Didaktika přírodopisu 1 Formy vyučování (výuky) Mgr. Libuše VODOVÁ Katedra biologie PdF MU terén Javořice 9 prace s mikroskopem (11) frontální výuka projektová výuka Osnova přednášek ¡ ¡RVP a jeho postavení v systému kurikulárních dokumentů ¡Přírodopisné učivo a jeho postavení v RVP ZV ¡Organizace práce učitele - přípravná fáze výuky, realizační fáze a diagnostická fáze ¡Organizační formy výuky přírodopisu ¡Metody výuky přírodopisu ¡Prostředky výuky přírodopisu ¡Didaktické zásady a jejich aplikace do výuky přírodopisu ¡Diagnostika vědomostí a dovedností žáků v přírodopisu ¡Přesah přírodopisného učiva do jiných předmětů – mezipředmětové vztahy ¡Výuka přírodopisu na různých typech ZŠ ¡Osobnost učitele přírodopisu a její další rozvíjení. ¡ ¡ FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU I.OBECNĚ DIDAKTICKÝ POHLED Co už byste již měli umět… …..vlastními slovy vysvětlit co je to forma vyučování (organizační forma vyučování) …..uvést příklady forem vyučování a stručně je charakterizovat …..roztřídit jednotlivé formy vyučování do skupin …..vysvětlit princip kategorizace forem vyučování …..vlastními slovy vysvětlit rozdíl mezi formou a metodou výuky Literatura VÁCLAVÍK, V. Organizační formy výuky. In KALHOUS, Z., OBST, O. et al.: Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, s.293-306. SKALKOVÁ J. Organizační formy vyučování. In SKALKOVÁ J.: Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. Výukové cíle Na konci hodiny bude student schopen…. …..vlastními slovy vysvětlit co je to forma vyučování (organizační forma vyučování) …..vysvětlit které faktory se podílejí na vymezení formy vyučování v přírodopisu …..vlastními slovy vysvětlit rozdíl mezi formou a metodou výuky ….uvést příklady forem vyučování v přírodopisu a stručně je charakterizovat (co si připravit, na co dát při na realizaci) …..roztřídit jednotlivé formy vyučování do skupin …..vysvětlit princip kategorizace forem vyučování …. vytvořit přípravu hodinu základního typu, laboratorních cvičení a exkurzí ….vlastními slovy vysvětlit jaký je rozdíl mezi exkurzí a terénním cvičením ….vlastními slovy vysvětlit rozdíl mezi individuální, hromadnou a skupinovou výukou ….vlastními slovy vysvětlit rozdíl mezi integrovanou a projektovou výukou FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU FORMA VYUČOVÁNÍ X ORGANIZAČNÍ FORMA VÝUKY - terminologie a definice nejednotné (přehled definic např. viz Podroužek 2003) = normativně stanovené prostorové, časové a osobní rámce konkrétní výchovně vzdělávací situace (Altmann; organizační formy) => způsob jakým je výuka organizována Pozn. Termíny výuka a vyučování jsou používány ve smyslu Skalkové (2007), tudíž je lze považovat za synonyma. II. POHLED OBOROVÉ DIDAKTIKY V biologii (Př) je určována: počtem a výběrem žáků prostorově (místem: učebna, laboratoř, bot. zahrada, les, park, louka) časově (dobou) posloupností učebních činností (souvisí s VVC a metodami) způsobem jejich vedení (učitel, odborník) II. POHLED OBOROVÉ DIDAKTIKY FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU - dvě hlediska klasifikace: normativní a sociální (Podroužek 2003) KLASIFIKACE VYUČOVACÍCH FOREM I. NORMATIVNÍ HLEDISKO = > dle způsobu organizace výuky vztahujícímu se k uspořádání prostředí (podléhá vývoji – nové ped. poznatky) = „organizační formy výuky“ v vyučovací hodina (hodina základního typu) v laboratorní práce (hodina laboratorních prací) v exkurze (hodina biologických exkurzí) v terénní cvičení (praktická cvičení v terénu) v vycházka v beseda v mimoškolní činnost FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU => podle způsobu organizace činností vyučujícího a žáků (= sociální povaha vyuč.) - někdy tyto formy souhrnně nazývány jako „kooperační formy výuky“ : Ø individuální výuka Ø hromadná výuka Ø individualizovaná výuka Ø skupinová výuka Ø výuka v odděleních Ø a další II. SOCIÁLNÍ HLEDISKO FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU - různé funkce: výkladová (zprostředkování nového učiva), opakovací (kontrola vědomostí, dovedností a návyků) atd. A) Přípravná část – vytyčení obsahu, rozsahu učiva, formulace VVC, volba metod (metodický postup), návaznost na dřívější učivo (opěrné pojmy – nové pojmy), zápis, příprava pomůcek a materiálů) B) realizační část - skládá se z „fází výuky“ = sekvence výuky, které jsou variabilní a vzájemně se prostupují (nejsou izolované a uzavřené) Optimální sled: motivace, expozice, fixace, diagnóza, aplikace Hodina základního typu FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska = „souhrn činitelů, které, podněcují, orientují a udržují chování člověka“ -nástroj jak zvýšit efektivitu učební činnosti žáků TYPY MOTIVACE A) Vnitřní motivace (žákův zájem) - žák se učí protože ho činnost zaujala - cílem je získání daných dovedností - přirozenou zvědavost lze využít jako motivační prvek k učebním činnostem - je samoudržující – čím více se tomu věnuji, tím více mě to zajímá a baví - př. koníčky, sport Hodina základního typu FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska 1. Motivace B) Vnější motivace - žák se učí proto, aby něco získal (pozitivní) nebo aby se něčemu vyhnul (negativní) - dosažení dovednosti není cílem, ale pouze prostředkem k splnění jiného cíle - jakmile je cíl dosažen – úsilí ustane (př. složená zkouška, dosažený titul) Vnitřní a vnější motivace nemusí být neslučitelné! Př. studujete VŠ, protože Vás zajímá biologie a přitom potřebujete získat titul, abyste mohli jít učit. Hodina základního typu FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska 1. Motivace ¡Posílení vnitřní motivace -vzbuzení přirozené zvědavosti – vzbuzení zájmu (badatelské úlohy) -výběr zajímavých a praktických témat -Nechat žákovi zvolit úkol - zodpovědnost za svůj projekt -hry ¡ ¡Posílení vnější motivace ¡ - odměna (jednička, plus, drobný dárek) ¡ - výhoda (volba otázky apod.) ¡ x nesmím odměnou vnější motivaci podkopat ¡ - uznání a pochvala (posílení žákovy prestiže ve třídě) ¡ - zdůraznění užitečnosti pro další život (povolání) – př. bez psaní všemi deseti se sekretářka neobejde Jak podporovat motivaci žáků? = zprostředkování nového učiva -zahrnuje všechny způsoby (=výukové metody), kt. vedou k osvojení učiva (nejenom výklad, ale i vysvětlování, vyprávění, práce s textem, pozorování, laboratorní činnosti apod.) -vytváří nové pojmy -formuje základy a východiska dovedností a návyků - FORMY VYUČOVÁNÍ V PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu 2. Expozice = upevňování osvojených vědomostí a dovedností (hl. rozdíl mezi výukou a živelným pozorováním) -návrat k osvojenému učivu v systému promyšlených učebních úloh -opakování, procvičování -systematičnost -logická návaznost a propojenost učiva -zajímavost opakování - střídání forem a prostředků -každý další návrat k již osvojenému učivu má být na obecnější úrovni – postižení souvislostí a pochopení podstaty jevů FORMY VYUČOVÁNÍ V PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu 3. Fixace - zahrnuje všechny typy diagnostiky: zkoušení, prověřování, hodnocení, známkování - zpětná vazba o žákově práci v průběhu celé výuky Cíl: soustavně zjišťovat aktuální stupeň osvojení učiva žáky (hledání