Estetika jako vědní disciplína – předmět estetiky 1750 – Alexander Baumgarten: Aesthetica (lat.) Frankfurt n.M. estetika – nauka o krásnu 1781 – Immanuel Kant: Kritika čistého rozumu – v ní definice, jinak Kritika soudnosti 1790 estetika – nauka o vnímání (řec.aisthétis) 1835 – Georg Friedrich Wilhelm Hegel: Estetika 1853 – Karl Rosenkranz Ästhetik des Häßlichen 1955 – Benátky – mezinár. Estetický kongres – separační tendence estetiky Předmět estetiky - tři oblasti krásna – A. Příroda (základ pro vznik estetického cítění) B. Mimoumělecké lidské výtvory (kvantitativní převaha) C. Umění (nejvíce teoretické pozornosti) - předmět teorie umění – umění samotné jako celek i ve všech složkách - předmět estetiky – jen otázka vnímání a citové roviny vnímání Vztah estetiky a jiných vědních oborů - k filozofii – estetika jako „filozofie krásy“ , „filozofie umění“, dnešní filozofii patří už jen ontologie a gnoseologie (poslední osamostatněné disciplíny – etika, estetika) - k psychologii – proces tvorby i vnímání - k fyziologii – vyšší nervová činnost, fyziologie vnímání aj. - k sociologii – hodnocení krásy, krása a vnímání jako společenský fenomén - k ekonomice – estetiky zboží, otázka uměleckého trhu aj. - k etice a pedagogice – vztah krásy a dobra, výchova uměním - k historickým naukám – dějiny umění, dějiny kultury, vývoj společenského statutu umělce a umění - k náboženství - k teorii jednotlivých uměleckých oborů (estetika a teorie hudby aj.) Estetika antického starověku Řecko 1. Celkově příznivé podmínky pro vzdělanost a umění 2. Tendence k řádu a harmonii Kalokagathie (kalos = dobrý, aghatos = krásný) ( F.Utitz upozorňuje, že v Řecku i renes. Itálii se považovalo za nevhodné v něčem vynikat (bylo by to naúkor jiných dovedností, Baltazar da Castiglione – renes. výchova šlechticů – výchova k harmonii, nelze v ničem vynikat) (F.Nietzsche poukazuje, že v Řecku se vedle tendence k harmonii objevuje i tendence „dionýzovská“, nespoutaná, expresivní 3. Tendence k objektivitě, mimésis = napodobení, realismus – naturalismus 4. Estetika v antickém Řecku dosud není systémem Hesiodos – krása ženy (kalon kakon – krásné zlo) Homér – krása lidí obecně (např. krása bojujícího jinocha) Pythagoras (6. st. př.n.l.) – hudební intervaly 1:2:3 = poměr obsahu kužele, koule a válce o stejném kruhovitém průměru, poměr malých celých čísel – tzv. harmonie sfér – základní zákonitosti vesmíru (návaznost – Kepler – Harmonia mundi) Polykleitos (5.stol.) – číselný proporční systém (Lyssipos, Praxiteles – 4.stol.) Démokritos (5. st. př.n.l.) Otázka původu umění A. umění je dar múz (bohové, genialita….) B. umění se lidé naučili od zvířat (tkaní, zpěv, stavění…) Účel umění – 1. Užitečnost, 2. Zábava, 3 Mravní zušlechtění Stanovil 4.základní barvy: černá – hrubé, bílá – sladké, červená – teplé, zelená - harmonické Gorgias (5.st.př.n.l.) Umění – krásný klam („kdo klame v umění, je spravedlivější než ten, kdo neklame“), otázka iluzívnosti v umění Účel umění – Uklidnit, utišit člověka, vyvolat soucit Sokrates (469-399) - kameník (otec sochař) - podřizoval krásno a estetiku etice a mravnosti - prosazoval pojmy kalokagathie a napodobení Účel umění – užitečnost ve smyslu etiky Platón (427-347) - také mimésis a realismus a naturalismus - ve filozofii idealismus – idea krásy je jednou z nejvyšších - umění hodnotí nízko - umění není stínem idejí, ale stínem stínů estetika už jako ucelená nauka Stupnice krásy (v dialogu Symposion): 1. Nejnižší - tělesná 2. Vyšší - duševní 3. Ještě vyšší - společenská 4. Nejvyšší – ideální (nedostupná) Spis Dialogy o kráse Dialog Kratylos – ideje – běžné věci jsou stínem idejí, umění je napodobuje, je tedy stínem stínů - kritika dionýského pojetí umění Aristoteles (384-322) Zakladatel obecné teorie umění (Platón – zakladatel estetiky) Spis Poetika (v něm mj. první rozbory děl) Pojem unitas multiplex – jednota v rozmanitosti (krásný je celek, který má v souladu jednotlivosti) Spojuje uměleckou tvorbu s poznáním Umělecké dílo je nový výtvor, nikoli mechanické zobrazení (napodobení) Typizace – umělec provádí „očistný“ výběr ze skutečnosti Teorie katarze – očištění, vykypění vášní, pak znovu rovnováha Po katarzi znovunastolení rovnováhy („rovnováha šťáv“) Klasifikace umění 1. Podle účelu: A. Užitná (slouží účelu) B. Mimetická (účinky plynoucí z katarze) 2. Podle prostředků: A. Výtvarná (barvy, tvary tóny..) B. Múzická (tanec, divadlo, poezie, hudba ..) 