Internalizované poruchy chování
VOJTOVÁ, V. Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku a s poruchami chování jako perspektiva kvality
života v dospělosti.
Brno: MSD, 2010 ISBN 978-80-210-5159-1

Paprskový diagram
Internalizované (emocionální) poruchy
Úzkostné
poruchy
Touha
po
dokonalosti
Obsedantně-
nutkavá
porucha
Deprese
v dětství
Strachy,
fobie
Vysoce
Kontrolované
chování

Průvodní znaky
lNejsou ve školách na chování dítěte/žáka vždycky viditelné;
lovlivňují jeho prožívání školních událostí, vnímání stresů a různých výukových situací;
ltýkají dětí/žáků všech věkových kategorií;
l
lVyznačují se dlouhodobými příznaky osamělosti, smutku a celkové nedůvěry ve vlastní perspektivu.
l

Charakteristické znaky
lVětšinou jsou reakcí na psychosociální stres způsobený událostmi, jako jsou např. kritické životní
situace a zážitky spojené se zneužíváním, týráním, šikanou, dlouhodobou neuspokojivou situací, se
špatnými školními výsledky, s krizovou situací v rodině apod…;
lTendenci k úzkostným reakcím, ke strachu ze selhání v náročných situacích mívají citově labilní
děti/žáci, které jsou ve vztahu k okolnímu světu zpravidla nejisté, zvýšeně sugestibilní, jejichž
sebevědomí bývá nízké.

Afektivní poruchy
lÚzkostná porucha bývá diagnostikována u dětí s dlouhodobě přehnanými, popř. nereálnými obavami,
které ovlivňují jeho každodenní fungování.
l
lÚzkost je vnímaná jako negativní ladění celkového prožívání se somatickými symptomy obav a strachu

Kategorizace úzkostných poruch
lseparační úzkostná porucha v dětství;
lsociální úzkostná porucha,
lfobická úzkostná porucha v dětství

Školní fobie – dilema kategorizace
lNejde o záškoláctví – rozlišovat
lDilema, zda patří k separační kategorii nebo fobické???
lZnaky:
ldítě/žák mívá ve škole závažné problémy, které často končí dlouhodobou nemocí spojenou s absencí,
lvážné emoční rozladění, nadměrná bázlivost, nevyrovnanost nálad, výbuchy vzteku, stížnosti na
nevolnost (ranní nevolnosti),
ldítě/žák často zůstává doma s vědomím rodičů – jednodenní absence atd.
lchování dítěte/žáka neprovází jiné problémové chování.

Intervence - behaviorální východiska
lCílem je postupné oslabování vztahu mezi negativním prožíváním a školou.
l
lRiziko: podceňování potřeby intervence:
l
lEfektivita: včasnost, komunikace, pozitivní motivace, postoje, verbalizace strachů, režim,
plánování kroků výuky a učení…
l

Prevence školní fobie



Prognóza
lMezi dětmi v psychiatrické léčbě je podle literatury až 3,5-8 % dětí s intenzivními nebo výraznými
projevy strachu, fobie nebo úzkosti.
lPřibližně 3,5 % dětí v průběhu svého života zažívá nějakou klinickou fobii, s vrcholem mezi
10.-14. rokem života. Odhady výskytu školních fobií se výrazně liší: od 0.04 % do 8 %

Dětská deprese
Riziko: mnohdy dobře skrývaná
lSymptomy:
lpřetrvávající depresivní nálada;
lnechutenství, nebo naopak přejídání,
lšpatný spánkový režim,
lnedostatek energie,
lzvýšená podrážděnost.
l
lVe škole:
lnápadně malá odezva na lákavé aktivity a stimuly;
lnízká sebeúcta,
lnedostatek pozornosti;
lnedůvěra v možnost ovlivňovat věci kolem sebe.

Formy dětské deprese
lÚtlumová:
ldepresivní nálada,
lneschopnost prožívat pozitivní city a radost (anhedonie),
lzvýšená unavitelnost,
lsnížená psychomotorická aktivita
lKognitivní
ldepresivní nálada spojená
ls pocity viny,
lbeznaděje,
lpodrážděností a
lsebevražednými úvahami

Negativní myšlení při dětské depresi
Zaměření reflexe
Osobní výkon
Schopnost ovlivnit události
Minulost
Pocity viny a studu
Obava z opakování chyb
Přítomnost
Pocity selhání
Pocity bezmoci
Budoucnost
Očekává horší perspektivu
Pocity beznaděje

Znaky dětské deprese
lU dětí mívá deprese dlouhé trvání v opakovaných epizodických atakách.
l1-2% dětí a 4-8% adolescentů
lVýskyt u dětí nad patnáct let: snížení výskytu u chlapců - hypotéza, že chlapci své strachy vybíjí
v externalizovaných způsobech chování.
l - zvýšení výskytu u děvčat – hypotéza, souvislost s věkem  - uzavírají se do sebe.
lDlouhodobá deprese trvající přes dva roky zvyšuje úzkostnost dětí a snižuje jejich sebevědomí
(Kauffman, 2005).
lDo dospělosti depresivní stavy přetrvávají u 70 % dětí
l

Intervence – vysoká individualizace
l Potřebuje:
l podrobnou diagnostiku sociálních, emocionálních a kognitivních dispozic a kompetencí,
lanalýzu biografických krizových událostí se zřetelem na symptomy depresivních stavů,
lvyhodnocení aktuálních sociálních vazeb.
lLéčba medikací není v případě dětských depresí aktuální, léky podávané dospělým nejsou u dětí
účinné (Kauffman, 2005, Elliot, Place, 2002),
lVýznam psychologické nebo/a (speciálně)pedagogické intervence
¡ je proto jedinou cestou, jak posílit jeho fungování v běžných denních situacích a jak mu
zprostředkovat otevřenou perspektivní budoucnost.

Příklady modelů intervence depresivního chování u dětí
lBehaviorální intervence: pracuje s rolemi, se sociálními kompetencemi, s participací
v prosociálních aktivitách, s kauzálními faktory, se sebeprosazováním a sebekontrolou.
lKognitivní intervence - založena na předpokladu, že chování a nálada je důsledkem myšlení, takže
jeho změna může navodit změnu chování

Prointervenční model diagnostiky dětské deprese
lPředpokladem je vyloučení vazby deprese na jinou poruchu.
l
lDiagnostická hodnocení postupně reflektují následné oblasti:
l úroveň míry aktivity dítěte/žáka,
l deficity sociálních kompetencí,
l deficity sebekontroly,
l charakteristika depresivních projevů,
l úroveň míry sebevědomí a celkového pocitu neštěstí,
l omezení v sebevědomí a funkčnosti sociálních vztahů.
l Na prvním místě tohoto modelu stojí míra aktivity dítěte/žáka a na druhém sociálních kompetencí.