příčiny a možného řešení) - diagnóze bude věnována samostatná přednáška FORMY VYUČOVÁNÍ V PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu 4. Diagnóza 5. Aplikace - použití získaných vědomostí v praxi a řešení nových praktických úloh a situací v životě - řešení pomocí algoritmu (sled jednotlivých operací) anebo samostatnou tvořivou činností žáků - Př. zadání domácího úkolu FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu časové rozvržení realizační části: organizační úvod – do 5 min (většinou 1-3 min) motivace 5min kontrola vědomostí, dovedností (cca 10-15 min) - opakování, zkoušení (ústní,písemné, praktické) - diagnóza expozice nového učiva – 20-25 min opakování a shrnutí – 3-5 min – fixace, aplikace FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu Zásady správné práce s tabulí (upraveno podle M. Hunter a A. Altmanna) 1. Nejdřív řekněte, pak napište - mluvíme rychleji než píšeme (žák slyší a zpracuje) - žák nedomýšlí větu než ji napíšete 2. Používejte klíčová slova a jednoduché nákresy - na tabuli nepiště celé věty, ale strukturované poznámky - zvýrazněte klíčové pojmy (žák se v textu neztrácí) - zapojení obou hemisfér: levá – analytické centrum – přiřazování informací k již známému pravá – „duševní zrak“ - zpracovává inf. přijímané komplexně (z řeči těla, tónu hlasu) FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu Zásady správné práce s tabulí (upraveno podle M. Hunter a A. Altmanna) 3. Umístění na tabuli = vztah => vytvářejte strukturovaný zápis (pojmy jsou na tabuli hierarchicky uspořádány) - používejte zažité symboly : -> => x 4. Než uvedete nový pojem, smažte tabuli - každý nový pojem musí být napsán na tabuli (vizuální vjem) - pozor na chaotické připisování, doplňování, mazání - mazání tabule - ztráta času – zadám třídě úlohu 5. Opravujte chyby - pokud žáci píší na tabuli graficky jim opravujte chyby FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina základního typu ¡příliš mnoho učiva (učitel žáky zahltí) ¡příliš mnoho odborných termínů (žáci mu nerozumí) ¡příliš mnoho názorných pomůcek (učitel tříští žákovu pozornost) ¡odbočování od tématu (podstatné zaniká ve směsi informací) ¡ nepřizpůsobí tempo průměru třídy ¡ vyvolává stále stejné žáky ¡ opakuje odpovědi žáků Časté chyby učitelů při realizaci vyučovací hodiny: Funkce: rozvíjení senzomotorických dovedností seznámení žáků s přírodninami A) Přípravná část: Ø odborná příprava (obsah, rozsah výuky) Ø technická příprava (mikroskopy, preparační soupravy, podložní sklíčka, kádinky apod.) Ø materiální příprava Ø metodická příprava (volba metod) Ø organizační příprava: kolik času je zapotřebí na celé cvičení, kolik času zaberou jednotlivé úkoly Hodina laboratorních cvičení FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska FORMY VYUČOVÁNÍ V PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska Hodina laboratorních cvičení - zahájení hodiny (zápis do třídní knihy) - téma LP (motivace – praktický význam LP, případně teoretický úvod do tématu): cca 5-10 min - instruktáž: seznámení s jednotlivými úkoly, postupy práce, zásady BOZP, zásady vedení protokolů: cca 5 -10 min - příprava pomůcek, rozdání materiálů: cca 2 - 5 min - práce žáků – učitel obchází a kontroluje (případně jim radí): cca 55 min - zobecnění výsledků – žáci formulují závěry jednotlivých úkolů: cca 10 min - zakončení hodiny – zhodnocení práce žáků, kázně apod.: cca 5 min - úklid materiálu, pomůcek, pracoviště – 5 min Pozn.: časové rozvržení je pouze orientační pro 90 min LP B) Realizační část: Cíl: seznámit žáky s jevy nebo přírodninami, které