HODNOCENÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ – SYSTÉM KRITÉRIÍ PRO HODNOCENÍ VÝKONU UČITELE V E D E N Í Š K O LY, U Č I T E L É VÝZNAM HODNOCENÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ Pro efektivní práci školy je důležité vytvářet u pedagogických pracovníků jasné povědomí společných cílů a jejich smyslu. Významné je navození potřeby sdílení zodpovědnosti za trvalé zdokonalování, podpořené systematickou kontrolou všech hledisek pedagogické práce a plánováním jejího dalšího zkvalitňování. Hlavním smyslem profesního hodnocení pedagogů je především prostřednictvím jejich odborného rozvoje soustavně zlepšovat výsledky všech žáků školy. Sebehodnocení pedagogických pracovníků je stejně jako u žáků nejen nedílnou součástí procesu hodnocení, ale je současně jednou z významných kompetencí, kterou by žáci i pedagogové měli získat a používat. Individuálnímu profesnímu rozvoji každého pedagoga by mělo napomáhat hodnocení, které si učitel provádí sám nebo je hodnocen vedením školy. Pokud by hodnocení pedagogických pracovníků nemělo vliv na jejich profesní a odborný rozvoj, mohlo by se z něj stát jen další „papírování“, které si učitelé a vedení školy odbudou a dál už mu nemusejí věnovat pozornost. VÝKONNOSTNÍ KRITÉRIA Použití výkonnostních kritérií může poskytnout objektivní informace o kvalitě a úrovni práce pedagoga, jeho zaujetí pro učení a vyučování a být zároveň východiskem pro plánování jeho dalšího profesního vývoje. Stanovená kritéria umožňují posoudit učitelovu práci v různých oblastech a podle výsledku se pak zaměřit na jejich zlepšování nebo v opačném případě využít kvalitní výsledky pro rozvoj ostatních učitelů školy. Hlavním smyslem hodnocení podle výkonnostních kritérií není získat v konečném součtu maximální počet bodů, ale především si v jednotlivých oblastech uvědomit, jaká úroveň výkonu práce pedagoga je v této škole vnímána jako žádoucí, a naopak jaká úrovně práce je zcela nevyhovující vzhledem k realizaci školního vzdělávacího programu. Dalším významným důvodem pro zavedení výkonnostních kritérií byla také snaha co nejvíce „zobjektivizovat“ hodnocení pedagogů ve vztahu ke stanovování výše nenárokové složky platu (osobního hodnocení) v oblasti hlavních pedagogických činností. ZÁKLADNÍ OKRUHY PRO HODNOCENÍ PEDAGOGŮ I. Vědomosti z oboru II. Efektivní vedení výchovně vzdělávacího procesu III. Práce se vztahy ve třídě a rozvíjení sociálních dovedností žáků – vytváření bezpečného klimatu IV. Podílení se na životě školy V. Profesní růst a rozvoj POSTUP PŘI HODNOCENÍ PEDAGOGŮ Všichni pedagogičtí pracovníci se s tímto materiálem (případně jeho inovovanou verzí) seznámí na začátku nového školního roku. Na poradě jsou společně probrána kritéria pro průběžná hodnocení pedagogické činnosti učitelů. Hodnocení pedagogů se uskutečňuje v měsíci říjnu. Pedagogové zapíší vlastní hodnocení do záznamového listu (příloha 1). V další části hodnocení pedagoga se uskuteční individuální hodnotící pohovor s vedením školy – rozbor sebehodnocení, hodnocení vedením školy, předložení učitelova portfolia (doklady o absolvování kurzů a školení, přípravě a organizaci projektů, výukových seminářů apod.). Výsledkem rozhovoru je doplnění záznamového listu a návrh opatření pro další období. ČETNOST HODNOCENÍ Stálí pedagogičtí pracovníci budou takto hodnoceni za období 2–3 roky. Nový učitel bude hodnocen na začátku druhého roku svého působení ve škole a následně pak ještě ve třetím školním roce. SLEDOVANÁ KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ PEDAGOGICKÉ ČINNOSTI Plánování výuky: ■ jsou stanovovány oborové i výchovné cíle ■ cíle výuky jsou jasné a odpovídají potřebám žáků a požadavkům