Indoevropský souhláskový systém a jeho vývoj v praslovanštině



3 řady guturál


1.čisté veláry *k, *g

2. palatální veláry *k’ , *g‘

3. labioveláry    * k^w, * g^w



kentumové jazyky - západoevropské, např. germánské, románské, řečtina, východní chetitština

lat. centum (čteno s k-) = „sto“

satemové jazyky - např. indické, baltské, slovanské jazyky

sti. sátám, čes. sto



příklady:

kentumové: řec. hekaton, gót. hund

satemové: sti. s’ata, lit. šimtas, stsl. sЪto


kentumové: řec. kardia, gót. haírto

satemové: sti. vis’-, lit. širdis, stsl. srьdъce


kentumové: řec. oikos, lat. vicus, gót. weihs

satemové: lit. vieš-pats, stsl. vьsь, čes. veš(kerý)


aspirované varianty:

bh, dh, gh, g’ h, g^wh

příklady na původně aspirované souhlásky: čes. kosa - „kštice“, rus. kosa - „cop“ pol kosa -
„vrkoč“, bulh. kosa - „vlasy“, lit. kasa

čes. honiti, pol. honić, rus. goniť, sch. goniti, sti. hánti - „zabíjí“, ide. *g^whon-, *g^when-

čes. beru, lat. fero, řec. fero, sti bharami, ide. *bher-

čes. býti, lat. fui - „byl jsem“, ide. kořen *bheu-


některé změny hláskové v psl.

-          zánik souhlásek na konci slova

-          př. lit. sunus x stsl. synъ

-          3.os. sg. préz. sloves bere x lat. fert x čes. jest


nové psl. souhlásky:

ch - z ide. *s po samohláskách typu i, u a po r, k

např.: lit. viršus, stsl. vьrchъ, čes. vrch

            lit. vetušas (= starý), čes. vetchý

            lit. dausos, dausati, stsl. duchъ, dychati


z - znělostní asimilací ze s

např. čes. hnízdo, pův. ni-sdo (souvislost se seděti)


raně psl. konsonantický systém:

p          b

t           d          s          z

                        (š)

k          g          (ch)



+ r, l, m, n

neslabičné i, u