nelze ve třídě předvést – př. vztahy mezi organismy v jednotlivých biotopech, sbírka rostlin v muzeu, výrobní zařízení (pivovar, cukrovar, škrobárna) Výhody exkurzí - rozvíjení komplexního chápání přírody - aplikace teoretických poznatků v praxi - učitel pozná třídu mimo školu (charakterové vlastnosti žáků) - Místo exkurze: přednostně okolí školy (čas, finance, znalost regionu) Metody výuky: pozorování, výklad, beseda Hodina exkurzí FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska A)Dle časového hlediska: krátkodobé x dlouhodobé B)Dle tématu: tématické – k 1 tématu komplexní jednopředmětové komplexní vícepředmětové C) Dle poznatků: úvodní – žáci získají poznatky, které teprve využijí závěrečné – ověřují dříve získané poznatky Hodina exkurzí FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska TYPY EXKURZÍ Didaktická část: VVC, metodika (využít cestu zpět k opakování), zajištění pomůcek, volba úkolů pro žáky, opatření BOZP, učitel si trasu předem projde - Organizační část: - s předstihem informovat: žáky (téma, místo, čas, oblečení, obutí, pomůcky) rodiče (finanční požadavky, vybavení, časové rozložení, vyzvednutí dětí po exkurzi) vedení školy (změny v rozvrhu) - zajistit si plán trasy s terénem (vstup do zařízení), průvodce, jízdenky, vstupenky, další dozor atd. Hodina exkurzí FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska A)Přípravná část Úvod: shrnout zásady BOZP a chování během exkurze (např. netrhat chráněné rostliny) Výklad během exkurze -když ukazuji rostlinu, živočicha, minerál, horninu, shrnu rozlišovací znaky - u konkrétních organismů zmiňovat praktické věci a zajímavosti (žáci si je pamatují) - žáci si vedou poznámky (datum, místo, druhy) Závěrečné shrnutí: nové poznatky a jejich aplikace do výuky, kázeň Výstup z exkurze: plakát, nástěnka apod. (zopakování, informace pro rodiče, výzdoba třídy atd.) Hodina exkurzí FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska B) Realizační část Cíl: žáci si procvičí znalosti v terénu, objeví nové zákonitosti => aktivita na straně žáka (rozdíl oproti exkurzi) – pracovní listy, skupinové vyučování atd. • pro učitele náročná forma (po pedagogické + odborné stránce) • metody výuky: pozorování v přírodě, určování přírodnin podle klíčů, práce s pracovním listem • ekologická cvičení v přírodě – pochopení vztahů v rámci společenstva Terénní cvičení FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle normativního hlediska => podle způsobu organizace činností vyučujícího a žáků (= sociální povaha vyuč.) - někdy tyto formy souhrnně nazývány jako „kooperační formy výuky“ : Ø individuální výuka Ø hromadná výuka Ø individualizovaná výuka Ø skupinová výuka Ø výuka v odděleních Ø a další II. SOCIÁLNÍ HLEDISKO FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU -nejstarší forma výuky (používá se od starověku) - dříve: více žáků (různý počet) různého věku a různé úrovně znalostí v jedné místnosti – každý z nich má jiné učivo, pracuje individuálně, žáci spolu nespolupracují, učitel jejich práci řídí (př. vzdělávání dětí zámeckých pánů, vzdělávání v malotřídních školách) -dnes: 1 učitel učí 1 žáka např. v ZUŠ, výuka AJ, doučování, trénink vrcholových sportovců Individuální výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska II. SOCIÁLNÍ HLEDISKO Typické rysy individuální výuky (Solfronk, 1991) FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska § společně (v 1 místnosti) jsou vyučováni žáci různého věku a různé úrovně vědomostí §pro každého žáka je učivo stanoveno zvlášť §neexistují společné učebnice §každý žák pracuje