C:\abitbetter\bamboo.gif
Jak se učíme 7 (Styly učení)
Epistemologická východiska vyučování
Hana Filová, katedra prim. pedagogiky

C:\abitbetter\bamboo.gif
Jak můžeme dosavadní informace využít při diagnostice a řízení vlastních procesů učení a studia?
Každý člověk (žák, student) má vlastní specifický  individuální styl učení, který je do jisté míry
ovlivnitelný  (Mareš, 1998)
Styl učení vychází z kognitivního stylu
Souvisí s typem inteligence (Gardner)
Je ovlivňován osobnostními vlastnostmi (vůle, koncentrace, temperament…)
Rozvíjí se pod vlivem osobních zkušeností (tréning)

C:\abitbetter\bamboo.gif
Pojetí učení z žákovské perspektivy (z textu)
(Saljö 1979 in Mareš, s. 19):
Na ZŠ:
Získávání stále více znalostí (kvantita)
Učení se nazpaměť
Získávání faktů a metod, které bude moci použít, až to bude třeba
Objevování abstraktního smyslu
Interpretování naučeného, aby člověk porozuměl světu

Na VŠ:
Rozšíření znalostí
Učení se nazpaměť
Aplikování znalostí
Získání vhledu
Snaha svébytně se rozvíjet

STUDENTSKÉ  POJETÍ  UČENÍ  OVLIVŇUJE  JEHO VÝSLEDKY!

C:\abitbetter\bamboo.gif
Individuální charakter stylu učení – osobnostní vlastnosti
(výzkumy – Mareš 1998, s. 25)
Temperament (Eysenck): extraverze – introverze
(E-preferuje vzrušující situace, v nichž se ale nemusí příliš angažovat;
  I-udržuje při učení odstup, jde na detaily)
„JÁ“ (identita, sebepojetí, sebeúcta apod.)
– má vliv na jedincovo vysvětlování světa – na konzistenci stylů a strategií učení v různých
situacích (dětství  - vliv hodnocení okolí)
Žák s nízkou sebeúctou – jednoduché úkoly, povrchový styl (potvrzuje si tím svou nejistotu) –
neúspěchy: naučená bezmocnost, horší výkony, než by mohl mít
Žák s vysokou sebeúctou – sebedůvěra:  náročnější úkoly, chce věcem rozumět
Způsob myšlení jednotlivce = mentální autonomie (Sternberg 1988 in Mareš s.34); neuropsychologický
přístup (Torrance1977) – preference levé nebo pravé hemisféry – vliv na uč. styl (lze ovlivňovat
požadavky učitelů, příp. integrovat P+L)
P: tváře; reaguje emocionálně; neverb. chování; humor; improvizace, intuice, tvořivost, konkrétní
myšlení
L: jména; reaguje na slov.pokyny; log.myšlenky, systematické řešení problémů; zdůrazňuje kritické
myšlení; orientace na hotové pravdy

C:\abitbetter\bamboo.gif
Gardner – 7 typů inteligence
    logicko-matematická
   jazyková
    prostorová
    tělově-pohybová
    hudební
   intrapersonální
   interpersonální

C:\abitbetter\bamboo.gif
Kognitivní styl = charakteristický způsob, jímž člověk vnímá a pamatuje si informace, myslí, řeší
problémy, rozhoduje se
Kognitivní styl    x     styl učení:
      POZNÁVÁNÍ     x         UČENÍ
Kognitivní styl:
percepční postoje (Thurstone. rychlost a trvalost; pružnost)
kognitivní procesy
kognitivní operace

Styl učení: povrchní – hloubkový – utilitární
učební strategie a taktiky
metakognice

C:\abitbetter\bamboo.gif
Styl učení
= metakognitivní potenciál člověka. Postupy, které preferuje při učení na základě své motivace,
jejich hloubky a propracovanosti, flexibilitou.
Odvíjejí se z vrozeného základu, ale během života jsou ovlivňovány jak záměrně, tak bezděčně.

C:\abitbetter\bamboo.gif
Styly učení ve vztahu ke školnímu vyučování:
Povrchový
Hloubkový
Utilitární

Systematický x nahodilý
Analytický x holistický
Konkrétní x abstraktní atd. (Schmeck 1988 in Mareš1992 – Pedagogika – Jak chápat styl učení

C:\abitbetter\bamboo.gif
David A.   Kolb ve svém modelu zážitkového učení  popsal čtyři základní orientace  získávání
informací:
zkušenost
pozorování
konceptualizace
experimentování


Každý člověk může používat jednu nebo více orientací, obvykle však některé preferuje. Preferované
orientace jsou základem osobního stylu učení.

C:\abitbetter\bamboo.gif
Kolbův cyklus:

rozvojových kurzů.

kolbův cyklus

C:\abitbetter\bamboo.gif
Dotazník LSI autorů R. Dunnové a K. Dunna (Univerzita St. John v New Yorku) a G. Price (Lawrence v
Kansasu) patří k základním diagnostickým nástrojům při určování stylu učení žáků 3. až 12. ročníku
Představuje komplexní přístup k zjišťovaní toho, které postupy žáci preferují, když pracují, učí se
a koncentrují svoji pozornost při školním vzdělávání. Zajímá se o tyto čtyři oblasti:
prostředí (zvuk, teplota, světlo a nábytek);
emocionalita (motivace, odpovědnost, vytrvalost a potřeba struktury nebo flexibility); sociální
potřeby (učit se sám, učit se s kamarády nebo s dospělými anebo střídat různé způsoby; fyzické
potřeby (preferování přijímání určitého způsobu informací, preferování určité denní doby,
konzumování potravy a potřeba pohybu).

C:\abitbetter\bamboo.gif
Děkuji za pozornost.


Litaratura:
MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha : Portál, 1998.