ÒKurikulum Ò ÒZ Wikipedie, otevřené encyklopedie ÒKurikulum je prostředkem realizace hlavního vzdělávacího úkolu moderní školy. ÒVe vyspělých zemích světa se stalo ohniskem vzdělávacích reforem v 90. letech Ò 20. století, jejichž cílem je zvyšování kvality vzdělávacího standardu. Ò Kurikulum je považováno za prostředek celoživotního vzdělávání člověka. Ò Škola tak přestává být jen „učící“ organizací, stává se součástí života člověka a Ò kromě poskytování znalostí a dovedností formuje také jeho životní postoje a názory. Ò ÒKurikulum zahrnuje: •vztahy učitelů a žáků •potřeby učitelů, žáků a dalších subjektů participujících na procesu vzdělávání •způsoby organizace vzdělávání ÒKurikulum se dělí na: •doporučené (základní koncepční dokument) •předepsané (závazný oficiální dokument) •realizované (to, co učitel skutečně učí ve třídě) •podpůrné (veškeré náležitosti podporující předepsané kurikulum, např. učebnice, Ò časové dotace apod.) •hodnocené (kurikulum převedené do hodnotící podoby, např. formou testů) •osvojené (to, co si žáci skutečně osvojili) Ò Ò Ò ÒV souvislosti s proměnou filosofie vzdělávání, tvorbou nových legislativních i pedagogických dokumentů se u nás začínají objevovat nové pojmy a kategorie, které postupně nacházejí pevné místo v současné pedagogické terminologii. Jedním z nich je například pojem kurikulum, který byl do 80. let minulého století v zemích střední a východní Evropy téměř neznámý. V éře socialismu se v prostředí škol používal výhradně termín „program výchovnévzdělávací práce“, který celkem podrobně definoval úkoly pro učitele i žáky. Jednalo se o oficiální a normativní kurikulární dokument. ÒJak lze pojem kurikulum chápat? ÒKurikulum (z anglického curriculum) je pojem, který se začal objevovat od 60. let 20. století v zahraniční pedagogice, zejména v anglické terminologii (USA – F. Bobbit, 1918, W. Charters, 1923). Běžným se stal až v souvislosti s tzv. kurikulárním hnutím, ale dnes se v mezinárodně orientované pedagogice považuje za termín nezastupitelný. Slovo pochází z latinského currere (běžet) a v podobě curriculum je jeho původní význam běh, oběh, ale také závodiště nebo závodní vozík. Nejznámější je spojení curriculum vitae (životopis), ale také se tento termín používá v dalších oborech (např. ve významu „oběh peněz“ ve finančnictví). Jeho původní latinská podoba curriculum i přepis na kurikulum však v našem školském prostředí příliš nezdomácněl, více se vžil a je užíván termín vzdělávací program. ÒPedagogický slovník (2001) rozlišuje 3 základní významy tohoto pojmu: ÒVzdělávací program, projekt, plán. ÒPrůběh studia a jeho obsah. ÒObsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení. ÒWalterová (1994) používá pro obecnou charakteristiku pojmu takové vymezení, kdy kurikulum zahrnuje komplex problémů vztahujících se k vyřešení otázek: ÒPROČ (smysl, hodnoty, funkce a cíle vzdělávání) ÒKOHO (které subjekty vzdělávání) ÒV ČEM (jakým obsahem) ÒJAK (vzdělávací strategií) VZDĚLÁVAT? ÒKDY (časový faktor) ÒZA JAKÝCH PODMÍNEK (v jakém vzdělávacím prostředí) ÒS JAKÝMI EFEKTY (s jakými očekávanými výsledky) Ò Ò ÒOpravilová (1998) uvádí, že „vyjdeme-li z těchto významů, můžeme soudit, že vyjadřuje pohyb určitým směrem, po určité cestě k určitému cíli. V pedagogickém smyslu pak kurikulum můžeme chápat obdobně jako pohyb, který doprovází vývoj dítěte.