Slovní přízvuk

a) hlavní slovní přízvuk:

Čeština má slovní přízvuk stálý. Stojí vždy na první slabice slova 'kopec. Při spojení
jednoslabičné původní předložky s následujícím slovem se přesouvá na předložku 'pro tebe. Pouze
v odůvodněných případech se přízvuk může přesunout ze slabičné předložky na první slabiku
následujícího slova, např. Stál na 'nejnebezpečnějším místě (slovo za předložkou je příliš dlouhé),
Jak se mohla zamilovat do 'takového člověka (chceme zdůraznit jádro věty).

Některá slova, obvykle jednoslabičná, jsou nepřízvučná. Označují se jako příklonky a předklonky.

Příklonky stojí ve větě za přízvučným slovem a tvoří s ním jeden rytmický celek, např. krátké tvary
zájmen – se, si, mi, ti, ho, mu atd., částice -li, tvary pomocného slovesa být – jsem, jsi, je
atd.: 'Přines mi to.

Předklonky jsou nepřízvučná slova, která stojí před přízvučným slovem po pauze, např. některé
spojky, částice, příslovce: Tak 'pojedeme.

b) vedlejší slovní přízvuk:

Vedle hlavního slovního přízvuku se v delších slovech objevuje přízvuk vedlejší. Je však málo
výrazný a často ho sluchem ani nepostřehneme. O něco nápadnější bývá ve složených slovech na 1.
slabice druhé části složeniny: 'černobíle, 'několikanásobná.


1 a) Označte hlavní slovní přízvuk ve spojeních:

nepoznaný, potkávat se, ve tři, do stanu, četla jsem, dal mi to, před vchodem, požádal-li, světlo,
tmavočervený

b) Která slova jsou nepřízvučná? Jedná se o příklonky či předklonky?