Jak se děti učí 5 Vývoj pojetí hodnot: HODNOTY A MORÁLKA Mravní a hodnotový vývoj dítěte je podle psychologů úzce provázán s vývojem intelektuálním (viz Piaget). Lze jej také ukázat na vývoji mravního usuzování. ÜDěti přecházejí od sebestředného myšlení, kdy vše nahlížejí ze svého hlediska, k takovému usuzování, které jim umožní postavit se na místo druhých. Teprve tehdy, když jsou schopny tohoto způsobu myšlení, jsou schopny i opravdového morálního usuzování. Ü J. Piaget – 2 stádia: 1.stádium heteronomní morálky – zhruba do konce mladšího školního věku (podle zralosti dětí) do 10-11 let: Ü- dítě chápe autoritu dospělého jako naprosto legitimní, nepochybuje o oprávněnosti trestu 2.stádium autonomní morálky – zhruba starší školní věk a výše (11 let a výše) Ü- dítě se osamostatňuje v mravním usuzování Ü L.. Kohlberg - 3 stádia mravního vývoje (viz Fontana, s. 234): I. stádium prekonvenční - předškolní věk; Ü Ü(Piaget: předoperační stádium myšlení) – Üna počátku: amorální stádium (egocentrismus: dobré je to, co je dobré pro mne), Üposléze individualismus - hledání osobního prospěchu – odměna a trest („tržní“ přístup, dobrý čin se musí vyplatit) Ü1. etapa: zaměření na trest a poslušnost (chování se utváří zpevňováním – posilování a utlumování) Ü2. etapa: individualistická účelovost a výměna (správný čin se musí vyplatit) – dítě se chová k druhým dobře proto, že samo z toho něco má Ü II. stádium konvenční (mladší a střední školní věk; 7-11 let) Ü(Piaget: stádium konkrétních operací) – mravní jednání i hodnocení se podřizuje skupině (správný chlapec, hodná dívka); autorita a sociální pořádek jsou přijímány jako přirozená povinnost. Správné je takové jednání, které je schvalováno autoritou a je také přijímáno skupinou. Je možné, že se dítě jinak chová pod veřejnou kontrolou a bez ní; význam veřejného mínění. Ü 3. etapa - plnění požadavků autority a konformita („hodné dítě“) Ü 4. etapa - řád a zákon (respekt k společenskému uspořádání a dodržování pravidel a zákonů, funguje svědomí) Ü III. stádium postkonvenční (12 let a výše); Ü(Piaget: stádium formálních operací) – jednání směřuje k nalezení „společné úmluvy“ ve vztahu k platným pravidlům (užitečnost a právo jednotlivce) a smysl pro povinnost a zákonnost (pravidla je často žádoucí měnit). ÜNakonec (v nejvyšším stádiu) dospívá k univerzálním etickým zásadám (kategorický imperativ - Kant) „vyšší princip mravní“ ….čiň tak, jak chceš, aby tobě činili druzí. Jedinec dokáže vidět za úroveň povrchní spravedlnosti a oprávněnosti (občanská neposlušnost). Ü5. etapa: společenská úmluva, smysl pro spravedlnost a zákonnost Ü6. etapa: univerzální etické zásady Ü Jak zjistit, ve kterém stadiu mravního vývoje se dítě nachází? Ü ÜKohlberg - metoda řešení mravních dilemat (tato metoda se však zaměřuje na mravní usuzování, nikoli na skutečné jednání a chování); Ü- jeho dilemata jsou spíše znepokojivá – negativně formulovaná. Např.: ÜMatka uzavře se svou dcerou Janou dohodu, že když bude celý týden umývat nádobí, bude pak v sobotu za to moci jít na diskotéku. Jana poctivě každý den umývá nádobí, ale když přijde sobota, matka jí oznámí, že si vše rozmyslela a že Jana na diskotéku jít nesmí. Jana ale tajně odejde z domu a na diskotéku jde; před odchodem to ale řekne své sestře Marii. Měla by to Marie říci matce? Ü Návod k řešení: ÜDěti v 1. stádiu: Marie by to matce měla říci, protože kdyby na to matka přišla, potrestá ji za to, že to neřekla. ÜDěti ve 3. stádiu: převáží vztah k autoritě nad obavami z trestu: Není správné, když děti mají před rodiči tajnosti. ÜDěti v 5. stádiu: pokud to Marie matce neřekne, podílí se na lži své sestry a lež je vždy mravně špatná, i když matka se také nezachovala správně, když porušila svůj slib Janě. ÜDěti v 6. stádiu se už řídí svými vlastními mravními zásadami a jsou různé možnosti řešení: Ü· ”dvě zla nedávají jedno dobro” Ü· Marie by neměla zklamat matčinu důvěru, ať se děje cokoli Ü· matka se nezachovala správně a Mariino mlčení je ze dvou zel to menší Ü Pozor! úroveň morálního usuzování není zcela stabilní a může být u jednoho dítěte v různých situacích různá: Ünapř. platí, že děti mohou měnit své hodnoty podle okolností, což znamená, že nedokážou své morální zásady zobecnit – např. považují za přijatelné: Üzalhat učiteli, ne však svému nejlepšímu kamarádovi Üpodvádět při písemce ve třídě, ne však při veřejné zkoušce Üukrást něco v obchodě, ale ne rodičům Ü Příběhy s morálním obsahem s 4 typy situací: agrese vůči osobě, agrese vůči věci, krádež a lež) ÜVerze pro chlapce: ÜJednou o přestávce vzal Miloš tajně Pavlovi jeho novou obrázkovou knížku; moc se mu totiž líbila. Pavel se to ale dověděl a chtěl, aby mu ji vrátil. To ale Miloš nechtěl udělat, že prý mu ji nedá. Když se tedy Miloš nedíval, šel Pavel