V tomto souboru jsou ve stručné podobě vypracované základní pojmy (z obecné psychopatologie), jejichž znalost budete potřebovat ke zkoušce. Na tvorbě textu spolupracovaly studentky Jana Špačková a Lenka Švecová (kterým tímto ještě jednou děkuji:) Současně ovšem bude vhodné, když budete při studiu čerpat z více zdrojů (což platí, samozřejmě, obecně:) Doporučuji např. tento vynikající odkaz: http://www.lf1.cuni.cz/zfisar/psychiatrie/ konkrétně položku: Obecná psychopatologie (popř. i některé z dalších), kromě toho je samozřejmě žádoucí při studiu sáhnout i po některých z doporučených publikací. ___________________________________________________________________________________________________ Stručná charakteristika vybraných pojmů z obecné psychopatologie Psychopatologie obecná = charakteristika poruch jednotlivých psychických funkcí, zkoumání a třídění příčiny duševních chorob. Zabývá se obecnou psychopatologickou teorií (např.: biologická, behaviorální, psychodynamická atp.). Psychopatologie speciální = jednotlivé duševní onemocnění (nosologické jednotky). Psychiatrie = lékařský obor. Diagnostika, terapie (léčba např.: farmakoterapií, psychoterapií), rehabilitace eventuelně resocializace duševních chorob. Patopsychologie = o chorobných stavech a úchylkách průběhu duševních pochodů. Etiologie = nauka o příčinách vzniku nemoci, původu onemocnění. Etiopatogeneze = soubor příčin a mechanizmů vedoucích ke vzniku nemoci. Kritéria normality osobnosti: · normativní = vzhledem k celku – k pomyslné normě – statistické kritérium · nenormativní = myšlenkově zajímavější kritéria, vedou k uvažování o psychickém zdraví/nemoci. Psychická porucha = velice široký pojem, do něhož lze zahrnout všechny etapy duševních nemocí, stavů, anomálií dočasných i trvalých, odchylek a reakcí (patologické i nepatologické). Psychickou poruchou může být „jen“ krátký neurotický stav jako rekce např.: na stěhování, stejně tak ovšem např.: anorexie. Přechodné jevy mezi poruchou a normou = normou je duševní zdraví, optimální stav (statistické údaje toho, co je normální) seberealizace, způsob existence v optimálních podmínkách. Abnormalita je odchylka od normy. Posuzování normality, schopnost adaptace daného jedince. Jednotlivé posouzení jedince se můžeme různými ústavy lišit. Vnímání normality je hodně subjektivní. Symptom = je určitý příznak (projev, znak, známka) nemoci. Každá choroba má určité symptomy. Symptom specifický = charakteristický pro určitou chorobu. Např.: bludy a pravé halucinace u psychotického onemocnění, porucha vnímání vlastního těla u mentální anorexie atp. Symptom nespecifický = vyskytuje se u řady nemocí. Např.: únava či bolest hlavy. Symptom objektivní = ten, který lze získat pozorováním (popř. vyšetřením). Symptom subjektivní = to, co o sobě člověk vypovídá (tyto symptomy lze zjistit např. rozhovorem). Syndrom = seskupení příznaků, které tvoří důležitou charakteristiku konkrétního onemocnění v klinických obrazech chorob. Např.: depresivní syndrom je typické depresivní triádou: abnormální, těžko odklonitelný smutek + snížené tempo myšlení + zpomalené psychomotorické tempo. Nosologická jednotka = duševní choroba se svými syndromy, charakteristickým klinickým obrazem, etiologií, patogenezí (určitou charakteristikou původu a průběhu) a s prognózou. Ne každý chorobný psychický projev u konkrétního člověka je nosologická jednotka. Např.: tzv. toxická psychóza po požití halucinogenu má sice symptomy stejné jako jsou u některých konkrétních psychotických onemocnění (např. paranoidní