Jitka Zítková PODZIM 2013 Didaktika literární výchovy žDidaktika speciální – oborová. žIdeální představa podoby výchovy (před)čtenáře, příjemce uměleckého literárního textu. žUplatňují se didaktické postupy a zákonitosti s platností obecnou, specifika jsou daná především estetickovýchovnou povahou výchovného působení, s níž souvisí poměr emocionální a racionální, recepční a tvořivé složky v LV uplatňované. žPovaha základního předmětu LV – umělecké literatury – je fiktivní – je to pohled na skutečnost modifikovaný autorskou osobností (subjektem). Práce s literaturou (způsoby jejího poznávání) tedy bude jiná než s objektivně danými prvky reality. — Teorie LV pracuje s vlastní terminologií žZákladní didaktické kategorie: cíle, obsah, metody žPojmy obecné (naddisciplinární): výchovný a vzdělávací proces, motivace, podnětnost, integrovaný přístup, výukové metody, formy organizace činností, individuální přístup, tvořivost atd. žPojmy specifické (související s povahou LV): literárněvýchovný proces, umělecký text (x neumělecký), recepce a recipient, literární komunikace, estetický zážitek, interpretace, didaktická interpretace, metody poznávání literatury atd. —+ další terminologie literárně teoretická (v MŠ elementární – základní žánry a umělecké prostředky a postupy) a literárněhistorická (v MŠ opět omezená na nejzákladnější informace vytvářející povědomí literárněhistorického kontextu díla) Cíle a obsah literární výchovy žCíle i obsah můžeme vymezit jak obecně (nadčasově), tak v souladu s platným kurikulem. Základní cíle a obsah jsou neměnné, s proměnami kurikula se ale může mírně proměňovat jejich konkretizovaná podoba a kontext celkového výchovného působení. Nejobecnější formulace cíle LV: žA/ Cílem LV je utváření schopnosti kultivovaného přijímání (recepce) literárního textu (především uměleckého), spolu s dalšími aspekty, které s tímto procesem souvisejí – rozvoj myšlení a představivosti, citlivosti pro jazykové zvláštnosti, komunikačních (vyjadřovacích) dovedností, tvořivosti slovesné i neslovesné, získávání základních poznatků o slovesné umělecké tvorbě apod. žB/ Cílem LV je rozvíjení literární gramotnosti jako součásti gramotnosti kulturní. —Literární gramotnost – schopnost poučené recepce slovesného umění. —Předpokladem utváření počáteční literární gramotnosti u dítěte MŠ je schopnost zážitkového naslouchání, věcné porozumění čtenému (soustředění pozornosti, přiměřená slovní zásoba) —Kulturní gramotnost – schopnost participovat na užívání prvků dané kultury, adaptace na příslušný „kulturní prostor“. ž žÚroveň osvojovaných dovedností (poznatků) koresponduje s úrovni osobnostního rozvoje dítěte – věkovými a individuálními zvláštnostmi. Nejobecnější vymezení obsahu LV: žZákladní složka obsahu: proces recepce uměleckého textu a jeho usměrňování, proces řízené literární komunikace. ž žDalší složky obsahu LV působení: nejelementárnější poznatky literárně teoretické (např. rozlišení pohádky a reálného vyprávění, básničky a prózy) a literárněhistorické („existence autora“, dobový kontext). Několik poznámek k základnímu obsahu LV - textu Povaha uměleckého textu žText (dílo) – chápáno jako „znak“ určený k dešifrování jako celek i ve všech svých složkách (literárněvědné východisko strukturalistické – pojmy „znak“, „struktura“, „autorský záměr“, prvky a jejich vzájemné vztahy, „funkce“; zdůraznění významu jazykové roviny text, způsobu jazykového vyjádření). žText (dílo) – chápáno jako „fikční svět“ umožňující překračování hranic autorského záměru