“ ÒBečvářová (2003) vymezuje kurikulum v předškolním vzdělávacím prostředí jako: Òvzdělávací program – vymezení směru, délky a cíle cesty, Òobsahovou náplň – kudy cesta povede s možností zastavení, zrychlení, zpomalení, Òdosažený výsledek – celkový osobnostní rozvoj dítěte. Ò ÒJaké jsou podoby a formy kurikula? ÒV současnosti se nejčastěji rozlišují tyto podoby a formy kurikula: Òzamýšlené (plánované), Òrealizované ve školním prostředí, Òžáky osvojené. ÒNebo: Òdoporučené – dokument, který řeší základní koncepční otázky kurikula, Òpředepsané – oficiální dokument, který je závazný pro určité typy škol nebo pro celý vzdělávací systém, Òrealizované – to, co učitel skutečně realizuje ve třídě, Òpodpůrné – učebnice, časové dotace, zaměstnanci školy, vzdělávání učitelů, vybavení školy, které podporuje realizaci předepsaného kurikula, Òhodnocené – převedené do podoby testů, zkoušek a dalších nástrojů měření, Òosvojené – to, co se žáci skutečně naučí. ÒNebo: ÒFormální kurikulum, které zahrnuje komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání. Realizaci projektovaného kurikula ve vzdělávacím procesu (ve výuce) a způsoby kontroly a výsledků vzdělávacího procesu (výuky). ÒNeformální kurikulum, které zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole (mimoškolní a mimotřídní aktivity organizované školou – například exkurze, výlety, soutěže, zájmové činnosti), domácí studium, úkoly a přípravu žáků na vyučování. ÒSkryté kurikulum, které postihuje další souvislosti života školy, jež nejsou obvykle explicitně vyjádřeny v programech a jsou obtížně postižitelné: etos a klima školy, vzdělávací hodnoty, vztahy mezi učiteli a žáky, vztahy mezi školou a dalšími zdroji vzdělávání, způsoby diferenciace žáků, pravidla chování ve třídě, sociální struktura třídy, charakter školního prostředí, implicitní obsah učebnic a učitelova výkladu apod. ÒPřestože v definování tohoto pojmu existuje značná nejednotnost, z výše uvedeného je zřejmé, že lze termín kurikulum chápat komplexně, to znamená, že zahrnuje proces, prostředí i prostředky, jimiž se dosahuje stanoveného cíle (Walterová 1994). ÒKurikulum tedy znamená v širším smyslu program, projekt či plán záměrného vzdělávacího působení přinášející odpovědi na otázky „proč, koho, v čem, jak, za jakých podmínek a s jakými očekávanými výsledky vzdělávat“; v užším smyslu je chápán jako obsahová náplň (osnova, učivo), popř. jako dosažený výsledek vzdělávacího působení (zkušenost, kterou dítě během realizace určitého kurikula získá). Ò ÒKurikulární dokument – pedagogický dokument; program, projekt či plán záměrného vzdělávacího působení stanovující cíle, obsah, podmínky a očekávané výsledky vzdělávání. Kurikulum může být formulováno na úrovni státní, školní apod. Kurikulum na úrovni státní je u nás formulováno v podobě RVP PV, ZŠ, G, SŠ apod., na úrovni školy jej představují ŠVP PV. ÒKURIKULUM Ò3 významy pojmu Òvzdělávací program, plán Òprůběh studia a jeho obsah Òobsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujícím, její plánování a hodnocení Ò Ò ÒKURIKULÁRNÍ DOKUMENTY Ò= pedagogický dokument, který vymezuje především koncepci, cíle a vzdělávací obsah dané etapy vzdělávání a vzniká na dvojí úrovni. Státní úroveň tvoří rámcové vzdělávací programy (RVP). Školní úroveň tvoří školní