schizofrenie), ale nejde o nosologickou jednotku. Nosologie = nauka o třídění nemocí. Polyetiologie = více příčin dané nemoci. Okruhy etiologických faktorů: · endogenní = vycházející z dědičnosti, genetického základu a formování tělesných a psychických funkcí v průběhu života · organické = přímé či nepřímé trvalé poškození mozku (poranění mozku, cévní onemocnění mozku) · psychogenní = individuální prožívání a reakce na stres a životní cesty · sociogenní = nepříznivé podmínky sociálního prostředí (sociálně psychologické hledisko) Biologický model nemoci = hledání poruchy těla jako příčiny nemoci. Psychologicko-sociologický model nemoci = vychází z psychoanalýzy a nemoci jako sociálního jevu, změně v chování individua a s ní související odezva okolí. Deprivace = dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb. Stres = zátěž, napětí, tlak, ke kterému dochází při vystavení organismu mimořádným podmínkám. Psychotrauma = náhlý i dlouhodobý zážitek subjektivně negativní situace. Frustrace = stav při závažném neuspokojení lidských potřeb, zklamání, zmaření touhy. Patogenní sociální klima v rodině = v rodině nefunguje vše, tak jak má, dochází k patogenním vlivům, (např.: nenajití vztahu k dítěti, otec alkoholik, matka bez práce, zneužívání dětí …) Vlastnosti vědomí: · vigilita = bdění · lucidita = jasnost vědomí · idiognosie = jáství Somnolence = snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota. Sopor = porucha vědomí, středně těžká forma bezvědomí. Koma = těžká forma ztráty vědomí. Amence = porucha vědomí projevující se neschopností orientovat se. Delirium = zmatenost s halucinacemi, blouznění. Obnubilace = ztráta vědomí, mdloba, bezvědomí. Zvláštní projevy vnímání: · eidetismus = schopnost vybavit si již viděné, vizuální představy · paobrazy = optické klamy, stopa zrakového vjemu, která po několik vteřin zůstává na sítnici. · pareidolie = dotváření nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy pomocí fantazie. Psychogenní hluchota eventuelně slepota = výpad funkce po psychotraumatizujících zážitcích (vzácně). Zvýšená a snížená vnímavost = přecitlivělost, pomalé reakce. Iluze = vidina, přelud, mylná představa. Halucinace = vidina, přelud, blouznění. Pseudohalucinace = nepravé halucinace, velmi živé představy, na nichž člověk netrvá. Iluze x halucinace = porucha lidského vnímání x vjemy bez reálného podkladu. Iluze pravé x nepravé = reálný děs a hrůza x pochybuji, připouští omyl. Imperativní halucinace = hlasy, které mohou přikazovat. Intrapsychické halucinace = někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky. Halucinace x blud = vidina, přelud, blouznění x chorobné, nezvratné přesvědčení neodpovídající realitě. Vlastnosti pozornosti: · tenacita = schopnost a dovednost udržet pozornost vytrvale na určité dění či objekty · koncentrace = soustředění · vigilita = pohyblivost · kapacita = schopnosti vnímat události a jevy, které se kolem nás odehrávají · selektivita = výběrovost, schopnost a dovednost vybrat si (detekovat) ze shluků jevů nebo aktivit jev nebo činnost, mající v dané situaci prioritní význam Hyperprosexie = zvýšená pozornost na úkor jejího rozdělování a pohyblivosti, přehnané sebepozorování. Hypoprosexie = snížená pozornost, redukovaná schopnost soustředění pozornosti. Aprosexie = neschopnost koncentrace pozornosti a soustředění myšlenek. Hypermnézie = nadměrná schopnost zapamatování si a reprodukce. Hypomnézie = snížená schopnost zapamatování si nebo snížení některých složek paměti. Amnézie = celková nebo částečná