samostatně (individuálně) §učitel se věnuje žákům individuálně §doba vyučování nemá pevnou pozici v průběhu dne ani během roku – je volná §rozmístění žáků není přesně určeno - 1 učitel učí skupinu žáků stejného věku a přibližně stejné úrovně znalostí (= školní třída) - začala se používat na přelomu 16./17.století (Jan Amos Komenský – Velká Didaktika) -uspořádání učebny – středověké tradice (analogie s uspořádáním lavic v kostele) -existují vyučovací jednotky (hodiny), vyučovací předměty a rozvrh hodin -hlavní výhody: jeden učí více => časová, organizační a ekonomická efektivnost -nevýhody: malá součinnost žáka a učitele žáci se musí přizpůsobit nastolenému tempu výuky žáci nekooperují Hromadná výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Typické rysy hromadné výuky (Kalhous a Obst, 2002) FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Ø celá třída probírá stejné učivo, plní stejné učební úlohy Ø u malotřídních škol: v rámci třídy 2 skupiny – učitel s nimi pracuje odděleně Ø učitel řídí všechny žáky nejednou Ø vyučovací jednotka je časově omezena – 45min, mezi hodinami jsou přestávky Ø vyučovací jednotky na sebe navazují, předměty se střídají Ø školní den organizován dle rozvrhu Frontální výuka x Samostatná práce FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska •Učitel stojí k žákům čelem (frons) •Žáci plní stejné úlohy ve stejném čase •učitel řídí všechny žáky nejednou => Společný postup všech žáků pod vedením učitele 2 TYPY HROMADNÉ VÝUKY •Žáci mají stejné zadání učební úlohy (např. pracovní list) •Každý žák pracuje samostatně => Plnění stejných učebních úloh samostatně - třída rozdělena na skupiny, které při řešení společného úkolu spolupracují -velikost skupin: rozhoduje učitel – dle typu učebních úloh -„dva to už jsou skupina“ – tzv. párové učení - učitel usměrňuje práci skupin - vznikla na přelomu 19./20. století => umožňuje: volit různou obtížnost učebních úloh, přizpůsobit tempo práce, rozvíjet komunikační, sociální kompetence a kompetence k řešení problémů Skupinová výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska - aktivizovat žáky, rozvíjet kompetence (komunikační dovednosti, řešení problému, k učení, pracovní, atd.) - Øvýměna názorů mezi žáky Ø argumentace a obhájení vlastního názoru Ø zobecňování závěrů Ø odpovědnost za kolektivní dílo (práci skupiny) Cíle skupinové výuky FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska žáci sami x učitel (většinou dle sympatií) (dle náhody – losem) => nerovnoměrné skupiny => početně rovnoměrné skupiny nemusí být rovnoměrné úrovní znalost => nesoustředěnost (baví se) => nespolupracují – práci si rozdělí nebo pracuje jen 1 (dle 1 či kombinace kritérií – např. počet chlapců ve skupině a úroveň vědomostí) Skupinová výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska kdo vytváří skupiny: v homogenní – všechny skupiny v rámci třídy pracují na stejném úkolu v heterogenní - každá skupina plní jiný úkol v diferencovaná – všechny skupiny mají stejné zadání úkolu, ale pracují s jiným materiálem Skupinová výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Typy skupinové výuky: Etapy skupinové výuky: 1) formulace učební úlohy 2) práce žáků ve skupinách – rozvíjení kompetencí 3) zprostředkování výsledků práce skupiny celé třídě 1) prostorové uspořádání (jak sedí žáci vedle sebe) 2) výběr žáků do skupin (náhodný x záměrný) 3) výkonnost žáků (mají být skupiny homogenní nebo heterogenní) 4) zájem žáků 5) vztahy mezi žáky (přátelské x nepřátelské) 6) věk žáků (malotřídky) Skupinová výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Co