Stránka je ve stavu zrodu!

DaS ~ Ďas    
 

Snůška řemesel

Dictionarium artificiositatum

Přehled starých českých cechů, umění, řemesel, živností, povolání
a dalších zahálčivých činností

A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N
O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • abatyša — stará klepna. [Bartoš 5]
  • abbreviator — v papežské kanceláři úředník, pořizující výtahy suplik. [SAT]
  • abcígr — stáčeč, pivovarský pracovník plnící transportní sudy pivem (Přerov). • Abcígr, zařízení ve sklepě na stáčení piva z velkých ležáckých sudů do sudů transportních. [Klimeš 166 + 175]
  • acufex, -icis, m. — jehlář, výrobce jehel.
  • adlatus — pomocník, pobočník, viz famulus. • Z lat. ad latus "u boku, [jsoucí] po boku".
  • aedificator — stavitel.
  • aedilis, -is, m. — stavitel.
  • aedituus, -tui, m. — kostelník, sakristián.
  • agricola — rolník, zemědělec.
  • ajznboňák — železničník, železničář. • Z něm. der Eisenbahner "železničář".
  • alchymista — středověký zlatoděj neboli lučebník, který usiloval především o transmutaci kovů, chtěl z obyčejných prvků vyrobit zlato, dále elixír mládí, kámen mudrců atd. • "...kdo alchymií se obírá... jest šelma a hoden oběšení" (1568); "Alchymista Essen z Kemptenu od r. 1552 tavil kyzy po deset let a šidil zle, až se dostal konečně do Bílé věže". [Winter 1909, 413, 430] • Střlat. alchimista "chemik"; srv. něm. Alchimie / Alchemie z fr. alchimie, ze špaň. alquimia a to z arab. al-kímijá "chemie".
  • almužnář / almužník — poskytovatel almužny, dobrodinec všech žebrajících. • Srv. stněm. almuosan ze střlat. elemosine / eleemosina "dobrodiní, dar, almužna", z řec. eleémosyné od eleó "lituji".
  • altarista, -ae, m. — oltářník, kněz mající fundaci k určitému oltáři.
  • anachóréta / anchorita — poustevník.
  • anciáš — janciáš, ancikrist, přezdívka rozpustilým hochů. (Lašsko) [Bartoš 7]
  • andělíčkář — pokoutní, nesvědomitý lékař.
  • andělíčkářka — žena, která pokoutně dopomáhala k potratům, srv. bába andělíčkářka.
  • animator, -oris, m. — viz dušník.
  • anklopéř — klapáním horníkům oznamoval hodiny a na konci šichty je svolával k tághašplu (hlavní hašpl neboli rumpál); srv. klopař. [Kořínek, Brandl] • Z něm. Anklopfer "klapač; klepadlo" od anklopfen "klepat, klapat".
  • apatykář / apatekář — 1/ lékárník, lékostrůjce; 2/ výrobce léků a pochoutek z rostlinných a živočišných surovin. • Lat. apothecarius, -ii, m.; něm. der Apotheker.
  • apotečník — lékárník.
  • arator, -oris, m. — poddaný rolník.
  • arbokát — advokát (Valašsko). [Bartoš 7]
  • arcufex, -icis, m. — lukař, výrobce luků.
  • arcularius — viz truhlář.
  • arendator — pachtýř.
  • arfenýska — harfenistka. [Hruška 11]
  • archiater — viz lékař.
  • architector, -oris, m. — stavitel, mistr, pokrývač, tector. • Srv. střlat. archetector / architector "stavitel" z tēctor "omítač zdí, štukatér, fasádník; pokrývač", od tegō "pokrývám, přikrývám, zakrývám".
  • archýtek — tesař. • "Tatík mně zaved k neboštíku archýtkovi, ten mně hned přím a tak sem se vyhučil u panskejch tesařem." [Hruška 11]
  • armiger, -geri, m. — panoš, zbrojnoš, ozbrojenec.
  • *assesor — držitel, usedlík.
  • astrolog — hvězdopravec, věštec předpovídající lidské osudy z dráhy a vzájemného postavení hvězd a planet.
  • atlasu tlačitel — textilník specializovaný na výrobu atlasu; tiskař potiskující látky. • "R. 1611 vyskytuje se v Praze zpráva o Jiříkovi Störovi, jenž byl tlačitel atlasu (atlasdrucker) a vedle toho krejčoval." (Pozn.: Arch. praž. č. 108. A. 17.) [Winter 1909, 620] • Něm. der Atlasdrucker.
  • aurifaber, -brī, m. — zlatník.
  • aurifex, -ficis, m. — zlatník.
  • aurifossor, -oris, m. — zlatokop (ten, kdo doluje zlato).
  • auriga — vozka, vozataj.
  • austrakař — též ústrákař a trákař, nosič. • Z něm. Austräger "roznašeč".

    A : B : C : L : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N
    : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • bába andělíčkářka — prováděla potraty, srv. andělíčkářka.
  • bába cukrová — obchodnice, obvykle podomní, s cukrovím.
  • bába dračka — drala peří.
  • bába herynkářka — viz herynkář.
  • bába hokynářka — viz hokynník.
  • bába jalovcová — obchodnice s jalovcem.
  • bába kořenářka — sbírala a prodávala byliny a různé koření, srv. kořenářka.
  • bába krupná — překupnice.
  • bába kvasňová — prodavačka droždí.
  • bába porodní — viz porodní žena.
  • bába pučálnice — obchodnice s pučálkou, hrachem.
  • bába pupkořezná — porodní asistentka.
  • bába špitální — pomocnice, uklízečka ve špitále.
  • bába utrejchová — prodavačka lektvarů a jedů (utrejchů) na trzích i podomně.
  • bába vejcová — viz vaječník.
  • bába zelinářka — obchodnice zeleninou.
  • babrák — nadávka zedníkům. [Kott 1910]
  • bachna — přezdívka tlusté a líné ženské, srv. měchna. [Hruška 12] • Původně je bachna "tlusté až nemotorné zvíře" (To sou bachny, jen se hyjčí, hodně vykrmené husy).
  • bachrař — sklář vyrábějící odlivky. [Kubů 143]
  • bakalář — první stupeň hodnosti universitní po absolvování vysoké školy.
  • *balneator — lázeňský.
  • báňar — zřízenec kostelní, který v kostele mezi výrostky udržoval pořádek, srv. podkmasák. [Kott 1910]
  • bandknecht — viz paknecht.
  • bandurový notář — pokoutní písař. [Kott 1910]
  • baňkař — sklářský učeň vyfukující baňky a lahve, srv. kelblař.
  • baraba — dělník na stavbě železnic (zejména tunelář).
  • baráčník — majitel baráku, chalupy bez polí, anebo vůbec vlastník bídné chalupy, srv. domkář.
  • barankář — obchodník s ovcemi. [Kott 1910]
  • barbíř — lazebník, bradýř.
  • barchaník / barchentník / barchetník — tkadlec snovající len s bavlnou, srv. mezuláník.
  • barchetář — kupec s barchetem (Tereza Nováková).
  • barvíř — viz barbíř, bradýř.
  • barvíř — bělil, barvil a mandloval plátno, jako samostatný cech vystoupili barvíři r. 1562, kdy jim císař Ferdinand II. potvrdil statuta a znak. Do té doby splývali s mandlíři. Někdy je zmiňován též barvíř suken (colōrātor pānnī), ale sukno si většinou barvili soukeníci sami, nebo si barvíře najímali. Barvíři koží měli vlastní cech v letech 1453—1603, pak byli připojeni k jirchářům. • Lat. tinctor; colōrātōres (pl.) "barvíři" (sg. colōrātor); něm. die Färber. [Diviš]
  • barvíř koží — ...
  • barvíř pláten — ...
  • barvíř suken — ...
  • baštýř / -ář? — dozorce nad rybníky, porybný, sádecký.
  • bečvář / bečkář — výrobce dřevěných sudů a beček (a dalších dřevěných nádob), což byl univerzální přepravní obal, využívaný hojně i mimo pivovarnictví. Bečváři jsou často profesně totožní s bednáři. • Lat. dōliātores (sg. dōliātor) od dōlium "velká hliněná nádoba ke skladování tekutin i obilovin; sud, bečka, káď;" (Římané převzali užívání dřevěných sudů z Gallie); vasator, -oris m.; něm. die Fassbinder, Böttcher, Büttner. • Stč. bečka "menší a lehčí druh sudu", slovin. bečva, sch. bačva; podle Machka patří jistě k románsko-germánské skupině (fr. bosse "bečka na sůl", něm. die Butte "džber, káď" (ze střlat. buttis), der Bottich "káď, bečka"). Bylo přejato patrně jako *bъtь + ka, ale ť před k dalo č, tvary s v mohou být analogické podle jihoslov. lagva "sud". [Machek]
  • bednář — výrobce různých druhů dřevěných nádob: štoudve, škopky, necky, bedny atp. Cech bednářů je veden již v Soběslavských právech jako korouhevní, ale první dochovaná statuta jsou až z r. 1443. Bednáři jsou často profesně totožní s bečváři. [Diviš] • Lat. dōliātores (sg. dōliātor); slov. sg. debnár; něm. sg. der Binder, Böttcher, Büttner, Küfer, Fassbinder "bečvář, bednář". • Původně snad *bъdьńa z germ. *budin- (sthn. butin, něm. Bütte), jež pochází ze střlat. butina a to z řec. pytiné [πυτίνη] "butelka"; stejného původu je putna (srv. něm. dialekt. putten). [Machek, HK]
  • bělič plátna — člověk bělící utkané plátno a prádlo (bělidlo).
  • bělkařka — prodavačka bělek (housek). [Kott 1910]
  • beraník / beranník — dělník vybavený nářadím i zkušenostmi k zaráženi kůlů, srv. též kolník.
  • bičař / bičištník — řemenář specializující se na výrobu bičů, bičišťat, řemenů, důtek, karabáčů, bičíků, atp.
  • biglarka — žena žehlící karkulky na dřevěné lidské hlavě. [Kott 1910]
  • bírda — biřic. • Též nadávka: "Ty bírdo!" • Bírdovna, chalupa, v níž zůstával biřic. [Hruška 13]
  • biretník — kloboučník zhotovující birety, pokrývku hlavy pro kněze, mistry, doktory, bakaláře a žáky.
  • bírlaufr — plnič kvasných nádob, pivovarský zaměstnanec, který na spilce (kde probíhá hlavní kvašení) otvírá a zavírá kohouty u potrubí přivádějícím mladinu (sladina povařená chmelem) do kvasných kádí. Protože je potrubí vysoko, používá k otvírání a zavírání kohoutů tyč ve tvaru T, tzv. bírštangle (Plzeň). [Klimeš 166]
  • biřic — pochop, dráb, srv. bírda. • Z it. birro "dráb, pochop".
  • blaptala — žvanil. [Kott 1910]
  • bohyně — viz bosorka.
  • borůvkář — příležitostný sběrač a prodavač borůvek.
  • bosňák — podomní prodavač drobného zboží, případně i opravář hrnců, brusič nožů apod. Srv. braťko. • Označení souvisí s místem původu.
  • bosorka — 1/ žena zabývající se čarováním a zaříkáváním, srv. bohyně. 2/ žena, která dlouho do noci vysedává. [Kott 1910]
  • boudnař — viz kotečník.
  • boudník — kramář prodávající své zboží v boudě.
  • brabenář — podivná existence živící se sběrem a prodejem mravenčích kukel coby krmiva a zejména z nich vyrobené kyseliny mravenčí. Vyznačoval se rozežranýma rukama od kyseliny. Srv. kopencář.
  • bradýř — též lazebník, holič, k jeho povinnostem patřilo i léčit rány (ranhojič) na rozdíl od lékařů a doktorů, kteří se zabývali spíše vnitřními nemocemi; viz barvíř.
  • brakař — dělník dobývající rašelinu rýpáním (brakováním).
  • braseator / brasiator, -oris, m. — viz sladovník.
  • brašnář — novější označení pro taškáře.
  • braťko — viz bosňák.
  • braxator, -oris, m. — pivovarník, vařič piva.
  • brdař — neckář, výrobce dřevěných kádí ke koupání.
  • bremzr / bremzák — brzdič, brzdař železničních vagonů, srv. premzr. [Jindra] • Z něm. der Bremser "brzdař".
  • brníř — výrobce brnění drátěných i pancířů; též pancéřník, srv. platnéř.
  • brokař — odléval olověné broky přes železná síta. Podle velikosti broky značeny čísly. Čím větší číslo, tím menší broky (odvozeno z počtu otvorů v sítu).
  • brtník / brtný — lesní včelař. Brtnictví bylo ve středověku zvláštním řemeslem, brtník vyhledával hnízda lesních včel, získával z nich med a vosk a přenášel roje do připravených úlů. Brtníci si nalezené brtě značkovali majetnickými zářezy do kůry. (Přeneseně brtník, medvěd, který vybírá úly.) • Lat. apiarius, custos apum / apium; něm. der Bienenzüchter, der Zeidler. • Odvozeno od stč. brť, brt "dutý strom, ve kterém je úl lesních včel". [ESJČ] [SaD]
  • brusič — řemeslník sloužící řemeslům zpracovávajícím železo, brousil železné nástroje na točitých kamenných brusech obvykle při mlýnech. Srv. šlejfíř.
  • brusič granátů — viz šlejfíř granátů.
  • brusič kamenů — viz leštič kamenů, kameník.
  • brusna — klepna. • "Brusna, nechodí než po klevetech; dyby si rači vyčistila děti!" [Hruška 15]
  • brynda — žvástal (nadávka). • Odvozeno z bryndat, "žvástati". [Hruška 15]
  • brynzar — ten, kdo dělá brynzu. [Kott 1910]
  • brzdař — viz návěstník.
  • břitvař — nožíř specializující se na výrobu břitev k holení.
  • bubnař / bubnář — výrobce hudebních nástrojů – bubnů ze dřeva a kůže.
  • bucularius, -rii, m. — skoták, pasák hovězího dobytka.
  • búdnař — viz kotečník.
  • buchtař — ten, kdo rád jí buchty. [Kott 1910]
  • *burgensis — měšťan.
  • bursifex, -ficis, m. — měšečník, výrobce měšců.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • cajkař / cajkář — tkadlec vyrábějící na ručním stavu hrubou režnou látku (cajk).
  • cajkšmíd — kovář. [Jindra] • Z něm. der Zeugschmied "...".
  • calefactor / callefactor, -oris, m. — topič.
  • calciator — viz švec.
  • caletník / caltář / caltař — pekl sladké placky a koláče, srv. koláčník, perníkář.
  • caliciarius / calcinarius, -rii, m. — vápeník.
  • campanator, -oris, m. — zvoník.
  • candát — tulák, povaleč. • "Candáte, dyjť nebureš candátovat celyj den." [Hruška 16] • Odvozeno od candátovat "nazdařbůh choditi, potulovati se".
  • caňkář / cankář — kovář zhotovující ploché kovové pruhy - cány, z nichž se buď v mincovnách razily mince (cány z drahých kovů nebo mědi a slitin), nebo sloužily k dalšímu zpracování (železo, ocel apod.), srv. mincíř.
  • canybal — nemotora, lenoch (pejorativum). • "Chodíš jako canybal," vyčítá matka chlapci, jenž prolelkoval půl dne. [Hruška 16]
  • carbonarius — viz uhlíř.
  • carnifex, -ficis, m. — viz řezník.
  • carpentarius, -rii, m. — viz kolář, tesař.
  • *casarius — domkář.
  • caseator, -oris, m. — sýrař.
  • castellanus, -i, m. — kastelán, správce tvrze, hradu.
  • cavykař — viz cajkař.
  • caykšmid — vyráběl z mědi a jiných barevných kovů drobné předměty jako spony atd.
  • cedulář — lepič plakátů.
  • cechmistr — přísežný mistr původně feudální organizace řemeslníků.
  • cejkšmíd — viz caykšmid.
  • cellerarius, -rii, m. — správce klášterního sklepa.
  • censita, -ae, m. — poddaný platící vrchnosti.
  • censualis, -is, m. — poddaný platící vrchnosti.
  • cepař — 1/ řemeslník vyrábějící cepy; 2/ ten, kdo bojuje cepy. [Kott 1910]
  • cervisiarius / cervisarius, -rii, m. — pivovarník, sládek.
  • cestář — ručil za schůdnost cest a sjízdnost silnic.
  • cibulář / cibulník — zahradník specializující se na pěstování cibule.
  • cihlář — řemeslník vyrábějící cihly z hlíny.
  • cihlář krycí — výrobce střešní krytiny (tašky atp.).
  • cíchař — tkadlec hotovící tkaniny k výrobě ložního prádla.
  • cínař / ciníř — řemeslník zhotovující litím a tepáním užitné předměty z cínu. Srv. konvář.
  • *cingarus — cikán.
  • cingulator / cinculator, -oris, m. — pasíř.
  • cirklař / cirklář — výrobce kružidel.
  • cingísr — cínař. [Jindra] • Z něm. der Zinngießer "cínař, slévač cínu".
  • cirolog — chirurg, ranhojič zabývající se krvavými zákroky (pouštění žilou, léčba pijavkami atp.) a léčením kožních a pohlavních nemocí.
  • ciselér — umělci zdobící a dotvářející kov rytím apod., nebo opracovávající hrubé kovové odlitky uměleckých děl.
  • citárník / citerník — viz loutník.
  • *civis, -is, m. — měšťan, obyvatel, občan.
  • *civissa, -ae, f. — měšťanka, občanka.
  • claustrarius — viz zámečník.
  • claviculus — klíčník.
  • *clericus — duchovní.
  • cliens, -entis, m. — panoš.
  • cmírda — ženská, jež zbytečně mnoho nastříká a smáčí, např. při prádle. • "I ty cmírdo, tys toho nacmírdala." Chůva prala pleny a smáčela lajci (lavici) i podlahu. . [Hruška 17]
  • *concionator — farář.
  • *concivis, -is, c. — spoluměšťan.
  • *concultor, -oris, m. — spoluobdělavatel.
  • *conventor, -oris, m. — nájemce.
  • corrigiator, -oris, m. — jirchář.
  • coura — ženská nevypraná, nedbalá vnějšku. [Hruška 17]
  • *cubicularius — komoří.
  • cuckař — viz koudelník.
  • cukrář — pekař a výrobce cukrovinek, zhotovoval zejména konfety, tatrmánky; srv. konfektář.
  • cultellator, -oris, m. — nožíř.
  • cumel — opilec. [Kott 1910]
  • cumploch, -chu, m. — nemotorná ženská. • "Řect si nedal, ičko má, co chtíl, ale má cumplocha." [Hruška 18]
  • cundr — dohazovač. [Kott 1910]
  • cuprejtýř — pomocník malíře, který hotovil podkladové vrstvy obrazů.
  • cuprifaber, -bri, m. — zpracovatel mědi, kovář mědi. (Stč. cuprifabr?)
  • currifex, -ficis, m. — kolář.
  • custos apium / apum — včelař, chovatel včel.
  • custrix, -icis, f. — strážkyně.
  • cvistář — viz soukeník.
  • cvočkář / cvokař — řemeslník vyrábějící cvoky a cvočky (srv. též hřebař a hřebičník), dělali nejrozmanitější hřeby (též spilky) nejvíce železné, zarážené do dříví a jiných tuhých hmot, aby je upevnily.
  • czudarius, -rii, m. — soudce.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • čaban — ovčák. [Kott 1910]
  • čalouník / čalounář — viz kobercář, tapezírař.
  • čamrdář — knoflíkář, výrobce knoflíků. • V stč. šamrha znamenalo i dřevěný nebo kostěný podklad obšívaného knoflíku (Klaret), nč. čamrda / šamrda (Rosa), dětská hračka roztáčená rukou nebo provázkem.
  • čandle — velká ženská, zvl. neustrojená (pejorativum). (Domažlicko) [Hruška 18]
  • čbánkař / čbanář — viz džbánkař.
  • čechráč — ten, kdo chodí rozčechranyj (neučesaný); zvl. o dlouhých vlasech mužských. [Hruška 18]
  • čeledín — námezdní pracovník v různých oborech vykonávaných obvykle na venkově; příslušník čeledi.
  • čeleď mlýnská — námezdní pracovníci ve mlýně, tvořili ji stárci, mládci, prášci a smetipraši. Případně sem náležel šejdíř, eventuelně pilař.
  • čeleď panská — námezdní pracovníci na panském dvoře. Tvořili ji příslušnící selské čeledi, poklasní a šafář.
  • čeleď plavecká — námezdní pracovníci ..., srv. naplavač, plavec, pltník, valič dřev.
  • čeleď selská — námezdní pracovníci na selském dvoře. Čeleď tvořili husopasi husopasky, pasáci, mladší čeledíni a děvečky a starší čeledíni a děvečky
  • čepčář / čepčářka — řemeslník zhotovující pokrývky hlavy, obvykle čepce pro ženy. Srv. šlojířnice.
  • čepelník — specializovaný mečíř.
  • čepičář — viz čepčář.
  • čepičník — kloboučník specializovaný na výrobu čepic.
  • černokožešník — specializovaný kožešník.
  • červenokožešník — specializovaný kožešník.
  • česač vlny — hřebenem povrchově upravoval vlnu pro předení.
  • češíř — výrobce (dřevěných) ≈ číší, pohárů, srv. čišíř. • Lat. caliciarius.
  • čihař — lovec drobných ptáků (čižbář), srv. ptáčník.
  • čišíř — soustružník zhotovující číše, poháry, zejména dřevěné.
  • číšník — 1/ královský úředník (pincerna regis) mající na starosti obsluhu domu a především správu vinného sklepa, srv. majordomus; 2/ sklepník, ten, kdo obsluhuje v hostincích hosty. • Lat. pincerna, -ae, m.
  • čižbář / čižbař / čižebník — ten kdo provozuje ≈ čižbu (chytá ptáky), ptáčník (který v úkrytu číhal na kořist). • Stč. čužebník / čižebník.
  • čižmář — výrobce vysokých bot (čižem). • Č. čižma (demin. čižmička) je přes slov. z maď. csizma "vysoké boty, holínky" a to z tur. çizme "boty".
  • čouda — hvozda, pivovarský topič ve hvozdě (sušárna k pomalému sušení zeleného sladu). [Klimeš 166]
  • čtvrtník — menší sedlák v obci, vlastník čtvrtlánu. [Kott 1910]

