná se o směs znakového jazyka a mluveného jazyka, kterou mezi sebou používají výhradně slyšící lidé, kteří mají neslyšící rodiče (CODA). Narození dítěte • neslyšícím rodičům se téměř vždy rodí dítě slyšící • vývoj dítěte ovlivňují často prarodiče • přístup rodičů • pomoc rodině Jazyk dítěte a komunikační zázemí (nejen) v rodině dítěte • vliv – prostředí, v němž rodiče vyrůstali • tři způsoby komunikace neslyšících rodičů s jejich slyšícími dětmi: a) mluvení, b) smíšené mluvení a znakování, c) znakování a) mluvení • záleží na stavu sluchu obou rodičů a jejich schopnostech komunikovat mluveným jazykem b) mluvení + znakování • u těch rodičů, kteří chtějí se svými dětmi především mluvit, ale také mají pocit, že pouhé mluvení je pro ně neplnohodnotným způsobem komunikace • do svého hlasitého mluvení zahrnují nemanuální komunikaci a část slovní zásoby ČZJ popř. i s gramatickými rysy ČZJ • jde o individuální systém komunikace, který je v každé rodině jiný. • Dítě i rodič mluví svými jazyky. • Z lingvistického hlediska není možně míchat dva jazyky, aniž by nedošlo k tomu, že jeden nebo druhý jazyk je redukován. c) znakování • jako primární způsob komunikace ČZJ. • děti se učí rozumět ČZJ a vyjadřovat se v tomto jazyce stejným způsobem jako se učí slyšící děti slyšících rodičů rozumět češtině a mluvit v češtině. • mateřský jazyk - ČZJ • přirozeným jazykem - mluvený jazyk • dítě si osvojuje vedle jazyka (včetně komunikační kompetence) i komunikační normy a kulturu Neslyšících - vyrůstá do dvou kultur, jedná se o kulturu českou a kulturu českých Neslyšících. Bilingvismus a bikulturismus dětí • „skutečný“ bilingvismus • funkční bilingvismus • existují čtyři skupiny bilingvních lidí: 1) lidé, kteří se identifikují více s mluveným jazykem a se světem slyšících lidí, 2) lidé, kteří se sžili s oběma jazyky a světy 3) lidé, kteří se cítí mezi těmito dvěma světy ztraceni a nedokáží se identifikovat ani s jedním z nich 4) lidé, kteří se identifikují více se znakovým jazykem a kulturou Neslyšících, • prelingválně neslyšících dětí x slyšící dítě • sekvenční x simultánní bilingvismus Komunikační kompetence - normy • chování, které si slyšící dítě může osvojit z bezprostřední komunikace se svými neslyšícími rodiči nebo které se může naučit z komunikace s jinými neslyšícími lidmi (přáteli rodičů). • s komunikační kompetencí souvisí osvojování komunikačních norem • přitom na úrovni dvou jazyků se tyto komunikační normy mohou velmi lišit • neslyšící rodiče své slyšící dítě cíleně i spontánně učí od jeho nejranějšího dětství k tomu, jak má soustředit svou pozornost k nim samotným nebo na nějaký jiný objekt (člověka, zvíře, rostlinu, věc apod.) a jak s nimi má udržovat oční kontakt. • zahájení komunikačního aktu (např. pozdrav a začátek rozhovoru). • způsoby, jak zahájit komunikační akt (upoutat pozornost člověka), jsou: upřený pohled očí, bouchnutí do stolu či dupnutí na podlahu tak, aby neslyšící člověk ucítil vibrace vyvolané otřesem, nebo fouknutí, v případě, že má volající obě ruce „zaměstnány“ (např. foukne volanému na hlavu), popř. i pohození lehkého předmětu do zorného pole volaného člověka. Velmi vhodným způsobem, jak na sebe upoutat pozornost, je rozsvítit a zhasnout světlo v místnosti (když je přítmí nebo tma) . • další komunikační kompetence - schopnost odezírání. MALÝ TLUMOČNÍK • dítě není natolik psychicky, kognitivně, jazykově vybavené a sociálně zralé, aby pochopilo vzniklou situaci a přetlumočilo (přeložilo) obsahy sdělení. • dítě není jazykově a komunikačně kompetentní splnit daná očekávání. VELKÝ TLUMOČNÍK • slyšící dítě neslyšících rodičů v dospělosti mnohdy pokračuje s tlumočením nejen svým rodičům, ale i dalším neslyšícím lidem. • inklinace k „práci s lidmi“ • mnoho slyšících potomků neslyšících rodičů, kteří jsou tlumočníky, však není dostatečně jazykově kompetentní v ČZJ, aby svou práci vykonávali profesionálně. • slyšící potomek neslyšících rodičů nemá odstup od vzniklé komunikační situace a navyklým způsobem se snaží (podvědomě) situaci pro komunikanty usnadnit. • schopnost tlumočit (a překládat) není těmto lidem „vnuknuta“. Pidžin a kreol