tajně k jeho lavici a vzal si jednu knížku, co tam ležela. Bylo to spravedlivé? Co bys dělal ty, kdybys byl Pavel? Co bys dělal, kdybys byl u toho? Ü Verze pro děvčata: ÜPředstav si, že jste se školou na výletě a spolužačka ti vezme jídlo, které máš s sebou. Tys sice dobře viděla, že ti jídlo bere, ale než jsi stačila něco udělat, jídlo bylo snědené. Co bys dělala? Co bys dělala, kdyby jídlo snědla jiné spolužačce? Ü Pozitivně vyznívající příběhy by mohly směřovat spíše k prosociálnímu jednání – např.: Ü ÜKája cestou na oslavu narozenin uvidí svého kamaráda Honzu, který spadl z kola a potřebuje pomoc. Kája ale ví, že když se zastaví a pomůže, nestihne autobus a přijde o dort a zmrzlinu. Má Honzovi pomoci? Ü Ü Pedagogická charakteristika procesu MV podle vývojových etap v ped. smyslu: 1) předškolní věk: ÜDominantní výchovný úkol – rozvoj elementárního mravního jednání na návykovém základě (základy společenského chování – poprosit, poděkovat, chovat se slušně, mluvit pravdu, neskákat dospělým do řeči, přiměřeně respektovat autoritu,…) a pěstování schopnosti empatie ÜHlavní výchovné prostředky: odměna, pochvala (posilování správného chování), trest (eliminace nežádoucího chování), správný vzor, pravidla a pozitivní vedení Ü 2) mladší školní věk (6 – 10,12 let): ÜDominantní výchovný úkol – rozvoj mravního vědomí (senzitivní období v oblasti rozumového rozvoje po 6. roce věku), tj. osvojení základních mravních norem: co je dobré a zlé, správné a nesprávné a proč (pochopení) Ü ÜHlavní výchovné prostředky: srozumitelná a přirozená pravidla, mravní poučování a vysvětlování, komentovaná a sociálně sdílená zkušenost, dobrý (ale i negativní) vzor (i literární hrdina), vedení, pochvala, trest, pozitivní uplatňování autority, Ü 3) starší školní věk (10,12 – 16,18 let): ÜDominantní výchovný úkol - rozvoj mravního přesvědčení na základě interiorizace osvojených mravních norem za účasti citů a vůle (rozvoj funkce svědomí jako vnitřního regulátora jednání a chování) – mravní seberegulace a sebekontrola. ÜHlavní výchovné prostředky: Üpravidla - pevný řád a režim výchovné vedení (autorita, spravedlnost, důslednost) Üsociálně sdílená zkušenost - diskuse o etických problémech, sociální vzory Üpochvala (odměna) a adekvátní trest (nejlépe přirozené následky) Ü Význam pozitivní stimulace. 2) raná dospělost (adolescence): ÜDominantní výchovný úkol – rozvoj uvědomělého mravního jednání na základě přesvědčení – autonomní morálka – sebevýchova ÜHlavní výchovné prostředky: indirektivní výchovné metody – režim, pochopená a přijatá pravidla (uvědomělá kázeň), dobré vzory, sebereflexe, sebevýchova. Ü Metody mravní výchovy: 1. přímé (direktivní) (stádium heteronomní morálky) Ümravní vysvětlování a poučování Ükladení požadavků, vymezování pravidel Üvedení - přinucování, donucování Ücvičení Üpřesvědčování Üpříklad Ükontrola (dozor) Ühodnocení – odměna a trest. Ü Metody nepřímé (indirektivní) (stádium autonomní morálky) Üvzor Ürežim a řád Ütvorba a dodržování pravidel a norem Üpozitivní vých. prostředí (klima, veřejné mínění) Üdiskuse (řešení etických dilemat) Üzískávání Üvyvolávání a tlumení citů Üsebekontrola, peer – spolupráce Üsamospráva Üsebereflexe, sebevýchova Ü Podle Kotáskové (Vacek 2000, s. 73) mohou vychovatelé (především rodiče a učitelé) zajistit dosažení morální zralosti dětí těmito podmínkami výchovy: Übohaté rodinné prostředí, kde se děti mohou ztotožnit s dospělými jako sociálními vzory (demokratické vedení, bezkonfliktnost, přátelskost k dítěti, bezproblémové zvládání role matky, otce); Üuplatňování takových výchovných strategií, které mobilizují u dítěte vnitřní síly k vyhovění požadavkům (z pozice lásky, ocenění, empatie); Üv konfliktních situacích je dítě vedeno k pochopení problému a jeho řešení se zdůvodňuje humánními potřebami a konsensem, nikoli nutností vyhovět autoritě; to rozvíjí u dítěte schopnost předvídání důsledků svých činů a umožňuje přijímat odpovědnost za vlastní rozhodnutí; přestupek má dítě vždy šanci napravit; Üdětem jsou poskytovány příležitosti a zkušenosti s různorodými interakcemi v různých situacích a rolích; Üděti mají možnost získávat zkušenosti s příslušností k různým skupinám s odlišnými pravidly chování. Ü Ü Základ mravní a hodnotové výchovy: prosociálnost. Projekt Etická výchova ÜProsociálnost = schopnost konat dobro pro druhého člověka bez očekávání odměny nebo protislužby. ÜProsociální chování = chování, které je zaměřeno na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo dosahování společenských cílů bez aktuálního očekávání odměny. Altruismus. Empatie. Ü Děkuji za pozornost. ÜLiteratura: ÜSTŘELEC, S. a kol. ÜVACEK, P. ÜHEIDBRINK ÜPIAGET, J. ÜSHAPIRO, L. E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj. Praha: Portál 1998. Ü ÜPodzim 2012 Ü