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • dapifer, -eri, m. — stolník, vysoký dvorský úředník, správce královského dvora, původně správce královské tabule.
  • darmožhráč — pán. [Kott 1910]
  • dehtář — viz kolomazník.
  • destilátor — viz palič vína nebo palič piva. • destillátoři.
  • deškář / dešťkář — viz kopytář.
  • deštníkář — výrobce deštníků.
  • děvečka — příslušnice selské čeledi.
  • divadelník — herec. [Kott 1910]
  • dlaždič / dlažic — řemeslník dláždící ulice a chodníky.
  • dochořádný — duchovní pastýř. [Kott 1910]
  • dohazovač / dohazovačka — zprostředkovatelé služeb, seznámení, pracovních příležitostí, prodeje nemovitostí apod. Srv. cundr, námluvčí, plampač, tlampač.
  • dohazovačka služek — ...
  • dolař — ten, kdo doluje. [Kott 1910]
  • domař — majitel domu.
  • domicella, -ae, f. — jeptiška.
  • domkař — vlastník malého domku v městě.
  • domkář — baráčník, vlastník domku, chalupy na vsi, obyčejně bez polí, nanejvýš se zahradou (srv. zahradník). • Lat. casarius.
  • domkářka — 1/ manželka domkáře; 2/ vlastnice domku.
  • domovník / hospodář domovitý — správce domu.
  • domrzák — nadávka tomu, kdo domrzá, zlobí. [Kott 1910]
  • dopušťálek — svobodný chasník, který se dopustil (pannu zmrhal). [Kott 1910]
  • doškař / doškář — výrobce došků, též pokrývač střechy slaměnými došky.
  • doucina — ten, kdo pořád šuká, chodí sem a tam a nic nedělá. [Kott 1910]
  • drancula — ženská, která toho mnoho roztrhá. [Kott 1910]
  • dračka — žena, která drala peří.
  • drakslíř — soustružník, srv. trakslíř. [Jindra] • Z něm. der Drechsler "soustružník".
  • drant — 1/ pracovník v pálenici, v palírně; 2/ otrhanec. [Kott 1910]
  • drápežník — loupežník. [Kott 1910]
  • drapulienka — dračka peří. [Kott 1910]
  • draslař — flusař, vyráběl louh a draslo z dřevěného popela.
  • drastič — počesávač (lnu, bavlny).
  • drástník — tkaničník specializovaný na střapce.
  • drátař — viz drátník.
  • dráteník — 1/ pocestný a podomní opravář hliněných hrnců pomocí drátů. 2/ viz též drátník • dratzieher
  • dratevník — výrobce konopných dratví pro ševce.
  • drátník / drátař — kovář specializovaný na výrobu drátu.
  • drbala — rýpal, popichovatel. [Kott 1910]
  • drbna — klevetivá žena, srv. brusna, klepna.
  • *dréhák — kličkář. [Jindra] • Z něm. der Drehhaken "...".
  • drhlena / drhleň — žena drhnoucí len. [Kott 1910]
  • drnomistr — pohodný, ras. • Viz Rudolf Eisenhammer, Drnomistr. • Podle něm. der Rasenmeister (srv. der Rasen "drn, trávník"); der Rasenmeisterzunft "drnní pořádek (cech)" [Jungmann I 480].
  • drobník / dršťkář — řezník specializující se na zvířecí droby.
  • drvoštěp — 1/ štípal špalky na polínka na topení; 2/ lesní dělník, srv. laterník.
  • dryáčník / dryjáčník — výrobce a prodavač ≈ dryáků, mastičkář, šarlatán; křikloun, tlachal, tlučhuba. • Pol. szarłatan, szalbierz.
  • dřevěnkář / dřevákář — výrobce dřeváků.
  • dřevník — překupník dřeva.
  • dřevorytec — viz řezáč dřeva.
  • dřík / dříč — ras. [Kott 1910]
  • dřístuľa — žena, která všechno vyklevetí. [Kott 1910]
  • dudák — srv. gajdoš. [Kott 1910]
  • dudunár — dudák, gajdoš. [Kott 1910]
  • duspivo / duspiva / pivodus — ten, kdo rád pije pivo, pivař. • Viz mor. dusit jídlo "s chutí a hodně jísti". [ESJČ]
  • dusvíno — ten, kdo rád pije víno.
  • dušník — osoba darovaná církevní instituci za spásu duše. • Lat. animator, -oris m.
  • dveřník — zaměstnanec ohlašující návštěvy, srv. vrátný.
  • dvořák — ten, kdo žije u dvora (dvořan i sluha).
  • dvořanstvo — čeleď dvoru. [Kott 1910]
  • dýmkař — výrobce hlaviček k dýmkám, obvykle hliněných.
  • dýnař — zahradník specializovaný na pěstování dýní.
  • dynchéř / tynchéř — zedník specializující se na lepení zdí, omítač zdí, srv. karbeř, tynchéř.
  • džbánkař / džbánečník — obvykle hrnčíř, který se specializoval na výrobu džbánků, srv. toufař.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • elektrář / eletrikář — elektrikář. [Jindra] • Z něm. der Elektriker "elektrikář".
  • emailér — zdobil pomocí skloviny barvené kysličníky kovů, předměty z kovu, ze zlata a z hlíny.
  • erckaufer — skupoval rudu. [Kořínek 380]
  • ercthaler — "který rudu dělí a na jisté míry měří." [Kořínek 380]
  • erteplář — prodavač erteplí, brambor. (Neruda) • Z něm. Erdäpfel "brambor".
  • executor — úředník provádějící exekuce, zabavování majetku obvykle ve prospěch dlužníka.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • faber — viz kovář.
  • faber lignarius — viz tesař.
  • fabrička — tovární dělnice. [Jindra] • Z něm. die Fabriksarbeiterin "".
  • facír / -íř? — 1/ bloumající člověk bez stálého zaměstnání, povaleč; 2/ vandrovní, potulný myslivec. • Z něm. Vazierer "potulný myslivecký mládenec vypomáhající při honech", odvoz. od lat. vacāre "nebýti zaměstnán, míti prázdno".
  • fachman / fachmon — odborník, znalec. [Jindra] • Z něm. der Fachmann "odborník, specialista".
  • fajánsér / fajansér — hrnčíř zhotovující keramické výrobky z jemné plavené hlíny, vypalované v peci a opatřované neprůhlednou ciničitou bílou polevou vhodnou pro malířskou úpravu.
  • fajfkář / fajkář — zhotovovatel dýmek. [Kott 1910]
  • fajrburš — pomocník. [Jindra] • Z něm. der Feuerbursch "...".
  • faktor — 1/ zprostředkovatel mezi továrnou (faktorií) a domácími pracovníky (přiděloval a nosil např. přízi roztroušeným domácím tkalcům a přejímal od nich sukno), v manufakturním období; 2/ obstarával prodej i nákup pro cizí kupce; 3/ dozorce, správce (v tiskárně). • Z něm. Faktor "činitel" a střlat. factor "činitel".
  • falconarius, -rii, m. — sokolník.
  • familiant / familejant — chalupník, podsedník, menší rolník. [Kott 1910]
  • famulus — sluha, posluha, pomocník, domácí sluha, srv. též adlatus. • Z lat. famulus "člen domácnosti; sluha, služebník; otrok".
  • farář — farní kněz, správce farnosti. • Lat. parochianus, plebanus, -ni, m.; něm. der Pfarer.
  • farářka — 1/ správkyně farnosti; 2/ farářova manželka.
  • farník — člen farní obce, ≈ farnosti. • Lat. parochialis, -e, plebezanus, -i, m.
  • fatka / fatkář — příživník, břichopas, darmožrout, šašek. • Tom. Rešelia Jesus Sirach (1561): "fatkáře, talířuov lizáčky, daremné chleby" (263a). • Něm. der Schmarotzer. • Souvisí snad přes fr. fat s lat. fatuus "hloupý, pošetilý, směšný, nejapný, zpozdilý". [HK]
  • fedrfechtéř — viz fechtéř, markus.
  • fechtýř / fechtéř — profesionální šermíř (fedrechtýř).
  • felčar — ranhojič, lékař. • Z něm. Feldscher / Feldscherer "polní chirurg, vojenský lékař".
  • ferinator, -oris, m. — zvěřinář.
  • ferrarius, -rii, m. — kovář.
  • fiakrista — kočí fiakru, drožkář (dnes taxikář).
  • ficák — pivovarský pomocník vařiče ve varně, též pumpauf. [Klimeš 166]
  • ficek / fici — zástupce, náhradník. [Jindra] • Z něm. der Vize, "zástupce".
  • ficí sklepmistr — zástupce sklepmistra v ležáckém sklepě. [Klimeš 166] • Srv. ficák, "tyč, kterou se posunují sudy ve sklepě".
  • fikant / fikanec — fikaný, prohnaný člověk. [Kott 1910]
  • filtrák — pivovarský pracovník obsluhující filtr na pivo (Brno). [Klimeš 175]
  • fistulator, -oris, m. — pištec.
  • *flachštanšneyder — ...
  • flašinetář — kolovrátkář, hráč na mechanický hudební nástroj (nepotřeboval znát noty). Srv. ≈ flašinet.
  • flašnéř / flašníř / flašnýř — klempíř zhotovující flaše, nádoby z plechu, lucerny a další domácí potřeby z plechu.
  • flekýř — viz příštipkář, švec vetešník.
  • *flekýř punčoch — ...
  • flusař — viz draslař.
  • fochér — viz ohánečník.
  • folknař — viz sokolník.
  • fórarbajtr — předák. [Jindra] • Z něm. der Vorarbeiter "předák".
  • forberečník — chudší sedlák, řemeslník atp. [Kott 1910]
  • forestarius — lesní, lovčí.
  • forman — kočí nákladních vozů, vozka, vozataj, povozník. • Z něm. Fuhrmann "vozka".
  • formíř — ten, kdo dělá formy, formovač, formař, srv. kadlubář. • Z něm. der Former.
  • fornator / fornarius, -oris / -rii, m. — pekař.
  • fortnýř — vrátný.
  • frejířka — záletnice. [Kybalová 2001]
  • frenifex, -ficis, m. — uzdař.
  • fuchsšvancer, stč. — klevetář, pochlebník. • Z něm. Fuchsschwänzer "lichometník, pochlebovač".
  • funebrák — zaměstnanec pohřebního ústavu.
  • fušer — břídil, melouchář, stolíř, podomní řemeslník, který se pro nedostatečnou dovednost nedostal do cechu (dnes melouchář). • Z něm. der Pfuscher "pokoutní řemeslník".
  • fysikus / fysik — lékař.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • gajdoš — dudák.
  • garbíř — jirchář. [Kott 1910] • Z něm. Gärber.
  • garderobiér — 1/ vrchní krejčí v divadle; 2/ opatrovník, dozorce šatny, šatnář. • Z fr. ...
  • gastronom — 1/ kuchař; 2/ labužník, břichopásek.
  • gazděna / gazdina — hospodyně. [Kott 1910]
  • gelbgísr — mosazník. [Jindra] • Z něm. der Gelbgießer "slévač mosazi".
  • geometr — zeměměřič.
  • gladiator, -oris, m. — mečíř, výrobce mečů.
  • glozík — starý mládenec. [Kott 1910]
  • granátů šlejfíř — brusič granátů.
  • grangiarius, -rii, m. — statkář, správce statku.
  • grázl — dareba, ničema, uličník, rošťák, lump. • Loupežný vrah Jan Jiří Grasel byl počátkem 19. století postrachem jižní Moravy.
  • grisetka / griseta — 1/ švadlenka; 2/ koketní dívka; 3/ milenka z nižších tříd. • Z fr. grisette "šedivě oblečená, švadlenka", odvozeno od gris "šedivý", pařížské švadlenky chodívaly povětšinou v šedých šatech.
  • grobián / krobián — hrubec, hrubián. • Původcem grobiána je německý protestantský kněz Friedrich Dedekind (1525—1598), který vydal ve Frankfurtu (1549) latinsky psanou satiru Grobianus. De morum simplicitate libri duo (Grobianus aneb Dvě knihy o prostotě mravů). • Něm. Grobian / Grobianus byla latinizovaná podoba slova grob "hrubý", podle toho bylo analogicky utvořeno i č. hrubián.
  • gruntecký — majitel gruntu, viz výměnkář, srv. izbecký. [Kott 1910]
  • gypsař — sádrař, štukatér. [Jindra] • Z něm. der Gipser "sádrař".