směrem k modifikacím, doplňování, rozšiřování fiktivního světa díla (literárněvědné východisko – kořenící také ve strukturalistickém uvažování – teorie možných /fikčních/ světů, receptivní estetika; zdůraznění tematické roviny textu). žTyto dva poněkud odlišné pohledy na povahu a podstatu literárního textu se odrážejí ve dvojím možném interpretačním a také didaktickém přístupu k literatuře: —Přístupu přísněji respektujícím autorskou osobnost a její záměr v díle obsažený (hledáme smysl textu, myšlenku a způsob jejího vyjádření při respektování hranic /myšlenkových, tematických, jazykových/ daných podobou jedinečného textu autorem vytvořeného). —Přístupu volnějším, umožňujícím překračování hranic vymezených autorským textem, dávajícím větší prostor recipientově osobnosti a uplatnění jeho vlastní tvořivosti. Zároveň je však třeba respektovat základní smysl a myšlenkový i formální rámec díla (nelze připustit dezinterpretaci). Několik poznámek k vymezení pojmu literární komunikace Proces literární komunikace žProces vzniku a příjmu (recepce) textu: ž ž autor → text → příjemce (čtenář, recipient) ž ž kódování dekódování ž ž Literární tradice – soubor existujících literárních děl ž Realita – skutečnost obklopující a ovlivňující autora i příjemce Fáze procesu literární komunikace žRoviny (složky) komunikace příjemce s textem (zprostředkovaně autorem): ž1. percepce —auditivní (v MŠ výjimečně vizuální) vnímání textu, jeho zvukových, resp. grafických zvláštností ž2. apercepce —vytváření si vlastních vnitřních představ na základě impulzů tematické výstavby textu (postavy, místo děje, jednání postav apod.) /“vnitřní film“/ ž3. interpretace —nalézání hlubších (skrytějších) významů textu nebo jeho složek ž4. konkretizace —propojení, střetnutí významů textu s životem, životní situací příjemce žVývojové fáze dětské recepce: —Fragmentární (do zhruba 9 let) ○Vnímání syntetické, bez analýzy, ulpívání na detailech, vztahování jevů k vlastní osobě (silně emocionální projekce), zájem o zvukově formální rysy slovesnosti, myšlení zpravidla nepřekonává fantazii. ○Oblíbené žánry: pohádka, příběhy o malých dětech, poezie s rysy lidové slovesnosti. —Narativní (9 – 10/11) ○Zaměření na obsah, sledování příběhu, často reálné chápání literatury, hledání vzorů (potřeba identifikace), racionálnější pohled na svět. —Integrační ○Adekvátní vnímání obsahu i formálních rysů textu, chápání fiktivnosti literatury jako výtvoru autorského subjektu, emocionální prožitek doplněný přiměřenou racionální analýzou. ○ ○ ○Možnosti kultivace vnímání literatury ve všech vývojových fázích (role prostředníka, učitele), tzv. „knihy dopředu“. žŘízení komunikace dítěte s textem jako součásti literárněvýchovného působení probíhá za pomoci metod didaktické interpretace, metod poznávání literatury (o těchto metodách bude pojednáno podrobně později). ž žVýsledkem procesu literární komunikace (řízené, ale i neřízené) jsou estetické zážitky (prožitky), jejichž hromaděním se vytváří estetická zkušenost, která je předpokladem pro (v počátcích zcela jednoduchou a intuitivní) schopnost estetického hodnocení a vzniku estetických soudů. Cíle a obsah výchovy předčtenáře v MŠ v koncepci platného kurikula žRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (VÚP Praha, 2004) žObecně: doplňování výchovy rodinné, poskytování dostatečných podnětů pro aktivní rozvoj osobnosti dítěte, vytváření předpokladů pro další vzdělávání na bázi individuálního přístupu, vytváření základů klíčových kompetencí, činnostní povaha výuky – učení prožitkové, situační, spontánní (sociální učení nápodobou), kooperativní, hra žVzdělávací nabídka (obsah) → motivace (individuální volba) žIntegrovaný přístup – vzdělávací obsah v přirozených souvislostech (realizace integrovaných bloků) ž„Mohou být (a měly by být) … využívány metody a prostředky ’klasických’ specifických didaktik jednotlivých oborů výchovně vzdělávacích činností.