musím jako učitel při skupinové výuce zohlednit: - vznikla na konci 60. let 20. století -třída také rozdělena na skupiny -Cíl: rozvoj komunikativních,sociálních a personálních kompetencí + plnění další cíle vzdělávání =>žáci stráví v činnosti přímo související s výukou více času než při hromadné výuce Kooperativní výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Cíle: zohlednění individuálních rozdílů mezi žáky (i mezi vrstevníky) co nejvíce zapojit (aktivizovat) žáka – to co si zjistí sám si lépe zapamatuje -od 20. let 20.století (daltonský plán + winnetská soustava) Individualizovaná výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Etapy: 1) formulace učební úlohy 2) práce žáků ve skupinách – rozvíjení kompetencí 3) zprostředkování výsledků práce skupiny celé třídě Daltonský plán FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska - koncepci vytvořila Helen PARKHURSTOVÁ ve městě Dalton (Massachusetts, USA) - Školu založila r. 1919 – 3 ZÁKLADNÍ PRINCIPY: svoboda a zodpovědnost spolupráce samostatnost (osobní zkušenost) střídání skupinové výuky, výuky celé třídy a individuální práce Cíle: v aktivizace žáka v respekt žákům vůči ostatním v zodpovědnost žáků za svou práci v přispívat k výsledku celku Daltonský plán FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska - třída= laboratoř, žák sám rozhodne jakým způsobem bude na úloze pracovat - žák zvládá učivo samostatně a svým tempem: pro každý předmět plán práce na 1 měsíc – určeno, čeho má dosáhnout - žák se učí se odpovědnosti za svou práci (kompetence k učení) - třída= laboratoř, žák sám rozhodne jakým způsobem bude na úloze pracovat => umožňuje: volit různou obtížnost učebních úloh, přizpůsobit tempo práce, rozvíjet komunikační, sociální kompetence a kompetence k řešení problémů - „školy s uvolněnou třídní strukturou“ Daltonský plán V ČR FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska asociace Daltonských škol ČR ZŠ Chalabalova - fakultní škola MU a UK v Bratislavě ZŠ Husova Brno - „co může dělá žák, učitel je pouhým koordinátorem a rádcem“ - vznikla na přelomu 19./20. století -teoretický základ projektové výuky – John DEWEY (profesor filozofie, pedagogiky a psychologie, Chicago, USA) vvzorem „soustava domácnosti a okolí v minulosti“ vpropojení školy se životem vškola má být součástí skutečného života a poskytovat žákům zkušenost vvýchova nemá ovládat, ale vést vrespektoval individualitu žákovy osobnosti vCíl výchovy a vzdělávání: snaha o přirozený vývoj a společenskou zdatnost (využití získaných zkušeností) v „ gram zkušenosti je lepší než tuna teorie…Myšlení začíná tam, kde vznikají nějaké nesnáze….““ - - Projektová výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska - zakladatelem projektové výuky je William Heard KILPATRICK - žáci se mají učit na základě rozhovoru a řešením problematických situací, nikoliv teoreticky (definice, pojmy) Zásady: hlubší motivace sepjetí teorie s praxí škola je místo, kde žák skutečně žije PROJEKT= „ určitě a jasně navržený úkol, který můžeme předložiti žáku tak, aby se mu zdál životně důležitým, že se blíží skutečné činnosti v životě“ (Valenta In: Kratochvílová, 2006) Schéma projektu: cíl projektu – plán projektu – realizace - zhodnocení Projektová výuka FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Co je to projekt? FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska PŘÍHODA (1936): projekt je seskupení problémů projekt je vlastní podnik žáků (dává vyučování cíl a přispívá k jeho životnosti) VRÁNA (ředitel zlínských pokusných škol, 1938) PROJEKT: • je podnik • je to žákův podnik • je to podnik, za jehož výsledky převzal žák odpovědnost • je to podnik, který jde za určitým cílem MAŇÁK A ŠVEC (2003): „komplexní praktická úloha (problém, téma), spojen se životní realitou, kterou je nutno řešit teoretickou i praktickou činností, která vede k vytvoření adekvátního produktu.