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • habaldník — hlavní trafikant. [Kott 1910]
  • habán — hrnčíř, příslušník anabaptistické sekty (novokřtěnec) zabývající se výrobou keramiky.
  • hacník — krejčí kalhot.
  • hadač / hadačka — prostřednictvím roztodivných předmětů hádal důvěřivým lidem osud.
  • hadrář / hadrník / hadrnice — podomní obchodník s obnošeným šatstvem (skupující po domech hadry a prodávající je). [Janota 168]
  • hajcr — topič. [Jindra] • Z něm. der Heizer "topič".
  • hájík — hajný. [Kott 1910]
  • hajný — ustaven pro ochranu lesního porostu, dohlížel na lesní práce, srv. lesník.
  • hajsón — tulák. [Kott 1910]
  • hampalíř — tlučhuba. [Kott 1910]
  • hamrník / hamerník — kovář ve vodním či parním hamru (kladivo poháněné strojem) vytloukal ze surového železa svářkovou ocel.
  • handlíř — kupec, obchodník.
  • handrbulec — tulák, světák. [Kott 1910]
  • handrlačisko — hadrník, nadávka. [Kott 1910]
  • harapanna — nevěstka. • Podle Machka stč. interjekce hara naznačovala nevoli, posměch; ze střhn. har, harā, herā. [ESJČ]
  • harfeník / harfenice — hudebník hrající na harfu.
  • harfíř / harfář — výrobce nebo obchodník s harfami (žid harfíř ??).
  • hasafírek — tulák, ztřeštěnec. [Kott 1910]
  • hašplíř — dělník u vrátku; "pacholek, jenž při rumpálu dělá." [Kořínek 381]
  • hašpulant — pivovarský pomocník umývače kádí nebo sudů (Brno). [Klimeš 175]
  • havíř / havéř — 1/ havíř, horník, rubač, kopáč, dělník dobývající v dole rudu a další minerály; srv. tovaryšstvo; "který rudu v skále seká" [Kořínek 381]; 2/ viz skalník. • Z něm. der Häuer "havíř".
  • hedvábník — 1/ tkadlec hedvábí; 2/ krumpéř používající k vyšívání hedvábí.
  • hejíč — "který pláty přebírá a zlé od dobrých odděluje." [Kořínek 381]
  • helfr — sklářský pomocník. [Kubů 150]
  • helméř — výrobce přileb a železných klobouků.
  • héné / hény — hajný. [Kott 1910]
  • herec — obveseloval na jarmarcích, hrál divadlo, srv. komediant.
  • heremitanus, -ni, m. — poustevník.
  • herynkář / herynečník — obchodník solenými nebo sušenými rybami dováženými od moře, srv. slanečkář, bába herynkářka.
  • heverník — zámečník zabývající se výrobou zvedáků, heverů.
  • hladinář — brusič plochého skla.
  • hlásník — strážný na věži (v hlásce).
  • hlásný — ponocný.
  • hlavňář — zhotovoval hlavně střelné zbraně.
  • hlinák — připravoval hlínu a lepil s ní zdi, srv. hlinomaz.
  • hlinák — hlínu pro doly kopal a dodával. [Kořínek 382]
  • hlinář — kopáč.
  • hlinomaz — zedník stavějící ponejvíce z hlíny, srv. hlinák.
  • hoblíř — hoblovač, hoblař; truhlář, který hobloval prkna na hoblici. [Jindra] • Z něm. der Hobler "hoblíř".
  • hodinář — specializovaný zámečník, potřebuje převážně mosaz, železo a ocel ke zhotovení hodin, musí umět spočítat množství, velikost a uložení kol a počet zubů. Součástky zhotovuje na malých kovadlinách a musí umět též tepat, strouhat, soustružit, díry vrtat... Hodinář vyrábějící tzv. malé hodiny (stolní atp.) se v Čechách objevuje po r. 1500, po vynálezu hodinového pera.
  • hofmistr — 1/ správce panovnického, šlechtického domu; dvorský úředník; 2/ vychovatel. • Lat. magister curiae imperialis.
  • hokynář / hokynník / hokyně — obchodník prodávající drobné smíšené zboží, obvykle však pouze potraviny, srv. překupník.
  • holdovník — nadávka.
  • holič — půlholič, srv. bradýř.
  • holotík — sedlák. [Kott 1910, 20]
  • holubník — obchodník holuby.
  • hoňák — pasák ovcí. [Kott 1910]
  • holumek — hlídač dříví. [Kott 1910]
  • horák — pracovník pocházející z hor.
  • horník — námezdní pracovník pracující v dole, srv. havíř. • Lat. montanus, -i, m.
  • horný — dozorce nad vinohrady.
  • horologista — viz orlojník.
  • hortulanus / ortulanus, -ni, m. — zahradník.
  • hospodář / hospodyně — na vesnkově řídil činnost selské čeledi, zpravidla byl i majitelem hospodářství, statku.
  • hospodář domovní — domovník v ungeltu (hostinský dům pro kupce).
  • hospodář tovaryšský — správce tovaryšské hospody (herberk).
  • hotař — hlídač vinohradu, pole, sadu -???- atp., srv. hutař.
  • houslař / hauslař — 1/ hudec na housle; 2/ výrobce houslí, srv. louteník.
  • houžvář / houžvař — výrobce hrubých provazů (houžví) z mladých kmínků.
  • hrachovník — obchodník hrachem.
  • hratevník — besedník. [Kott 1910] • hratva "beseda, táčky".
  • hrnčíř — řemeslník vyrábějící z hlíny nádobí (obvykle na hrnčířském kruhu a vypalováním v peci) a další výrobky (např. kamna, srv. pecař).
  • hrobař / hrobnik — zřízenec kopající hroby a udržující hřbitov.
  • hrobousedlý sedlák — starousedlík. [Kott 1910]
  • hrotník — kovář specializovaný na výrobu hrotů ke kopím a šípům. Srv. kopinník, šípař.
  • hrstník — podomní obchodník prodávající na hrstě sůl, semena, obilniny, kroupy apod.
  • hřebař — viz hřebičník, cvokař.
  • hřebelečník — řemeslník vyrábějící hřebla k hřebelcování koní.
  • hřebenář — vyráběl kostěné hřebeny z rohů, ze slonovinové kosti.
  • hřebičník / hřebikář — kovář specializovaný na výrobu hřebů a hřebíků.
  • hudebník — hudec zběhlý v hudebním umění.
  • hudec / hudák / hudbař — hrál na různé hudební nástroje, obzvláště na housle.
  • húňař — .
  • huntýř / huntéř / huntíř — přespolní nebo podomní řezník, zboží vozíval na káře (hunt).
  • husák — obchodník s husami, specializovaný kurař, srv. kachnář.
  • huslař — výrobce strunných dřevěných hudebních nástrojů – huslí.
  • husopas / husopaska — příslušník selské čeledi, který pásl husy.
  • huťák — huťmistr, vedoucí ve sklářské huti, směnný vedoucí. [Kubů 143, 150]
  • hutař — polní hlídač, srv. hotař. [Kott 1910]
  • hutman — "strážný a jako šafář dolní." [Kořínek 382]
  • hutmistr — "ouředník hutní." [Kořínek 382]
  • hutník — dělník v huti.
  • hutník mistr — řemeslník řídící tavbu železa a jiných kovů v huti.
  • hvězdář — v podstatě astrolog, srv. prorok.
  • hvozda — pivovarský topič ve hvozdě (sušárna k pomalému sušení zeleného sladu), srv. čouda.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • chachar — otrapa, dareba. [Kott 1910]
  • chalópči — výměnkáři. [Kott 1910]
  • chaloupský — výměnkář. [Kott 1910]
  • chartarius — papírník.
  • chemik — viz lučebník.
  • chirolog — chirurg, srv. cirolog.
  • chiromant — ten, kdo věští z ruky. Srv. ≈ chiromantie
  • chiropraktik — lékař napravující "rukama" páteř, masírováním a dalšími úkony léčí obratle a bolesti zad. • Z řec. cheir "ruka" a ...
  • chirurg — lékař užívající především rukou, operatér, srv. chiropraktik.
  • chmaták — zloděj. [Kott 1910]
  • chmelař — obchodník chmelem, případně i pěstitel chmelu.
  • chodák — tulák, žebrák.
  • chodákyně, stč. — tulačka; žebračka, ubožačka.
  • chomútář — ten, kdo dělá chomouty. [Kott 1910]

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • iluminátor — malíř specializovaný na drobné knižní malby (miniatury), obvykle byl i písařem krasopiscem. • illuminista.
  • impresor — srv. knihtiskař. • impressor.
  • inkoustář / inkoustník — výrobce inkoustu na psaní.
  • *inquilinus — podruh.
  • instalatér — srv. rúrmistr.
  • *institor — kramář, kupec.
  • instrumentář — výrobce nástrojů, později pouze lékařských.
  • intarzér — viz marketiér.
  • iurista, -ae, m. — znalec práva světského.
  • izbecký / izbovský — majitel gruntu naproti výměnkáři, srv. gruntecký. [Kott 1910]

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • jablečník — štěpař specializovaný na pěstování jablek.
  • jahelničkář — výrobce jahelníčků ze dřeva i z kůže.
  • jarmarečník — obchodník, obvykle kramář prodávající na jarmarcích.
  • jehlář / jehelník — kovář, který na rozdíl od špendlíkáře pouze jehly šicí zhotovuje. Jehla liší se od špendlíku tím, že místo hlavičky má ouško, jímž se provléká nit. • Lat. acufex, -icis, m.
  • jilčař — zhotovovatel jílců, srv. mečíř, nožíř.
  • jílovník / jílovec — rýžoval zlato.
  • jirchář — řemeslník vydělávající kůže hlinitými solemi, srv. garbíř, koželuh, zámišník. • Lat. corrigiator, -oris, m.
  • jižďola — tulačka. [Kott 1910]
  • jochař — kravař, obchodník s hovězím dobytkem. [Kott 1910]

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • kabátník — krejčí specializovaný na šití kabátů, srv. novokabátník.
  • kabátník vetešní — kabátník opravující obnošené kabáty, srv. vetešník.
  • kadlubář / kudlabář?? — kalounkář, srv. okřinář. /?/
  • kadlubář — zhotovovatel dřevěných mis a dlabaných nádob -- kadlubů.
  • kachlář — hrnčíř, kamnář specializovaný na výrobu kachlí pro kachlová kamna.
  • kachnář — kurař specializivaný na prodej kachen, srv. husák.
  • kalamářník — soustružník specializovaný na výrobu kalamářů.
  • kalhotník — krejčí specializovaný na šití kalhot, srv. hacník.
  • kalounkář — 1/ výrobce a prodavač kalounů; 2/ drobný obchodník se střižním zbožím. • kaloun "široká tkanice, stuha, prýmek, porta", z fr. galon "prýmek", přichýlením k tkáti vznikl tkaloun.
  • kameník — 1/ stavební řemeslník hotovící kamenné ornamenty ke stavbám; 2/ tesák kamene, srv. brusič kamenů.
  • kameník skalní — ...
  • kamnář — hrnčíř specializovaný na výrobu a stavbu kamen.
  • karbaník — 1/ náruživý hráč karet a jiných hazardních her; 2/ organizátor loterií. • karban = osudí, nádoba na losy.
  • karbeř — zedník specializovaný na hašení a přípravu vápna, srv. dynchéř.
  • kárník — 1/ povozník nabízející k odvozu zboží svou károu; 2/ ženatý tovaryš cestující s veškerým svým majetek na kárce; 3/ výrobce kár.
  • kartnéř / kartář — malíř drobné malby specializující se na malbu karet pro karetní hry.
  • kartáčník — viz štětkař.
  • kartounkář — dělník v továrně na potištěné látky.
  • kasír — pokladník. [Jindra] • Z něm. der Kassier "pokladník".
  • kastelán — správce hradu; viz též purkrabě. • Z něm. der Kastellan, ze střfr. castelain / châtelain z lat. castellanus, -i "hradní (obyvatel, správce)".
  • kat — městský zřízenec obstarávající výkon práva útrpného. Musel znát nejen rozličné druhy mučení a popravování, ale i anatomii. Nešikovný kat se mnohdy sám stal obětí rozlícených diváků.
  • kazamirák — soukeník, obchodník se suknem. [Kott 1910]
  • kazistrava — kazisvět. [Kott 1910]
  • kejklíř — člověk, který provozoval kejkle a svou zručností a hbitostí prováděl kousky, nad nimiž diváci žasli. Srv. Boschova Kejklíře.
  • kelblař — baňkař, sklář, který vyráběl lahve. [Kubů 150]
  • kerblař — sklář, který vyfoukával sklo. [Kubů 143]
  • keslšmíd — kotlář, výrobce kotlů. [Jindra] • Z něm. der Kesselschmied "kotlář".
  • keťas — spekulant, lichvář, překupník a zbohatlík využívající tíživou hospodářskou situaci např. během války a po válce, bohatnoucí na keťasení, ≈ šmelině. • Z něm. Kettenschieber / Kettenhändler "řetězový obchodník" (Kette "řetěz" + Schieber "pokoutní obchodník" / Händler "obchodník").
  • kilometr — geometr. [Kott 1910]
  • klempíř — řemeslník zhotovující z železného, pocínovaného a pozinkovaného plechu předměty jako lampy, svítilny, krabice, talíře, hrnce, puklice, žlaby atp.
  • klenotník — řemeslník, obvykle zlatník, vsazující drahé kameny do kovových ložisek.
  • klepna — 1/ klevetivá žena, srv. brusna, drbna.
  • klepna — 2/ písařka na psacím stroji.
  • klestič — ten, kdo klestí zvířata, srv. nunvář. • Špatně vykleštěný vepř byl na Moravě nazýván kaňóřek. [Kott 1910]
  • kletnář — výrobce dřevěných klecí.
  • klíčník — ten, komu jsou svěřeny do opatrování klíče, vrátný. • Lat. claviculus, -li, m.
  • klihař — ze živočišných zbytků (kůží, kostí, kopyt, rohů atp.) vařil lepidlo pro truhláře, sedláře, knihaře a další řemeslníky.
  • kloboučník — řemeslník zhotovující klobouky z plsti, slámy, lýčí, papíroviny, kůže apod.
  • kloboučník pávový — kloboučník specializovaný na ozdobné pokrývky hlavy, původně hlavně z pavích per; srv. šmukýř.
  • klokočník — růžence, modlící šňůry vyráběl a prodával.
  • *klomfíř — ...
  • klopař — svolával rudníky do práce klopáním (...), viz anklopéř.
  • klopíř — řemeslník, který v mincovně vyrážel nebo vystříhával okrouhlé mincovní štítky; "který pláty okrouhle dělá" [Kořínek 383]
  • klukař — výrobce luků a samostřílů. Srv. kušař.
  • kmocha — kmotra. [Kott 1910]
  • kmocháček — kmotříček. [Kott 1910]
  • knap — soukenický tovaryš.
  • knecht — pachole, pacholek, čeledín, služebník. [Jindra] • Z něm. der Knecht "čeledín".
  • knihař — spojoval jednotlivé listy nebo celé archy v celek a opatřoval je deskami, též knihvazač. Souvisí s písařstvím a pozdějším knihtiskem.
  • knihkupec — kupoval od spisovatelů rukopisy a vydával je vlastním nákladem.
  • knihtiskař — knihař využívající ke zhotovování kopií textů knihtisk, srv. presař.
  • knihvazač — srv. knihař.
  • knoflíkář — vyráběl knoflíky z dosažitelných materiálů: rohoviny, dřeva, skla, porcelánu, tvrzené gumy, papíru, nití, sukna a zejména z perleti sladkovodních perlorodek. Srv. čamrdář.
  • kobercář / koberečník — tkal nebo vázal koberce k ozdobě stěn, nábytku a prostírání na podlahy, srv. čalouník.
  • *koberců tlačitel — ...
  • kobližník — pekař koblih.
  • kočárník — výrobce kočárů, srv. kolář.
  • kočí — viz vozataj.
  • kočičář — pěstitel koček. [Kott 1910]
  • kocharyna — farní kuchařka. [Kott 1910]
  • kojná — žena najatá ke kojení dítěte, místo jeho vlastní matky, srv. plekocera.
  • kokotář — obchodník s drůbeží (kurař), specialista na kohouty a kapouny.
  • kokrhel — chlubil.
  • koláčník — pekař vyrábějící oblíbené pečivo z pšeničné mouky nadívané rozinkami, mandlemi s mákem, povidly, tvarohem nebo perníkem, srv. caletník.
  • kolář — 1/ výrobce zejména loukoťových kol k vozům (též koloděj); 2/ řemeslník zhotovující dřevěné součásti pro vozy a kočáry a hospodářské nářadí (pluhy, brány, trakaře apod.). • Lat. carpentarius, -rii, currifex, -ficis, m.
  • kolcař — ten, kdo jezdí na kolci, kolesník. [Kott 1910]
  • kolebečník — truhlář specializovaný na výrobu kolébek.
  • kolečník — 1/ kolář specializovaný na výrobu koleček a trakařů; 2/ námezdní rozvozce s trakařem, většinou byl k zastižení na rynku nebo trhu, srv. trakářník.
  • kolesník — srv. kolcař. [Kott 1910]
  • kolník — nádeník specializovaný na zatloukání kůlů do říčního dna, viz beraník.
  • koloděj — viz kolář.
  • kolomazník / kolomázník — vařil kolomaz z dehtu získaného od uhlířů a starého oleje nebo jiného tuku. Kolomaz sloužila především k mazání náprav u vozů. Čerti prý si jí cenili jako léku na všechny čertovské nemoci; též dehtář.
  • kolovratník / kolovrátník / kolovrátkář — výrobce kolovratů.
  • kolšíř — topič u peci, v huti.
  • koltrář / koltrářka — vyšívač kolter, ozdobných kobercovitých závěsů, gobelínů, ale i obyčejných přikrývek na lože. • koltra / kolter "opona, záclona", z něm. ..., z ital. ....
  • komediant — herec, viz žertéř.
  • kominář — vymetal komíny, "pecivál vymetal kamna, ostatek vymetal kominář". [Kott 1910]
  • kominík — vymetač komínů.
  • konduktor — viz pachtýř.
  • konfektář — pekař zákusků a bonbónů ze základní suroviny medu (cukru a mouky). • Z konfekt z lat. ..., později převzato z ital. jako konfet (confetti).
  • koníř — obchodník koňmi.
  • konopák — kdo konopě má nebo prodává. [Kott 1910]
  • kontrfetéř — ...
  • konvář — hlavní náplní jeho práce bylo zhotovovat cínové nádobí, často ovšem do cínu mísil lacinější olovo (měšťanská rodina měla i několik set kilogramů cínového nádobí). Srv. cínař.
  • konvičkář — konvář specilizovaný na malé cínové nádoby neboli nádobíčko.
  • kopinník — vyráběl kopí, útočnou bodnou zbraň skládající se z dřevěného bidla s přibitým hrotem, obvykle však vyráběl pouze kovové hroty kopí, viz hrotník.
  • kopáč — vinař. [Kott 1910]
  • kopencář — rozkopávač kopencův a vyběrač mravenčích vajíček, srv. brabenář. [Kott 1910]
  • koplář — pasák koní (kobylek).
  • kopytář / kopytkář — výrobce ševcovských kopyt; viz deškář.
  • koptař — pálením smolného dřeva, uhlí, dehtu a pryskyřic v peci s dlouhým komínem a komorou na lapání sazí vyráběl z takto vzniklé hmoty černočernou barvu pro výrobce tuše, knihtiskařské barvy, barvy na látky atp.
  • korábník — 1/ loupal a zpracovával kůru stromů pro jircháře a další řemeslníky, též na pálení; 2/ zchudlý člověk, chudák. • Č. koráb i korába (f.) "suchá kůra stromu; vykotlaný strom"; přijíti na koráb, octnout se na korábě, "zchudnout".
  • korbař — vyráběl nápravy, podvozky a korby k vozům a saním, srv. nápravník, štelmař.
  • korbelář — podle toho, zda vyráběl korbele ze dřeva nebo cínu, patřil k cechu bednářů nebo cínařů.
  • kordováník — vyděláváním obvykle kozích koží připravoval velejemnou useň na vázání knih, k výrobě ženské obuvi atp. Srv. koželuh. • kordovanníci.
  • korektor — opravce, obzvláště sazečských chyb.
  • korytník — podobně jako neckář zhotovoval velké nádoby na vodu, koryta.
  • kořenář — kramář prodávající koření.
  • kořenářka — též bába kořenářka, osoba vyrábějící a prodávající rozličné léky a čarovné nápoje vyráběné z bylin někdy skutečně léčivých.
  • kosař — 1/ kovář specializovaný na výrobu kos a srpů. 2/ ten, kdo bojuje kosou. [Kott 1910]
  • kostečník / kostkář — ze zvířecích kostí soustružil a řezal drobné předměty k radosti i užitku.
  • kostelník — služebník ustanovený farářem nebo patronem kostela k opatrování mešních rouch a modloslužebného nádobí v sakristii kostela, k udržování čistoty a k posluhování knězi při církevních obřadech. • Lat. aedituus, -tui, m.
  • kostkář / kostkař — 1/ kameník osekávající dlažební kostky; 2/ kostečník.
  • košař — pytlák lovící ryby do koše (též košíkář).
  • košíkář — řemeslník zhotovující košíky, koše, nůše, ošatky apod. splétáním proutí, ponejvíce vrbového.
  • košinář / košnař — košíkář vyrábějící z proutí košiny na korby vozů a další proutěné výrobky.
  • košnář — viz košinář.
  • košťálník — viz zelinář.
  • koštéř piva — ...
  • koštéř vína — vrchnostenský nebo městský finanční zřízenec ověřující kvalitu vína.
  • košťatář / košťář — výrobce košťat, obvykle březových, srv. metlář.
  • koštýř — ochutnávač, znalec. [Jindra] • Z něm. der Koster "násoska na víno".
  • kotečník — tesař specializovaný na stavbu krámů a kotců.
  • kotevník — kovář specializovaný na výrobu kotev.
  • kotlář — řemeslník zabývající se výrobou kotlů apod., nádob z měděného, mosazného a železného plechu.
  • kotlář mědi — ...
  • kotlář pánví železných — kotlář specializovaný na železné pánve.
  • kotvář — viz kotevník.
  • koudelník — spřádal z koudele hrubou přízi. • koudel "lněná nebo konopná kratší, hrubší nebo pazdeřím znečištěná vlákna".
  • koutecký / kútecký — ten, kdo bydlí v koutě. [Kott 1910]
  • kovalica — kovářka. [Kott 1910]
  • kovář — řemeslník vyrábějící předměty z tvárných, kujných kovů (železa, řídce z mědi), jimž za tepla rázy kladivem dodává potřebné tvary. • Lat. faber, ferrarius, -rii.
  • kovář cánů — viz cankář.
  • kovář mědi — kovotepec, řemeslník zpracovávající měď a vyrábějící z ní různé užitné předměty. • Lat. cuprifaber, -bri, m.
  • kovář postrojů koňských — ...
  • kovář prutů stříbrných — řemeslník kovající v mincovnách stříbrné pruty, cány.
  • kovkop — ...
  • kovolijec / kovolitec — zhotovoval výrobky litím z kovů (litiny, tvárné litiny, zinku, cínu,olova, mosazi, bronzu) do forem (kadlubů) z různých materiálů (písek, hlína, kov, sádra apod.).
  • kovotepec — viz kovář mědi.
  • kozař — obchodník kozami.
  • koželuh — řemeslník vydělávající hlavně hovězí nebo i koňské kůže, převážně rostlinnými látkami, srv. jirchář, smraďař, zámišník.
  • kožešník — řemeslník vydělávající kožešiny a pak z nich hotovící rukávníky, kožichy, čepice, límce, koberce, předložky apod. • Lat. pellifex, -icis, m.
  • kožošvec — "který kože k horám dělá" [Kořínek 383]
  • kraječ — ten, kdo krájí.
  • kramář — obchodník, menší kupec, který prodával všechno na různých místech, později jen to, co se doma nevyrábělo (koření, jižní ovoce, cizokrajné plátno, vzácná dřeva apod.).
  • kramář boudní — viz boudník.
  • kramář nosící — potulný kramář se šmejdem (viz šmejdíř) a textilním zbožím.
  • krampéř — vetešník.
  • krampléř — česač vlny pro další zpracování.
  • kranečník — viz věnečník.
  • krasopisec — viz iluminátor.
  • kravař — obchodník kravami a hovězím dobytkem vůbec, srv. jochař.
  • krčmář / krčemník — nájemce hospody, krčmy. • Lat. tabernator, -oris, m.
  • krejčí / krejčíř — stříhal a šil šaty ze všemožných látek. • Lat. sartor.
  • krejčí kalhot — krejčí specializovaný na šití pánských kalhot.
  • kreuzšmid / kreuzšmíd — ...
  • kroječ suken — obchodník, který krájel sukno na lokty, srv. sukenkraječ.
  • krosnář — podomní obchodník nosící své zboží v krosně (nůše nebo dřevěná skříňka) na zádech.
  • kroupník — mlynář vyrábějící z ječného zrní kroupy (někdy i ze zrní pšeničného), buď otloukáním ve stoupě nebo omíláním v krupníku.
  • kroupník dětinský — mlynář krupice z ... na dětskou kaši.
  • kroužkař — viz přezkář.
  • krtičkář — chytal krtky.
  • kruhař / kroužník — rinkéř.
  • krumplíř / krumpléř / krumpleř — ozdobník, vyšíval (krumploval) drahocenný šat zlatem, perlami, drahokami atp.
  • krupéř — viz kroupník.
  • krupičník — mlynář vyrábějící krupici.
  • krupník — viz kroupník.
  • krysař — hubitel myší, deratizátor.
  • kučníř — kožešník. [Kott 1910]
  • kudlák — viz nožíř.
  • kufrář — řemeslník zhotovující kufry (na rozdíl od »kufraře«, který kufry krade).
  • kuchař / kuchaříček — připravoval pokrmy, srv. kuchynník, gastronom.
  • kuchařka / kuchařička — žena, která připravovala pokrm. [Kott 1910]
  • kuchynník — vařil a prodával stravu ve veřejných kuchyňkách.
  • kuchyňka, m. + f. — muž nebo žena, kteří v kuchyni připravovali jídlo.
  • kuléř / kulér — kameník zhotovující kamenné koule, náboje do děl, pušek a praků.
  • kunčoft — zákazník, klient, odběratel. [Jindra] • Z něm. der Kundschaft "zákazník".

