žObsah: ž1. Vývoj pohledu na dítě a dětství ž2. Vznik prvních předškolních institucí ž3. Mezník ve vývoji kurikulárních dokumentů ž4. Reformní pojetí předškolního kurikula ž5. Od osnov k programu výchovné práce ž6. MŠ a současné české kurikulum ž7. Mezinárodní klasifikace ISCED ž žPohled na dětství na počátku vývoje lidstva; qHumanismus a Michel de Montaigne (1533–1592); qMyšlení o výchově a J. Á. Komenský (1592–1670) přijetí dítěte z hlediska jeho svébytnosti a respektu k jeho specifickým potřebám; qTeorie přirozené, svobodné výchovy - zakladatel J. J. Rousseau (1712–1778) pedagogický naturalismus; qHnutí za novou výchovu – reformismus- J. Dewey (1859-1952), M. Montessori (1879-1952) a další. ž Bezvýhradná kázeň; „nemají ani duševní činnost, ani zřetelné tělesné tvary, které by je činily hodné lásky“…(montaigne); Komenský – nový pohled na dítě a dětství; Rousseau – nemilosrdná kritika stávajícího přístupu – zastánce „ přirozené výchovy“ – 2 – 12 let- období tělesného rozvoje (rozum spí); hnutí za novou výchovu=hnutí reformní – navazuje na pedagogický naturalismus – dětství chápe jako svébytný stav, nikoli přípravu na dospělost žHumanismus - ústřední ideje jsou: q Svoboda a tvůrčí síly člověka; q Uznání hodnoty každého člověka a jeho důstojnosti; q Úcta, porozumění a respekt k lidským právům; q Víra v člověka a jeho možnosti. ž Kořeny takto pojímaného pedagogického humanismu nacházíme již v díle J. Á. Komenského. ž žPedagogický naturalismus -vychází z odkazu J. J. Rousseaua. qOdmítá pohled na dítě jako na nedokonalého malého „dospělého“; qsnaží se je osvobodit od útlaku civilizované společnosti; q je zastáncem „přirozené výchovy“, založené na „přirozeném právu“ a „shodě s přírodou“, což v praxi znamená respekt k spontaneitě dítěte a jeho věkovým zvláštnostem. ž Dětství vnímá jako období, které je svou hodnotou rovnocenné s ostatními obdobími života člověka. Povinností dospělých je dítě i jeho věkové a individuální zvláštnosti respektovat. žRousseau naznačuje nové otázky: qjaký je vztah mezi přirozeným zráním a systematickým učením; qdo jaké míry výchovné působení má, může a smí zasahovat do přirozeného vývoje dítěte, případně ho urychlovat. ž Tyto myšlenky ovlivňují v průběhu 19. století vznik specializovaných vědních oborů zaměřených na dítě (např. vývojová psychologie, pediatrie, předškolní pedagogika). žReformní hnutí: Cílem nové výchovy je uvolňovat vnitřní síly dítěte, rozvíjet jeho tvořivost, samočinnost i odpovědnost za své jednání. qJe spojeno se jmény J. Deweye, E. Keyové, M. Montessoriové a dalších; qUsiluje o klíčové změny v pojetí a obsahu předškolního kurikula. žOdkaz reformního hnutí pro 21. století: qHnutí za novou výchovu ovlivnilo pedagogické myšlení o pojetí dětství tak, že celé 20. století věnuje tomuto tématu výsadní pozornost. Ta se promítá do boje za práva dítěte na úrovni mezinárodních jednání. q rok 1923, Ženeva - Deklarace práv dítěte, q rok1959 Charta práv dítěte, qrok 1989, mezinárodní Úmluva o právech dítěte, přijatá Valným shromážděním OSN v New Yorku. žOdkazem pro 21. století je osobnostně orientovaná výchova. } ž qPřelom 18. a19. století- přináší prudký růst průmyslu; qRodiče odcházejí za prací mimo domov; qNastává situace pro zakládání veřejných institucí pro děti předškolního věku; qSoučasně s tím vznikají otázky, jaký cíl výchovy a vzdělávání by měla tato instituce naplňovat. žV Evropě: q1779 ve Francii, vznik tzv. „útulen“ – pastor F. Oberlin; qV roce 1780 ve Skotsku, vznik „dětské školy“(infant school) – továrník, R. Owen; qPo vzoru Owena vznikají anglické dětské školy a jejich počet v r. 1827 činí 300 ústavů; qV první čtvrtině 19. století se tyto dětské instituce rozšiřují v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku, Dánsku a Švédsku; qNejpropracovanější systém měla Francie; qV Německu byla otevřena v roce 1840 „Kindergarten“ - ž F. Fröbela ( který je obecně pokládán za zakladatele dětských opatroven – dětských zahrádek). ž žZprvu měly sociálně pečovatelský ráz, později výchovný. ž ž ž qU nás vznikla první opatrovna v Praze Na Hrádku (1. 3.1832), vedená vynikajícím učitelem J. V. Svobodou; qJeho první výchovný program „Školka“ , představuje poměrně propracovaný systém počátečního vzdělávání. Předpokládá se, že vycházel také z díla J. Á. Komenského; qProgram kladl důraz na mravní výchovu, poučení o okolním světě, počáteční psaní a čtení. Byl doplněn metodickými pokyny a poznámkami. q q q q Hrabě Chotek – největší opatrovna v Praze Na Hrádku (pro 300 dětí) qPrvní německou dětskou zahrádku založil v Praze v roce 1864 J. Heinrich; qPrvní česká mateřská škola vznikla rovněž v Praze u Sv. Jakuba v roce 1869. Vedla ji M. Riegrová. ž Také dětské zahrádky a mateřské školky vykazovaly již ve svém programu výchovnou funkci jako stěžejní. q ž ž qŠkolský zákon z roku 1869 o povinné školní docházce umožňuje zřizovat při obecných školách školy pro „opatrování dětí“ qMinisterský výnos z roku 1872 rozlišuje již tři instituce. Mateřskou školu, která má doplňovat rodinnou výchovu a připravovat děti na školu a rozvíjet je po stránce tělesné, smyslové a duševní. Opatrovnu, jejímž cílem není příprava na školu. Jesle, které jako jediné pečovaly o děti do tří let. ž Tento výnos výslovně zakazuje výuku trivia v mateřských školách. ž žNové pedagogické tendence se objevují v roce 1908 v Návrhu zákona pro školy mateřské. žTen prosazuje: qnezbytnost respektovat potřeby dítěte; qnutnost odstranit z prostředí i programu MŠ školské způsoby organizace a práce. ž Hlavními propagátorkami těchto záměrů se staly Ida Járníková (MŠ v Pštrosově ulici v Praze) a Anna Sussová (MŠ nového typu v Brně). žOd počátku 20. století se prosazuje do života MŠ více pohybu, volnosti a spontánních činností. qPotřebám dětí má být uzpůsobeno prostředí, ale také organizace dne a metody práce. qMají být respektovány individuální potřeby dětí a jejich právo na svobodnou hru. qSe změnou vzdělávání v mateřských školách se objevují také požadavky na vyšší přípravné, ale i další vzdělávání učitelek. q ž Klíčový dokument, jako základ moderní koncepce předškolního kurikula je: ž Výchovný program mateřských škol - z roku 1927, Idy Járníkové s podtitulem „Přehled výchovných prostředků a jak jich užívat ve výchově malých dětí“ - představuje systematické pojednání o předškolní výchově z hlediska teoretického, praktického, koncepčního i metodického. qNení předpisem, ale nutí učitelku přemýšlet, hledat vlastní optimální cesty výchovného působení a cíleně studovat. q žNásledovaly: qModelové výchovné osnovy pro mateřské školy hlavního města Prahy (1938), qNávrh pracovního plánu pro mateřské školy (M. Bartušková, 1940), qProzatímní pracovní program pro mateřské školy (1945) – ještě pod vlivem reformního hnutí. qReformní snahy byly přerušeny 2. světovou válkou; qV poválečném období se postupně upouštělo od hlavních myšlenek spojených s respektováním individuálních potřeb dětí a jejich právem na svobodnou hru; qZákon o jednotné škole č. 95/1948 zařadil sice MŠ do školské soustavy, ale znamenal definitivní tečku za doznívajícím reformním hnutím. žJednotné školství přineslo: qÚřední normativy pod vlivem sovětských teorií; qFunkci kurikula plnil jednotný Pracovní program pro MŠ (1948), který navodil ideologicko-výchovný směr orientovaný ke kolektivismu. Cíl výchovy nespočíval v rozvoji samostatné osobnosti, ale ve formování občana oddaného socialismu. žVe stejném duchu byly zpracovány následné kurikulární dokumenty: qProzatímní osnovy pro MŠ (1953) – poprvé se objevuje rozčlenění do výchovných složek; toto pojetí omezovalo možnost respektovat přirozené dětské potřeby a uplatňovat individuální přístup k dětem. qOsnovy pro mateřské školy (1955) – představují ještě podrobnější verzi osnov předchozích. q qPokusné