3. Hra jako základní prostředek vzdělávání
-Hra jako spontánní aktivita dítěte
-Hra jako metoda
n   (měla by vykazovat známky hry jako spontánní činnosti)

>

RVP PV (2004, s. 7)
nMetody prožitkového a kooperativního učení hrou
a činnostmi dětí, které jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, podporují dětskou zvídavost
a potřebu objevovat, podněcují radost dítěte z učení, jeho zájem poznávat nové, získávat zkušenosti
a ovládat další dovednosti. Ve vzdělávání je třeba využívat přirozeného toku dětských myšlenek
a spontánních nápadů a poskytovat dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity a jeho vlastní
plány. Učební aktivity by proto měly probíhat především formou nezávazné dětské hry, kterou se dítě
zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby[1].
n
[1] Učení dítěte na základě předávání a přijímání hotových poznatků je v předškolním vzdělávání
považováno za cestu nevhodnou, resp. málo vhodnou.

>

Charakteristické znaky hry
1.Hra je svobodným jednáním. Dítě si ji vybírá z vlastní vůle, vychází z jeho zájmu a uplatňuje při
ní vlastní fantazii. Svobodu dětské hry lze spatřit ve výrazu tváře dětí, který signalizuje
spokojenost, radost ze hry, potěšení.
2.Hra není „obyčejný“ život. Je to vlastně dočasné „vystoupení“ z tohoto života do sféry aktivity
s vlastní tendencí. I děti ví, že to, co dělají ve hře je „jen tak“. Hra ale zároveň odráží jejich
prožitky, jejich vidění světa.

>

n3.  Uzavřenost a ohraničenost je dalším znakem hry. Hra začíná a končí v určitém okamžiku.
Odehraje se.
n4.  Možnost opakování hry. Tím, že se odehrála, vstupuje do povědomí jako duchovní výtvor a může
se kdykoli opakovat.
n5.  Hra je řád. Vše, co je spojováno s vnitřním řádem hry, lze shrnout do pojmů rytmus a harmonie.
Jako výrazný prvek tohoto řádu uvádí autor pojem napětí. U dětí je napětí patrné v jejich
zaujatosti hrou, v ponoření se do hry, z kterého se mnohdy nenechají vytrhnout.
n

>

Co je a co není hra
nfunkčně bezobsažné činnosti, založené na mechanické manipulaci,  stereotypní, destruktivní,
agresivní či dokonce asociální činnosti
nmanipulativní činnosti dospělých
nOpravilová, 2009

>

LITERATURA
nCAIATIOVÁ, M., DELAČOVÁ, S., MULLEROVÁ, A. Volná hra. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-011-1
nDUPLINSKÝ, J. Dětská hra a psychologie. Pedagogika,  4/2001, s. 537 – 540.
nFONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8
nHAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole.  Praha: Portál,
2006. ISBN 80-7367-061-5
nHUIZINGA, J. Homo ludens. Praha: Mladá fronta, 1971.
nKOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha : grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3
nLANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN
80-7169-195-X
nMILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978.
nOPRAVILOVÁ, E. Předškolní pedagogika II. Hra. Liberec : Technická univerzita, 2004. ISBN
80-7083-786-1
nOPRAVILOVÁ E. Dítě si hraje a poznává svět. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
nPŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky, 1.díl. 4. vydání. Praha: SPN, 1964.
nSEVEROVÁ, M. Hry v raném dětství. Praha: Academia, 1982.

>