školního vzdělávacího programu ■ obsah učiva vychází z přirozeného světa žáků, vzdělávací cíle jsou smysluplné ■ zvolené činnosti vedou ke splnění stanovených cílů výuky ■ používané materiály jsou vhodné pro dosažení vzdělávacích cílů Učební prostředí – řízení výuky: ■ běžné úkony jsou dobře zvládány, čas je efektivně využíván ■ učivo je podáváno věcně správně ■ třída i přilehlé prostory jsou optimálně využívány ■ vyučující zjišťuje, co žáci o tématu již vědí, vychází z jejich zkušeností ■ stanovená pravidla jsou všem jasná a je soustavně a důsledně vyžadováno jejich dodržování ■ pokyny vyučujícího jsou jasné, přesné a žákům srozumitelné ■ žáci jsou vedeni k formulování otázek a problémů vzhledem k probíranému učivu ■ vyučující vede všechny žáky k tomu, aby pracovali s maximálním nasazením ■ forma písemného záznamu je funkční a přiměřená ■ nekvalitní práce není tolerována Vnímavý přístup k žákům – komunikace: ■ vyučující vnímá a respektuje rozdílné předpoklady a nadání žáků ■ vyučující poskytuje všem žákům přiměřený čas pro zvládnutí úkolu (učiva) ■ vyučující jedná s žáky autenticky a přirozeně, vztah k žákům je partnerský ■ vyučující poskytuje žákům žádoucí vzor kultury jednání ■ mluvený projev vyučujícího je zřetelný, srozumitelný, spisovný ■ písemný projev vyučujícího je čitelný, přehledný, gramaticky správný Vnitřní motivace a hodnocení: ■ žákům je zřejmá smysluplnost probíraného učiva ■ žáci mají dostatek možností si vzájemně radit, pomáhat, diskutovat a spolupracovat ■ žákům je poskytována možnost volby – zadávaných úloh, způsobu práce ■ pravidla pro hodnocení a klasifikaci žáků jsou vyučujícím respektována ■ chyba je všemi chápána jako součást učení ■ probíhá reflexe vyučovacího procesu ■ celková atmosféra třídy příznivě ovlivňuje vzdělávací proces Uvedená kritéria jsou zapracována do záznamového archu hospitační činnosti (příloha 2) a jsou průběžně sledována nejen při vyučovacích hodinách, ale i při dalších aktivitách a činnostech vyplývajících ze školního vzdělávacího programu. KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ VÝKONU PEDAGOGA V každém ze základních okruhů pro hodnocení pedagogů je použita čtyřbodová stupnice. Při hodnocení úrovně výkonu vychází jak učitel při sebehodnocení, tak i jeho hodnotitelé z klíčových slovních vyjádření v každém oddíle. Jednotlivé úrovně výkonu jsou podrobně charakterizovány v tabulkách. nevyhovující 0 popis zcela nežádoucího stavu úrovně práce dobrý 1 popis přijatelného stavu, dobré úrovně práce velmi dobrý 2 popis žádoucího stavu, velmi dobré úrovně práce výborný 3 popis výborné úrovně práce učitele I. VĚDOMOSTI Z OBORU Výborná úroveň práce učitele předpokládá, že pedagog bezpečně rozumí základním pojmům a formám výuky předmětu, který vyučuje. Chápe probíraná témata v širších souvislostech. Dokáže těžit nejen ze svých zkušeností, ale průběžně začleňuje do výuky i nové poznatky svého oboru. Má základní odborné předpoklady Učitel má odpovídající znalosti nejen ve svých předmětech, ale i pedagogické a psychologické. Pohotově se orientuje v pojmech a tématech svého oboru a je schopen je uvést do vztahů nebo aplikovat na praktické využití ve škole i mimo školu. Zná školní vzdělávací program Důkladně zná a chápe ve všech souvislostech všechny části školního vzdělávacího programu „Umět a znát, abychom si v životě věděli rady“. Zná i související dokumenty, ze kterých školní vzdělávací program vychází – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílou knihu). Těží ze zkušeností Učitel je zkušený odborník, který se zamýšlí nad efektivitou své výuky a hloubkou svých znalostí. Snaží se objektivně reflektovat svoji práci a dokáže při výuce těžit se svých