3. Transmisivní vs. konstruktivistický přístup ve výuce předmětů o přírodě a společnosti

(Mgr. Iva Frýzová)

 

Výuka každého učitele, byť učí stejný ročník, stejné téma a snaží se naplnit stejné cíle, se více či méně liší od výuky jiného učitele. Tyto odlišnosti vychází z učitelova pojetí výuky.

Učitelovo pojetí výuky je dle Pedagogického slovníku obecnou strategii pro učitelovo pedagogické myšlení a jednání. Je základem pro učitelovo plánování výuky pro skutečné jednání v hodině, pro učitelovo vnímání výuky a pro hodnocení pedagogické skutečnosti, sebe sama, kolegů, nadřízených, rodičů. Učitelovo pojetí výuky bývá implicitní, individuálně odlišné, relativně stabilní, je emocionálně orientované, reguluje učitelovu činnost, není plně uvědomované. Má řadu složek, např. učitelovo pojetí cílů, učiva, organizačních forem a vyučovacích metod, pojetí žáka, pojetí učitelské role sebe sama, pojetí role rodičů, nadřízených apod. (Průcha, Walterová, Mareš, 2003).

S učitelovým pojetím výuky přímo souvisí preference vzdělávací cílů, volba dílčích vzdělávacích cílů jednotlivých vyučovacích hodin, využívání určitých výukových metod i organizačních forem, které vedou k plnění očekávaných výstupů (cílů). Tedy i ve využívání přístupu transmisivního či konstruktivistického při plánování a realizaci vlastní výuky.

 

Učitelé mohou přistupovat ke své výuce různě.

Úkol pro vás:

Porovnejte mezi sebou tradiční transmisivní a konstruktivisitický přístup. Rozhodněte, který z přístupů je:

• náročnější na přípravu i realizaci se žáky
• vede k hlubšímu pochopení souvislostí a trvalejšímu zapamatování učiva
• zaměřený především na rozvoj dovedností a postojů

 

Tradiční (transmisivní) přístup

• Nové poznatky jsou cílem, kterého je třeba dosáhnout – učitel je předkládá již v hotové podobě prostřednictvím učebnic.
• Učitel je ve třídě ten, kdo určuje pravidla, kontroluje a hodnotí práci žáků.
• Učitel vyučuje celou třídu stejným způsobem – především hromadně.
• Žák je považován za pasivního příjemce, nepočítá se s jeho předchozí znalostí a zkušeností.
• Rodiče jsou pouze informováni o výsledcích výuky, případně kázeňských problémech.

 

Konstruktivistický přístup

• Nové poznatky jsou nástrojem porozumění světu a sobě. Žáci sami objevují, poznávají, experimentují, ověřují.
• Učitel je ve třídě ten, kdo usměrňuje učení žáků, společně se žáky kontroluje a hodnotí jejich individuální pokroky
• Učitel koordinuje učení žáků - žáci pracují individuálně, ve dvojicích, skupinách, hromadně, žáci mohou spolupracovat.
• Žák se aktivně konstruuje vlastní poznání na základě svých zkušeností vlastním způsobem.
• Rodiče jsou pro učitelem partnerem při vzdělávání svých dětí.

 

Na základě pozorování z praxe v předmětech o přírodě a společnosti stále převládá transmisivní přístup ve výuce učitelů. Oproti tomu pro pochopení učiva a trvalost vědomostí vhodnější konstruktivistický přístup se ve výuce učitelů na 1. stupni prosazuje jen velmi pozvolna.

Tato skutečnost je dána hned několika faktory:

• převládající tradice - učitelé, kteří byli jako žáci a později studenti vyučování převážně transmisivně nalézají jen obtížně cestu k aplikaci transmisivního přístupu ve své výuce
• nedostatek vzorů – využívání konstruktivistického přístupu ve výuce je třeba se učit, ideálně na základě vhodných vzorů, sdílení metodických postupů, diskuse nad jejich účinností, formou workshopů apod.
• časová náročnost – příprava výuky založená na konstruktivistickém přístupu vyžaduje více času na plánování a přípravu učebních úloh včetně     didaktických prostředků jako jsou postupy k činnostem, pomůcky pro pozorování a pokusy, encyklopedie, atlasy, mapy a jiné informační zdroje
• tradiční učivo – v předmětech o přírodě a společnosti se i přes zavedení RVP na většině škol stále ještě nedošlo k revizi učiva v těchto předmětech. Často došlo ke snížení hodinové dotace těchto předmětů, avšak množství        témat a informací, které se mají žáci naučit zůstalo stejné, pokud nedošlo k jejich rozšíření.Tato skutečnost nepřímo nutí učitele k využívání   transmisivního přístupu.

Podstatou využívání konstruktivistického přístupu ve výuce je, že nové poznatky nejsou předávány v hotové podobě včetně příkladů, které je potvrzují, ale že poznání je postupně konstruováno na základě předchozích vědomostí a vlastního bádání. „Významy a porozumění smyslu jedinci sami konstruují, když aktivně pracují s předloženými informacemi a zkušenostmi. Tato výstavba poznání je navíc zásadním způsobem ovlivněna dosavadními znalostmi, dovednostmi, zkušenostmi a mentálními strukturami, které již žák má. Výstavba poznání je procesem aktivním (činnostním), žák musí dostat příležitost s učivem pracovat. Činnosti bývají zprvu fyzické (např. manipulace s objekty), později - když už má žák představu – probíhají v mysli (mentální operace). Kalhoust, Obst, 2002

Výuka založená na konstruktivistickém přístupu tedy předpokládá dodržení určitých zásad:

1. Na začátku učitel pojetí a představy určitého pojmu nebo jevu - prekoncepty. Nechá žáky, aby nakreslili, vlastními slovy popsali určitý jev, pokusili se vysvětlit, jak a proč probíhá určitý děj, porovnat mezi sebou dva obrázky a vysvětlit příčinu nebo důsledek změn apod. Žáci mohou navzájem své představy porovnávat a doplňovat.
2. Následně učitel připraví takové učební úlohy, ve kterých žáci zjistí nové informace k problému – na základě pozorování, pokusu, měření, manipulace s předměty, ale také vyhledáním v učebnici, encyklopedii, na internetu a podobně.
3. Na závěr žáci po poradě ve skupinách nebo společné diskusi vysloví závěry a pokusí se k nim doplnit další příklady, které jejich závěr podporují. Snahou je vždy pochopení smyslu a podstaty určitého pojmu nebo děje. Ne jeho pamětného zvládnutí bez pochopení.
4. Všechny tyto části nemusí proběhnout v jediné vyučovací hodině, ale mohou být podle náročnosti učiva rozděleny do více hodin, žáci mohou některé dílčí informace vyhledávat samostatně jako součást domácí přípravy apod.

Metody jako pozorování, experiment, ale také práce s různými zdroji informací jsou náročné na didaktické prostředky (reálné přírodniny, předměty, mapy, encyklopedie, atlasy a určovací klíče, ...), kterými škola, zvláště primární stupeň, nemusí být v dostatečné míře vybaven. Přesto je možné motivovat k zakoupení podobných pomůcek rodiče, ale také opatřit různé kopie materiálů a podobně.Přestože při konstruktivistickém přístupu je role učitele posunuta do pozice organizátora a rádce, klade na něj velmi vysoké požadavky v oblasti odbornosti oborové. Musí si být dobře vědom podstaty přírodních i společenských jevů, chápat je i v souvislostech mezioborových, aby mohl připravit pro žáky vhodné učební úlohy, které nepovedou k miskonceptům (nesprávnému a nevědeckému chápání pojmů a jevů), ale naopak k pochopení podstaty jevů přiměřené úrovni žáků.Žáci mají možnost naučit se učit se, poznávat a objevovat, což přímo souvisí s kompetencemi k učení a řešení problémů.

 

I učebnice, tedy nejvíce používaný didaktický prostředek ve výuce, mohou využívat transmisivní nebo konstruktivistický přístu.

Úkol pro vás:

Prohlédněte si ukázky z učebnic stejného ročníku.  Porovnejte, jak bylo jedno téma zpracováno různými autory a rozhodněte, která z učebnic:

            a) uvádí více pojmů – vypište které

            b) uvádí více faktů, konkrétních příkladů

            c) prezentuje obrázky pouze doplňující text

            d) prezentuje obrázky vedoucí k zamyšlení žáků

            e) počítá s předchozími znalostmi a zkušenostmi žáků. 

            f) je založena na transmisivním přístupu ve výuce

            g) je založena na konstruktivistickém přístupu ve výuce

 

Prvouka 3, Nakladatelství Alter

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prvouka 3, Nakladatelství Fraus

 

 

Úvodní učební úloha (porovnání jednoho stanoviště s odstupem roku) zjišťuje žákovské představy (prekoncepty) – co se stalo, proč se to stalo, … Následují 3 obrázky, modelové situace z života žáků – porovnávají své zkušenosti s rostlinami – které rostou jen jeden rok, které více let. Pomocí textů na pravé straně tyto skupiny rostlin pojmenují. Následně doplňují obě kategorie o další zástupce rostlin, které do nich patří.

 

Učebnice založené na tradičním, transmisivním přístupu, prezentují především informace. Odstavce často začínají pojmem, charakterizují jej a jsou doplněny modelovými příklady. Za textem často následuje několik otázek, které jsou zaměřeny na reprodukci charakteristik, příkladů či faktů z textu. Jen výjimečně jsou zařazeny úkoly, ve kterých mají žáci aplikovat nové vědomosti. Podobně také v pracovních sešitech převažují úlohy vyžadující po žácích přepis informací z učebnice (doplňovačkou nebo tajenou), spojení charakteristik s příklady (slovo + slovo, slovo + obrázek) a podobně.

Učebnice využívající konstruktivistický přístup jsou cestou k poznání. Uvádí nové téma úlohou zaměřenou na evokaci dosavadních představ k tématu – může se jednat o problémový úkol zaměřený na vyjmenování, porovnání, nakreslení své představy apod. Dále následují pokyny k učebním úlohám využívající pozorování, pokus, vyhledávání informací v textu, mapě nebo obrázku apod, případně diskuse nad zjištěnými informacemi. Teprve po vlastním bádání je uveden text – popisující určitý je jev nebo pojem, který bývá uveden až v závěru. Na závěr jsou zařazeny učební úlohy na formulování závěrů a aplikaci učiva. Pracovní sešity jsou opravdu pracovní, tedy slouží k zaznamenávání získávaných informací a obsahují problémové úlohy.

Není však pravidlem, že učebnice založená na konstruktivistickém přístupu vede vždy k využívání tohoto přístupu ve výuce. Podobně také s transmisivně pojatou učebnicí může učitel vyučovat konstruktivisticky. Záleží právě na učiteli, kdy a pro jaký účel učebnici použije, které otázky a úlohy z učebnice vybere nebo nevybere. Učebnice prezentuje pojetí výuky autora učebnice a výuka ve třídě pojetí výuky konkrétního učitele.