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • ladař / ladýř — nákupčí venkovských potravin pro kupce ve městě.
  • ladýř obilí — překupník obilí pro kupce ve městě.
  • ladýř / ladýřka chmele — obchodník chmelem; obvykle nákupčí chmele na venkově.
  • lagýr / lakýr — natěrač, lakýrník. [Jindra] • Z něm. der Lackierer "lakýrník".
  • lagýr — pivovarský pracovník ajnglajchující (rovnoměrně nastírající a rozestírající) vlhký a domočený ječmen na humně (místo, kde klíčí ječmen). Lagýry však vystřídal maltomobil, "sladový vozík". [Klimeš 166 + 168]
  • lahvičník / láhevník — flašnéř specializovaný na výrobu lahví.
  • lamač kamene — viz skalník.
  • laminoha — "pokoutní lékař, který po lékaři lámal znova nohu, že prý byla špatně napravena." [Kott 1910]
  • lancvoši — pohraniční stráž finanční. [Kott 1910]
  • landa — tulačka. [Kott 1910]
  • lanďák — tulák. [Kott 1910] • Srv. ľandat se "potulovat se, zdlouha choditi" (Kott 191, 49).
  • lantfaréř / landfaréř — potulný apatykář.
  • lantkočí / landkočí — viz vozataj.
  • ľantucha — tulák. [Kott 1910]
  • lapka — kdokoli, kdo se přestane živit poctivým řemeslem a dal se na loupežnictví.
  • láryně — nevěstka. • Ze střhn. laer "prázdný"; srv. stč. prázdné ženky.
  • laterník / láterník — lesní dělník, který skládal dřevo do láter, dělal látra, srv. drvoštěp.
  • laufr — kolečník na šachtě, obstarával dopravu na šachtě a údržbu dopravních prostředků.
  • lavičník — viz stoličník.
  • lávkař — ten, kdo dělá lávky. [Kott 1910]
  • lazebnice — pomocnicev lázni.
  • lazebník — majitel nebo provozovatel lázní studených i teplých.
  • ledař / lednář — sezónní zaměstnanec, sekal led na řece a ukládal jej v hlubokých skalních sklepích, (též sklepák) odkud až do léta jej vyvážel a prodával především hostinským k chlazení masa a nápojů.
  • ledkař — sanytrář, vyráběl z odpadních látek zemědělských i průmyslových ledek za pomoci procesu přírodního (hnití).
  • léhenschaftník — "který v nájmu důl nebo vort drží" [Kořínek 384] • vort "místo v dole, kde se ruda seká" [Kořínek 391]
  • lékárník — ..., srv. apatykář.
  • lékař — ranhojič, původně léčil bez studií a universitních zkoušek. • Lat. archiater.
  • lékař koňský — zvěrolékař.
  • lékostrůjce — lékárník, srv. apatykář.
  • leopartwarter — ...
  • lepař — 1/ viz hlinák; 2/ obuvnický dělník. [Kott 1910]
  • lesák / lesník — 1/ zaměstnanec lesní správy, správce lesa; 2/ obchodník prkny. • Lat. silvanus.
  • lesňák — ten, kdo chodí do lesa na dříví. [Kott 1910]
  • lesní — lovčí. • Lat. forestarius.
  • leštič kamenů — brusič, kameník zabývající se leštěním kamenů (většinou mramoru, syenitu a žuly) pomocí leštidel.
  • leštič kovů — zabýval se leštěním a podobnými povrchovými úpravami kovových výrobků.
  • ležák — viz faktor.
  • lignarius — viz tesař.
  • lichvář — půjčova peníze na úrok, obvykle se používalo pro označení osob kořistících z dlužníkových nesnází.
  • listonoš — městský zřízenec roznášející dopisy.
  • lištař — řemeslník vyrábějící a povrchově upravující úzké dřevěné latě ke krytí spár a rámů, podlah apod., obvykle rozličně profilované, barvené, zlacené nebo stříbřené.
  • litec — ...
  • litkupník — městský úředník dozírající na dodržování poctivého obchodu a evidující prodávané zboží; dohazovač.
  • ližník piva — viz šrotéř.
  • lnář — překupník lnu.
  • locufilices — truhlář specializovaný na výrobu rakví.
  • lodnář — tesař specializovaný na stavbu lodic a prámů.
  • lojovník — škvařil lůj z živočišného tuku a surovinu prodával mydlářům, jirchářům, rovněž vyráběl svíčky lojové.
  • lopatník — kovář specializovaný na výrobu lopat.
  • lorýř — razič mincí. [Kott 1910]
  • lórýř — ten, kdo vyvařuje černé pláty na bílo. [Kořínek 385]
  • letovač — páječ, pájkovač. [Jindra] • Z něm. der Löter "...".
  • lifrant — dodavatel, doručitel. [Jindra] • Z něm. der Lieferant "dodavatel".
  • loutečník — řemeslník vyrábějící loutky ze dřeva hlavně soustružením.
  • loutnik / louteník? / loutnař — výrobce louten, dřevěných hudebních nástrojů.
  • loutkař — člen kočující společnosti hrající po vsích divadlo loutkové, srv. pimprlář.
  • lucernář — platnéř specializovaný na výrobu luceren, případně obchodník lucernami.
  • lučebník — chemik, srv. alchymista.
  • lukař — hospodář v horách, kde převládá chov dobytka pasoucího se na lukách. • Lat. arcufex, -icis, m.
  • lukař / lučník / lučištník — výrobce luku, střelné ruční zbraně.
  • lumbář — nářečně nunvář.
  • lutečník — loutkař.
  • lůžkař — 1/ viz postelník; 2/ výrobce dřevěných lůžek ke střelbě praky.
  • lžičíř / lžičník — soustružník specializovaný na výrobu dřevěných lžic.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • magacinér — skladník, skladištní dělník. [Jindra] • Z něm. der Magazineur / Magaziner "skladník".
  • magister curiae imperialis — hofmistr.
  • magister montium — správce dolů.
  • majordomus — 1/ první hodnostář dvorský; 2/ hlava rodiny.
  • makléř — viz litkupník.
  • malíř — umělecký řemeslník zobrazující obvykle viditelné předměty na ploše pomocí rozdílů barev. Ve středověku řemeslo dvorní především s církevními motivy, později i světskými. Maloval na dřevo, dřevěné tabule, omítku, později na plátno, srv. iluminátor.
  • *malířka — řemeslnice zabývající se pomalováváním ozdob. • Lat. pictorissa, -ae, f.
  • mandlář — kramář prodávající mandle.
  • mandlíř — bělil, barvil a mandloval prádlo, obvykle tovaryš u tkalce, viz barvíř. • Stč. mandl / mangl (vál na hlazení tkanin), z něm. Mangel a to z lat. manganum "obléhací vrhací stroj" (ř. magganon). Podle soustavy válců údajně v Norimberku žertem přeneseno i na stroj hladící tkaniny (mange). [Machek]
  • manufakturista — 1/ majitel manufaktury; 2/ řemeslník pracující pro manufakturu jako námezdní síla.
  • marcipáník — perníkář, který pekl z cukru, mandlí, kmínu atp.
  • marketiér — vykládal povrch drobných dřevěných předmětů perletí, želvovinou, cínem, bronzem, mědí, vzácnými dřevinami atp aj.
  • *markus — ...
  • máršejdník — "měřič horní, jenž pod i nad šachtami míry táhne" [Kořínek 385].
  • marštaléř / marštalíř — koňák, správce stáje (marštale).
  • mastičkář — vykonával léčebnou praxi bez patřičného vzdělání, srv. dryáčník, lékař.
  • mašamotka — modistka. [Kott 1910]
  • materialista — obchodník s drogistickým, lékárnickým a chemickým zbožím pod jednou střechou.
  • matlák — sádrař v porcelánce. [Kubů 158]
  • mazanečník — pekař mazanců.
  • mečíř — nožíř specializovaný na výrobu mečů. • Lat. gladiator, -oris.
  • medailér — rytec medailí, zpravidla pravující u mincovny. Ryl nejdůležitější části mincovních razidel a medailové štočky pro královký dvůr. • medailleur
  • medař — 1/ brtník, včelař zabývající se sběrem medu divokých včel a jejich jednoduchým chovem; 2/ výrobce medoviny.
  • mědikovec — viz kovář mědi.
  • mědilijec — řemeslník odlévající různé nářadí a další výrobky z mědi.
  • měditepec — ...
  • mědnář — viz kovář mědi.
  • medník — zpracovával med získaný od brtníka především na medovinu, kvašený alkoholický nápoj.
  • medvědář — kejklíř chodící s ochočeným a cvičeným medvědem.
  • mechanicus — řemeslník.
  • mechanikus — mechanik, konstruktér a výrobce složitých pohyblivých zařízení.
  • měchař — šlapal měchy (kovářský, u varhan atp.).
  • měchna — tlustá žena (na Domažlicku), srv. bachna. [Hruška 12]
  • melouník — viz dýnař.
  • mendík — 1/ žebravý student; 2/ ministrant.
  • *mercator — obchodník.
  • měřič — tržní úředník pověřený kontrolou měr i dodržování stanovených cen.
  • měřič soli — měřič na trhu se solí.
  • mestkomín — kominík.
  • měšečník — dělal tašky a měšce z kůže. • Lat. bursifex, -ficis, m.
  • metalgísr — mosazník, slévač kovů. [Jindra] • Z něm. der Metalgießer "slévač kovů".
  • metlář — výrobce proutěných metel a košťat, srv. košťatář.
  • metlařka — žena prodávající metly, košťata. [Kott 1910]
  • mezuláník — tkadlec zanášející bavlněný nebo konopný útek do lněné osnovy (taková látka se nazývala barchet nebo mezulán), srv. barchaník.
  • *miles — voják.
  • mincíř / mincéř / mincovník — řemeslník, který se v mincovně zabýval vyklepáváním cánů (srv. cankář), vystřihováním, srovnáváním a bílením střížků, koval kovové, zlaté, stříbrné a měděné plátky určité tloušťky. Falšovatelé neboli penězokazci potají dělali falešné peníze z levnějších kovů. • Lat. monetarius, -ii, m.
  • minister, -ri, m. — správce, úředník.
  • ministeriál — nesvobodný služebník panovníka nebo velkých feudálů vykonávající dvorské, úřední nebo vojenské služby.
  • ministerialis, -is, m. — úředník, služebník. • ministerialis ecclesiae.
  • misař / mísař — viz okřinář.
  • mistr — samostatný řemeslník s mistrovskými zkouškami, který najímal tovaryše. V rámci cechu funkcionář s hlasovacím a rozhodovacím právem.
  • *mistr polní — viz městský pastýř.
  • mistr přísežný — viz cechmistr.
  • míšeč — pomahač mísící pivo při vaření nebo kvašení.
  • miškář / miškař — viz nunvář.
  • mládek — 1/ obecně mladý cechovní tovaryš, robenec, dělník ve mlýně; 2/ mládenec na svatbě.
  • mládek mlynářský — mladší tovaryš ve mlýně, smetiprach, příslušník mlýnské čeledi, srv. stárek.
  • mladší čeledín — námezdní pracovník, příslušník panské nebo mlýnské čeledi.
  • mladší děvečka — námezdní pracovnice, příslušnice panské nebo mlýnské čeledi.
  • mlynář — řemeslník meloucí obilné zrno na mouku a další moučné výrobky ve mlýně. Jako pomocníky najímal mlýnskou čeleď. • Lat. molitor, molendinarius, -rii, molendinator, -oris.
  • modistka — specializovaná krejčová, která na dřevěných hlavách (formách) tvarovala a šitím dále upravovala dámské klobouky od prostých huček a kapelínů až po ty nejbizarnější sotva nositelné kreace; zároveň je i prodávala.
  • molendinarius, -rii, m. — mlynář.
  • molendinator, -toris, m. — mlynář.
  • molitor — mlynář.
  • monachus, -chi, m. — mnich.
  • monetarius, -rii, m. — mincovník.
  • montanus, -ni, m. — horník.
  • mořipivo — pivopal, z piva i zkvašeného pálil lihový nápoj.
  • mosazník — kovář nebo kotlář specializovaný na výrobu mosazných předmětů.
  • mostník — tesař specializovaný na stavbu a opravy dřevěných mostů.
  • mošnař — viz tobolečník.
  • mundér — montér. [Jindra] • Z něm. der Monteur "montér".
  • muroň — zedník. [Kott 1910]
  • muzikář / muzikus — povětšinou člen vandrovní kapely.
  • mydlář — výrobce mýdla z tuků.
  • mykačka — námezdní pracovnice u soukeníka, která mykala přízi.
  • myslivec — služebník určený u obor a lesů k vedení honů a k péči o lesní zvěř. • Lat. venator.
  • mýtný — královský, šlechtický nebo městský úředník pověřený vybíráním mýta, srv. výtonník.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • nábyvce — kupec. [Kott 1910]
  • nádeník — chudý dělník najímaný na den k všelikerým pracem. • nádenníci
  • nádobník — hrnčíř nebo soustružník specializovaný na výrobu nádobí.
  • nádvornice — nádvorníkova žena.
  • nádvorník — 1/ zaměstnanec na statku, který pečoval o pořádek na dvoře, na mlatě apod., srv. placmajstr; 2/ podomek.
  • *nakladatel — ...
  • nákladník — podnikatel.
  • nákladník piva — prodavač piva.
  • nákovadlář — dělal kovadliny čili nákovadla.
  • námluvčí — dohazovač, tlampač.
  • naplavač — příslušník plavecké čeledi, srv. plavec.
  • nápravník — vyráběl nápravy, podstavce a kostry do vozů a saní, později se nazývá korbař nebo štelmař, srv. kolář, podstavkář.
  • náprstník — výrobce náprstků. • Něm. fingerhutmacher.
  • návěstník — brzdař, pečoval též o koncové světlo vlaku, návěstí.
  • nebozezář — kovář specializovaný na výrobu nebozezů, srv. špulíř.
  • neckář — výrobce velkých dřevěných nádob na vodu (necek) a to buď dlabáním (vystruhováním) z celých kmenů nebo sbíjením z latí a prken, srv. korytník.
  • negociator — obchodník, kupec.
  • nevodář — výrobce specializovaný na výrobu nevodů pro lov ryb.
  • nevolník — viz poddaný.
  • niťař — výrobce i obchodník nitěmi.
  • *nobilis — šlechtický (homo nobilis).
  • nosič — námezdní pracovník k nošení břemen, srv. austrakař, trákař. • Lat. portator (pl. portatores).
  • notář — právník ustanovený státem ke spisování listin, ověřování podpisů a k záznamu a vypořádávání posledních vůlí. • Lat. notarius, -rii, m. "písař, notář".
  • novák / novinník / novětník / novědlník — švec vyrábějící novou obuv/?/.
  • *novodělník ševcovský — ...
  • novokabátník — srv. kabátník.
  • nožíkář — nožíř specializovaný na výrobu nůžek, nůžkář.
  • nožíř — kovář specializovaný na výrobu nožů. Srv. mečíř.
  • nunvář — zvěroklestič, specialista na chirurgické zákroky u domácího zvířectva hlavně samců, která pak rychleji přibírala na váze, srv. miškař.
  • nůžkář — viz nožíkář.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • obchodník — vedl obchod, kupec, kramář. • Roku 1349 Karel IV. potvrdil, že "kupec v městě bytující, ale s ním netrpící (t. j. neplatící), není obyvatelem ani měšťanem než hostem, požívajícím práva hostinského (jus advenarum)." (Pozn.: Čelakovský, Cod. I., 86.) [Winter 1906, 314]
  • obchodník podkotecký — obchodník, který prodával pod kotci.
  • *oblemovač — ...
  • oborník — staral se o oboru zvířecí i okrasnou.
  • obrazník — malíř, viz řezáč.
  • obrusař — ten, kdo dělá obrusy. [Kott 1910]
  • obšusta — úlisný pochlebník. [Kott 1910]
  • očkař / okař — pytlák chytající zvěř do drátěných ok.
  • occupator, -oris, m. — uchvatitel.
  • odbíhač — viz vozač??.
  • odpovědník — odpůrce krále, který přepadal a olupoval kupce.
  • odřivous — hanlivé označení pro holiče, bradýře atp.
  • officians, -ntis, m. — duchovní pomocník.
  • oháněčník / ohánečník — z ptačích per zhotovoval vějíře sloužící k odhánění much, které se později staly vítaným módním doplňkem.
  • *ohradník — ...
  • ochočovatel — krotitel zvěře.
  • okřinář / okřináč? — výrobce dřevěných mis a misek, srv. kadlubář, misař, soustružník.
  • okulista — lékař využívající k léčení pověr.
  • olejník / olejovník — ve mlýnu ve stoupě z mastných semen tlučením a lisováním vyráběl olej. Prodával však nejen olej, ale i hrách, jáhly, kroupy, proso, mák apod.
  • oltářník — kněz mající fundaci k určitému oltáři. • Lat. altarista, -ae, m.
  • omagialis, -is, m. — poddaný.
  • *operarius / opifex — dělník.
  • oplatečník — pekař specializovaný na pečení oplatků.
  • opravovatel lázní parních — slul Martin z Nového města pražského (1493), není však jasné, zda náležel mezi zedníky nebo tesaře. [Winter 1906, 553] • Lat. renovator aestuariorum.
  • oráč — nádeník, který oral pole, srv. pluhař, pohonič, ratajčík.
  • orlojník — specializovaný hodinář, který při výrobě obvykle věžních hodin, využíval i astronomii.
  • ornátník — krumplíř specializovaný na výrobu ornátů.
  • ortulanus — viz hortulanus.
  • osoba — bosorka. [Kott 1910]
  • ostatnica — ženská, která oslavuje ostatky. [Kott 1910]
  • ostatník — slavitel ostatků, posledních dnů masopustních. [Kott 1910]
  • ostrožník / ostružník — zhotovoval pro jezdce ostruhy.
  • otrubník — obchodník otrubami.
  • ovarius, -rii, m. — vajíčkář.
  • ovčák — pastýř ovcí.
  • ovocník — obchodník ovocem.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • packal / pacr — břídil. [Jindra] • Z něm. der Patzer "...".
  • pachole — srv. robenec.
  • pacholek — čeledín, též pomocník v různých oborech, srv. robenec; ten, "jenž rudy a perky na púrách vozí" [Kořínek 386]
  • pachtýř — srv. konduktor. • Lat. arendator.
  • paknecht — lázeňský pomocník.
  • pakostník — záškodník, sabotážník.
  • palas — vinopal. [Kott 1910]
  • páleník — výrobce kořalky.
  • palič vína — viz vinopalič.
  • paluda / palunda — tulák. [Kott 1910]
  • pan otec — 1/ hospodář tovaryšský; 2/ mistr mlynářský.
  • panáček — kněz, kaplan. "Debe nebelo Hanaček, bel be ze mně panáček." [Kott 1910]
  • pancéřník / pancířník — viz brníř.
  • panetarius / pauetarius, -rii, m. — pekař.
  • pannirasor, -oris, m. — postřihač sukna.
  • panoš — 1/ nižší šlechtic než rytíř; 2/ vyšší šlechtický služebník; 3/ nohsled (hanlivě). bull; Lat. armiger, -geri, cliens, -entis, m.
  • panščák — ten, kdo pracuje na panském. [Kott 1910]
  • panščár / panščor — robotník. [Kott 1910]
  • panščarka — dělnice na panské práci. [Kott 1910]
  • panščerka / panštěrka — děvče chodící na panskou práci. [Kott 1910]
  • pantafír — přední dělník, předák, parťák, nápředník, četař. [Jindra] • Z něm. der Partieführer "předák, parťák".
  • papírník — řemeslník vyrábějící papír, původně ze starých hadrů. • Lat. chartarius.
  • paprstkář — zhotovovatel paprstků. [Kott 1910] • paprstek, "brdo u tkadlců".
  • papučák — ten, kdo chodí v papučích. [Kott 1910]
  • parléř — polír, viz tovaryš. • Něm. Polier. • Stč. parléř je z střhn. parlier a to z fr. parleur
  • parochialis, -le, m. — farník.
  • *parochianus — farář.