zkušeností a efektivně využívat i zkušenosti svých kolegů. Vyhledává a při své práci smysluplně využívá příklady dobré praxe.z moderní pedagogiky a psycho– V E D E N Í Š K O LY, U Č I T E L É II. EFEKTIVNÍ VEDENÍ VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍHO PROCESU Výborná úroveň práce učitele předpokládá velmi dobrou znalost školního vzdělávacího programu, a z toho vyplývající volbu vzdělávacích aktivit tak, aby byly splněny jeho výchovné a vzdělávací cíle a zároveň respektovány individuální potřeby učících se žáků. Ti jsou aktivně zapojováni do výuky při řešení problémů, kritickém myšlení a dalších činnostech, které dávají smysl obsahové náplni jednotlivých předmětů. Při výuce je vytvářena aktivní a přitažlivá studijní atmosféra, důraz je kladen především na vytváření vnitřní motivace žáků. Učitel sleduje jejich pokroky, s rozmyslem a smysluplně jim zadává úlohy, řídí učební aktivity, hodnotí a podává jim zpětnou vazbu o jejich výkonech. Systematicky vede žáky k sebehodnocení. Plánuje výuku Učitel dokáže vytyčit smysluplné výchovné a vzdělávací cíle, správně volí a upravuje obsah učiva, dobře plánuje výuku, vybírá a používá materiály vhodné pro dosažení vzdělávacích cílů. Vzájemně propojuje všechny prvky výuky. Vede výuku Učitel je schopným manažerem dění ve třídě. Dokáže efektivně vést výuku a usměrňovat chování žáků, účelně využívá prostor třídy, hospodaří s časem, pracuje s materiály a usnadňuje učení. Vede žáky k aktivnímu přístupu Učitel má zkušenosti s nejrůznějšími výukovými metodami a umí je používat tak, aby vyhověl potřebám různých žáků. Systematicky sleduje jejich2pokroky a podle potřeby upravuje výuku. Pravidelně a zároveň smysluplně provádí se žáky reflexi a na jejím základě upravuje výuku. Vede žáky k dosahování osobního maxima Učitel plně respektuje individuální zvláštnosti každého dítěte a jeho právo na různost a individuální tempo. Pomáhá všem žákům v jejich intelektuálním, osobnostním i morálním rozvoji a umí v nich podporovat osobnostní rysy, které by měl mít každý úspěšný člověk. Vede žáky k vnitřní motivaci Učitel vytváří podmínky pro splnění všech předpokladů vnitřní motivace žáků. Vytváří a zprostředkovává smysluplné a autentické učební situace, které žákům poskytují možnost vlastní volby i spolupráce s ostatními a vedou je k přijímání zodpovědnosti. Zvyšuje motivaci žáků využíváním aktivních způsobů učení, probouzí v nich zájem a snahu po dosažení cíle a poskytuje jim soustavnou, přesnou a včasnou zpětnou vazbu. Plánuje výuku– V E D E N Í Š K O LY, U Č I T E L É III. PRÁCE SE VZTAHY VE TŘÍDĚ A ROZVÍJENÍ SOCIÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ ŽÁKŮ – VYTVÁŘENÍ BEZPEČNÉHO KLIMATU Výborná úroveň práce učitele předpokládá jeho pochopení a ztotožnění se základní filozofií školního vzdělávacího programu. Zná své žáky a respektuje jejich individualitu. Nahlíží na společenství žáků jako na spolupracující tým a chápe jeho pozitivní vliv na rozvoj každého jedince. Při své práci důsledně vytváří bezpečné prostředí a pozitivní sociální klima, které je základní podmínkou kvalitního učení. Zná žáky a jejich individualitu Učitel zná všechny důležité informace nezbytné pro stanovení podmínek efektivního učení každého žáka. Zná intelektuální potenciál a učební profil každého svého žáka a dokáže přizpůsobit prostředí tak, aby vyhověl rozdílným povahám i postojům a učebním stylům všech žáků. Vytváří ve třídě spolupracující tým Učitel vytváří prostředí soudržnosti, vzájemné úcty a důvěry mezi členy skupiny, kteří si dokáží vzájemně naslouchat, mít vyjasněná pravidla, postupy při spolupráci a jsou schopni společně řešit zadaný úkol. Vede žáky k naplňování pravidel soužití