1
Langmeier Josef, Matějček Zdeněk, Psychická deprivace v dětství.
3., doplněné vydání, Avicenum, Praha 1974
4. vydání, Vydavatelství Karolinum, Praha 2011, je dostupné v prodejně vydavatelství
Psychická deprivace je psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy
subjektu není daná příležitost k ukojení některé jeho základní /vitální/ psychické potřeby
v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.
Frustrace příliš dlouhodobá přejde v deprivaci a úvodem do deprivační situace je
velmi často právě situace frustrační.Od pojmu deprivace odlišujeme pojem zanedbanost,
jímž rozumíme spíše následky vnějších nepříznivých výchovných vlivů. Zanedbanost se sice
projeví také více nebo méně výrazně v chování dítěte, ale nenarušuje přímo jeho duševní
zdraví. Zanedbatelné dítě vyrůstá obvykle v primitivním prostředí, s nedostatečnou
hygienou, s nedostatečným výchovným dohledem, bez vhodných vzorů vyspělého chování,
s nedostatečnou příležitostí ke školní výuce, může však být rozumově a zejména citově
zcela přiměřeně vyvinuto.
Nemusíme u něho tedy najít známky citového chřadnutí ani neurotické nebo jiné
poruchy. Naopak může být – zvláště v praktickém sociálním životě zcela rovnocenné
ostatním dětem, nebo je i převyšuje.Psychicky deprimované dítě však vyrůstá často v
prostředí hygienicky vzorném, má dokonalé ošetření i dohled, ale jeho rozumový a zvláště
citový vývoj je vážně narušen. Proto tak snadno dochází k paradoxu, že dítě “zanedbané” je
odňato z rodiny a umístěno v ústavu, kde se odstraní zanedbanost, ale kde současně hrozí
nebezpečí, že dojde k deprivaci prognostiky nesporně horší.
Typy deprivované osobnosti ústavního dítěte
1. Sociální hyperaktivita.
Projevují živý zájem o okolí, nejsou agresivní, neprovokují, rychle navazují kontakt,
chovají se bez zábran, chytají se nového příchozího, mazlí se s ním, předvádějí se.
2. Sociální provokace.
Vůči jiným dětem jsou agresivní a žárlivé. Když jsou samy “k nepoznání milé”. Ve
škole se agresivita stupňuje, dělají schválnosti. Ve společnosti starších infantilní.
Úzkostné tendence. Kolektiv je hodnotí jako nezajímavé zbabělce.
3. Útlumový typ.
Dítě pasivní až apatické. Regresivní tendence. Budí dojem slabomyslného. Při zahájení
školy asi 12 % z depr. V předškolnímvěku asi 20 %. Častěji u chlapců než děvčat,
vystupuje do popředí zvláště u dětí vývojově opožděných. Hračku si bere po delším
váhání, hraje si monotónně, vytrvale.
4. “Dobře přizpůsobený”.
Asi 20-25 % ústavní populace. V předškolním věku si dovedou dobře hrát, školou
procházejí bez nápadnosti, selhávají při přechodu z ústavu do “normálního” života.
5. Náhradní uspokojení afektivních a sociálních potřeb Přejídání, “žalobníci”, sexuální
zvědavost, masturbace, autismus, sadismus, homosexuální sklony apod.
2
Rozpoznání následků psychické deprivace
Nacházíme velmi rozdílný vývoj osobnosti, s různými příznaky a s různě vyvinutými
jednotlivými funkcemi. Tím větší jsou rozdíly mezi dětmi, jejichž vývoj byl ovlivněn
deprivací různého druhu, různého stupně, různého trvaní a v různém věku.
Úplná diagnostika deprivačních následků vyžaduje však v každém jednotlivém
případě zaměřený rozbor motivační základny na všech čtyřech úrovních: úroveň aktivity,
příznaky, struktura osobnosti, struktura sociálních rolí. Příznaky psychické deprivace mohou
být velmi rozmanité a proměnlivé.
----oOo----
Vybral: Jiří Dan 2006