  • partafír — viz pantafír.
  • parter — tovaryš, řemeslník po vyučení. /??/
  • parukář — výrobce paruk.
  • pasák — viz pastýř.
  • pasamentář / pasamantář — prýmkař, výrobce prýmků, stuh, prýmkař.
  • pasíř — výrobce kovem zdobených opasků pro muže i ženy. • Lat. cingulator / cinculator, -oris, m.
  • pastevec — viz pastýř.
  • pastýř — polní mistr, pásl dobytek, příslušník panské čeledi nebo obecní zaměstnanec.
  • pašerák — potajmu převážel zboží přes hranici mimo celnice.
  • paštikář / paštykář — pekař masových paštik.
  • paterník / páteřník — soustružník vyrábějící růžence ze dřeva, z korálů, z jantaru apod. Srv. růženečkář.
  • patlucha — tulák. [Kott 1910]
  • pazderník / pazdera — zpracovatel lnu a konopí. Srv. přadlák. • Č. pazdeří "dřevnatá část stonku lnu".
  • paznohetník — obchodník paznehty.
  • pažíř — /-b-?/ dělal pažby k ručním střelným zbraním (též šiftař).
  • pecivál / pecival — 1/ vymetač kamen, kominář vymetal ostatek [Kott 1910]; 2/ opravoval a vymazával hlínou pece.
  • peckař — hlídač ovocného sadu.
  • pecnář — přespolní pekař, který směl péci jen hrubý chléb, původně chléb po dvou penězích. Srv. plachetník.
  • pecóch / pecúch — pecivál. [Kott 1910]
  • pečetí řezáč — ...
  • pečetník — rytec pečetidel.
  • pedel — školník na universitě.
  • pekař — řemeslník, který pekl chléb a další moučné výrobky v pekařské peci a obvykle je i prodával. • Lat. fornator / fornarius, pistor; panetarius, -ii.
  • pekař boží — pekař specializovaný na pečení hostií pro kostely.
  • pellifex, -ficis, m. — kožešník.
  • penězoměnec / penězovažič — zprostředkovával směnu peněz vzhledem k různorodosti středověkých měn a dbal, aby se nevyskytovaly falešné peníze.
  • pergameník — máčel kůže ve vápenné vodě, natíral je křídou, vyrovnával pemzou a zhotovoval tak pergamen malířský neb psací, používaný na úřední listiny.
  • perkař — odklízeč hlušiny (perku) v dolech.
  • perkmistr — "správce hor" [Kořínek 386]
  • perleťář — výrobce předmětů z perleti, srv. knoflíkář.
  • pernář / pernař — výrobce pouzder, míšků a tobolek, srv. pouzdrař.
  • perníkář / pernikář — pekař perníku, z mouky zadělávané s medem.
  • peřinečník / peřinář — řemeslník čistící peří a vycpávající středověké kožené polštáře, srv. polštářník.
  • peříšmukýř — viz šmukýř.
  • picmochr — ten, kdo vyrábí pušky, puškař. [Jindra] • Z něm. der Büchsenmacher "puškař".
  • pícník — obchodník senem a ovsem.
  • pictorissa, -ae, f. — malířka.
  • pikolík — číšnický učeň.
  • pilař — 1/ kovář specializovaný na výrobu pil; 2/ výrobce řeziva, majitel pily a obchodník prkny.
  • pilnikář — výrobce nebo obchodník pilníky.
  • pimprlář — loutkař.
  • pincerna, -ae, m. — číšník. • pincerna regis, "královský číšník".
  • pintner / pintéř — viz bednář.
  • pípař — truhlář specializovaný na výrobu píp.
  • písař — opisoval knihy, zhotovoval úřední listiny, případně psal dopisy pro analfabety, srv. iluminátor. • Lat. scriptor.
  • písař kancionálů — písař zpěvníků, souborů náboženských kostelních písní, obvykle bohatě zdobených, srv. iluminátor.
  • písař solní — viz solař.
  • piscator — viz rybář.
  • pískař — obchodník pískem.
  • písmař — obecní písař. [Kott 1910]
  • písmolijec — ...
  • písničkář — prodával na jarmarcích texty písní.
  • pistor / pistorius — viz pekař.
  • pištec — městský nebo dvorní hudebník na píšťaly. • Lat. fistulator, -oris.
  • pištělník — výrobce dřevěných hudebních nástrojů, píšťal.
  • pivák — 1/ ten, kdo rozváží pivo; 2/ ten, kdo pije mnoho piva, pijan. [Kott 1910]
  • pivopal — vinopalič vyrábějící líh z piva, srv. mořipivo.
  • pivovárník / pivovarník — vařič piva, viz sládek. • Lat. braxator, -oris, cervisiarius, -rii, m.
  • placbekové — zněmčilý výraz pro pecnáře v Opavě. [Winter 1909, 648]
  • plackář — ten, kdo dělá placky. [Kott 1910]
  • placmajstr — nádvorník, vedoucí pomocných pracovních sil ve sklárně (kopáčů, uklízeček apod.). [Kubů 150]
  • plačka — najatá naříkačka pro větší dojem z pohřbu.
  • plachetník — viz pecnář.
  • plampač — 1/ vyvolavač, tlachal, šprýmař; 2/ dohazovač, námluvčí, družba ("jenž výborně zná všechny zvyky a obřady při svatbách", Jirásek). • Lit.: Matouš Vaněk (plampač z Medákova), Svatba na Domažlicku, Praha s. a. • Odvozeno z plampa "huba", plampat "žvanit", totéž co tlampač "zprostředkovatel, dohazovač" (později i "amplion, radiový reproduktor") od tlama.
  • pláštník — krejčí specializovaný na šití plášťů.
  • pláteník — 1/ tkadlec plátna; 2/ obchodník plátnem. • Lat. plateniko, -onis, m.
  • *platenkroječ — ...
  • platnéř / platnýř — výrobce plátů, součásti brnění na nohy, ramena a hrudník, později plátové kyrysy, srv. brníř.
  • plátýnkář — tkadlec specializovaný na mlýnská plátna.
  • plavajzník — výrobce tužek a psacích olůvek.
  • plavec / plavci — plavil dříví po řece svázané do vorů, srv. plavecká čeleď, valič.
  • plebanus, -ni, m. — vesnický farář.
  • plebezanus, -ni, m. — farník.
  • plekocera — kojná. [Kott 1910]
  • pletačka — žena, vyplétající židle. [Kott 1910]
  • plíškař — řemeslník zhotovující malé kovové plíšky, lamely.
  • plonknecht — ...
  • plotnář — kovář specializovaný na kování železných sochorů a lití silných plátů, srv. šínař.
  • plstnář — výrobce specializovaný na výrobu sedlářské a ševcovské plsti.
  • pltník — viz plavec.
  • pluhař — 1/ kovář specializovaný na výrobu radlic k pluhům; 2/ pomocník oráče.
  • *poddaný — nevolník, podrobený, nesvobodný, nevolný člověk. • Lat. censita, -ae, censualis, -is, omagialis, -is, subditus, -i, m.
  • podélkář — příležitostný pracovník (nádeník).
  • podkovář — kovář specializovaný na kování podkov a podkovářských hřebů, okovával koně.
  • podeševkraječ — vetešník opravující podrážky obuvi.
  • podkmasák — dohlížitel na hochy v kostele, srv. báňar. [Kott 1910]
  • podomek — domovní sluha (nejčastěji v penzionech a hostincích), srv. nádvorník.
  • podpažník — oblíbenec, páže.
  • podruh — dělník bydlící ve služebním bytě.
  • podsedník / podsedek / podsedkář — hospodář s nevelkými polnostmi (pod sedlákem), malý rolník (má asi 25 měřic polí), srv. familiant. • Lat. subses, -idis, m.
  • podstavkář — viz nápravník.
  • podstolí — nižší dvorský úředník, pomocník správce královské tabule, srv. stolník. • Lat. subdapifer, -eri, m.
  • pohodný — odstraňoval nemocná a uhynulá zvířata, srv. ras, drnomistr.
  • pohonič / pohončí — pomocník oráče.
  • pohradný — viz purkrabě.
  • pohunčesko — špatný pohůnek. [Kott 1910]
  • pohůnek — vodil potah při polních pracích.
  • pochop — policajt.
  • pochvař — výrobce pochev na sečné a bodné zbraně, vzácnější příbuzné řemeslo tobolečníka a měšečníka.
  • pojezdný — úředník zemědělského podniku.
  • pokladník — truhlář specializovaný na výrobu dřevěných pokladnic.
  • poklasný — řídil polní práce panské čeledi.
  • pokrývač — řemeslník pokrývající střechy krytinou, viz též architector. • Něm. der Dachdecker "pokrývač". • Lat. tēgulator (pl. tegulatores) "pokrývač", od tegō "pokrývám".
  • polazer — viz puléř.
  • policajt — obecní úředník střežící veřejný pořádek.
  • polír — stavební dozorce.
  • polírník — leštič. [Jindra] • Z něm. der Polierer "leštič".
  • polštářník — viz peřinečník.
  • poltograf — fotograf. [Kott 1910]
  • pomahač — 1/ nádeník v pivovaře; 2/ sklářský pomocník [Kubů 143].
  • ponknecht — pachole. [Jindra] • Z něm. der Bankknecht "...".
  • ponocný — noční hlídač, srv. hlásný.
  • popelář — výrobce kvalitního popela pro průmysl (sklenářství), obchodník popelem.
  • poprawczo, -onis, m. — popravce, vykonavatel policejní a správní moci v určité oblasti země.
  • popruhář / popružník — provazník specializovaný na výrobu popruhů.
  • porcarius, -rii, m. — sviňák, pasák vepřů.
  • porodní žena — pomocnice při porodu, srv. porodní bába.
  • portáš — valašský pohraničník, četník.
  • portulanus, -ni, m. — vrátný.
  • porybní — 1/ úředník, který řídil trh s rybami; 2/ správce rybníka nebo vymezeného povodí. Srv. baštýř.
  • posadník — výrobce dřevěných a proutěných posad pro drůbež.
  • posel — doručoval z místa na místo listy nebo vzkazy.
  • *poslové poštečtí — ...
  • poslužník — pomocník (např. kněze). [Kott 1910]
  • postavkář — ...
  • postelník — truhlář specializovaný na výrobu postelí.
  • postilión — kočí poštovního vozu.
  • postřihač — postřihač suken napínal a postřihoval sukno. • Lat. pannirasor, -oris, m.
  • pošták / pošťák — listonoš. [Kott 1910]
  • poštmistr / poštář — správce pošty.
  • potmělót — tajný policista. [Kott 1910]
  • poustevník / poustevec — anachóréta, ten, kdo bydlí na pustém, osamělém místě. • Lat. heremitanus, -ni, m.
  • pouzdrař / pouzdrník / pouzdrovník / poudrař — výrobce pouzder různého typu, řemeslo příbuzné tobolečníku a měšečníku, srv. pernař.
  • povozník — viz vozataj.
  • pozamentíř — viz prýmkař.
  • pozaunér / pozaunář — trubač na pozoun.
  • pozlacovač — řemeslník, který pozlacoval obvykle stříbrné předměty, srv. zlatník. • vergulter.
  • pračník — viz prakař.
  • pradlák / prádlař — ten, kdo prere prádlo.
  • pradlí — nádenice, která prala prádlo.
  • praefectus, -i, m. — prefekt, úředník, správce.
  • prachař — výrobce střelného prachu; z ledku, uhlí a síry vyráběl střelný prach, nejen ke střelbě, ale i k lámání skal, zdí a kamení v dolech a lomech. Srv. sanytrník.
  • prakař — výrobce praků, středověkých střelných zbraní, srv. pračník.
  • prasečkář / prasatař — pastýř prasat.
  • prášek — mladší mlynářský tovaryš, mládek, smetiprach, patřil k mlýnské čeledi.
  • pravovárečník — měšťan mající právo vařit pivo.
  • preclíkář — pekař specializovaný na pečení velkých preclíků, těsto hnětl, vařil a pak sušil v peci.
  • prefekt — úředník, správce. • Lat. praefectus, -i, m.
  • pregéř / pregíř — razil mince úderem kladiva na »mincovní / pregířské stolici« v mincovní ražebně.
  • prejtýř — "který rudy roztlouká a od perku oděluje" [Kořínek 387] • perk "jalová skála" [Kořínek 386]
  • premzák / premzr — brzdař, srv. bremzr.
  • prenář — viz tavíř.
  • presař — viz knih tiskař.
  • prevetník — ...
  • primaska — starostova žena. [Kott 1910]
  • primiciant — kněz sližící poprvé mši (primici). [Kott 1910]
  • prknař — viz struhař, šindelář.
  • prodavač knih — kramář specializovaný na prodej knih.
  • profous — vězeňský dozorce.
  • prorok — viz hvězdář.
  • provazník — výrobce provazů, obvykle konopných.
  • prták / prťák / prtař — viz švec vetešník, příštipkář.
  • prubíř — zkouší (prubuje), kolik má ruda stříbra. [Kořínek 387]
  • prubíř zemský — ...
  • prýmkař — řemeslník zabývající se výrobou textilních prýmků, tkalounů, šňůr apod., jednoduchých i zdobených perlami, korálky atd., ozdob na dámské šaty apod. Surovinou byly nitě, hedvábí, chlupy, bavlna, vlna, konopí, len atd.
  • přadlák / přádkař / přádka / přadlec / přadlena / přádlí / přadlíř — 1/ předl vlákna ze lnu, konopí, vlny apod.; 2/ dělník v přádelně.
  • přástevník — účastník přástek, společného předení lnu.
  • předlice / předlíci — viz přadlák.
  • předtápěč — předtápěl parní lokomotivy před jízdou.
  • překupník — viz hokynník.
  • přeskař — viz přezkář.
  • přesličník — soustružník specializovaný na výrobu přeslic.
  • převozník — obstarával převoz přes řeku na loďkách a prámech.
  • přezkář — řemeslník zhotovující kovové kroužky a přezky, srv. přeskař, rinkéř.
  • přezák — obchodník přízí.
  • přikryvač — ...
  • příštipkář / přištipkář — viz švec vetešník, též flekýř.
  • přitloukač — kovářský pomocník.
  • psanář — listonoš (na již. Moravě). [Kott 1910]
  • psář — chovatel panských psů.
  • pšunda — pobuda, tulák. [Kott 1910]
  • ptáčník — na čihadlech chytal vesměs zpěvné ptáky a pak je prodával, srv. čihař.
  • pucíř — čistič, cidič. [Jindra] • Z něm. der Putzer "čistič".
  • pučálnice — trhovkyně prodávající luštěniny, ≈ pučálku.
  • puchýř — hutník, který stoupami ??? (kladivem) stlouká rudu. [Kořínek 387]
  • pukléř — výrobce vypuklých kulatých štítů, srv. štítař.
  • pulérník / puléř — 1/ řemeslník zdobící zdi monumentálních staveb drahokamy a polodrahokamy; 2/ řemeslník leštící zbraně a brnění.
  • půlholič — holič.
  • pumpář — vypumpovával vodu z důlních štol. [Kořínek 387]
  • pumpauf — viz ficák.
  • punčochář — vyráběl a prodával punčochy.
  • purkrabě / purkrabí / purgkhrabí — správce hradu, pohradný; viz též purkmistr. • Lat. castellanus, něm. der Burggraf. • Z sthn. burcgrāve, slož. z Burg "hrad" + Graf "hrabě".
  • purkmistr — starosta, správce města, představený obce; viz též purkrabě. • Něm. Bürgermeister. • Z sthn. burcmeister, slož. z Burg "hrad, město" + Meister "mistr".
  • puškař — výrobce (lijec) železných bronzových pušek (obdoby pozdějších děl) ke střelbě prachem; střelbu obvykle i řídil.
  • puštědlník — lázeňský pomocník pouštějícíc žilou.
  • pytlák — ten, kdo střílel a kradl cizí zvěř, srv. očkař.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • rajféř / rejféř — zvláštním nástrojem vyškubával uzly v sukně, vzniklé při tkaní.
  • ramíř — "v hutích rudy k šmelcování strojí..." [Kořínek 387]
  • ranhojič / ranlék / ranlékař — viz cirolog.
  • ras / rasík — zřízenec odklízející mršiny, utrácející vzteklinou nakažená a nemocná zvířata, viz pohodný, drnomistr.
  • rataj — viz oráč.
  • ratajčík — viz oráč.
  • ratištník — soustružník specializovaný na výrobu ozdobných ratišťat, tyčí k praporcům a kopím.
  • rector, -oris, m. — správce.
  • refléř / reflíř — viz švec vetešník.
  • rejfíř / rejflíř — ??.
  • rendlíkář — hrnčíř specializovaný na vrobu rendlíků.
  • rinkéř — viz kruhař, přezkář.
  • robař — milovník žen (rob). (Zrobařit se = státi se robařem, milovníkem rob.) [Kott 1910; Kott V]
  • robenec — vyučenec, který nepožíval práv tovaryše, obvykle pro přílišné mládí, viz mládek.
  • robizňa — dělnice. [Kott 1910]
  • robka — služka, služebná. [Kott 1910]
  • rodšmíd / rotšmíd — viz kovář mědi.
  • rohožník — řemeslník, který splétal z proutí nebo slámy rohože.
  • rojař — včelař nebo pomocník včelaře, který hlídá roje. [Kott 1910; Kott VII 585]
  • rolničkář — zvonař specializovaný na výrobu rolniček.
  • rosperajter — ....
  • roštýř — "jenž syrové rudy ohněm měkčí" [Kořínek 388]
  • rourař / rourník — specializovaný struhař, který velkým nebozezem vrtal dřevěné roury k vedení vody, srv. trubák.
  • roušnice — viz šlojířnice.
  • rozárník — výrobce růženců.
  • rozpitý — sedlák. [Kott 1910]
  • rubrikátor — malíř, který v počátcích knihtisku domalovával ke kapitolám začáteční písmena, srv. iluminátor.
  • ručnikář — výrobce ručnic, střelných zbraní, srv. puškař.
  • rudník — staré označení pro havíře rud kovů.
  • rukavičkář / rukavičník — výrobce rukavic.
  • rumař — dělník, který má na starosti odklízení stavebního odpadu.
  • rúrař — viz rourař.
  • rúrmistr / raurmajstr — opravář potrubí a vodovodů, srv. instalatér.
  • *rusticus — sedlák.
  • rušňák / rušňář — ten, kdo řídí rušeň; strojvedoucí lokomotivy. [Kott 1910]
  • růženečkář — 1/ modlář; 2/ výrobce růženců, srv. paterník.
  • rybář — lovil, choval a prodával ryby. • Lat. piscator.
  • rybnikář / rybníkář — stavitel vodních děl, zejména rybníků a vodních hrází.
  • rychtář — představitel královské nebo vrchnostenské výkonné moci. • Lat. scultetus / schultetus, -i, m.
  • ryjec — viz rytec.
  • rýmař — viz řemenář.
  • rynkéř — viz kroužník.
  • rytec — řemeslník, většinou zlatník ryjící do obvykle drahého kovu obrazy a písmo.
  • rytknecht / rydknecht — pacholek u koní, pomocník ve stáji.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • řebřikář — výrobce dřevěných žebříků.
  • řemenář — výrobce kožených řemenů, který je řezal, mazal a barvil.
  • řemeslník boudní — řemeslník, který své výrobky současně prodával v boudě, v kotci, v dílně.
  • řešetář — výrobce dubových dřevěných sít a řešet.
  • řetězník — kovář specializovaný na výrobu řetězů.
  • řezáč drahokamů — rytec, eventuelně brusič drahých kamenů.
  • řezáč dřeva — řemeslník zhotovující (vyřezávající) dřevěné plastiky a další řezbářské práce ze dřeva lipového, řídce i hruškového. Obvykle řemeslo umělecké.
  • řezáč kamenů a skla — rytec do kamene a skla, obvykle umělec.
  • řezáč kovů — viz rytec.
  • řezáč pečetí a erbů — rytec specializovaný na rytí pečetí a vyřezávání erbů.
  • řezač ražebních želez — ...
  • řezáč vína, slámy — viz vinař.
  • řezáč slámy — ...
  • řezák do dřeva — zhotovoval dřevěné tiskové desky, ze kterých se tiskly celé stránky.
  • řezbář — viz řezáč dřeva.
  • řezbář forem — ...
  • řezec — do desek z dřeva hrušky nebo zimostrázu řezal vzory pro tisk textilu.
  • řezník — obchodník, který choval, porážel dobytek apod., prodával maso a výrobky z masa. • Lat. carnifex, -ficis, m.
  • řup — sedlák (opovržlivě). [Kott 1910]

