nIII.  TYPOLOGIE PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
n
nA)
nDiagnostika neformální – mikrodiagnostika - průběžné diagnostikování: vědomostí, dovedností,
názory, představy, postoje, přesvědčení, disciplína, psychomotorické dovednosti, postavení žáka
v kolektivu…Implicitní, skryté.
nJe možné dělat zásahy okamžitě v průběhu výuky. Mojžíšek to nazývá jako mikrodiagnostikování
(krátké) – v průběhu výuky. Zelinková toto nepokládá za diagnózu.
n! Doporučení: občas si udělat drobnou poznámku, záznam o dítěti, které nás překvapilo… (lístečky,
sešit, portfolio…)
n
nDiagnostika formální: jasně ohraničená diagnostická situace v určitých etapách vyučování. Existuje
o ní zápis, záznam, používá specifické metody. Explicitní, navenek s projevující.
nPedagogický zásah není možné udělat okamžitě po diagnostikování, ale s odstupem, až se údaje
zpracují. (diktát, test, písemka,…)(GAVORA, 2001)[1]
nKdo se na diagnostice podílí: učitel, kolegové, psycholog, lékař, jiní odborníci
n
[1] [1] GAVORA. P. Diagnostikovanie a hodnotenie žiaka vo vyučovaní. In. KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA,
B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233.

nB)
nFormativní diagnostikování: pomáhá učitelovi při formování žáka. Slouží mu jako zpětná vazba o
jeho práci. Na jeho základě dělá učitel opatření.
n
nSumativní diagnostikování: cílem je zjistit dosaženou úroveň žáka za určité období (zpravidla na
konci určité etapy vyučování). Sumarizuje informace o žákovi. Formálně se zpravidla vyjadřuje
známkou, body…

nC)
nNormativní – výsledek jedince je srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku populace ve stejné
zkoušce. Srovnání mezi vrstevníky.
nOdpovídá na otázku, zda dítě dosahuje úrovně svých vrstevníků. Slouží spíše potřebám společnosti,
posuzování možností studia, k přechodu na náročnější typ školy…
nKriteriální – jde o srovnání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly. (zvládá psaní
i,y…)
nIndividualizovaná – srovnávání dítěte pouze ve vztahu k sobě samému, bez porovnávání s vrstevníky.
nSleduje se dosažená úroveň za určitý časový úsek. Nutné u dětí handicapovaných, talentovaných,
neúspěšných. Pracuje  s definováním úspěchů, pozitiv jedince…
nDiferenciální – slouží k rozlišení obtíží, které mohou mít stejné projevy,a le různé příčiny.
nNapř. nekázeň a zvýšená pohybová aktivita dítěte  mohou být projevem jak ADHD, tak nesprávného
výchovného vedení nebo obojího.

nPřístup k diagnostikování
n
n
nEdumetrický – používá kvantitativních metod (čísla, testy…)
n
nKazuistický – zaměřuje se na jeden případ. Cílem je kvalitativní posouzení případu. Kazuistika =
případová studie – podrobný popis případu (zahrnuje i výsledky kvantitativních metod).