ÒPsychometrika je disciplína zaměřená na tvorbu, adaptaci, úpravy a hodnocení psychodiagnostických
metod. ÒObor zabývající se teoretickými otázkami měření v psychologii, a teprve druhotně aplikací
těchto teoretických principů v praxi. ÒK tomu účelu používá množství matematických a statistických
postupů, které byly v průběhu vývoje této disciplíny vytvářeny pro konkrétní potřeby psychologické
praxe. ÒNormativní měření – výsledky jsou interpretovány z hlediska chování či výkonů jiných osob
ve stejné situaci ÒIpsativní měření – se interpretuje na základě výkonu stejné osoby v různých
situacích
Ò

ÒMěření jako přiřazování číslic objektům a událostem na základě pravidel (přesně definovaných)
Ò


přiřazování.JPG



ÒJaký význam má změřit pohlaví?
ÒNebo národnost?
Ò

ÒStevensova definice měření – přiřazování číslic objektům a událostem na základě pravidel
ÒTato definice je problematická, ne každé přiřazování číslic je měření, ale klasická psychometrika
s ní stále pracuje, proto je potřeba tento koncept pochopit, ač je pomýlený a být si jeho
nedostatků vědom
ÒStevensovy úrovně měření
ÉNominální
ÉOrdinální
ÉIntervalová
ÉPoměrová
ÉKontrolní otázka – jaké jsou jejich míry středu?

ÒNikdy neověřený předpoklad (nebo neověřitelný?), že psychologické atributy jsou kvantitativní
povahy
ÒPřijetí chybné definice měření oproti klasickému pojetí
ÒKlasické (přírodovědné) pojetí měření - měření jako proces odhadování míry nějaké velikosti
kvantitativního atributu ve vztahu k dané jednotce (kolikrát se jednotka vejde do hodnoty nějaké
veličiny)
ÒAdekvátní rozvoj věcných teorií v humanitních oborech – sebelepší teorie měření nestačí, pokud
jsou teorie toho co chceme měřit vágní či špatné (např. jak měřit schopnosti, stačí výkonové
testy?, historie vzniku EQ)

ÒPřímé (porovnání dvou stejných atributů) x nepřímé měření (srovnání konkrétního atributu s jiným
atributem)
ÒNa míry psychických charakteristik se usuzuje prostřednictvím odpovědí na nějaké otázky či reakcí
na určité situace, tzn. jedná se vždy o nepřímé měření!
ÒProblém – vztah mezi výsledky té dané reakce a hodnotami měřeného atributu.
ÒVýsledky měření navíc ovlivňovány mnoha nežádoucími vlivy.
ÒK jejich alespoň částečné eliminaci slouží popis chyb měření aneb Co dělat nechceme-li se měření
úplně vzdát.

ÒKonstantní (systematické) chyby – nejzávažnější chyby týkající se samé podstaty měření v
psychologii, existuje vůbec to, co měřím?
Ò „Inteligence je to, co měří inteligenční testy.“
Ò S jejich eliminací souvisí validita.
Ò
ÒOsobní chyby – zapříčiněné osobou zadavtele či hodnotitele.
Ò S jejich eliminací souvisí objektivita.

ÒNáhodné (proměnné chyby) – odlišnost naměřených hodnot v závislosti na velikosti měřené hodnoty a
přesnosti použitého měřidla.
Ò Eliminací se zabývá reliabilita.
ÒInterpretační chyby - spočívají v nedodržení požadavku, aby se hodnota naměřená testem vždy
interpretovala v nějakém vhodném kontextu.
Ò Eliminací se zabývá normalizace (standardizace).

ÒUrbánek, Denglerová, Širůček: Psychometrika
Òstrany 17-52