ztráta paměti způsobená úrazem nebo nemocí. Amnézie retrográdní = neschopnost vybavit si poznatky a zážitky uchované před vznikem amnézie. Amnézie ostrůvkovitá = částečná amnézie související s úrazem. Paramnézie = vzpomínání na události, které se nestaly. Konfabulace = smyšlenka, chorobná obrazotvornost. Vzpomínkový klam = neskutečná událost se ve vzpomínce jeví jako skutečná. Konfabulace x vzpomínkový klam = vymýšlení si x neslučitelnost s realitou. Pseudologia fantastica = bájivá lhavost, konfabulace, smyšlenky nerozlišující fantazii a realitu, chování typické pro histriony a hysteriky. Bradypsychismus = celkové zpomalení tempa řeči, myšlení a duševní činnosti. Tachypsychismus = zrychlené myšlení, rychlost řeči nemusí stačit rychlosti mluvení. Záraz myšlení (blok) = náhlý záraz řetězce myšlenek, třeba i uprostřed věty („myšlenková deprivace“). Myšlení: · magické = fantazijní, mýtické, pověrčivé, symbolizující, blízké víře v nadpřirozené bytosti · tangenciální = odpovědi se k otázce nevztahují, souvisí pouze nepřímo (jeden o voze druhý o koze) · zabíhavé = hlavní myšlenka či řeč je přerušována a vedlejšími nepodstatnými myšlenkami, slovy · ulpívavé = setrvávání na jedné myšlence, představě · katatymní = myšlení zkreslené emocemi Neologismy = nová slova, novotvary. Perseverace = utkvělost, ulpívání, nutkavé setrvávání a znovuvybavování dojmů, opakování slov. Nevýpravné myšlení = člověk se stále točí okolo jedné myšlenky. Inkoherentní myšlení = nesouvislé, nepřiléhavé, roztříštěné, bez logického systému a řádu, slovní salát. Slovní salát = může naznačovat jistá onemocnění mozku. Pseudofilosofování = zabývání se neřešitelnými nebo obtížnými problémy (nekonečno, převtělování,…). Někdy u schizofrenie, někdy jako povahový rys. Obsedantní myšlení = vtíravé, nutkavé myšlenky, kterých se člověk nemůže zbavit, často spojené s nutkavým jednáním. Blud = chorobné a nevývratné přesvědčení neodpovídající realitě, svědčící o poruše celé osobnosti. Bludy depresivní: · autoakuzační = sebeobviňování za různá neštěstí atp. · mikromanické = nízké sebevědomí · hypochondrické = přesvědčení daného jedince, že trpí nějakou chorobou - většinou nevyléčitelnou · ruinační = přesvědčení o totálním zchudnutí · insuficienční = přesvědčení o vlastní neschopnosti Bludy expanzivní: · vynálezecké = pacient je přesvědčen, že sestrojil či vymyslel mimořádný vynález · reformátorské = přesvědčení o tom, že daný jedinec provede významné změny ve společnosti · religiózní = související s náboženstvím · extrapotenční = přesvědčení o svých mimořádných schopnostech · erotomanické = přesvědčení o neodolatelnosti pro druhé pohlaví · megalomanické = přesvědčení o zvláštním významu vlastní osobnosti Bludy paranoidní: · persekuční = přesvědčení o pronásledování a ohrožení vlastní osoby · žárlivecké = přesvědčení o nevěře partnera · erotomanické = přesvědčení o neodolatelnosti pro druhé pohlaví Mentální retardace = opoždění rozumového vývoje projevující se asi u 3% populace. · lehká = IQ 50-69, mentální věk v dospělosti 9-12 let, mírně snížená kognitivní schopnosti, dovednosti a sociální způsobilost (debilita) · středně těžká = IQ 35 - 49, mentální věk v dospělosti 6 - 9 roků, snížené kognitivní schopnosti a dovednosti, opožděný vývoj řeči a snížená sociální způsobilost (imbecilita) · těžká = IQ 20 - 34, mentální věk v dospělosti 3 - 6 let, nízké kognitivní schopnosti a dovednosti, vážné opoždění vývoje řeči a často i motoriky, značné snížení sociální způsobilosti, eretické nebo torpidní chování · hluboká = IQ pod 20, mentální věk i v dospělosti méně než tři roky, extrémně snížené kognitivní schopnosti a dovednosti, řeč nerozvinutá, sociální nezpůsobilost, časté omezení mobility až imobilita, nutnost neustálého dohledu a péče (idiocie) Retardace x demence = opožďování, zaostávání x degenerativní oslabení rozumových schopností. Parciální demence = nerovnoměrně postižené psychické funkce (paměť-kritičnost-soudnost-abstrakce,…). Difúzní demence = alzheimerovské a parkinsonské změny, bludy, halucinace, špatná pozornost a bdělost, deliria krátkého trvání, svalová rigidita, poruchy chůze, porucha řeči a myšlení,… Presenilní demence = postihuje mladší osoby, mnozí tvrdí, že manifestace demence závisí více na biologickém než numerickém věku. Senilní demence = důsledek patologických změn způsobených stárnutím. Afektivita = citovost, emotivní stránka člověka. Emotivita = citovost, emocionalita, míra citové vzrušivosti a reaktivity, častost a síla emoční odezvy. Afektivní labilita = výrazná nestálost v citových projevech projevující se častou změnou nálad. Afektivní tenacita = schopnost uchovat zaměření afektu na dlouhou dobu na jeden objekt. Afekt = neodpovídající přehnaná reakce, vzrušení, citové rozrušení. Patický afekt = chorobně přehnaná afektivní reakce na nepříjemné podněty, která je provázená bouřlivými motorickými výboji, poruchami vědomí s následnou amnezií na vyvrcholení afektu. Afektivní útlum = odložení afektivní reakce, nastává po nadlimitním emocionálním podnětu, zprvu reakce adekvátně, bez emočního doprovodu, který je odsunut až pomine nebezpečí. Nálada: emocionální stav, který závisí na určitém časovém sledu zážitků a povaze menší intenzita (delší trvání x afekt - větší intenzita a kratší trvání) · depresivní = smutek, lítost, ztráta perspektivy, bezvýchodnost, plačtivost, výčitky, autoakuzace (sebeobviňování), zpomalená psychomotorika, zpomalené myšlení, pomalejší a chudší verbální projev, sebevražedné myšlenky, anhedonie (neschopnost radovat se), pocity insuficience (nedostačivosti), nechutenství, poruchy spánku, tzv. ranní pesima (endogenní), ve večerních hodinách potíže s usínáním (neurotické) · apatická = netečnost · anxiozní = v popředí úzkostná nálada, masivní, vystupňovaná úzkost · manická = neúměrně veselá, zvýšená efektivita, zvýšená motorika, sebevědomí, výbavnost · euforická = dobrá, spokojená, slovíčkaření, není zde výraznější motorická činnost, spíše pasivní · extatická = nálada vystupňovaná v pozitivním smyslu, bez přehnané motoriky (pocity blaha, štěstí) · dysforická = rozlada, podrážděnost, nevlídnost, zvýšená citlivost, mírnější forma rezonance · morózní = nevrlá, mrzutá, bručounská, rozlada · rezonantní = nevraživost, arogance, zvýšené sebevědomí, přechod mezi kladnou a zápornou Afektivní inadekvátnost = emoční nepřiměřenost (pohřeb-smích, veselá situace – pláč). Averze = nechuť, odpor. Strach x úzkost= emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí doprovázené např.: zblednutím, které má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu x složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy často doprovázené např.: bušením srdce. Fobie = úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. · nozofobie = chorobný strach z nemocí · klaustrofobie = chorobný strach z pobytu v uzavřených prostorách · agorafobie = chorobný strach z otevřeného prostoru, prostranství nebo z davu · aichmofobie = chorobný strach z ostrých předmětů · zoofobie = chorobný strach před zvířaty Poruchy vyšších citů: · sociální tupost = snížená schopnost