3. Podle předmětu: A. Umění představuje lidi lepší než jsou (tragedie idealizuje) B. Umění představuje lidi horší než jsou (komedie karikuje) C. Umění představuje lidi takové, jací jsou (nenašel ve své době příklad…..?) Vitruvius (1. st.př.n.l.) Deset knih o architektuře – obhajoba symetrie a mimésis Plotinos (1.st.př.n.l.) Zastává volné umění proti účelné architektuře, popisy děl Cicero (106-43 př.n.l.) Mužská krása (důstojnost) – ženský krása (půvab) Estetika středověku - rozporný vztah k antice – návaznost i popírání - důsledky rozporu mezi pohanstvím a křesťanstvím (sv. Augustin – vyrostl jako pohan, později pokřtěn) - antická svobodomyslnost versus křesťanský dogmatismus Tertullianus (160 – 222) - Credo quia absurdum est (Věřím, protože je to nesmyslné) - od doby Kristovy nám zvědavosti není třeba, ani bádání od doby evangelia - odmítá umění jako „léčku ďáblovu“ - navazuje na něj ikonoklasie - obrazoborectví - umění je proti Starému zákonu (neučiníš sobě podobenství) - kritika smyslovosti (nahá Venuše) Aurelius Augustinus (354-430) Spis De pulchritudinae (O kráse) (7 stupňů krásy: 1. z těla, 2. skrze tělo, 3. nad tělem, 4. směrem k duši, 5. v duši, 6. směrem k Bohu, 7. s Bohem) - symbolika čísel (1=dokonalost, jednota, 2=zlo, nedokonalost) - návaznost na Platóna – umění je klam, ale „nepraktický klam“ – prospívá zábavě a nepřináší zisk Tomáš Akvinský (1225-1274) - vrcholná scholastika, 1322 prohlášen za svatého - výklady křesťanství a Aristotela - krásu lze poznat rozumem, absolutní krásu=Boha nikoli - navazuje na princip unitas multiplex umění má: 1. celistvost (integritas), 2. podřízenost jednotě (harmonia), 3. jasnost (claritas) Estetika renesance „Renesance vzniká ne proto, aby se oživil duch antiky, ale lidé se obracejí k antice, protože vzniká renesance“ (J. Volek) - kolísání mezi materialistickým a idealistickým pojetím krásy - vznik teorií proporcí (návaznost na antiku) - harmonie (krása, harmonie proporcí) - koncept originality - rozpory ve vztahu umění a řemesla (Dürer – každé řemeslo je umění, Petrarca poezie=sestra filozofie, Michelangelo „sochař je zaprášený řemeslník“) Leone Battista Alberti (1404-1472) Deset knih o stavitelství, Tři knihy o malířství, O soše - perspektiva, bod, linie, plocha (vymyslel způsob měření hloubky moří) - základní barvy – červená-oheň, modrá-vzduch, zelená-voda, šedá-země) - harmonie přírody jako vzor Leonardo da Vinci (1452-1519) - „věda je prostředkem umění a umění je vědou“ - architektura – spojení matematiky a malířství - věda je napodobitelná, umění jedinečné a nepřenosné - Trattato della pittura - umění krásu nereprodukuje, ale produkuje Albrecht Dürer (1471-1528) - návrat k antickému pojetí umění – všechna řemesla - krása je různorodá x šerednost nerozrůzněná Estetika klasicismu 16. – 17. století René Descartes (1590 – 1650) 1618 Compendium musicae – o hudbě cogito, ergo sum (dubito, ergo cogito) - subjektivní pojetí krásy - racionální analýza smyslů – popsal dráhy citových vzruchů, I. P. Pavlov jej považoval za svého předchůdce - nižší psychické pochody – dané našimi smysly vyšší – duše člověka, „rozumová“ duše daná od Boha - nezáleží na tom, co je krásné samo o sobě, záleží na tom, jaký je náš subjektivní vztah k předmětu Německá klasická filosofie (konec 18. – polovina 19. století) Immanuel Kant (1724 – 1804) - estetický formalismus - kriticismus (překonávání dogmatismu a skepse) - subjektivismus – důraz na rozum, který vnáší řád do chaosu jevů - agnosticismus – nepoznatelnost „věcí o sobě“ Kritika čistého rozumu (1781) – filozofie, definice estetiky jako nauky o vnímání Kritika praktického rozumu(1785) – hlavně etika Kritika soudnosti (1790) – hlavně estetika Estetický soud – je člověku dán, nezávisí na rozumu Předmětem soudu není podstata jevu, ale jeho forma - jedině ve formě je krásno - pojem volné krásy (puchritudo vaga) - pojem vázané krásy (pulchritudo adhaerens) - utilitárnost - pojetí génia – „dar“ génia génius vědec (syntetik) x génius umělec (romantický individualista) Georg Friedrich Wilhelm Hegel (1770-1831) Spis Estetika (1835) princip triády: teze – antiteze – synteze klad – negace – negace negace Tři stádia umění: 1. Symbolické umění – architektura (primitivní kultury) 2. Klasické umění – sochařství (rovnováha formy a obsahu) 3. Romantické umění – malířství, hudba, poezie (subjektivita) nikoli ve smyslu historické posloupnosti, ale ve smyslu hierarchie od objektivity k subjektivitě (např. architektura nejlépe symbolizuje historická období) Krása * Krása vytvářená člověkem je vyšší než přírodní krása * „Věčná krása“ – jednota přírody v abstraktních formách (v geometrii, symetrii…) * důraz na idealizaci, nikoli jen kopii přírody