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • sadař — viz štěpař.
  • sádecký — srv. baštýř.
  • sádelník — řezník specializovaný na sádlo.
  • sádrař — ten, kdo pracuje se sádrou, zvláště štukatér, srv. gypsař, matlák.
  • sakristián — srv. kostelník. • Lat. aedituus, -tui, sacrista, -ae, sacristanus, -i, m.
  • sakrovec — ten, kdo neustále sakruje. [Kott 1910]
  • salašník — majitel salaše. [Kott 1910]
  • sanytrník — výrobce střelného prachu, srv. prachař.
  • sartor — viz krejčí.
  • *sazeč — ...
  • scankář — soukeník, užívá při řemeslné výrobě sukna moč. [Kott 1910]
  • scriptor — viz písař.
  • scultetus / schultetus, -i, m. — rychtář.
  • scutellarius, -ii, m. — výrobce mís, talířů.
  • secretarius — městský písař.
  • sedačka — hokynářka. [Kott 1910]
  • sedlák — hospodář na statku, srv. holotík.
  • sedlář — řemeslník zhotovující z kůže sedla a další výrobky, tašky apod., potahoval koží výrobky jiných řemeslníků, např. lukaře.
  • sekeráš — kyrysař. [Kott 1910]
  • sekerník — obzvláště stavěl vodní mlýnská soustrojí, jeho hlavním nástrojem byla sekera, srv. tesař.
  • selka / sedlačka — hospodářka na statku. • Stč. sedlka.
  • semenář — obchodník semeny, cibulí, mrkví a česnekem.
  • senař — obchodník senem.
  • servitor, -oris, m. — služebník, poddaný.
  • silvanus, -i, m. — lesník, hajný.
  • sítkař / sítař — vyráběl síta různých tvarů a provedení.
  • síťař — výrobce specializovaný na výrobu sítí, srv. tenetář.
  • skalník — řemeslník lámající kámen.
  • skladčí — viz šrotéř.
  • sklář — výrobce skla ve sklářské huti. Srv. bachrař, helfr, kerblař, šajbař, šmelcíř, zadák.
  • sklenář — původně řemeslník vyrábějící nebo upravující sklo nebo malující na sklo nebo prodávající sklo, později pouze upravující sklo a zasklívající okna.
  • sklepák — viz ledař.
  • sklepmistr — 1/ má na starosti sklepy s uskladněnými nápoji, fráter sklepmistr (v klášterech), hotelový sklepmistr; 2/ vedoucí výroby piva v ležáckém sklepě, srv. ficí sklepmistr.
  • sklepník — v restauracích míval na starosti nápoje, které byly kvůli stabilní nízké teplotě ukládány do sklepa.
  • sklínkař / skleničkář / skleničář — výrobce sklenic.
  • skoták — pasák hovězího dobytka, skotu. • Lat. bucularius, -rii, m.
  • skřidlař / skřídlař? — specializovaný zedník, pokrývač břidlicových střech. • Stněm. syferdeker (Schieferdeker) "pokrývač břidlící".
  • slaďák — sladovnický chasník. [Kott 1910]
  • sládek — vařil pivo. • Lat. cervisiarius, -rii, m.
  • sladomel / sladomelec — ve mlýně mlel slad, srv. sladovník.
  • sladovník — připravoval slad k vaření piva. • Lat. braseator / brasiator, -oris, m.
  • slaměnkář — výrobce ošatek, košíků a předmětů ze slámy.
  • slanař / slanec — dovozce soli, srv. solnař.
  • slanečkář — viz herynkář.
  • slévač — ...
  • slobodňák — svobodný chasník. [Kott 1910]
  • slouha — obecní pastýř.
  • slupný — ...
  • smažička — připravovala smažené pokrmy.
  • smetař — vyvážel smetí.
  • smetiprach — mladší mlynářský učeň, tovaryš, srv. prášek, mládek.
  • smolař — 1/ sbíral pryskyřici jehličnatých stromů a pro potřebu různých řemesel z ní vařil bílou nebo ševcovskou smolu a kalafunu; 2/ vyléval sudy smolou; 3/ obchodník smolou a kolomazí.
  • smraďař — viz koželuh.
  • smrdipráca — lenoch; ten, komu smrdí práce. [Kott 1910]
  • smrdirobota — lenoch; ten, komu nevoní robota (práce). [Kott 1910]
  • smyčkař — pytlák, který líčí oka na zvěř, srv. okař. [Kott 1910]
  • snovač / snovař — viz tkadlec.
  • sochař — umělec tvořící sochy a další umělecká díla.
  • sokolník / sokolář — myslivec, který používal k lovu sokoly a pečoval o ně, srv. folknař. • Lat. falconarius, -rii, m.
  • solař / solnař / solník — obchodník solí, srv. slanař, písař solní.
  • soldát — námezdní žoldnéř, voják.
  • sotůrkář — výrobce sotůrků, sotorů, brašen ze slámy, lýčí nebo ůže.
  • soukeník — výrobce suken nebo obchodník se suknem. srv. barvíř.
  • soustružník — prováděl jemné práce ze dřeva jako nádobky, šachové figurky, vřetena, kolovraty, knoflíky apod.
  • spisovatel — ...
  • spisovatel suplik — ...
  • správce — ten, kdo vykonává správu, řídí chod instituce (škola, úřad, panství), srv. prefekt. • Lat. rector, -oris, m.
  • stáčeč — zaměstnanec pracující u stáčecího zařízení (v pivovaru, sodovkárně), srv. abcígr.
  • stárek — 1/ první mlynářský tovaryš, starší a zkušenější než mládek, člen mlýnské čeledi.
  • stárek — 2/ stárek nebo stárkyně byli vůdci svobodné chasy, pořadatelé zábav a hodů.
  • starší čeledín — příslušník panské nebo selské čeledi.
  • starší děvečka — příslušnice panské nebo selské čeledi.
  • statkář — správce statku. • Lat. grangiarius, -rii, m.
  • stavák — nosič baldachýnu. [Kott 1910]
  • stavitel — vysoce odborný řemeslník projektující a řídící stavby obvykle větších rozměrů. • Lat. aedificātor -ōris, aedīlis -is, m.
  • stavitel studní — řemeslník hloubící studně.
  • stavník — tesař specializovaný na výrobu tkalcovských stavů.
  • stolař — 1/ truhlář specializovaný na výrobu stolů; 2/ starší označení pro truhláře obecně.
  • stolečník — truhlář specializovaný na výrobu stolečků.
  • stoličkář / stoličník — truhlář specializovaný na výrobu stolic, lavic k sezení.
  • stolíř — podomní řemeslník, obvykle tovaryš nebo zchudlý mistr, který se nedostal do cechu, srv. sturař.
  • stolník — 1/ vysoký dvorský úředník, původně správce královské tabule; 2/ posluhovač, obsluhoval hosty u stolu. • Lat. dapifer, -eri, m.
  • strhař — viz struhař.
  • struhadlník — klempíř pracující s bílým (pocínovaným) plechem.
  • struhař — řemeslník, který řezal, strouhal a hladil prkna pro truhláře, srv. prknař, rourař.
  • strunař — zhotovuje ze zvířecích střev struny pro hudební nástroje, kolovraty, síta, soustruhy aj. Střevo zbavené mastnoty a mázder se stáčelo pomocí provaznického kola (basová struna je sesoukána až ze 1201 střívek/?/).
  • strup — vychloubač. [Kott 1910]
  • střelec — výrobce luků, kuší a samostřílů, středověkých střelných zbraní.
  • střemenář — specializace uzdáře.
  • střepařka — sběratelka střepů, skla. [Kott 1910]
  • stříbrník — rozpouštěl stříbro v tavírnách a hotovil určené slitiny.
  • střídník — profesor (Ot. Bystřina, Hanácké figurky, 1909, 132). [Kott 1910]
  • studnař / stidničář / studničník — obvykle zedník specializovaný na stavbu studní.
  • studnikář — viz stavitel studní.
  • stuhař — tkadlec specializovaný na tkaní stuh.
  • sturař — viz stolíř.
  • sukenkraječ / sukenkroječ — viz kroječ suken.
  • sumečník — rybář specializovaný na sumce.
  • supdapifer, -eris, m. — podstolí, nižší dvorský úředník.
  • subdiaconus, -i, m. — subdiakon.
  • subditus, -i, m. — poddaný.
  • subiudex, -icis, m. — podsudí.
  • submarescalcus, -i, m. — podmaršálek, nižší dvorský úředník.
  • subpurgravius, -ii, m. — podpurkrabí.
  • subses, -idis, m. — 1/ podsedek, sedící na statku jiného poddaného; 2/ podřízený obecně.
  • suppanus, -i, m. — župan, správce, náčelník většího správního okrsku státního.
  • sutor — viz švec.
  • sváděč krup — zaklínač mračen. [Kott 1910]
  • svata — starosvat /?/. [Kott 1910]
  • svatbár — svatebník. [Kott 1910]
  • svícnař — mosazník specializovaný na výrobu svícnů.
  • svícník — výrobce svíček z vosku, srv. voskář.
  • svičník — viz svícnař.
  • sviňák / sviňař — obchodník vepři, pasák vepřů. • Lat. porcarius, -ii, m.
  • sviňáček / svinda — pomocník pastýře, pásl vepře.
  • svodnica — svůdnice. [Kott 1910]
  • synčisko / synčesko — synek. [Kott 1910]
  • synek — pohůnek. [Kott 1910]
  • sypač soli — viz měřič soli.
  • sýrař — obchodník sýry a máslem, někdy i výrobce sýrů. • Lat. caseator, -oris, m.
  • sýrník — výrobce sýrů.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • šafář / šafářka — řídil práce panské čeledi.
  • šajbař — sklář, brusič rovných ploch. [Kubů 143]
  • šalbíř — podvodník. [Kott 1910]
  • šaliplachta — člověk potrhlý. [Kott 1910]
  • šanosta — člověk šetřivý. [Kott 1910]
  • šantročník / šantrok / šantroch, stč. — šibal, podvodník, lhář; lichvář. • Ve středověku máchali podvodné pekaře a jiné lstivé obchodníky za trest ve vodě, v "mlýnském korytě" (šantroky z něm. Schand-trog [die Schande "hanba, ostuda" + der Trog "díže; necky, žlab"], původně dřevěná posada na způsob necek).
  • šarlatán — tlachal, který klame své okolí; šejdíř, dryáčník, mastičkář. • Něm. Charlatan, Quackslaber, Gauckler, Windbeutler [Jg]. • Z fr. charlatan "mastičkář", z ital. ciarlatano "mastičkář" od onomatop. ciarlare "tlachat, žvástat, mlít nesmysly". • Podle lidové etymologie má původ v šarlatovém (nachovém) oděvu na první pohled okouzlujícím.
  • šašula — přihlouplý parádník. [Kott 1910]
  • ščibalník — starší specializace ševce.
  • šejdíř — starší tovaryš ve mlýně, který měl na starost obilí pekařů.
  • šejdíř / šejdéř / šidíř — podvodník. • Něm. Betrüger, pol. szyderz ("Spötter, Verhöhner"). [Jg] • Patrně podle šmejdíř ze šiditi.
  • šenkéř / šenkéřka — obsluhující v hostincích, hospodách, šencích, atp.
  • šerha — strážník věznice. [Kott 1910]
  • šermíř — učitel šermu.
  • ševčena — ševcová v ševčírně. [Kott 1910]
  • šídlař — kovář specializovaný na výrobu šídel.
  • šiftař — výrobce pažeb střelných zbraní /??lůžkař, cech/.
  • šichtmistr — "dolový písař" [Kořínek 388]
  • šiksla — nevěstka (Dělá šikslu ve městě, Vyhl. Ced.). [Kott 1910]
  • šínař — viz plotnář.
  • šindelář — prknař specializovaný na výrobu šindelů, dřevěné střešní krytiny.
  • šípař — viz hrotník.
  • škařupník — chalupník. [Kott 1910]
  • školák — školník. [Kott 1910]
  • škrobař — vyráběl škrob.
  • škubánek — otrhanec. [Kott 1910]
  • škubent — student (posměšně). [Kott 1910]
  • škutinář — ten, kdo skupuje škutiny. [Kott 1910; Kott VII]
  • šlauchař — pracovník u sudování piva do sklepa (Brno). [Klimeš 175]
  • šlechétka — zdrobněle šlechta. [Kott 1910]
  • šlejfér / šlejfíř — viz brusič. • Z něm. der Schleifer "1/ brusič; 2/ kibic, buzerant".
  • šlejfér břitev — brusič specializovaný na broušení břitev.
  • šlejfér kovářský — brusič spolupracující s kovářem.
  • šlejféř nožířský — brusič spolupracující s nožířem a dalšími specialisty odvozenými z nožířství.
  • šlichtýř — propírá drobnou rudu. [Kořínek 389]
  • šlojířnice / šlojířník — tkala a vyšívala závoje, třepení, ožidlí ke krku apod., srv. roušnice, zlatopřádka.
  • šmejdíř / šmejdlíř — podomní obchodník s drobným mosazným a měděným zbožím všeho druhu (knoflíky, přezky, pásy, laciné šperky a titěrky), s brakem, ≈ šmejdem. • Z něm. Schmeidler.
  • šmelcíř / šmelcník — tavič, řemeslník připravující skelné emaily a zdobící s nimi obvykle dílo zlatníka. • Z něm. der Schmelzer "tavič".
  • šmelcíř — 1/ rozpouští v hutích rudu [Kořínek 389]; 2/ tavič skla, sklář [Kubů 143].
  • šmikurenda — nevěstka. [Kott 1910; Kott VII]
  • šmírař / šmírák — mazač, mazal. [Jindra; Špatný 1864] • Z něm. der Schmierer "mazač".
  • šmírák — malíř podle šablon v malírně (pracovník v porcelánce). [Kubů 158]
  • šmotlacha — šmodrcha, nemotora. [Kott 1910; Kott VII]
  • šmukýř / šmukýřka — 1/ kloboučník specializovaný na ozdobné pokrývky hlavy, srv. peříšmukýř; 2/ kramář s drobnými věcmi.
  • šnorchař — propuštěný voják, který všelijak někde se živil a loupil. [Kott 1910]
  • šňůrař / šňůříkář / šnorař / šnůředlník — výrobce specializovaný na šňůry.
  • šókaľa — ten,kdo se šóká, šuká, nemá se k práci. [Kott 1910]
  • šopáke / šopáčke — lehká obuv, obyčejně soukenná. [Kott 1910]
  • šopovačka — pracovnice, která stlačuje dřevěnou tyčí (šopovačkou) dřevitou vlnu do bedny k expedici sklářských výrobků. [Kubů 150]
  • šorcařka / šorcářka — švadlena šijící záclony.
  • špeditér — zasilatel. [Jindra] • Z něm. der Spediteur "speditér, představitel zasilatelské firmy".
  • špendlíkář / špendilkář — 1/ jehlář specializovaný na výrobu špendlíků; 2/ obchodník, kramář špendlíky; 3/ výrobce obzvláště špendlíků, dělal ale i jiné věci, jako pletací dráty, sponky, háčky, řetízky, drátěné mříže, klece z drátů.
  • špiterák / špitera — bíďák, nuzák. [Kott 1910]
  • špodiant — dělník pracující v cukrovaru při spodiu. [Kott 1910]
  • špulíř — viz nebozezář.
  • šraubnknecht — pachole, učeň. [Jindra] • Z něm. der Schraubenknecht "...".
