Dějiny ekonomických teorií II Karel Marx 1818 - 1883 nKapitál 1868 nPřevzal Ricardovu ekonomickou teorii nMísto ideje přirozeného řádu prosazoval historický materialismus – spol. a ekonomický řád je poplatný historicky dosaženému stupni vývoje spol. nJádrem koncepce je teorie vykořisťování známá jako teorie nadhodnoty nPracovní teorie mu byla nástrojem revoluce nTeorie akumulace kapitálu nNázor historicky nevyvratitelného zániku kapitalismu a vítězství proletářské revoluce Německá historická škola n1. pol. 19. stol nWilhelm Roscher, Bruno Hildebrant, Gustav Schmoller nOdmítá klasickou teorii přirozených zákonů nSpol. a ekon. vývoj je poplatný spíše konkrétnímu historickému vývoji Marginalistická škola nTeorie mezní užitečnosti je teorií subjektivní teorií hodnoty – chápe hodnotu jako subjektivní úsudek spotřebitele o tom kterém statku nWiliam S. Jevons nCarl Menger nNejvětší přínos marginální analýza – popisuje ekon. Rozhodování člověka na základě pozorování mezních ekon. veličin Neoklasická škola nAlfréd Marshall – dílo:Zásady ekonomie nArtur C. Pigou nLeon Walras nVilfredo Pareto nHodnotu chápe jako výsledek spol. působení nabídky a poptávky. nRovnovážná cena je tvořena dvěma principy užitečností i náklady, je subjektivní i objektivní. nZnakem školy je zájem o tržní rovnováhu – tím je dám i statický charakter neoklasické školy. nDalším problémem ekonomický blahobyt. nA. Pigou – Ekonomie blahobytu - specifikoval podmínky maximalizace uspokojení z daných ekon. zdrojů. Obhajoval přerozdělování bohatství od bohatých k chudým. Rakouská škola nCarl Menger nEugen Boem- bawerk nLudwik Mises nFriedrich A. Hayek nOd ostatních neoklasiků se liší: ndůrazem na individuální psychologii nodmítáním matematizace ekonomie norientací na spotřebitele n nJosef A. Schumpeter nNázor, že kapitalismus spáchá sebevraždu – ne v důsledku selhání, ale v důsledku úspěchu nF. a. Hayek dílo Cesta do otroctví nPodrobil socialismus zdrcující kritice nŠvýcarská škola nV. Pareto nProsazoval ekonomii jako pozitivní vědu nParetovo optimum Keynesiánská ekonomie nNeoklasická teorie – orientovaná na mikroekonomii nJohn Maynard Keynes 1883 – 1946 nZakladatel nové makroekonomické teorie nPochybuje o samoregulačních mechanismech trhu nNástroj stabilizace vidí v hospodářské politice státu nObecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz 1936 nPříčina ekon. problémů v nedostatečné poptávce agregátní a v nestabilitě investic nOdmítl platnost Sayeova zákona n Neokeynesiánská a postkeynesiánská ekonomie nNeokeynesiánství představuje velkou neoklasickou syntézu nVychází z předpokladu, že „obecná teorie „ je specifickým případem klasické teorie aplikované na ekonomiku s nedostatečnou poptávkou nJ. Hicks – nositel Nobelovy ceny za ekonomii n(model IS – LM) nP. A. Samuelson – model multiplikátoru nPostkeynesiánství nOdmítá otevření keynesiánké teorie klasickým teoriím nJ. Robinsonová, N. Kaldor Monetarismus n70.léta nŠkola ekon. myšlení, která spatřuje hlavní příčiny ekon. nestability v poruchách monetární politiky státu nPojem zavedl Carl Brunner nMilton Friedman – hlavní představitel nZasloužil se o znovuoživení víry v automatickou stability ekon. systému. nProkázal, že krizím předcházely chyby centrální banky v monetární politice nNavrhuje, aby se banky řídily zlatým pravidlem měnového růstu, aby zvolily, předem zveřejnily a pak dodržovaly určité – ne příliš vysoké tempo peněžního růstu nJeho myšlenek využila M. Tchatcherová, R. Reagan Další školy nŠkola racionálního očekávání nNoví keynesiánci nŠkola strany nabídky nŠkola veřejné volby nŠkola vlastnických práv