II.  VÝVOJ DĚJEPISECTVÍ

•      Rozeznáváme tři hlavní stupně:

•      - vyprávěcí =narativní

•      - vypravování, výčet látky v prostorově – časovém sledu

•      Klasické dílo „vyprávěcího dějepisu“:

•      HÉRODOTOS  (5. st. Př. Kr.)– líčí boje mezi Řeky a Peršany

•      U různých národů – rozmanitý smysl pro zachycování historických událostí a schopnost
reprodukce historické látky


•      - poučné = pragmatické

•      Z historických událostí je třeba čerpat praktické poučení pro podobné situace v budoucnosti.

•      Thúkýdidés (5. st.) – uplatňuje tento způsob nazírání v dějinách Peloponéské války

•      Polybios (3./2. st. Př.Kr.) – zdůrazňoval psychologické pohnutky jedinců – jednostranné a
ovlivněné názorem a informacemi pisatele !

•      Pragmatické dějepisectví – hlavně Řecko a Řím

•      1./2. st. Po Kr. Tacitus

•      Ve STŘEDOVĚKU – pokles zpět k narativnímu dějepisectví kombinovanému se zdokonalenými
formami, v pozdním středověku   u některých národů rozkvetlo pragmatické dějepisectví (Francie,
Itálie)


•      - vývojové = genetické

•      Teprve na tomto stupni se stává historie vědou

•      Toto pojetí pronikala od 2. pol.18. st., v 19. st. již převažovalo

•      Cílem je poznání, jak se každý dějinný zjev stal tím, čím byl za své doby a jak dále
působil.

•      Souvislost účinků = vývoj

•      V uvažování o dějinách i přes přijetí základního pojetí genetického dějepisectví, existují
hluboké rozdíly.

•      Nemáme jediný všeobecně uznaný názor na svět.


Filozofie dějin

•      Autor pojmu – VOLTAIRE (18. st.), když pojednával o mravech a duchu národů.

•      Ve smyslu vědního odvětví ho formuloval J.G. HERDER na konci 18. st.


Dualisticko – teokratický názor na dějiny

•      Nejstarší systém,  zůstal platný po celý středověk, své místo má i dnes, zejména          v
katolickém prostředí:

•      Tvůrce: AUGUSTIN AURELIUS (354-430)

•      Tento názor formuloval svým dílem

•      DE CIVITATE DEI

•      (dualismus= říše Boží x říše Ďáblova)

•      Částečně z něj vychází i protestantský názor na dějiny, ale výše hodnotí pozemský život a
jeho kulturní statky.

Materialistický názor

•      Významně pronikl za VFR

•      2 směry:

•      A) biologický materialismus

•      B) ekonomický materialismus

•      Ad a) opírá se o vývojovou teorii Ch. Darwina (boj o život, přirozený výběr, dědičnost)


•      Ad b) Formulován K. Marxem, dále B. Engels. Hybná síla = materiální poměry výroby, kolem
nich se otáčejí veškeré dosavadní dějiny  v podobě bojů národů a mas.

•      O marxistický výklad historie Ruska se pokusil  Michail Pokrovskij

Pozitivistický názor

•      August Comte

•      Dílo: Kurs pozitivní filozofie (1837).

•      Pozitivní filozofie – blízká materialismu, ale není v zásadě materialistická.

•      - dějinný vývoj uvažován psychologickými prvky

•      - individuální motivy, události, činy a ideje jsou určovány úhrnnými vlivy jejich okolí –
millieu

•      - za hlavní úkol doby považoval povznesení sociologie (nauka o lidské společnosti), k níž
počítal také historiografii

Pokantovská filozofie

•      Leopold von Ranke (19. st.)

•      - zdůrazňování role státu v dějinách

•      „ …K pravidelnému postupu světových dějin, i přes zdánlivou svobodu volních impulzů a činů
jednotlivce, může docházet, proto, že si lidé dobrovolně ukládají podřídit se státnímu pořádku a
jeho zákonům“… (I. Kant, 18. st.)

Expresionistický názor

•      - Expresionismus jako umělecký směr poč. 20. st. zdůrazňoval individuální, vnitřní zážitek a
vztah k zobrazované skutečnosti

•      - hlavně v Německu, zdůrazňoval fakta

•      Theodor Lessing 19./20 st. (dějiny jsou spoustou nahodilých událostí bez smyslu a
souvislosti

•      Oswald Spengler 19./20. st. (je pozitivnější, ale! „v dějinné skutečnosti není ideálů, není
pravd, jsou jen fakta“

Humanitní filozofie

•      zdůrazňuje humanitu – lidství, snahu po společenském ideálu

•      Vychází z osvícenské filozofie Johanna Gottfrieda von Herdera (18. st.)

•      Dílo: Myšlenky filozofie dějin lidstva

Sociologické směry

•      zdůrazňuje humanitu – lidství, snahu po společenském ideálu

•      Vychází z osvícenské filozofie Johanna Gottfrieda von Herdera (18. st.)

•      Dílo: Myšlenky filozofie dějin lidstva

•      vycházely z předpokladu, že sociologie je historii nadřazená

•      Pitirim Sorokin

•      Max Weber

20. století

•      snaha o sblížení dějepisectví s filozofií

•      NÁBOŽENSKÉ DĚJEPISECTVÍ

•      - katolické

•      - protestantské

•      NACISTICKÁ HISTORIOGRAFIE – rasové aspekty, šéf Říšského institutu pro dějiny – Walter
Frank, Hitler se o historii zajímal jen okrajově (hodnotil vysoce Spartu jak nejvyhraněnější stát v
dějinách, též Řím a Svatou říši)

•      - fašistická historiografie- Itálie: Joachino Volpe