7. Metody práce s dětmi nMetoda prožitkového učení: nspontaneita nobjevnost nkomunikativnost nprostor pro aktivitu a tvořivost nkonkrétnost ncelostnost nMetoda kooperativního učení nSociální učení n > SPONTANEITA npřistupují děti k činnostem aktivně, samy ze svého vlastního popudu? Připravila jsem takovou nabídku, aby z ní mohly vybírat všechny děti? > OBJEVNOST nintegruji nové poznatky do starých? Navazuji na staré, stanovím je jako problém? Jsou vybrané poznatky z nejbližšího okolí, to co děti žijí? Postihuji je (podařilo se mi je pojímat) v logických souvislostech? Připravila jsem činnosti tak, aby umožňovaly dětem samostatně objevovat, řešit a tím si uspořádávat, zpracovávat a uplatňovat své dosavadní zkušenosti? Potom děti pronikají do reality a mají radost z poznávání. n > KOMUNIKATIVNOST nvytvořila jsem dětem prostor pro komunikaci (verbální i neverbální) a spolupráci ? Protože právě při ní se nejvíce komunikuje. n > AKTIVITA A TVOŘIVOST npromyslela jsem a připravila prostředí tak, aby se děti mohly rozhodovat mezi činnostmi, měly možnost experimentovat? Měly dostatek materiálu a pomůcek? n > KONKRÉTNOST npřipravila jsem konkrétní činnosti, neužívám příliš povídání o...? n > CELOSTNOST n nPiaget říká „Dítě myslí rukama“: volila jsem činnosti tak, aby procházely rukama dětí, bylo při nich zapojeno více jejich smyslů? n > KOPERATIVNÍ UČENÍ nviz znak prožitkového učení „komunikativnost“ > SOCIÁLNÍ UČENÍ nITV o učení: -10% toho, co slyšíme -15% toho, co vidíme -20% toho, co současně vidíme i slyšíme -40% toho, o čem diskutujeme -80% toho, co přímo zažijeme nebo děláme -90% toho, co se pokoušíme naučit druhé > Organizace vzdělávání nJe třeba využívat: npřirozeného toku dětských myšlenek a spontánních nápadů nposkytovat dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity a jeho vlastní plány. > nUčební aktivity by proto měly probíhat: npředevším formou nezávazné dětské hry, kterou se dítě zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby npřijímání hotových poznatků je jako cesta v učení dítěte předškolního věku nevhodná n > nV předškolním vzdělávání by měly být uplatňovány aktivity spontánní i řízené, vzájemně provázané a vyvážené, v poměru odpovídajícím potřebám a možnostem předškolního dítěte. nSpecifickou formou, vhodnou pro předškolní vzdělávání v podmínkách mateřské školy, je didakticky zacílená činnost, která je pedagogem přímo nebo nepřímo motivovaná, která je dítěti nabízena a v níž je zastoupeno spontánní a záměrné (cílené, plánované) učení. > nTyto činnosti mohou probíhat zpravidla v menší skupině či individuálně. nV souladu s postupujícím věkem a vyspělostí dítěte a na základě jeho narůstajícího zájmu o takové činnosti přirozeně přibývá těch, na které může navazovat systematická školní práce n > LITERATURA nHAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole (aktualizovaný program). Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7376-061-5 nKOŤÁTKOVÁ, S. Dítě a mateřská škola. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1568-1 nMATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-853-8 nPŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky, 1.díl. 4. vydání. Praha: SPN, 1964. nRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Věstník MŠMT, sešit 2, Ročník LXI, únor 2005. nRámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Věstník MŠMT. nSMOLÍKOVÁ, K. a kol. Pedagogické hodnocení v pojetí RVP. Praha : VÚP, 2007. ISBN 978-80-87000-10-6 nŠULCOVÁ, E. Význam předškolního věku pro zdravý vývoj populace. Československá psychologie, 1989, ročník XXXIII, č.2, s. 193 – 204. n n n n >