“ Typické rysy projektové výuky (Kalhous a Obst, 2002) FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Ø je to žákovský projekt Øovlivňují výběr tématu (vztahuje se k aktuálním otázkám a prostředí, ve kterém žáci žijí) Øaktivně se zapojují, jsou zainteresováni - pracují na něm rádi (vnitřní motivace) Øprojekt souvisí s mimoškolní činností Økonkrétní výsledky projektu – nejenom poznatky, ale i materiální produkty Přednosti projektové výuky FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska - vnitřní motivace - aktivizace žáka - rozvíjení kompetencí - k učení: studium pramenů, práce s informacemi, převzetí odpovědností za proces učení, - pracovní kompetence - kompetence k řešení problémů - sociální a personální: tolerance, zodpovědnost - zažití opravdové zkušenosti Nevýhody projektové výuky FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska - časová náročnost (přípravná i realizační část) - nevytváří systematické znalosti - vyučování snadno ztrácí soustavnost a důkladnost Cíl: „syntéza učiva vytváření těsných vazeb mezi jednotlivými vyučovacími předměty“ (Kratochvílová, 2006) - kritéria volby tématu: učitel usměrňuje práci skupin - vznikla na přelomu 19./20. století => umožňuje: volit různou obtížnost učebních úloh, přizpůsobit tempo práce, rozvíjet komunikační, sociální kompetence a kompetence k řešení problémů Integrovaná tématická výuka (ITV) FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Typické rysy integrované tématické výuky FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska Ø náročnost na část (příprava i realizace) Ø téma: klíčové učivo (např. Jezdíme autem, Počasí a podnebí, Domácnost, Šaty, Město a venkov, Robinson) ØUčební úlohy pro žáky Srovnání projektové výuky a ITV (Kratochvílová, 2006) FORMY VÝUKY PŘÍRODOPISU dle sociálního hlediska PROJEKTOVÁ V. ITV Ústředí zájmu úkol, problém téma Čí je to podnik žákův učitelův Výstup Produkt (výsledek) je znám od začátku a žáky motivuje (vnitřní motivace) Osvojení si tématu, dílčí výtvory při plnění jednotlivých úkolů Motivace žáka vnitřní vnější Činnosti Nejsou detailně naplánované Do detailu naplánované Role učitele Poradce (v pozadí) Řídící ale poradní Požadavky na žáky Větší míra samostatnosti a tvořivosti. Aktivita Menší míra samostatnosti a tvořivosti. Aktivita Přístup k výuce induktivní deduktivní Příprava Méně náročná – nemusí být detailní Náročná – do detailů Průběh Náročný na flexibilitu učitele, nenáročný na řízení Náročný na řízení, méně na flexibilitu Další formy: Diferencovaná výuka Týmová výuka Literatura na toto téma… ¡KALHOUS, Z., OBST, O. et al.: Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, s.293-306. ISBN 80-7178-253-X ¡ ¡SKALKOVÁ J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-41821-7 ¡ ¡ALTMANN, Antonín: Organizační formy ve výuce biologii: kapitola z didaktiky biologie. 1. vyd., Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972, 278 s. ¡ ¡KRATOCHVÍLOVÁ, Jana: Teorie a praxe projektové výuky. 1. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2006, 160 s. ISBN: 80-210-4142-0 ¡ ¡PODROUŽEK, Ladislav: Úvod do didaktiky prvouky a přírodovědy pro primární školu. 1. Vyd, Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2003, 247 s. ISBN 80-86473-45-7