“ (s.9) žCíle stanoveny jako záměry a výstupy na úrovni obecné (rámcové cíle a klíčové kompetence) a oblastní. Literatura jako specifický obraz životní reality může vstupovat do naplňování cílů na obou úrovních – může plnit funkci poznávací, relaxační (zábavnou), motivační, musí však vždy – alespoň zcela dílčím způsobem – naplňovat i funkci estetickou (v této roli je umělecký text nenahraditelný žádným jiným výchovně vzdělávacím obsahem). Literární výchova a rámcové cíle a klíčové kompetence žRámcové cíle: —Rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání —Osvojení základů hodnot, na nichž je založena naše společnost —Získání osobnostní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí ○?! K úvaze: Jakými různými způsoby může literatura napomáhat naplňování těchto cílů? — žKlíčové kompetence: —1. kompetence k učení (vztah k LV např.: dítě … má elementární poznatky o světě lidí, klade otázky a hledá na ně odpovědi, chce porozumět věcem, jevům a dějům …) —2. kompetence k řešení problémů (vztah k LV např.: dítě … řeší problémy, na které stačí, problémy řeší na základě bezprostřední zkušenosti …) -3. kompetence komunikativní (vztah k LV např.: dítě … hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, dokáže se vyjadřovat různými prostředky /řečové, výtvarné …/, rozlišuje některé symboly, ovládá dovednosti předcházející čtení a psaní, rozšiřuje svou slovní zásobu, dovede využít informativní a komunikativní prostředky /knížky, encyklopedie ../) -4. kompetence sociální a personální (vztah k LV např.: dítě … napodobuje modely prosociálního chování a mezilidských vztahů …) -5. kompetence činnostní a občanské (vztah k LV např.: dítě … má základní představu o tom, co je v souladu se základními lidskými hodnotami a normami …) ○ Literární výchova a vzdělávací oblasti (vzdělávací nabídka a očekávané výstupy) ž1. Dítě a jeho tělo —Vztah k LV např.: pohybové dovednosti (lidová slovesnost, říkanky, písně). ž2. Dítě a jeho psychika —JAZYK A ŘEČ (vztah k LV např.: rozvoj receptivních dovedností – naslouchání, diváctví; produkční činnosti – vyprávění, recitace, dramatizace; prohlížení a „čtení“ knížek; grafická nápodoba tvarů písmen; sledování děje, zachycení hlavní myšlenky příběhu, vyprávění příběhu; učení se novým slovům, vymýšlení synonym, antonym, homonym, chápání slovního vtipu, utvoření jednoduchého rýmu atd.) —POZNÁVACÍ SCHOPNOSTI, PŘEDSTAVIVOST, FANTAZIE (vztah k LV např.: tvořivost, elementární poznatky o znakových systémech, základy práce s informacemi, hra atd.) —SEBEPOJETÍ, CITY, VŮLE (vztah k LV např.: kultivace estetického vnímání, cítění a prožívání, obohacování citového života sledováním pohádek, příběhů atd.) — ž ž ž3. Dítě a ten druhý —Vztah k LV např.: etický obsah a poučení v četbě, vytváření prosociálních postojů. ž4. Dítě a společnost —Vztah k LV např.: vytváření pozitivního vztahu k umění a kultuře, rozvoj estetického vkusu, jiné kultury, morální hodnoty, tvůrčí literární činnost, návštěvy kulturních míst atd. ž5. Dítě a svět —Vztah k LV např.: práce s literárními texty (životní prostředí v literatuře, modelovost situací).