1
Westermann Rainer: Wissenschaftstheorie und Experimentalmethodik. Ein
Lehrbuch zur Psychologischen Methodenlehre. (Vědecká teorie a metoda
experimentu. Učebnice psychologické metodologie.)
Hogrefe Verlag, Göttingen, Bern, Toronto, Seattle 2000
Zde dlouhá citace pro potřeby výuky.
Paradigmata (str. 199-200)
Základní charakteristikou vědeckého společenství je jeho paradigma.
Představuje specifické odborné, formující základy (disciplinary matrix) a
představuje všemi členy sdílené názory, závazky (commitments):
- všeobecně akceptované pojmosloví, teoretické předpoklady a empirické
souvislosti,
- světový názor, normy, hodnoty, modely, analogie a metafory spočívající
v základech společného výzkumu,
- všeobecně akceptované standardy pro vypracování, ověřování a
modifikaci hypotéz a teorií, stejně tak jako
- příklady reprezentující paradigma (exemplars) – paradigmatické příklady.
Paradigmatické příklady jsou vzorová řešení problémů, jak je například
nacházíme ve cvičeních v učebnicích, nebo obsazích experimentálních
praktik. V těchto příkladech je vyjádřeno, co patří k paradigmatu:
vědeckým společenstvím uznané teorie, úspěšné zhodnocení těchto teorií,
stanovení pomůcek, aparátů, metod zkoumání, tvoření pojmů a
operacionalizace.
V psychologii představují nejvýznamnější příklady paradigmat
behaviorismus a kognitivismus. Mimoto byly jako paradigmata ve smyslu
Kuhna popsány psychologie vědomí v tradici Wundta a tvarová
psychologie Berlínské školy.
▪ Paradigma kognitivních psychologů je mimo jiné známo předpokladem,
že kognitivní systém reprezentací zahrnuje externí objekty a že lidské
myšlení probíhá analogicky ke zpracování informací v počítači.
▪ Podle paradigmatu behavioristů je chování řízeno výhradně podněty
z okolí.
Paradigma dává vědecké práci směr a formu. Říká vědci, jaké druhy
objektů a vztahů má popisovat a analyzovat.
Žádné psychologické paradigma ovšem není tak nesporné a dominující
jako paradigmata vyzrálých přírodních věd. Psychologie je spíše
2
multiparadigmatická věda, v niž vedle sebe existují rozdílná vědecká
společenství a paradigmata.
Během vědeckého vzdělávání jsou získávány jednotné úhly pohledu:
náplní přednášek stejně tak jako posudky textů pro časopisy a žádostmi o
vědecké projekty. Během této nové socializace nových a budoucích členů
jsou konfrontováni s typickými problémy a paradigmatickými řešeními.
Získají tím často implicitní, intuitivní poznání o teoriích, metodách a
normách , což vede k tomu, že situace „vidí“ podobným způsobem a
k problémům přistupují podobným způsobem jako jiní členové vědeckého
společenství.
Součásti paradigmatu nejsou zpravidla nikde úplně sepsány. O tom se
sotva otevřeně diskutuje. Často nejsou paradigmatické předpoklady vědců
vůbec uvědomovány a musejí být teprve rekonstruovány. Přesto se členové
vědeckého společenství chovají tak, jakoby přijali, že akceptují paradigma
jako základ svého vědeckého myšlení a jednání a nezpochybňují je.
Vědecké teorie, modely a hypotézy, které jsou složkami paradigmatu,
jsou tedy akceptovány implicitním rozhodnutím členů vědeckého
společenství. V protikladu k představám Carnapa a Poppera přitom
empirická pozorování o ověřování hrají jen velmi podřadnou roli. Některé
paradigmatické předpoklady jsou tak obecné, že nejsou přístupné žádnému
empirickému ověření nebo potvrzení. (K tomu patří také Kantovy
syntetické soudy a priori.) Přesto nejsou takové závěry ani svévolné ani
nepodstatné, neboť celkově je paradigma jen tak dlouho akceptováno,
pokud vede k úspěšnému vědeckému výzkumu.
Pevná jádra výzkumných programů
Také v metodologii výzkumných programů Imre Laktose je zdůrazněno, že
vědecké teorie jsou přinejmenším částečně akceptovány rozhodnutím
vědců. Výzkum vedený vědeckým společenstvím podle paradigmatu ve
smyslu Kuhnově označuje Lakatos jako výzkumný program. Každý
výzkumný program je charakterizován řadou navazujících teorií T1, T2, T3,
… se společným pevným jádrem. Toto jádro je tvořeno třídou teoretických
výroků, pro které se badatelé rozhodli, že je budou zachovávat přes
všechny eventuální protikladné empirické nálezy. …
----oOo----
Překlad: Jiří Dan 4/2009