Základní pojmy vztahující se k problematice SPU

Poruchy učení - Definice expertů z USA (1980) – MATĚJČEK (1993):

Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými
obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči,
čtení, psaní, matematické usuzovaní nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a
předpokládají dysfunkci CNS. I když se porucha učení může vyskytnou souběžně s jinými formami
postižení (MR, smyslové vady, sociální, emocionální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí
(kultura, nevhodná výuka), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.

Dyslexie (lat.lexis-řeč, jazyk) – specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se
číst běžnými výukovými metodami. „Potíž se slovy“, porucha ve vyjadřování řečí psanou (v psaní) a
ve zpracování psané řeči (ve čtení). Problém v rozpoznání a zapamatování jednotlivých písmen,
zvláště s rozlišováním písmen tvarově podobných (b-d, s-z, t-j) nebo zvukově podobných (a-e-o,
b-p). Obtíže se spojováním hlásek v slabiku a souvislé čtení slov, což souvisí s oslabením v
oblasti spolupráce mozkových hemisfér a s očními pohyby. Porucha postihuje rychlost, správnost
čtení a porozumění textu.



Dysgrafie – specifická porucha grafického projevu, postihující zejména celkovou úpravu písemného
projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení
písmen. Záměna tvarově podobných písmen, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Tendence
směšovat psací a tiskací písmo. Potíže s dodržením lineatury a výšky písma. Pomalé a namáhavé
psaní, obsah napsaného v časové tísni nekoresponduje se skutečnými schopnostmi žáka. Vadné držení
psacího náčiní. Nutná vysoká míra koncentrace na psaní. Obtížná koncentrace na obsahovou a
gramatickou stránku projevu.



Dysortografie – specifická porucha pravopisu, často se vyskytující společně s dyslexií. Nepostihuje
celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se pouze tzv. specifických dysortografických jevů – délka
samohlásek, měkčení, sykavky, hranice slov v písmu. Objevují se vynechávky, záměny tvarově
podobných písmen v písemném projevu. Porucha negativně ovlivňuje proces aplikace gramatického
učiva. Při reedukační péči dělá dítě chyb méně, potřebuje na správné napsání více času. V časově
limitovaných úkolech se mohou chyby znovu objevovat. Chyby se mohou vyskytnout, i když si dítě jev
osvojilo a umí je ústně použít.



Dyskalkulie – specifická porucha matematických schopností. Týká se zvládání základních početních
výkonů. Multifaktoriálně podmíněná, při vzájemné kombinaci příčin organických, psychických,
sociálních a didaktických. Rozmanité projevy dle jednotlivých typů.
Typy (KOŠČ):

×          Praktognostická

×          Verbální

×          Lexická

×          Grafická

×          Operační

×          Ideognostická



Dyspinxie – specifická porucha kreslení charakteristická nízkou úrovní kresby. Neobratné, tvrdé
zacházení s tužkou. Neschopnost převést představu z trojrozměrného prostoru na dvojrozměrný papír.
Potíže s pochopením perspektivy.

Dysmúzie – specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby, obtíže v
rozlišování tónů, zapamatování melodie, rozlišováním a reprodukcí rytmu. Potíže se čtením a zápisem
not souvisí s dyslektickými a dysgrafickými projevy.



Dyspraxie – specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony, projevující se při
běžných denních činnostech i ve vyučování. Projevuje se pomalostí, nešikovností, špatnou úpravou.
Obtíže se projevují v psaní i řeči.


LMD (lehká mozková dysfunkce, lehká dětská encefalopatie, malá mozková poškození) – Třesohlavá
(1989), Train (1996):

Syndrom lehké mozkové dysfunkce se vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné
obecné inteligence s určitými poruchami učení či chování, v rozsahu od mírných po těžké, které jsou
spojeny s odchylkami funkce CNS. Tyto odchylky se mohou projevovat různými kombinacemi oslabení ve
vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti a kontrole pozornosti, popudů nebo motoriky (Clements, 1966).

U dětí s LMD se mohou, ale nemusejí projevit SPU, stejně tak SPU mohou, ale nemusejí vznikat na
podkladě LMD.


ADD – porucha pozornosti bez hyperaktivity (Zelinková, 2003):

Attention Deficit Disorder.

Prostá porucha pozornosti. Neobjevuje se impulzivita a hyperaktivita. Hypoaktivní, denní snění,
pomalí, problém se zaměřením a udržením pozornosti. Obtížně navazují sociální vztahy.


ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou (Zelinková, 2003):

Attention Deficit Hyperactivity Disorder.

Vývojová porucha charakteristická věku dítěte nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a
impulzivity. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit neurologickými, senzorickými, motorickými,
emocionálními problémy či MR. Neschopnost dodržovat pravidla chování a provádět delší pracovní
výkony ð ovlivnění vztahů mezi jedincem, rodinou, školou a společností.


Deficity dílčích funkcí:

Dílčí funkce je základní schopnost umožňující diferenciaci, rozvoj řeči a myšlení. U některých dětí
v předškolním věku můžeme pozorovat projevy, které by mohly znamenat riziko ve vztahu ke vzniku
SPU. Nehovoříme o poruše, ale deficitu některé z dílčích funkcí. Projevují se v různé míře a
intenzitě, nemusí být u všech jedinců s SPU.


Projevy deficitů dílčích funkcí – v kognitivních funkcích (Zelinková, 2003):

NEDOSTATEČNÁ INTEGRACE PSYCHICKÝCH FUNKCÍ:

×                      Zraková percepce, prostorová orientace

×                      Sluchová

×                      Automatizace

×                      Paměť

×                      Koncentrace pozornosti

×                      Motorika (HM, JM, GM)