vzdělávací program (ŠVP). Ò2 úrovně ÒStátní úroveň – Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha MŠMT 2001) a rámcové vzdělávací programy), které vydává MŠMT pro předškolní, základní, gymnaziální a odborné vzdělávání ÒŠkolní úroveň – školní vzdělávací programy Ò ÒNárodní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha MŠMT 2001) Òdokument obecného charakteru Òpro 6 států – Polsko, Rakousko, Maďarsko, Bulharsko, Slovensko a Českou republiku Ò ÒRámcový vzdělávací program (RVP) Ò= kurikulární dokument státní úrovně, který normativně stanoví obecný rámec pro jednotlivé etapy vzdělávání a je závazný pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Vydává ho MŠMT. ÒRámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) Ò= kurikulární dokument státní úrovně, který normativně stanoví obecný rámec základního vzdělávání a na nějž navazuje RVP pro gymnaziální vzdělávání. Vymezuje zejména konkrétní cíle základního vzdělávání, klíčové kompetence, vzdělávací obsah a jeho organizační uspořádání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů (ŠVP). Ò ÒPovinnost vzdělávat podle vlastního školního vzdělávacího programu nastala pro všechny školy realizující základní vzdělávání od školního roku 2007/2008, a to minimálně v 1. a v 6. ročníku. ÒByl vytvořen manuál k tvorbě školních vzdělávacích programů (ŠVP). Obsahuje rozpracované zásady pro tvorbu ŠVP, metodické poznámky k pojetí jednotlivých oblastí a oborů vzdělávání a praktické ukázky možného zpracování částí ŠVP. ÒVe spolupráci s MŠMT existuje model vzdělávání ředitelů a učitelů zaměřený na problematiku tvorby ŠVP. ÒNa vybraných pilotních školách probíhalo ve školním roce 2003-4 ověřování některých nových prvků výuky podle zpracovaných ŠVP. Ò16 základních pilotních škol ověřovalo od září 2004 své ŠVP v rámci projektu Pilot ÒOvěřování probíhalo na pilotních školách do června 2006. Projekt umožnil realizovat dvoustupňové kurikulum v plném rozsahu (tj. včetně navýšení hodinové dotace na ICT a cizí jazyky) a tento proces vyhodnotit. Zkušenosti a výsledky z realizace projektu byly využity při zavádění dvoustupňového kurikula do všeobecné praxe a umožnily předejít mnohým možným rizikům, která bez pilotáže mohla plošné všeobecné zavádění vzdělávacích programů provázet. Zásadní význam měly výstupy projektu pro nepilotní školy, které podle rámcových vzdělávacích programů vytvářely vlastní ŠVP a kterým byla tímto způsobem poskytnuta plošná metodická podpora při realizaci ŠVP na škole ÒRámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání (RVP GV) Ò= kurikulární dokument státní úrovně, který normativně stanoví obecný rámec vzdělávání ve čtyřletém vzdělávacím programu a na vyšším stupni gymnázií. Vymezuje zejména konkrétní cíle gymnaziálního vzdělávání, klíčové kompetence, vzdělávací obsah a jeho organizační uspořádání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů (ŠVP). ÒNovinky RVP GV do vzdělávání na gymnáziu ve vzdělávacím obsahu: ÒŽáci si mají osvojit nadpředmětové, univerzálně použitelné klíčové kompetence, které jsou důležité pro jejich budoucí uplatnění a rozvoj osobnosti. ÒVzdělávací obsah je rozčleněn do vzdělávacích oblastí a oborů. Tento přístup zdůrazňuje mezioborové přesahy vzdělávacích oborů a může být inspirací při integraci jejich obsahů. Ò ÒKromě učiva definuje