či totální neschopnost citového kontaktu · asociálnost = snížené společenské cítění jedince · antisociálnost = chování a prožívání zaměřené proti daným společenským normám, např. násilí · emoční depravace = citové strádání Emoční ambivalence = současné prožívání rozporných, kladných i záporných pocitů a emocí vůči věcem, podnětům a osobám (např. sympatie a antipatie, lásky a nenávisti). Pud obživný = akty hledání, získávání a příjmu potravy. Poruchy: · anorexie = nechutenství, následkem např.: stavu trávicího systému, celkového onemocnění (běžné virózy, otravy, selhání ledvin, rube atd.) nebo mohou být vyvolány některými léky · bulimie = záchvatovité přejídání ve snaze tomuto čelit úmyslným vyvrhováním potravy, vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Léčí se pomocí psychoterapie. Pud sebezáchovy = spojen s potřebou přežít, vyhnout se bolesti nebo bolest snášet. Poruchy: · sebevražda = akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života o rozšířená = má jednoznačně patologický podklad. Jde o případ, kdy duševně nemocný pod vlivem depresivního prožívání či imperativních halucinací spáchá sebevraždu a vezme s sebou ještě někoho ze svých blízkých osob o bilanční = postižený dojde k závěru, že jeho stávající situace je pro další život neúnosná (např.: sebezastřelení vojáků po prohrané bitvě apod.) o demonstrativní = vědomé řešení nějaké situace · automutilace = sebepoškození, záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jinak Pud pohlavní = sexuální touha, která vyvěrá z podvědomí a je zaměřená na dosahování slasti. Sexuální deviace (aberace) = odchylka od normálního stavu. Typy: · poruchy sexuální identifikace = poruchy pohlavní identity o transsexualismus = cítí se být někým jiným - operace, homosexualita o transvestitismus = dvojí role o porucha pohlavní identity v dětství o jiné poruchy pohlavní identity · odchylné způsoby sexuálního ukájení: o fetišismus = erotický zájem je zaměřen pouze na určitý zástupný symbol sexuálního partnera o fetišistický transvestitismus = převlékání a masturbace o exhibicionismus = obnažování genitálu na veřejnosti o voyeurismus = tajné sledování apetovaného objektu při intimních aktivitách o pedofilie = sexuální orientace na prepubertální dětské objekty o sadomasochismus = záliba v násilí (sadismus), patologická sexuální agresivita (masochismus) Hypobulie = porucha schopnosti jednat cílevědomě a uvědoměle, nedostatek pevné vůle. Abulie = nerozhodnost, nedostatek vůle. Impulzivní jednání = bez předchozí racionální a volní rozvahy, činy motivované pouze pudy, osobními potřebami, afekty, emocemi a city, a to převážně podvědomě, instinktivně · dipsomanie = občasné chorobné nutkání k několikadennímu pití alkoholu až do stavu otravy kvartální pijáctví · dromomanie = chorobná toulavost, nutkavé útěky z domova · kleptomanie = chorobný sklon k drobným krádežím · pyromanie = chorobná záliba v ohni, sklon ke žhářství · erotomanie = nadměrné až chorobné vystupňování sexuálních pudů, pohlavní apetence Obsedantní jednání = vtíravé myšlenky, které se projevují náhle a nezávisle na vůli postiženého, který se jim často nedokáže bránit. Obvykle jde o myšlenkové nápady (např.: hudební obsese, kdy se stále vtírá určitá melodie) nebo o nutkání k jednání. Zkratkové jednání = jedinec dosahuje cíle zbrkle, nevhodným způsobem (např.: aby nebylo vyučování, zapálím školu). Katatonní jednání = jako např. vzrušenost, negativizmus, mutizmus a stupor. Manýrování = karikování a přehrávání běžné činnosti (např.: pohyby, grimasy).