PdF MU Věra Vojtová, 2010
‹#›
PdF MU Věra Vojtová, 2010
1
Diagnostika zaměřená na chování

PdF MU Věra Vojtová, 2010
‹#›
PdF MU Věra Vojtová, 2010
2
Kritéria podle Kadzima 1 (1993)
nVyužít speciálních nástrojů či skupin nástrojů se zaměřením na konkrétní problém jedince –
neorientovat se pouze na multidimenzionální;
n
nDiagnostika prosociálních dovedností je rozhodující. Cílem diagnostiky a intervence není pouze
redukce antisociálního chování, ale i nahrazení antisociální chování pozitivním společenským
chováním.

PdF MU Věra Vojtová, 2010
‹#›
PdF MU Věra Vojtová, 2010
3
Kritéria podle Kadzima 2 (1993)
n· Srovnání chování dítěte s normou musíme si uvědomit rozdíly mezi jednáním dítěte
s problematickým chováním a jednáním jeho vrstevníků stejného věku a pohlaví.
n·Chování dítěte musí být hodnoceno v sociálním kontextu. Při diagnostice je nutné zohlednit i
rodinné charakteristiky a klima třídy, které se na problému mohou podílet. Intervence a diagnostika
by měly brát v potaz více aspektů než pouze chování dítěte.
n·Průběžné hodnocení je nutné z důvodu monitorování pokroku, a pokud je intervence nevyhovující,
její úpravy.
n

PdF MU Věra Vojtová, 2010
‹#›
PdF MU Věra Vojtová, 2010
4
Diagnostika sociálních dovedností
nnapříklad naslouchání, zdravení, zapojení ve hrách, sebekontrolu, přiměřené vyjádření hněvu a
nesouhlasu atd.
nPřesné a systematické hodnocení sociálních dovedností musí být také doplněno hodnocením
efektivnosti pokusů o zlepšení těchto dovedností, hodnocením způsobu, jak je studenti používají
v každodenních situacích;
nvlivu na zlepšování postavení jedince mezi vrstevníky.

PdF MU Věra Vojtová, 2010
‹#›
PdF MU Věra Vojtová, 2010
5
Analýza účelnosti chování
nodhalit účel, jemuž chování slouží;
n
n jaké důsledky, zisky či výhody chování přináší;
n
nposkytují vodítka k vytvoření změn v prostředí (např. úkoly, pokyny, posilování (odměna/trest)),
které problémy zmírní nebo jim zamezí úplně.

PdF MU Věra Vojtová, 2010
‹#›
PdF MU Věra Vojtová, 2010
6
Učitelé se by měli zajímat nejen o to, jak studenti reagují na jejich výuku,
ale i o to, jak oni sami reagují na studenty.
nVe třídách pro děti s poruchami chování dominují neutrální a negativní pokyny učitelů.
nUčitelé zřídka kdy zadávají práci, ve které by studenti měli šanci uspět, a která by poskytla
bezprostřední a časté pozitivní posilování.
nNaučit učitele změnit tyto vzorce chování není snadné.
nKauffman, 2001