osnovy pro MŠ (1958) a Osnovy výchovné práce pro MŠ (1960) – poněkud uvolnily dosavadní trend. Kladly opět větší důraz na respektování věkových zvláštností. qNásledovaly Osnovy výchovné práce pro jesle a MŠ (1963) – cíl, poslání a úkoly předškolní výchovy jsou formulovány stále ideologicky, čemuž odpovídá obsah kurikula i pevně stanovený režim dne. ž ž Další etapa opouští „osnovy“ a nahrazuje je programy“ ve snaze „odškolnit se“ a prosadit vlastní specifika předškolní výchovy. qOd roku 1967 do roku 1984 vychází 4x „Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy“ s různými obsahovými nuancemi a řadou doplňujících metodických materiálů. qVždy se však jednalo o základní směrodatnou normu, strukturovanou do výchovných složek podle věku dětí. Úkoly byly předimenzované a významně orientované na úspěšné začlenění dítěte do školního vzdělávání. ž ž žPodstatný zvrat v před. vzdělávání přinesl rok 1989 žCíl předškolního vzdělávání je nově formulován takto: ž„ Předškolní výchova zabezpečuje uspokojování přirozených potřeb dítěte a rozvoj jeho osobnosti; probíhá ve spolupráci rodiny a předškolního zařízení“. žTato stručná formulace již naznačuje: qodklon od převážně řízeného učení; qústup od přípravy na školu; qobsah vzdělávání je ponechán na jednotlivých MŠ; qhlavní úlohou je poskytnout dítěti přiměřené podněty, podporu a vedení potřebné k pochopení světa a k zodpovědnému lidskému jednání. ž žDalší významnou změnu přináší rok 2004, kdy vychází ž„Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV), - VÚP Praha žVymezuje: qhlavní požadavky, podmínky a pravidla pro vzdělávání dětí v mateřských školách; qelementární vzdělanostní základ, na který může navázat základní vzdělávání; qzavádí termín „předškolní vzdělávání“, zahrnující aspekty výchovné i vzdělávací; qdefinuje cíle pro zajištění zdravého rozvoje a prospívání každého dítěte, jeho učení, socializace i společenské kultivace. ž ž RVP PV - popisuje specifika předškolního vzdělávání, která spočívají v tom, že: qse maximálně přizpůsobuje vývojovým fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám dětí; qje důsledně vázáno na jejich individuálně odlišné potřeby a možnosti; qvzdělávání v mateřské škole se stává otevřeným systémem, který se blíží rodinné výchově s níž spolupracuje jako s rovnocenným partnerem. ž qPředškolní vzdělávání má (podle řady výzkumů z celé Evropy) výrazný pozitivní vliv na pozdější úroveň studijních výkonů a celkovou úspěšnost ve vzdělávání i na sociální integraci a snížení delikventního chování. Je jedním z předpokladů k vytvoření odpovídající základny pro celoživotní učení. qInstituce předškolní výchovy se proto v evropských zemích začleňují do vzdělávací soustavy a jsou obdobně jako její ostatní články státem financovány a regulovány. žModerní pedagogika, J. Průcha - Dlouhodobé efekty předškolního vzdělávání ž ž Pro český termín mateřská škola se vyskytují v různých zemích různá označení. ž Aby bylo možné lépe porovnávat údaje v oblasti vzdělávání vytvořilo UNESCO (1997) - ž Mezinárodní standardní klasifikaci vzdělávání ISCED: žISCED 0 – preprimární vzdělávání žISCED 1 – primární vzdělávání žISCED 2 – nižší sekundární vzdělávání žISCED 3 – vyšší sekundární vzdělávání žISCED 4 – postsekundární (neterciární) vzdělávání žISCED 5 – první stupeň terciárního vzdělávání žISCED 6 – druhý stupeň terciárního vzdělávání ž 1.Které osobnosti v historii předškolní výchovy považujeme za její průkopníky? 2.Jak se nazývaly první instituce pro děti předškolního věku a kde vznikaly? 3.Kdo byl J.V. Svoboda a jakou instituci řídil? 4.Které období (v historii předškolní výchovy) je označováno jako reformní (jeho představitelé)? 5.Jaký významný odkaz zanechalo reformního hnutí pro 21. století? 6.Jak se nazývaly kurikulární dokumenty pro MŠ v poválečném období až do roku 1989? 7.Jaký dokument je závazný pro tvorbu kurikula současné MŠ? 8.