RVP GV také očekávané výstupy, které stanovují úroveň vědomostí a dovedností, ke kterým by měli žáci na konci studia dospět, a které mají činnostní povahu. Ò ÒHarmonogram prací na RVP GV: ÒÚprava RVP GV a schválení dokumentu na MŠMT pro pilotáž tvorby ŠVP podle RVP GV: do června 2004 ÒVytvoření vzorku pilotních škol: červen 2004 ÒPilotáž tvorby ŠVP podle RVP GV: září 2004 – březen 2006 ÒOvěřování tvorby ŠVP podle RVP GV na pilotním vzorku gymnázií. ÒV průběhu měsíce května sestavil VÚP v Praze ve spolupráci s Radou AŘG pilotní vzorek škol, který tvoří 16 gymnázií. Každý kraj je zastoupen jednou školou, s výjimkou Prahy a Jihomoravského kraje, ze kterých byla zařazena dvě gymnázia. V pilotním vzorku škol byly zastoupeny všechny typy gymnázií. ÒCíle pilotního ověřování tvorby ŠVP: Ò• Ověřit, zda lze podle RVP GV vytvořit kvalitní ŠVP Ò• Vytvořit metodiku tvorby ŠVP (tzv. Manuál) Ò• Dopracovat RVP GV ÒCílem pilotního ověřování tvorby ŠVP bylo vytvořit první školní vzdělávací programy a na základě zkušeností pilotních škol vytvořit metodickou příručku v podobě manuálu, který ostatním školám sloužil jako pomůcka při tvorbě ŠVP. Pilotní školy se také významně podílely na konečném dopracování RVP GV. ÒVyhodnocení tvorby ŠVP: červen 2006 ÒKonečná úprava RVP GV: srpen 2006 ÒPřipomínkové řízení k upravené verzi RVP GV: září - listopad 2006 ÒPředložení závěrečné verze RVP GV ke schválení: březen 2007 ÒŠkolení učitelů (nepilotních gymnázií) – „Od RVP k ŠVP“: od září 2005 Ò ÒŠkolní vzdělávací program (ŠVP) Ò= kurikulární dokument školní úrovně, který prezentuje podobu vzdělávání na konkrétní škole a její profilaci. Je zpracováván na základě příslušného rámcového vzdělávacího programu (RVP), jehož požadavky se řídí, a uskutečňuje se podle něj vzdělávání na konkrétní škole. Je povinnou součástí dokumentace školy a musí být přístupný veřejnosti. Je vydáván ředitelem. ÒPedagogický dokument, který je vytvářen každou školou a který nahradil všechny učební dokumenty pro gymnázia. ÒŠVP vytváří všichni učitelé školy, jeho garantem je ředitel školy, který odpovídá za kvalitu a úroveň jeho realizace. ÒŠVP prezentuje vlastní zaměření školy, škola v něm může zohlednit zájmy a potřeby žáků. ÒStruktura ŠVP ÒIdentifikační údaje (název vzdělávacího programu, studijní forma vzdělávání apod.) ÒCharakteristika ŠVP (profilace školy, profil absolventa, organizační formy výuky apod.) ÒUčební plán – vlastní učební plán školy vytvořený na základě rámcového učebního plánu ÒUčební osnovy – vyučovací předměty, rozpracování očekávaných výstupů, výběr učiva ÒHodnocení žáků a autoevaluace školy ÒUčební osnovy Ò= distribuce vzdělávacího obsahu rámcového vzdělávacího programu do školního vzdělávacího programu. Části vzdělávacího obsahu (= očekávané výstupy a učivo) jsou ve školním vzdělávacím programu dále rozpracovány v rámci vyučovacích předmětů a rozděleny do ročníků. ÒUčební plán Ò= obsahuje výčet vyučovacích předmětů, jejich týdenní hodinovou dotaci, celkové počty hodin v jednotlivých ročnících a poznámky ÒVzdělávací obsah ÒRVP GV stanovuje pouze základní úroveň vzdělávacího obsahu závaznou pro všechny absolventy gymnázií, který škola může dále rozšiřovat. ÒRVP GV nabízí jen jednu z možných strukturací vzdělávacího obsahu, kterou si škola může při dodržení určitých podmínek různým