třídy Učitel společně se žáky vyvozuje pravidla soužití třídy. Stanovování mezí a limitů se uskutečňuje neautoritativními způsoby. Důsledně dbá na dodržování stanovených pravidel všemi žáky. Vede žáky k dosahování osobního maxima. a netoleruje nekvalitní práci a výkon žáků. Propojuje učivo s reálným Respektuje stanovená pravidla hodnocení Učitel dokáže tvořit různorodé a mnohostranně použitelné metody hodnocení odpovídající obsahu učiva s jasně stanovenými normami a výkonnostními kritérii. V plném rozsahu respektuje Pravidla pro hodnocení a klasifikaci žáků stanovená ve školním vzdělávacím programu „Umět a znát, abychom si v životě věděli rady“. III. PRÁCE SE VZTAHY VE TŘÍDĚ A ROZVÍJENÍ SOCIÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ ŽÁKŮ – VYTVÁŘENÍ BEZPEČNÉHO IV. PODÍLENÍ SE NA ŽIVOTĚ ŠKOLY Výborná úroveň práce učitele znamená, že je aktivním členem školního společenství, zajímá se o život školy a aktivně se do něj zapojuje. Svým přístupem vytváří a podporuje profesionální učební prostředí založené na vzájemném respektu. Při realizaci školního vzdělávacího programu spolupracuje a efektivně komunikuje s vedením školy, se svými kolegy i ostatními zaměstnanci školy a v neposlední řadě také s rodiči žáků. Účastní se života školy Učitel prokazatelně podporuje aktivity související se školním vzdělávacím programem i aktivity jdoucí nad jeho rámec (zvláštní události, sportovní a jiné akce pořádané pro žáky a rodiče). Dokáže kvalifikovaně prezentovat vzdělávací program školy a školu na veřejnosti. Spolupracuje Učitel dokáže pozitivně komunikovat a spolupracovat se svými kolegy a ostatními pracovníky školy ku prospěchu celého školního společenství a je ochoten přispět svými schopnostmi a zkušenostmi ve prospěch ostatních. V plném rozsahu respektuje rozhodnutí a opatření, která byla společně učiněna a přijata. Efektivně komunikuje Učitel efektivně komunikuje se všemi kolegy a všemi členy vedení školy. Je schopen při společném rozhodování vyslechnout a respektovat názory ostatních členů pedagogického sboru. Respektuje důvěrnost informací, které ve škole získá. Učitel efektivně komunikuje a spolupracuje s rodiči: ■ jako zdroj informací pro zajišťování pravidelné informovanosti ■ jako partner, který jim pomáhá se vzděláváním a výchovou jejich dětí ■ objasňuje a vysvětluje koncepci školy, aby se s ní rodiče mohli ztotožnit druhů hodnocení. y a aktivitami podporujícími kvalitní vzdělávání a výchovu jejich dětí. V. PROFESNÍ RŮST A ROZVOJ Výborná úroveň práce předpokládá, že učitel odpovědně a cílevědomě pracuje na svém sebevzdělávání a zdokonalování, aby tím zlepšoval podmínky pro výsledky žáků. Plně využívá nejen všechny nabízené příležitosti, ale i sám vyhledává další možnosti ke svému profesnímu a osobnostnímu rozvoji. Po celou svoji profesní dráhu si uchovává nadšení pro výchovu a učení svých žáků. Profesně se rozvíjí Učitel cílevědomě pracuje na svém profesionálním rozvoji, zlepšuje si vědomosti a dovednosti, zvyšuje efektivitu své práce ve třídě i mimo ni a celkově tak zvyšuje svoji profesní odbornost. Zůstává aktivní a produktivní Učitel je aktivním a užitečným členem školního společenství, je pozitivně a konstruktivně motivovaný a chce měnit a rozvíjet sebe i školu, aby naplnil její poslání – co nejkvalitnější výchovu a vzdělávání všech jejích žáků. který zásadním způsobem pozitivně ovlivňuje kvalitu výchovy a vzdělávání. HODNOTÍCÍ TABULKA Příjmení a jméno pedagoga: Hodnocené období: Hodnocení pedagoga Hodnocení vedení školy Celkové hodnocení I. vědomosti z oboru Celkové doporučené závěry hodnocení Datum hodnocení Hodnocení prováděl/a podpis hodnoceného podpis hodnotitelů PŘÍLOHA 1 PŘÍLOHA 2 – V E