  • šrotař — sladomel v pivovaře. [Jindra] • Z něm. der Schröter "...".
  • šrotéř — vozil a spouštěl sudy do sklepů na líhách, srv. skladčí.
  • šrotéř pivní — šrotéř specializovaný na rozvoz piva.
  • šrotéř vinný — šrotéř specializovaný na rozvoz vína.
  • šrotýř — 1/ sladomel; 2/ vodič, postihač. [Jindra] • Z něm. der Schröter, Malzschröter, Bierschrölter "...".
  • štafetářka — klepna. [Kott 1910; Kott VII]
  • štajgr — lezec. [Jindra] • Z něm. der Steiger "důlní, důlní dozorce".
  • štanšnejdr — řezáč kamení.
  • štejgíř — ?? "dololezcove, jenžto k havířům přihlízejí" [Kořínek 389]
  • štejgíř vrchní — "ouředník horní." [Kořínek 389]
  • štěrkař — kladivem roztloukal kamení na štěrk.
  • štelmař / štelmachr — srv. nápravník.
  • štěpař — zahradník zabývající se pěstováním ovoce.
  • štěrkař — srv. tlukač.
  • štětkář — výrobce štětek ze zvířecích štětin.
  • štítař — malíř, ale i výrobce štítů, eventuelně turnajových zbraní, sedel, ozdobných postrojů apod., srv. pukléř.
  • štosíř — "který pláty, aby křivý nebyly, rovná." [Kořínek 390]
  • štraficír — ve dvoře nejvyšší dělník: poklasný, dráb. [Kott 1910]
  • štrajchpudlík — dítě pomáhající v tiskárně tkanin.
  • štramák — člověk parádivý, vychloubavý. [Kott 1910]
  • štrejchíř — "který saze dolový vymětá." [Kořínek 390]
  • štvrtník — méně než sedlák a více než chalupník, vlastník štvrti, ctvrtlánu. [Kott 1910]
  • štukatér / štukátor — 1/ odborník na štukové práce, ozdobné prvky na fasádě a v interiérech, srv. gypsař, sádrař; 2/ tesák kamene obrábějící mramor.
  • štukverkář — podělkář. [Jindra] • Z něm. der Stückwerkarbeiter "...".
  • štumfař — koželuh, který nesměl kůže pro lesk mazat tuky.
  • šuda — ten, kdo rád šudí, šidí. [Kott 1910; Kott III]
  • šulačka — děvče, které šoulá, tj. soukenicky loky ku přízi spojuje. [Kott 1910]
  • šulfrňák — okresní školní dozorce. [Kott 1910]
  • šuligán — prohnaný člověk. [Kott 1910]
  • šumař — podomní hudec.
  • šupák — ten, kdo vodí tuláky šupem, postrkem. [Kott 1910]
  • švadlena / švadlenka / švadlí — obvykle námezdní pracovnice, ale ne v cechu, která šila košile, fěrtochy, zástěry, rukávce, kalhoty apod., švadlinské řemeslo, srv. šorcařka, grisetka.
  • švec, pl. ševci — výrobce obuvi, původně i jiných sešívaných výrobků z kůže, srv. prták. • Lat. calciator, sutor.
  • švec vetešník — flekýř, přištipkář, refléř, srv. vetešník.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • *tabelarius — posel.
  • tabernator, -oris, m. — krčmář.
  • talafous — vyzvědač.
  • ťalamba — ďunďala, člověk neohrabaný. [Kott 1910; Kott IV]
  • tálník — nádeník u pilaře.
  • tancéř — tanečník.
  • tancivod — ten, kdo vede tanec.
  • tancléř — ...
  • tandléř — obchodník použitým zbožím.
  • tancmajstr / taneční mistr — učitel tance.
  • tapecír — pracovník nastírající zelený slad na hvozdě (sušárna k pomalému sušení zeleného sladu). [Klimeš 166]
  • tapezírař — viz čalouník.
  • tarmarečník / tarmarčník, stč. — vetešník.
  • taškář / tašvičník — brašnář, srv. tobolečník.
  • taufař — -> toufař, novokřtěnec.
  • tavíř — tavil stříbro z rud, srv. prenář.
  • teatrnica — herečka. [Kott 1910]
  • tector — viz pokrývač. • Lat. tector (pl. tectores) "pokrývač".
  • tenetář — 1/ výrobce specializovaný na vinutí tenat, srv. síťař; 2/ ptáčník chytající ptáky do ok a sítí.
  • tesák kamene — upravoval kámen pro potřeby staveb a na dláždění. Srv. štukatér.
  • tesař — nejstarší tesařské řemeslo, dělal krovy, roubil domy, hotovil různé konstrukce z trámů, např i vojenské praky. • Lat. lignarius, faber lignarius, carpentarius, -rii, m.
  • testamentarius, -ii, m. — pisatel závěti.
  • textilník — tkalcovský řemeslník nebo dělník, srv. tlačitel atlasu.
  • textor — viz tkadlec.
  • tinctor — viz barvíř.
  • tiskař — potiskoval plátno nebo jiné tkaniny, srv. tlačitel atlasu.
  • tkadlec, pl. tkalci — řemeslník vyrábějící látky tkaním na tkalcovském stavu, srv. snovač. • Lat. textor.
  • tkadlec vlny — obvykle tovaryš u soukeníka, ale i samostatný řemeslník.
  • tkaničkář / tkaničník — výrobce tkanic, prýmků atp.
  • tlampač — námluvčí, dohazovač, srv. plampač.
  • tleskaľa — tlachal. [Kott 1910]
  • tlukač — viz štěrkař.
  • tlumač — tlumočník, bezprostřední ústní překladatel z jednoho jazyka do druhého, viz tulmač.
  • tlumočník — brašnář, tobolečník.
  • tobolečník / tobolář — výrobce tlumoků na poskládání šatů, menších tlumokůk nošení, případně kožených pouzder na střelné zbraně, oproti měšečníkovi vyráběl hrubší výrobky, srv. mošnař, taškář.
  • toufař — výrobce keramiky, lidový název pro novokřtěnce, později pro džbánkaře. • toufarový / tófarový talíř, mísa. [Kott IV]
  • toulař / túlař — tobolečník, výrobce kožených toulců na šípy.
  • topič — 1/ ten, kdo zatápí v krbech nebo kamnech; 2/ nádeník specializovaný na topení obzvláště v měšťanských domech. • Lat. calefactor / callefactor, -oris, m.
  • tovaryš — námezdní řemeslník najímaný mistrem; po vyučení musel složit tovaryšskou zkoušku, srv. parléř.
  • tovaryšstvo — "tak se havíři ve spolek jmenují" [Kořínek 390]
  • trabant — člen osobní stráže.
  • trafikant — srv. habaldník.
  • tragačkář — ten, kdo dělá trakaře. [Kott 1910; Kott VII]
  • trákař — nosič, srv. austrakař, trégr. • Z něm. der Träger "nosič, nositel".
  • trakářník — ten, kdo jezdí s trakařem, viz kolečník. • tragačník [Kott 1910]
  • trakslíř — viz drakslíř.
  • trdlena — ženská, která sebou ráda trdluje, ráda tancuje. [Kott 1910; Kott IV] • trdlit, trdlovat, trotteln "nemotorně tančit" [Kott IV]
  • trégr — nosič, srv. trákař. [Jindra] • Z něm. der Träger "nosič".
  • trejbíř / trejvíř — obsluhuje trejb, výtah s kolovou kladkou k vytahování rud z dolu. [Kořínek 390]
  • trepkář — švec specializovaný na dřevěné a kožené podrážky obuvi.
  • trokař — ten, kdo dělá troky, necky. [Kott 1910]
  • trtoň — hlupák. [Kott 1910]
  • trtuša / trtulena — klevetnice. (Nebajej jako nějaká trtuša.) [Kott 1910]
  • trubač — 1/ městský nebo dvorní hráč na trubku; 2/ mosazník specializovaný na výrobu trub, žesťových nástrojů.
  • trubák / trubař — viz rourník.
  • truhlář — řemeslník vyrábějící nábytek pracující zdokonalenými a speciálními nástroji. • Lat. arcularius.
  • truhličník — truhlář specializovaný na malé truhlice.
  • tříslník — řemeslník louhující z části některých rostlin, zejména z jejich kůry (smrkové, dubové), přípravky sloužící k činění kůže, srv. koželuh.
  • tryftknecht — drvoštěp.
  • tulák — ten, kdo se toulá, tulačí, srv. candát.
  • túlař — viz toulař.
  • tulmač — viz tlumač.
  • tunchéř — zedník specializovaný na omítání zdí, viz tynchéř.
  • tvořidlník — soustružník specializovaný na výrobu dřevěných pouzder, tvořídek.
  • tynchéř — viz dynchéř, tunchéř.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • učedník / učedlník / učednice — ten, kdo se učí nějakému řemeslu nebo umění. (Fotograf Josef Sudek s oblibou říkával Učmuč, jinak platilo Učeň, mučeň.)
  • udidlník — viz uzdář.
  • uhlíř — 1/ pálil dřevěné uhlí v milířích (uhlí kamenné se užívá teprve od 19. století); 2/ obchodník dřevěným uhlím. • Lat. carbonarius.
  • ululator, -toris, m. — služebník při lovech.
  • underláčník — úředník, který řídil trh slanečky.
  • urburarius / urborarius, -rii, m. — správce důchodu z dolů.
  • urburní písař — zapisovatel královského důchodu (urbura) pocházejícího z dolování stříbrných rud. [Kořínek 391]
  • urburýř — "oficír, jemuž královská urbura svěřená" [Kořínek 391]
  • urpantník — ...
  • usenník — koželuh specializovaný na krájení usní a prodávající je pasířům apod.
  • ustrákař — nosič, srv. austrakař.
  • uzdař / uzdář — řemenář specializovaný na výrobu koňských postrojů, popruhů, tašek apod., srv. střemenář. • Lat. frenifex, -ficis, m.
  • uzenář / uzeník — řezník specializovaný na slaninu a uzené maso.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • vaccarius — pasák krav, skoták.
  • váčkař — brašnář, viz měšečník.
  • vachtař — hlídač.
  • vajčář — kupec vajec. [Kott 1910]
  • vaječník / vajšník — obchodník s vejci.
  • vajíčkář — prodavač vajec. • Lat. ovarius, -ii, m.
  • vakula — brašnář, ten, kdo dělá vaky. [Kott 1910; Kott IV]
  • valák — ten, kdo válí, po poli válcem jezdí. [Kott 1910; Kott IV]
  • valchář / váleč — prováděl povrchovou úpravu textilu (sukna) nebo kůže hnětením na valše.
  • valič dřev / valič lesa — příslušník plavecké čeledi, srv. plavec.
  • valnoha — lenoch (u Uh. Hrad.). [Kott 1910; Kott IV]
  • vápeník — řemeslník vyrábějící vápno mletím vápence. • Lat. caliciarius / calcinarius, -rii, m.
  • *várčí — ...
  • *vardeinové — ....
  • varhanář / varhaník — výrobce varhan, původně specializovaný stolař.
  • varhaník — kostelní hráč na varhany.
  • varyš — tovaryš. [Kott 1910]
  • vasator, -oris, m. — výrobce nádob, sudů, srv. bečvář.
  • vážník — řemeslník vyrábějící z dřeva a kovu váhy.
  • vážný — tržní úředník pověřený kontrolou vah.
  • včelař — pěstoval včely, získával od nich med, vosk; srv. medař. • Lat. custos apium, m.
  • včelník — včelař, viz též brtník.
  • vector, -oris, m. — povozník, forman.
  • vědák — domácí skřítek, jenž domácí lidi poučuje. [Kott 1910]
  • vechtr — hlídač železniční trati, železniční strážný. • Z něm. der Wächter "hlídač, strážce".
  • velocipák — velocipedista. [Kott 1910; Kott VII]
  • venator — myslivec.
  • věnečnice — vila a prodávala věnce z čerstvých i umělých květin.
  • věnečník — zhotovoval nejrůznější ozdoby pro ženské hlavy.
  • vergulter — pozlacovač, zlatič, zlatník.
  • verkfír — mistr. [Jindra] • Z něm. der Werkführer "...".
  • věšťák — divý muž. [Kott 1910; Kott VII]
  • věšťka — divá žena, věščica. (Věšťky kradly šestinedělkám děti. Záhr. III. 39.) [Kott 1910]
  • vetešník — 1/ řemeslník opravující staré, vetché části oděvu nebo obuv, srv. krejčí, švec vetešník; 2/ ten, kdo obchoduje s veteší, starými nepotřebnými věcmi. • Od vetchý, které souvisí s lat. vetus "starý".
  • vicenotarius, -rii, m. — místonotář, zástupce generálního notáře.
  • vidlař — kovář specializovaný na výrobu vidlí.
  • vín nákladník — prodavač vína.
  • vinař — dělník pracující na vinicích.
  • vincour — vinař.
  • vinopal / vinopalič — vyráběl líh a kořalku ze zkaženého vína, pomocí kvasnic, droždí, ze sladů kvašených a zapařených.
  • vlasař — obchodník vlasy.
  • vlnař / vlnotepec — dodanou nebo skoupenou vlnu čistil, tepal a upravoval v přízi.
  • vobšosta — vobleza, který pořád k někomu se lísá, aby něco dostal, srv. parasit. [Kott 1910; Kott VII]
  • vodák / vodovoz — vozataj dovážející vodu do pivovaru.
  • vodička — tanečnice, poněvadž se při tanci s tanečníkem vodila. [Kott 1910]
  • vodovař — ...
  • vochlař — kovář specializovaný na výrobu vochlí.
  • vochlíř — ten co vochluje, vyčesává na železném hřebenu.
  • vochtr — železniční hlídač bydlící ve vochtrovně, srv. vechtr. [Kott 1910]
  • volák — čeledín u volů.
  • voperďopa — nesmělý člověk. [Kott 1910; Kott VII]
  • voskař / voskář / voštník — 1/ dělal z včelího vosku svíce máčením a válením; 2/ obchodník voskem.
  • voštinář — 1/ překupník zíkávajíc od včelaře voštiny a prodávající je voskáři; 2/ voskař.
  • vozák — řemeslník vyrábějící dřevěné vozy, kola obvykle dodával kolář.
  • vozataj / vozka / vozník — obstarával vývoz a dovoz zboží. • Lat. auriga.
  • vozmydlo — dítě, které jako mýdlo z rukou chůvy sjíždí (Olomoucko). [Kott 1910; Kott IV]
  • vozník — ?? aucknecht.
  • vrátný — 1/ vrchní plavec, vedoucí vorového pramene.
  • vrátný — 2/ hlídač vrat, vchodu, dveřník, srv. klíčník. • Lat. portulanus, -i, m.
  • vrhcábník — 1/ hráč vrhcábů; 2/ kostečník specializovaný na výrobu šachových figurek.
  • vrkočnice — 1/ prodavačka česneku a cibule v pletencích; 1/ obchodnice hruškami.
  • vřetenář — soustružník specializovaný na výrobu vřeten ke kolovratům.
  • výčepník — viz šenkéř.
  • vydrca — člověk vyhnaný z obce. [Kott 1910]
  • výměnica — výměnkářka. [Kott 1910]
  • výměnkář — ... .
  • výtonník — 1/ původně mýtný; 2/ mýtný, který vybíral poplatek za plavené dřevo (»vytínal« naturální daň) .
  • vyšívač / vyšívačka — vyšíval hedvábnými, pozlacenými apod. nitěmi, perlami, drahými kameny.
  • výtažný — pohodný, ras. [Kott 1910; Kott IV]