způsobem modifikovat (integrace dílčích témat, tematických celků a okruhů, integrace celých vzdělávacích oborů). ÒVzdělávací obsah je pojat jako propojený celek očekávaných výstupů a učiva. ÒUčivo Ò= závazný věcný obsah učení , jehož prostřednictvím žák dosáhne očekávaných výstupů. Òje strukturováno do jednotlivých tematických okruhů, tematických celků, popřípadě do jednotlivých témat a je pro školu závazné Ò ÒŠVP jej dále specifikuje (upřesňuje) tak, aby žáci na základě učiva dospěli k očekávaným výstupům Ò ÒOčekávané výstupy Ò= závazné a ověřitelné výsledky, které stanovují, k jakým vědomostem, dovednostem a případně postojům a hodnotám mají žáci v určité etapě vzdělávání prostřednictvím učiva dospět. Očekávané výstupy mají činnostní povahu a jsou součástí vzdělávacího obsahu určité etapy vzdělávání. Òzávazné a zároveň ověřitelné výsledky vzdělávání Òvyjadřují stupeň osvojení učiva, tzn. jakými žádoucími vědomostmi, dovednostmi, případně postoji a hodnotami má žák po absolvování gymnázia disponovat – žák uvede, popíše, vysvětlí, porovná, posoudí, zhodnotí… Òškola očekávané výstupy „rozfázuje“ do jednotlivých ročníků ve svém ŠVP tak, aby zajistila, že žák na konci studia těchto očekávaných výstupů dosáhne ÒKlíčové kompetence Òsoubor předpokládaných vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které by žák měl získat v průběhu gymnaziálního vzdělávání Òtyto vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty navazují na úroveň, kterou si má žák osvojit v průběhu základního vzdělávání Òrozvoj klíčových kompetencí žáků by měla podporovat celá koncepce vzdělávání na dané škole, např. strukturací vzdělávacího obsahu, podporou vhodných metod a forem výuky apod. ÒV etapě gymnaziálního vzdělávání jsou za klíčové považovány tyto kompetence: Òkompetence k učení Òkompetence k řešení problémů Òkompetence komunikativní Òkompetence sociální a personální Òkompetence občanské Ò Ò Ò ÒUČEBNÍ PLÁN ÒNormativní pedagogický dokument, konkretizující obsah vzdělávání a jeho organizační rámec na určitém stupni/typu školy. Vymezuje soubor vyučovacích předmětů, časové dotace a zařazení do ročníků. Ředitel může upravit hodinovou dotaci v rozsahu 10% ve struktuře a uspořádání předmětů. Ò ÒUČEBNÍ OSNOVY ÒNormativní pedagogický dokument stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování. Popisuje základní metody, organizační formy a postupy. Je vypracováván pro jednotlivé předměty a je určen jako program vyučování učiteli. Ò ÒSTANDARD VZDĚLÁVÁNÍ ÒKonkrétně vymezené, obligatorní požadavky, které musí splnit žáci v určitých ročnících nebo stupních škol. Požadavky jsou formulovány jako vědomosti, dovednosti, postoje, hodnoty, ve vztahu k plánovanému obsahu vzdělávání ve vyučovacích předmětech. Obsahují souhrn vzdělávacích cílů, rámcový obsah vzdělávání a kompetence, které by si žáci měli osvojit. Ò ÒDůležité www stránky: Òwww.e-gram.cz Òwww.msmt.cz Òwww.vuppraha.cz Ò ÒPoužitá literatura: ÒSkalková J.: Obecná didaktika. Praha: ISV 1999. 292 s. ÒPrůcha J. a kol.: Pedagogický slovník. Praha: Portál 2003. 322 s. Ò ÒDalší doporučená literatura: ÒKalhous Z., Obst O.: Školní didaktika. Praha: Portál 2002. 448 s. ÒPrůcha J.: Učitel. Současné poznatky o profesi. Praha: Potrál 2002. 154 s. ÒŠvec V. a kol.: Praktikum didaktických dovedností. Brno: MU 2004. 90 s. Ò