Okruh č. 6 Logopedická péče o jedince se sluchovým postižením – doplnění (z Bc. Studia – viz materiály k tématu „Orální řeč u osob se sluchovým postižením “ + okruh č.5) Rozvoj komunikačních dovedností u dětí se sluchovým postižením Důsledky opožděné péče (u jedinců s těžkým sluchovým postižením) - se objevují v následujících oblastech: n vnímání n vývoj řeči n proces komunikace n kognice (poznávání) n sociální vztahy n emocionální n pedagogické n inteligence n profesní uplatnění Reedukace sluchu a řeči - moderní přístupy: n polysenzorické - reflexní metoda řeči van Udena - verbotonální metoda n monosenzorické - auditivně-verbální přístup Individuální logopedická péče (plán reedukace dítěte se sluchovým postižením) n reedukace sluchu (sluchová výchova) n reedukace řeči /rozvoj řeči n rehabilitace dítěte se SP Sluchová výchova * …„souhrn speciálně pedagogických postupů, jimiž se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost v oblasti postižené funkce“…(Janotová, 1996, s.5) * u SP dítěte je nutné rozvinout (někdy dokonce vyvinout) schopnosti auditivního vnímání a vybavit ho akustickými zkušenostmi Dělení způsobu reedukace Předpoklady pro úspěšnou reedukaci sluchu Podmínky sluchové výchovy * včasná diagnostika * kvalitní sluchadlo/ kochleární implantát * odborné vedení * uvědomění si existence zvuku * opětovné působení zvukového podnětu * spojení si sluchového vjemu s představou věci, osoby nebo činnosti, která je původcem zvuku (tzn.znát význam zvuku) * základní podnět musí být dostatečně silný * mozek musí být v bdělém stavu, nesmí být zaujat jinou činností či oslaben únavou * způsob reedukace musí respektovat psychické a fyzické možnosti jedince * dostatek sluchových zkušeností Cíl sluchové výchovy Sluchová cvičení podle obtížnosti (fáze sluchové výchovy) 1.detekce (uvědomění si přítomnosti zvuku) 2.diskriminace (porovnání dvou podnětů) 3.diferenciace dvou podnětů (určení, který ze dvou podnětů působil) 4.identifikace (určení zvukového podnětu) 5.porozumění Stupně obtížnosti her a cvičení dle způsobu jejich provádění 1. Dítě vidí předmět či obrázek, o němž se mluví – optimální podmínky pro poslech i odezírání 2. Dítě nevidí předmět či obrázek, o němž se mluví – dovídá se něm pouze na základě odezírání a poslechu 3. Dítě se již spoléhá pouze na sluch (dle úrovně sluch. vnímán dítěte) 4. Dítě je v prostředí, kde jsou záměrně zhoršené akustické podmínky. 5. Dítě poslouchá řeč z magnetofonu, reproduktoru PC či z rozhlasu (poslech reprodukované řeči) Složky reedukace řeči u dětí se sluchovým postižením n reedukace sluchu n rozvoj zvukové stránky řeči n rozvoj obsahové stránky řeči n rozvoj schopnosti odezírání řeči Rozvoj zvukové stránky řeči A) výslovnost B) modulační faktory Rozvoj obsahové stránky řeči A) slovní zásoba B) gramatická stavba věty Problémy s(e): n skloňováním podstatných jmen n časováním sloves n užíváním odpovídajících časů a rodů n osvojením si významu příslovcí n užíváním předložek n pochopením obsah. významu spojek a jejich užíváním ve větách n pochopením vztahu „otázka – odpověď“ Pomocné metody při rozvoji řeči n pohybová výchova n rytmická výchova n hudební výchova Shrnutí: n vědomé užívání hlasu n cvičení měkkého hlasového začátku n při fonaci užívat fonátor, vibrátor, inidikátor hlásek,… n odhmatávání vibrací n rozvoj slovní zásoby n nácvik správné výslovnosti (průpravná artikulační cvičení, fixace čelistního úhlu a správné polohy) n vyvození hlásek – PAZ, fixace hlásek n edukace řeči (cvičení v osvojování pojmů, reprodukce naučených pojmů, …) n globální čtení n otázky, odpovědi, rozhovor n popis obrázku Rehabilitace dítěte se SP n rozvoj hrubé motoriky n rozvoj jemné motoriky n grafomotorická cvičení n gymnastika mluvidel / oromotorika n dechová cvičení n hlasová výchova n modulační faktory n rozvoj zrakového vnímání n odezírání n cvičení paměti Literatura: BYTEŠNÍKOVÁ, I., HORÁKOVÁ, R., KLENKOVÁ, J. Logopedie a surdopedie.Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-136-2. JANOTOVÁ, N. Rozvíjení zrakového vnímání a odezírání sluchově postižených dětí. Praha: Septima, 1996. ISBN 80-85801-84-1. JANOTOVÁ, N. Odezírání u sluchově postižených dětí. Praha: Septima, 1999. ISBN 80-7216-82-6. KOMORNÁ, M. Psaná čeština českých neslyšících – čeština jako cizí jazyk. 2. vyd. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. ISBN 978-80-87218-29-7. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0329-2. LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-8-8. MATUŠKA, O., ANTUŠEKOVÁ, A. Rozvíjanie reči sluchovo postihnutých detí raného a předškolního veku. Bratislava: SPN, 1992. PULDA, M. Včasná sluchově-řečová výchova malých sluchově postižených dětí. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-210-2799-1. STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. Praha : MZ ČR, 1998a. ISSN 0323-0732. VANĚČKOVÁ, V. Výchova řeči sluchově postižených dětí v předškolním věku : metodická příručka pro učitele. 1. vyd. Praha : Septima, 1996. ISBN 80-85801-83-3.