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

  • zabohovanec — tvrdohlavec. [Kott 1910]
  • zábojník — viz olejník.
  • zadák — sklářský pomocník, odnašeč hotových výrobků do chladící pece. [Kubů 143]
  • záhonkář — podsedník. [Kott 1910; Kott VII]
  • zahradník — 1/ pěstoval zeleninu a ovoce, na rozdíl od zemědělce kromě užitkových rostlin sázel i rostliny okrasné; zahradníci se dělili na specializované (srv. zelník, dýňař atp.) a štěpaře. • Lat. hortulanus, -ni, m.
  • zahradník — 2/ ten, kdo má méně polí než sedlák, jeho grunt má 10—20 juterek. [Kott 1910] Srv. domkář.
  • zajičář — ten, kdo zajíce prodává, zvěřinář, pytlák. [Kott 1910; Kott V]
  • zákopník — kdo koná opevňovací práce.
  • zámečník — řemeslník zhotovující kovové zámky a mříže, oddělil se specializací od kováře. • Lat. claustrarius.
  • zámišník — koželuh vydělávající kůži mechanicky tukem a barvící ji na žluto (semiš), srv. jirchář. • Č. zámiš ("hebká měkká kůže vydělaná stejně po obou stranách") je patrně orientálního původu, viz i šamoa "bleděžlutý, žlutý jako čerstvě vydělaná kamzičí kůže" (z fr. chamois "kamzík"), srv. něm. Sämisch "semiš".
  • záprtek — ten, kdo poslední žene na pastvu. [Kott 1910]
  • zatáčeč — dělník tvarující formičkou hrnčířské výrobky na hrnčířském kruhu (zatáčecím stroji).
  • zažínačka — žena, která začíná obilí žnouti. [Kott 1910; Kott V]
  • zběžisvět — tulák. [Kott 1910]
  • zbojník — ..., srv. žducháč.
  • zboník / zbuník — zbojník. [Kott 1910]
  • zbrojíř — výrobce a údržbář výzbroje a zbraní.
  • zbujce — zbojník. [Kott 1910]
  • zděrba — nuzák. [Kott 1910]
  • zednář — člen tajného spolku s politickým programem. Název pochází od toho, že mezi zakládajícími členy měli většinu příslušníci cechu zedníků.
  • zedník — stavební řemeslník stavící zdi.
  • zelinář — pěstitel a prodavač zeleniny.
  • zelník — zahradník specializovaný na zelí.
  • zlatič — viz pozlacovač.
  • zlatník — řemeslník vyrábějící umělecké předměty ze zlata a stříbra, ryl i pečetidla; bratrstvo pražských zlatníků. • Lat. aurifaber, aurifex.
  • zlatoděj — ten, kdo se snaží uměle získat zlato; viz alchymista.
  • zlatokop — ten, kdo doluje zlato. • Lat. aurifossor, -oris, m.
  • zlatolijec — rozpouštěl zlato v tavírnách a hotovil určené slitiny.
  • zlatopřádka — vzácná specializace šlojířnice vetkávající do ozdob zlaté nitě.
  • zlatotepec — 1/ viz zlatolijec; 2/ řemeslník tepající zlato a stříbro v tenké lístky a prodávající je pozlacovači, případně i sám pozlacoval.
  • zpěvák — služebník najímaný ke zpěvu.
  • zrcadelník — řemeslník specializovaný na výrobu zrcadel, původně kovových s vyleštěnou plochou, později skleněných s odraznou vrstvou.
  • zudarius — viz czudarius.
  • zupař — vojín, který slouží déle, než musí. (Slouží jakoby za zupu (polévku, Suppe) = za malý plat.) [Kott 1910]
  • zuvač / zuvadlník — lázeňský pomocník, měl na starosti obuv a šaty lázeňských hostů (šatnář).
  • zvěroklestič — srv. miškář, nunvář.
  • zvěrolékař — veterinární lékař.
  • zvěřinář / zvířetník — obchodník zvěřinou. • Lat. ferinator, -oris, m.
  • zvoňač / zvoňčák — ten, kdo zvonívá. [Kott 1910; Kott V; Kott VII]
  • zvonař — specialista na výrobu zvonů.
  • zvonečník — zvonař specializovaný na výrobu malých zvonů, srv. rolničkář.
  • zvoník — kostelník, který zvonil na zvony. • Lat. campanator, -oris, m.
  • zvonkař — viz zvonečník.

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N : O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : : Z : Ž

  • žbluňa — hlupák. [Bartoš 557] • Odvozeno od žblunit "žvanit, blábolit".
  • žducháč — zbojník. [Bartoš 557]
  • žebrák — chudák, případně mrzák (žebrák na ruku, na nohu), který byl závislý na darech a almužnících. • Srv. žebrač, f., coll. "žebráci". (Slovácko, Valašsko) [Bartoš 558] • Odvozeno od žabronit, žebronit, souvisí se stč. expresivem škebrati a nč. škemrati, přešlo do maď. zsebrák. [Machek]
  • žebraňa — nezbedný žebrák. [Bartoš 558]
  • železňák — železniční dělník. [Kott 1910; Kott VII 1401]
  • železničář — pracovník na dráze, železnici, srv. ajznboňák.
  • železník — obchodník železem.
  • želízkář — bruslař.
  • ženař / ženář — milovník žen. [Kott 1910]
  • ženc — žnec. • "Tutary šel svatojánskyj ženc" (bytost báječná, utínající prý po poli jednotlivá stébla). [Hruška 123]
  • žencula / ženčica — žnečka. [Kott 1910; Kott V; Kott VII]
  • ženská čeleď — nádenice, služebné najímané obvykle na půl roku.
  • žernovník — tesák kamene specializovaný na hotovení žernovů pro mlýny.
  • žertéř — potulný obstarávatel zábavy, srv. kejklíř, komediant.
  • žgrňa — žgrła, skrblík. • "To je žgruňa!", (Valašsko). [Bartoš 559]
  • žiłáň — lakomec. [Bartoš 560]
  • žinčicář — ten, kdo dělá žinčici. [Kott 1910]
  • žingar — malý, hubený člověk. [Bartoš 560]
  • žingara — tenká, slabá žena. [Bartoš 560]
  • žinkař / žinkář / žínkář — výrobce ≈ žínek, žíněného plátna.
  • živáň — příživník, zbojník, lupič, loupežník.
  • živorát — slabý, neduživý člověk, zvl. dítě. (F. Vahalík, z Jicka) [Bartoš 561]
  • žížek — nenasyta, lakomec. (Lašsko) [Bartoš 561]
  • žižla — ženská, mluvící nedbale anebo na plano. [Hruška 123]
  • žnec, gen. ženca, m. — žnoucí muž.
  • žnica — žnoucí žena. • "Budeš dobrá žnica" (Sušil 556). [Bartoš 562]
  • žoldnéř — srv. soldát.
  • žuchła — mluvka, srv. žvachła. [Bartoš 562]
  • žuchľena — tlachalka. [Bartoš 163]
  • žuchta — nimra, nimravý člověk, piplavý, pomalý. • "Ty si taká žuchta buchta." [Bartoš 563]
  • *župikář — výrobce župek.
  • žvachła — žvanil. "To je žvachła starý!" [Bartoš 563] • Odvozeno od žvachłat "žvanit", ("všechno vyžvachľe").
  • žvaňa — žvanil. (západní Morava) [Bartoš 563]
  • žvaňucha — mluvka. (Jicko) [Bartoš 563]
  • žvápoň — tlachal. (západní Morava) [Bartoš 563]
  • žvástal — mluvka, tlachal, srv. brynda.

     

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N
    O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

     

    Použitá literatura

    Bartoš, František: Dialektický slovník moravský, Archiv pro lexikografii a dialektologii č. 6, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1907. [Bartoš]

    Diviš, Jan: Pražské cechy, Acta Musei Pragensis 91—92, Muzeum hlavního města Prahy, Praha 1992.

    Hálová-Jahodová, Cecilie: Umění a život zapomenutých řemesel, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1955 (prosinec).

    Hruška, Jan František: Dialektický slovník chodský, Archiv pro lexikografii a dialektologii č. 7, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1907. [Hruška]

    Janotka, Miroslav & Linhart, Karel: Řemesla našich předků, ilustroval František Skála jr., (prémie Členské knižnice), Nakladatelství Svoboda, Praha 1987.

    Janotka, Miroslav & Linhart, Karel: Zapomenutá řemesla. Vyprávění o lidech a věcech, ilustroval František Skála jr., (prémie Členské knižnice), Nakladatelství Svoboda, Praha 1984.

    Jindra, Jan: Slovníček kazimluvů, chybných slov nečeských a jinojazyčných, užívaných v různých řemeslech, zejména oněch, jež se zabývají zpracováním kovů a dřeva, nakl. E. Weinfurter, Praha 1921.

    Klimeš, Lumír: "Pivovarský slang", in: Západočeská vlativěda — Jazyk, Západočeské nakladatelství, Plzeň 1992, str. 165—176.

    Kořínek, Jan: Staré paměti kutnohorské, Česká knižnice, NLN, Praha 2000 (str. 378–392: "Rejstřík slov horničních").

    Kott, František Št.: Dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému, Archiv pro lexikografii a dialektologii č. 8, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1910. [Kott 1910]

    Kubů, Libuše: "Slang některých skláren a porcelánek v okrese Sokolov a Karlovy Vary", in: Západočeská vlativěda — Jazyk, Západočeské nakladatelství, Plzeň 1992, str. 139—164.

    Svoboda, Jan & Šmilauer, Vladimír et al.: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, díl V., Dodatky k dílu Antonína Profouse, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960.

    Špatný, Franz: Deutsch-böhmisches Wörterbuch für Wirtschaftsbeamte, Thierärzte, Technologen, Forst- und Weidmänner, Land- und Teichwirthe, Gärtner, Bau-, Maurer- und Zimmermeister, Mühlbauer und Bräuer mit gehörige Berücksichtung der hierauf Bezug nehmenden Hilfswissenschaften und Gewerbe, F. Řiwnáč, Prag 1864 (Zweite Auflage).

    Winter, Zikmund: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV.a XV. století, Praha 1906. [Winter 1906]

    Winter, Zikmund: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách (1526—1620), Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1909. [Winter 1909]

    Winter, Zikmund: Z městských živností, Otto, Praha 1925.

     

    A : B : C : Č : D : E : F : G : H : Ch : I : J : K : L : M : N
    O : P : Q : R : Ř : S : Š : T : U : V : W : X : Y : Z : Ž

     

    		•   

     


    (Vyhledávání pouze na této stránce)

    Online příručky pro čtenáře Ďasu

    kroko   Ďasíkův dikcionář
    Slovníček dějepravné terminologie

    kroko   Hantýres
    Slovníček vyobcované češtiny

    kroko   Kalendarium
    Slovníček nepostradatelných svátků

    kroko   Prazdroj odívání
    Slovníček nejnezbytnějších částí garderoby

    kroko   Zmatek zkratek
    Slovníček užitečných i neužitečných zkratek

    kroko   Slovníček dosáhl počtu
    1499 hesel
    19. června 2005 ve 22:53.

    kroko   Dotazy a připomínky nám posílejte na adresu mailto:dasik@nln.cz?subject=zmazkr

    		  
    Webmaster: mailto:dasik@nln.cz?subject=pro zvedaveho webmastera
    Poslední aktualizace: 7. července 2005