D E N Í Š K O LY, U Č I T E L É ZÁZNAMOVÝ ARCH HOSPITAČNÍ ČINNOSTI Téma hospitace: Datum: Jméno hospitujícího: Funkce: Vyučující: Aprobace: Předmět: Třída: Vyučovací hodina: Téma vyučovací hodiny: výchovně vzdělávací cíle hodiny (jak je formuluje vyučující) Poznámka k úrovni práce s cíli: sledovaná kritéria pro hodnocení vyučovací hodiny výborný velmi dobrý dobrý nevyhovující Plánování výuky 3 2 1 0 procesu. Celková atmosféra třídy příznivě ovlivňuje vzdělávací proces. závěry (doporučení, náměty, úkoly) Podpis vyučujícího: Podpis hospitujícího: hygienické a estetické podmínky výuky poznámky k průběhu vyučovací hodiny ALBERT, A.: TQM manažérstvo kvality v škole. Dunajská Streda: Lilium Aurum, 2001. BELZ, H.; SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. BERAN, V.: Jak si udělat školu na míru. Praha: STROM, 1996. Česká asociace pedagogického výzkumu: Pedagogická evaluace v podmínkách současné české školy. Olomouc: PedF UP 1996. EGER, L. a kol.: Strategie rozvoje školy. Plzeň: CECHTUMA, 2002. Evaluace a diagnostika. Praha: Raabe, 2005–2007. Eurydice: Evaluace škol poskytujících povinné vzdělávání v Evropě. Praha: ÚIV 2004–2005. FISCHER, W. A., SCHRATZ, M.: Vedení a rozvoj školy. Brno: Paido, 1997. GARSCHA, J. B.: Rozvoj organizace pomocí managementu procesu. Praktická příručka pro rozvoj systému managementu. Praha: Česká společnost pro jakost, 2003. Hodnocení pro excelenci. Praktický návod pro úspěšné vypracování, provádění a přezkoumávání strategie sebehodnocení vaší organizace. Přeložila Ivana Petrašová, odborná spolupráce Alexander Huňát. 1. vyd. Praha: Česká společnost pro jakost, 2003. HRONÍK, F.: Hodnocení pracovníků. Praha: Grada, 2006. HUTYRA, M.: Zkušenosti se zaváděním systému managementu jakosti dle požadavku ISO 9001:2000 na vysoké škole. In Sborník přednášek z mezinárodní konference: Rozmanitostí ke kvalitě. Praha: Česká společnost pro jakost, 2004. s. 133–138. Checklist v managementu kvality. Zpravodaj – Odborné vzdělávání v zahraničí, 2005, příloha V, s. 16. CHLEBEK, P.: Vlastní hodnocení školy – osobní zkušenost ředitele školy. Plzeň: PC Plzeň, 1999. ISO/IWA 2:2003 – Směrnice pro aplikaci ISO 9001:2000 ve vzdělávání. Praha: Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2004. Jak určovat excelenci, První kroky – dotazníkový přístup. Praha: Česká společnost pro jakost, 2004. KOLÁŘ, Z. – ŠIKULOVÁ, R.: Hodnocení žáků. Praha: Grada, 2005. KYRIACOU, Ch.: Klíčové dovednosti učitele. 1. vydání. Praha: Portál, 1996. MACBEATH, J., SCHRATZ, M., MEURET, D., JAKOBSEN, L.: Serena aneb Autoevaluace škol v Evropě. Žďár nad Sázavou: Fakta, 2006. Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programu v základním vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005. MICHEK, S.: Příručka pro sebehodnocení poskytovatelů odborného vzdělávání. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2006. MICHEK, S.: Vlastní hodnocení školy. Úvodní studie. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2005. MICHEK, S.: Zajišťování kvality v odborném vzdělávání. Zpravodaj – Odborné vzdělávání v zahraničí, 2005, příloha V, s. 1–15. MICHEK, S.: Základy Společného rámce zajišťování kvality odborného vzdělávání a přípravy v Evropě. Zpravodaj – Odborné vzdělávání v zahraničí, 2005, příloha III, s. 1–7. Model Excelence EFQM – Verze pro veřejný sektor. Praha: Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2004. NEZVALOVÁ, D.: Jak pojímáme kvalitu a řízení kvality ve vzdělávání. Referát na konferenci Řízení kvality ve vzdělávání. Olomouc: Pedagogická fakulta UP, 2001. Dostupné na oldwww.upol.cz/UP/Pracovis/Casopis. pdf. NEZVALOVÁ, D.: Pedagogická evaluace ve škole. In: Eger, L. Komunikace školy s veřejností. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 2001, s. 52-65. NEZVALOVÁ, D.; PRÁŠILOVÁ, M.; EGER, L.: Kurikulum, řízení změn a tvorba vize školy. Plzeň: 2004. PETTY, G.: Moderní vyučování, Praha, Portál, 1996. POL, M.: Plánování rozvoje školy s použitím specifi ckého systému posuzování práce školy. Brno: FF MU, 2001. POLECHOVÁ, P. a kol.: Jak se dělá “Škola pro všechny”. Kladno: AISIS, o. s., 2005. PRŮCHA, J.: Pedagogická evaluace. 1. vydání. Brno, MU CDV, 1996. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 1995. PUCEK, M. a kol.: Aplikační příručka Modelu CAF (Common Assesment Framework) pro samosprávné úřady. 1. vyd. Praha: Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2006. RISE-LOTTE RAVNMARK: Evropská příručka pro sebehodnocení poskytovatelů odborného vzdělávání a přípravy. CEDEFOP, 2003. ROUPEC, P.: Vedení školy. Autoevaluace. Praha: Raabe, 1997. RÝDL, K., HORSKÁ, V., DVOŘÁKOVÁ, M., ROUPEC, P.: Sebehodnocení školy. Praha: Agentura STROM, 1998. SCHIMUNEK, F.: Slovní hodnocení žáků. Praha: Portál, 1994. SLAVÍK, J.: Hodnocení v současné škole. Praha: Portál 1999. Společný hodnotící rámec (model CAF) – zlepšování organizace pomocí sebehodnocení. Praha: 2005. Dostupné na www.npj.cz/doc/CAF3_cz.pdf. Společný rámec zajišťování kvality – CQAF. Pra- L I T E RATURA L LLlNárodní ústav odborného vzdělávání 2005. dostupné na www.nuov.cz/index.php?page=vzd_v_ cr&s=62&idclanku=385. STARÝ, K.: Autoevaluace školy, Pilot S. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2005. SVOBODA, J., NEZVALOVÁ, D., OBST, O., PRÁŠILOVÁ, M.: Řízení kvality. 1 – Studijní texty. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Ústav výzkumu a rozvoje školství, Středisko školského managementu, 1999. VAŠŤATKOVÁ, J.: Autoevaluace jako prostředek k trvalému rozvoji školy. Pedagogická orientace, č. 3, 2004. VAŠŤATKOVÁ, J.: Úvod do autoevaluace školy. Olomouc: UP, 2006. BENNET, N., GLATTER, R., LAVAŘIC, R.: Improving Educational Management. London: Paul Chapman Publishing Ltd., 1994. BRENT, D.; ELLISON, L.: School development planning. Harlow: Longman group, 1992. CALDWELL, B. Y., SPINKS, Y. M.: The Self-Managing School. Eart Sussex: The Falmer Press, 1991. MACBEATH, J.: Schools must speak for themselves. The case for school self-evaluation. London: Routledge, 1991 MACBEATH, J., SCHRATZ, M., MEURET, D., JAKOBSEN, L.: Self-evaluation in European Schools. A story of change. London: Routledge Falmer, 2000. MACBEATH, J., SUGIMOINE, H.: Self-evaluation in the Global Classroom. London: Routledge Falmer, 2003. MORTIMORE, P.: The Road to Improvement: refl ections of school effectiveness. Lisse: Sweets and Zeitlinger, 1998. MURGATROYD, S.; MORGAN, C.: Total Quality Management and the School. Buckingham: Open University Press, 1994. PREDY, M.: Managing the Effective School. London: Paul Chapman Publishing, 1993. ROGERS, G., BADHAM, L.: Evaluation in the management cycle. In: Bennett, N. (ed) Improving educational management through research and consultancy. London: Paul Chapman Publishing Ltd., 1994. SALLIS, E.: Total Quality Management in Education. London: Kagan Page Limited, 1993. SENGE, P. M.: The Fifth Discipline Fieldbook. Strategies and Tools for Building a Learning Organization. London: Nicholas Brealez, 1994. STOLL, L., FINK, F.: Changing our Schools. Linking School Effectiveness and School Improvement. Buckungham: Open University Press, 1996. TORRINGTON, D.; WEIGHTMAN, J.: The Culture and Ethos of the School. In PREEDY, M.: Managing The Effective School. London: Paul Chapman Publishing Ltd., 1993. WEST-BURNHAM, J.: Managing Quality in Schools - a TQM approach. Harlow: Longman Group Ltd. 1992.